DORZOLAMIDE FARMAPROJECTS 20MG/ML Oční kapky, roztok

Farmakoterapeutická skupina: antiglaukomatika a miotika, inhibitory karboanhydrázy, dorzolamid ATC kód: S01EC03 Mechanismus účinku Karboanhydráza (KA) je enzym vyskytující se v mnoha tkáních těla včetně oka.‍​‍‍‍​‍‍‍‍‍‍‍‍​‍ U lidí se karboanhydráza vyskytuje ve formě četných izoenzymů, z nichž nejaktivnějším je karboanhydráza II (KA II), která se nachází hlavně v erytrocytech, ale i v ostatních tkáních. Inhibice karboanhydrázy ve výběžku corpus ciliare oka snižuje sekreci komorové vody. Důsledkem je pak snížení nitroočního tlaku (IOP). Přípravek Dorzolamide Farmaprojects obsahuje dorzolamid-hydrochlorid, což je silný inhibitor lidské karboanhydrázy II. Po lokální aplikaci do oka dorzolamid snižuje zvýšený nitrooční tlak, ať už související s glaukomem či nikoliv. Zvýšený nitrooční tlak je hlavním rizikovým faktorem v patogenezi postižení očního nervu a ztráty zorného pole. Dorzolamid nevyvolává pupilární konstrikci a snižuje nitrooční tlak bez výskytu takových nežádoucích účinků, jako jsou šeroslepost či akomodační spasmus. Dorzolamid ovlivňuje velmi málo nebo vůbec tepovou frekvenci nebo krevní tlak. Beta adrenergní blokátory podávané lokálně rovněž snižují nitrooční tlak snižováním sekrece komorové vody, avšak jiným mechanizmem účinku. Studie prokázaly, že je-li dorzolamid přidáván k lokálně podávanému betablokátoru, lze pozorovat další snížení nitroočního tlaku; toto zjištění je v souladu s hlášenými aditivními účinky beta blokátorů a perorálně podávaných inhibitorů karboanhydrázy. Farmakodynamické vlastnosti Klinické účinky Dospělí pacienti U pacientů s glaukomem nebo oční hypertenzí byla účinnost dorzolamidu podávaného třikrát denně ve formě monoterapie (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 23 mmHg) nebo dvakrát denně ve formě adjuvantní terapie k očním beta-blokátorům (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 22 mmHg) prokázána obsáhlými klinickými studiemi trvajícími až jeden rok. Účinek dorzolamidu na snížení nitroočního tlaku v monoterapii a v doplňkové terapii byl prokázán během celého dne a tento účinek se udržoval i během dlouhodobého podávání. Účinnost během dlouhodobého podávání v monoterapii byla podobná účinnosti betaxololu a o něco nižší než timololu. Když byl dorzolamid podáván v adjuvantní terapii k očním beta-blokátorům, vykazoval dodatečné snížení IOP podobné podávání 2% roztoku pilokarpinu 4x denně. Ve dvojitě maskované studii s paralelní kontrolní skupinou s aktivní léčbou (vícedávkovou formou dorzolamidu) a s dvojitě zkříženým uspořádáním u 152 pacientů se zvýšeným výchozím nitroočním tlakem (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 22 mmHg) v jednom nebo obou očích vykazoval dorzolamid bez konzervačních látek podobný vliv na snížení IOP jako dorzolamid ve formě vícedávkového balení. Profily bezpečnosti dorzolamidu bez konzervačních látek a vícedávkové formy dorzolamidu byly podobné. Pediatrická populace U 184 pediatrických pacientů (122 bylo léčeno dorzolamidem) ve věku od 1 týdne do méně než 6 let trpících glaukomem nebo zvýšeným nitroočním tlakem (výchozí hodnoty IOP > 22 mmHg) byla provedena 3měsíční dvojitě zaslepená a aktivním komparátorem kontrolovaná multicentrická studie k vyhodnocení bezpečnosti dorzolamidu (s konzervační látkou) při topickém podávání třikrát denně. Přibližně polovina pacientů v obou léčených skupinách měla diagnózu kongenitálního glaukomu; ostatními společnými etiologiemi byly Sturge-Weberův syndrom, iridokorneální mezenchymální dysgeneze, pacienti s afakií. Distribuce podle věku a způsobu léčby v monoterapeutické fázi byla následující: Dorzolamid 2% Timolol Věková skupina kohorta < 2 roky n=56Věkové rozmezí: 1 až 23 měsíců Timolol GS * 0,25% n=27 Věkové rozmezí: 0,25 až 22 měsíců( * GS – gelový roztok) Věková kohorta od 2 do 6 let n=66Věkové rozmezí: 2 až 6 let Timolol 0,5% n=35Věkové rozmezí: 2 až 6 let V obou věkových kohortách bylo přibližně 70 pacientů léčeno po dobu 61 dní a přibližně 50 pacientů bylo léčeno po dobu 81–100 dní. Pokud byl nitrooční tlak dorzolamidem nebo roztokem timololu (ve formě gelového roztoku) v monoterapii nedostatečně zvládán, byla provedena změna na otevřenou léčbu podle následujícího schématu: 30 pacientů ve věku < 2 roky bylo převedeno na současnou léčbu 0,25% roztokem timololu (ve formě gelového roztoku) denně a 2% roztokem dorzolamidu třikrát denně; 30 pacientů ve věku ≥ 2 roky bylo převedeno na fixní kombinaci 2% roztoku dorzolamidu/0,5% roztoku timololu dvakrát denně. Celkově tato studie neodhalila u pediatrických pacientů žádná dodatečná bezpečnostní rizika: u přibližně 26 % pediatrických pacientů (20 % ve skupině léčené dorzolamidem v monoterapii) byly pozorovány nežádoucí účinky související s léčivem, většina z nich byla lokálními, nezávažnými očními účinky, jako pálení, bodání, oční injekce a bolest v oku. U malého procenta (< 4 %) byl pozorován edém nebo zákal rohovky. Co do frekvence byl výskyt lokálních reakcí podobný jako u srovnávaného přípravku. Po uvedení přípravku obsahujícícho dorzolamid na trh byla hlášena metabolická acidóza u velmi mladých pacientů, a to zejména u pacientů s nevyzrálými ledvinami nebo s poruchou funkce ledvin. Výsledky studií účinnosti u pediatrických pacientů naznačují, že průměrný pokles nitroočního tlaku ve skupině léčené dorzolamidem byl srovnatelný s průměrnou hodnotou poklesu nitroočního tlaku zjištěnou ve skupině léčené timololem, i když mírná číselná výhoda byla patrná u timololu. Dlouhodobé studie účinnosti (> 12 týdnů) nejsou k dispozici.