FIASP 100U/ML Injekční roztok v injekční lahvičce

Farmakoterapeutická skupina: léčiva k terapii diabetu, inzuliny a analoga rychle působící, k injekční aplikaci.‍‍‍‍‍‍​​​‍​​​​​​ ATC kód: A10AB05. Mechanismus účinku Fiasp je rychle působící inzulin aspart. Primárním účinkem přípravku Fiasp je regulace glukózového metabolismu. Inzuliny, včetně inzulinu aspart, léčivá látka v přípravku Fiasp, vykazují svůj specifický účinek prostřednictvím vazby na inzulinové receptory. Účinek inzulinu na snížení hladiny glukózy v krvi je způsoben usnadněným vychytáváním glukózy, které následuje po navázání inzulinu na receptory svalových a tukových buněk, a současnou inhibicí výdeje glukózy z jater. Inzulin inhibuje lipolýzu v adipocytech, inhibuje proteolýzu a podporuje syntézu proteinů. Farmakodynamické účinky Fiasp je inzulin aspart podávaný v čase jídla, ve kterém přidání nikotinamidu (vitamín B3) vede v porovnání s přípravkem NovoRapid k rychlejší počáteční absorpci inzulinu. Nástup účinku byl o 5 minut časnější a čas, za který bylo dosaženo maximální rychlosti infuze glukózy, byl u přípravku Fiasp o 11 minut kratší ve srovnání s přípravkem NovoRapid. Maximální účinek přípravku Fiasp na snížení hladiny glukózy se pohyboval mezi 1 až 3 hodinami od podání injekce. Účinek na snížení hladiny glukózy během prvních 30 minut (AUCGIR 0-30 min ) byl u přípravku Fiasp 51 mg/kg a 29 mg/kg u přípravku NovoRapid (poměr Fiasp/NovoRapid: 1,74 [1,47;2,10]95% CI). Celkový účinek na snížení hladiny glukózy a maximální účinek na snížení hladiny glukózy (GIRmax) byly mezi přípravky Fiasp a NovoRapid porovnatelné. Celkový a maximální účinek přípravku Fiasp na snížení hladiny glukózy lineárně narůstá s rostoucí dávkou v rámci rozmezí terapeutické dávky. Přípravek Fiasp má ve srovnání s přípravkem NovoRapid časnější nástup účinku (viz bod 5.2 ), což vede k následnému zvýšení časného účinku na snížení hladiny glukózy. Při předepisování přípravku Fiasp je toto třeba brát v úvahu. Trvání účinku přípravku Fiasp bylo ve srovnání s přípravkem NovoRapid kratší a činilo 3–5 hodin. Mezidenní variabilita účinku na snížení hladiny glukózy byla u pacientů pro přípravek Fiasp nízká jak pro časný účinek (AUCGIR, 0–1 h , CV~26 %) a celkový účinek (AUCGIR, 0–12 h , CV~18 %), tak i pro maximální účinek na snížení hladiny glukózy (GIRmax, CV~19 %). Klinická účinnost a bezpečnost Fiasp byl studován u 2 068 dospělých pacientů s diabetem 1. typu (1 143 pacientů) a s diabetem 2. typu (925 pacientů) ve 3 randomizovaných studiích účinnosti a bezpečnosti (18–26 týdnů léčby). Fiasp byl dále zkoumán u 777 pediatrických subjektů s diabetem 1. typu v randomizované studii účinnosti a bezpečnosti (26 týdnů léčby). Ve studii nebyly randomizovány žádné děti mladší 2 let. Pacienti s diabetem mellitem 1. typu Léčebný účinek přípravku Fiasp na dosažení glykemické kontroly byl hodnocen při podání v čase jídla nebo po jídle. Fiasp podaný v čase jídla byl non-inferiorní ve srovnání s přípravkem NovoRapid ve snížení hodnoty HbA1c a zlepšení hodnoty HbA1c bylo statisticky významné ve prospěch přípravku Fiasp. Fiasp podaný po jídle dosahoval podobného snížení hodnoty HbA1c jako přípravek NovoRapid dávkovaný v čase jídla (tabulka 3). Tabulka 3 Výsledky z 26týdenního klinického hodnocení v režimu bazál-bolus u pacientů s diabetem 1. typu Fiasp v čase jídla+ inzulin detemir Fiasp po jídle+ inzulin detemir NovoRapid v čase jídla+ inzulin detemir n 381 382 380 HbA1c (%) Výchozí hodnota  Konec studie 7,6 7,3 7,6  7,5 7,6  7,4 Upravená změna oproti výchozíhodnotě -0,32 -0,13 -0,17 Odhadovaný léčebný rozdíl -0,15 [-0,23; -0,07] CE 0,04 [-0,04; 0,12] D HbA1c (mmol/mol) Výchozí hodnota  Konec studie 59,7  56,4 59,9  58,6 59,3  57,6 Upravená změna oproti výchozíhodnotě -3,46 -1,37 -1,84 Odhadovaný léčebný rozdíl -1,62 [-2,50; -0,73] CE 0,47[-0,41; 1,36] D Vzestup hladiny glukózy2 hodiny po jídle (mmol/l) A Výchozí hodnota  Konec studie 6,1  5,9 6,1  6,7 6,2  6,6 Upravená změna oproti výchozíhodnotě -0,29 0,67 0,38 Odhadovaný léčebný rozdíl -0,67 [-1,29; -0,04] CE 0,30 [-0,34; 0,93] D Vzestup hladiny glukózy1 hodinu po jídle (mmol/l) A Výchozí hodnota  Konec studie 5,4  4,7 5,4  6,6 5,7  5,9 Upravená změna oproti výchozí hodnotě -0,84 1,27 0,34 Odhadovaný léčebný rozdíl -1,18 [-1,65; -0,71] CE -0,93 [0,46; 1,40] D Tělesná hmotnost (kg) Výchozí hodnota  Konec studie 78,6  79,2 80,5  81,2 80,2  80,7 Upravená změna oproti výchozíhodnotě 0,67 0,70 0,55 Odhadovaný léčebný rozdíl 0,12 [-0,30; 0,55] C 0,16 [-0,27; 0,58] D Zjištěná četnost závažných nebo na základě BG potvrzených hypoglykemií B na pacienta a rokléčby (procento pacientů) 59,0 (92,7) 54,4 (95,0) 58,7 (97,4) Odhadovaný poměr 1,01 [0,88; 1,15] C 0,92 [0,81; 1,06] D Výchozí hodnota a hodnoty na konci studie jsou založeny na průměru posledních zjištěných dostupných hodnot. 95% interval spolehlivosti je uveden v „[]“A Zátěžový test jídlemB Závažná hypoglykemie (epizoda vyžadující pomoc další osoby) nebo hypoglykemie potvrzená na základě hladiny glukózy (BG) v krvi definovaná jako epizody potvrzené na základě hodnoty hladiny plazmatické glukózy < 3,1 mmol/l bez ohledu na příznakyC Rozdíl mezi přípravky Fiasp v čase jídla a NovoRapid v čase jídlaD Rozdíl mezi přípravky Fiasp po jídle a NovoRapid v čase jídlaE Statisticky významný ve prospěch přípravku Fiasp v čase jídla 33,3 % pacientů léčených přípravkem Fiasp v čase jídla dosáhlo cílové hodnoty HbA1c < 7 % ve srovnání s 23,3 % pacientů léčených přípravkem Fiasp po jídle a s 28,2 % pacientů léčených přípravkem NovoRapid v čase jídla. Odhadovaná pravděpodobnost dosažení hodnoty HbA1c < 7 % byla statisticky významně vyšší u přípravku Fiasp v čase jídla než u přípravku NovoRapid v čase jídla (poměr pravděpodobnosti:1,47 [1,02;2,13]95% CI). Mezi přípravky Fiasp po jídle a NovoRapid v čase jídla nebyl prokázán žádný statisticky významný rozdíl. Fiasp podaný v čase jídla vykazoval po 1 a 2 hodinách významně nižší vzestup hladiny glukózy po jídle ve srovnání s přípravkem NovoRapid podaným v čase jídla. Fiasp podaný po jídle vykazoval vyšší vzestup hladiny glukózy po jídle po 1 hodině a srovnatelný vzestup hladiny glukózy po jídle po 2 hodinách s přípravkem NovoRapid dávkovaným v čase jídla (tabulka 3). Medián celkové dávky bolusového inzulinu na konci studie byl podobný pro Fiasp v čase jídla, Fiasp po jídle a NovoRapid v čase jídla (změna výchozí hodnoty oproti stavu na konci studie: Fiasp v čase jídla: 0,33 → 0,39 jednotek/kg/den; Fiasp po jídle: 0,35 → 0,39 jednotek/kg/den; a NovoRapid v čase jídla: 0,36 → 0,38 jednotek/kg/den). Změny výchozí hodnoty mediánu celkové dávky bazálního inzulinu oproti stavu na konci studie byly pro přípravky Fiasp v čase jídla (0,41 → 0,39 jednotek/kg/den), Fiasp po jídle (0,43 → 0,42 jednotek/kg/den) a NovoRapid v čase jídla (0,43 → 0,43 jednotek/kg/den) srovnatelné. Pacienti s diabetem mellitem 2. typu Snížení hodnoty HbA1c na konci studie oproti výchozí hodnotě bylo potvrzeno jako non-inferiorní ve srovnání se získanými hodnotami přípravku NovoRapid (tabulka 4). Tabulka 4 Výsledky z 26týdenního klinického hodnocení v režimu bazál-bolus u pacientů s diabetem 2. typu Fiasp+ inzulin glargin NovoRapid+ inzulin glargin n 345 344 HbA1c (%) Výchozí hodnota  Konec studie 8,0  6,6 7,9  6,6 Upravená změna oproti výchozíhodnotě -1,38 -1,36 Odhadovaný léčebný rozdíl -0,02 [-0,15; 0,10] HbA1c (mmol/mol) Výchozí hodnota  Konec studie 63,5  49,0 62,7  48,6 Upravená změna oproti výchozíhodnotě -15,10 -14,86 Odhadovaný léčebný rozdíl -0,24 [-1,60; 1,11] Vzestup hladiny glukózy 2 hodinypo jídle (mmol/l) A Výchozí hodnota  Konec studie 7,6  4,6 7,3  4,9 Upravená změna oproti výchozíhodnotě -3,24 -2,87 Odhadovaný léčebný rozdíl -0,36 [-0,81; 0,08] Vzestup hladiny glukózy 1 hodinupo jídle (mmol/l) A Výchozí hodnota  Konec studie 6,0  4,1 5,9  4,6 Upravená změna oproti výchozíhodnotě -2,14 -1,55 Odhadovaný léčebný rozdíl -0,59 [-1,09; -0,09] C Tělesná hmotnost (kg) Výchozí hodnota  Konec studie 89,0  91,6 88,3  90,8 Upravená změna oproti výchozíhodnotě 2,68 2,67 Odhadovaný léčebný rozdíl 0,00 [-0,60; 0,61] Zjištěná četnost závažných nebo na základě BG potvrzených hypoglykemií B na pacienta a rok léčby (procento pacientů) 17,9 (76,8) 16,6 (73,3) Odhadovaný poměr 1,09 [0,88; 1,36] Výchozí hodnota a hodnoty na konci studie jsou založeny na průměru posledních zjištěných dostupných hodnot. 95% interval spolehlivosti je uveden v „[]“A Zátěžový test jídlemB Závažná hypoglykemie (epizoda vyžadující pomoc další osoby) nebo hypoglykemie potvrzená na základě hladiny glukózy (BG) v krvi definovaná jako epizody potvrzené na základě hodnoty hladiny plazmatické glukózy < 3,1 mmol/l bez ohledu na příznakyC Statisticky významný ve prospěch přípravku Fiasp Dávkování po jídle nebylo u pacientů s diabetem 2. typu zkoumáno. 74,8 % pacientů léčených přípravkem Fiasp dosáhlo cílové hodnoty HbA1c < 7 % ve srovnání s 75,9 % pacientů léčených přípravkem NovoRapid. Mezi přípravky Fiasp a NovoRapid nebyl žádný statisticky významný rozdíl v odhadované pravděpodobnosti dosažení hodnoty HbA1c < 7 %. Medián celkové dávky bolusového inzulinu na konci studie byl u přípravků Fiasp a NovoRapid podobný (změna výchozí hodnoty oproti stavu na konci studie: Fiasp: 0,21 → 0,49 jednotek/kg/den a NovoRapid: 0,21 → 0,51 jednotek/kg/den). Změny výchozí hodnoty mediánu celkové dávky bazálního inzulinu oproti stavu na konci studie byly pro přípravky Fiasp (0,56 → 0,53 jednotek/kg/den) a NovoRapid (0,52 → 0,48 jednotek/kg/den) srovnatelné. Starší pacienti Ve třech kontrolovaných klinických hodnoceních bylo 192 pacientů z 1 219 (16 %) s diabetem 1. typu nebo diabetem 2. typu léčených přípravkem Fiasp ve věku ≥ 65 let a 24 pacientů z 1 219 (2 %) bylo ve věku ≥ 75 let. Mezi staršími a mladšími pacienty nebyly celkově pozorovány žádné rozdíly v bezpečnosti a účinnosti. Kontinuální subkutánní inzulinová infuze (CSII) 6týdenní randomizovaná (2 : 1), dvojitě zaslepená a aktivně kontrolovaná studie s paralelními skupinami hodnotila kompatibilitu přípravků Fiasp a NovoRapid podaných prostřednictvím systému CSII u dospělých pacientů s diabetem 1. typu. Mikroskopicky nebyly potvrzeny epizody okluzí infuzní soupravy ani ve skupině s přípravkem Fiasp (N = 25), ani ve skupině s přípravkem NovoRapid (N = 12). Ve skupině léčené přípravkem Fiasp byly v souvislosti s léčbou u dvou pacientů hlášeny reakce v místě infuze, a to u každého z těchto pacientů dvakrát. Ve 2týdenní zkřížené studii prokázal přípravek Fiasp větší účinek na snížení hladiny glukózy po standardizovaném zátěžovém testu jídlem při 1hodinové a 2hodinové PPG odpovědi v porovnání s přípravkem NovoRapid podaným pomocí CSII (léčebný rozdíl: -0,50 mmol/l [-1,07; 0,07]95% CI respektive -0,99 mmol/l [-1,95; -0,03]95% CI. Pediatrická populace Účinnost a bezpečnost přípravku Fiasp byla zkoumána v randomizované aktivní kontrolované klinické studii 1:1:1 u dětí a dospívajících s diabetem 1. typu ve věku 1 až 18 let po dobu 26 týdnů (N = 777). V této studii byla porovnána účinnost a bezpečnost přípravku Fiasp podávaného v čase jídla (0–2 minuty před jídlem) nebo po jídle (20 minut od začátku jídla) a přípravku NovoRapid podávaného v čase jídla, oba přípravky používané v kombinaci s inzulinem degludek. Do ramena s přípravkem Fiasp s podáváním v čase jídla byli zahrnuti tito pacienti: 16 dětí ve věku 2–5 let, 100 dětí ve věku 6–11 let a 144 dospívajících ve věku 12–17 let. Do ramena s přípravkem Fiasp s podáváním po jídle byli zahrnuti tito pacienti: 16 dětí ve věku 2–5 let, 100 dětí ve věku 6–11 let a 143 dospívajících ve věku 12–17 let. Fiasp podávaný v čase jídla vykazoval lepší kontrolu glykémie ve srovnání s přípravkem NovoRapid v čase jídla s ohledem na změnu HbA1c (ETD: -0,17 % [-0,30; -0,03] 95% CI ). Fiasp podaný po jídle vykazoval non-inferiorní kontrolu glykemie ve srovnání s přípravkem NovoRapid v čase jídla (ETD: 0,13 % [-0,01; 0,26] 95% CI ). Ve srovnání s přípravkem NovoRapid (měřeno pomocí SMPG) prokázal Fiasp v čase jídla statisticky významné zlepšení 1hodinového přírůstku glukózy po jídle u všech 3 hlavních jídel. Pro Fiasp po jídle toto srovnání favorizovalo NovoRapid v čase jídla. Ve srovnání s přípravkem NovoRapid nebylo pozorováno žádné zvýšené riziko závažné hypoglykemie nebo hypoglykemie potvrzené meřením hladiny glukozy v krvi. Pozorované účinky a bezpečnostní profily byly srovnatelné mezi všemi věkovými skupinami.