Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
J06BA01
Zdroj
DPD · 02494426
Farmakoterapeutická skupina: hyperimunní séra a imunoglobuliny: imunoglobuliny, normální lidské, pro extravaskulární aplikaci, ATC kód: J06BA01.
Normální lidský imunoglobulin obsahuje převážně imunoglobulin G (IgG) se širokým spektrem protilátek proti infekčním agens.
Normální lidský imunoglobulin obsahuje protilátky IgG přítomné v běžné populaci. Zpravidla se připravuje ze směsi lidské plazmy od minimálně 1 000 dárců. Má distribuci podtříd imunoglobulinu G, která je proporcionální s tou, která se vyskytuje v nativní lidské plazmě. Odpovídajícími dávkami tohoto léčivého přípravku lze abnormálně nízké hladiny imunoglobulinu G vrátit do normálního rozmezí.
V klinické studii bylo celkem 75 subjektů (37 dospělých, 12 malých dětí [≥ 2 a < 6], 14 starších dětí [≥ 6 a < 12], 12 dospívajících [≥ 12 a < 17]) se syndromy primární imunodeficience léčeno
přípravkem Cutaquig po dobu až 64 týdnů. Průměrná podávaná dávka každý týden byla na jednoho pacienta 0,187 g/kg u dospělých pacientů, 0,150 g/kg u malých dětí, 0,164 g/kg u starších dětí
a 0,170 g/kg u dospívajících. Subjektům bylo podáno celkem 4 462 týdenních infuzí přípravku
Cutaquig.
U subjektů používajících v klinické studii přípravek Cutaquig nebyly hlášeny žádné závažné bakteriální infekce ani během wash-in/wash-out periody, ani během období účinnosti.
Přípravek Cutaquig byl hodnocen u 38 pediatrických subjektů (26 dětí [ve věku mezi 2 až <12 lety]
a 12 dospívajících [ve věku mezi 12 až < 16 lety]) s primární imunodeficiencí. K dosažení požadované hladiny IgG v séru nebylo potřeba provést žádné úpravy dávkování specifické pro pediatrické pacienty.
Prodloužená studie byla prospektivní, otevřená, jednoramenná, multicentrická studie fáze III sledující bezpečnost, do které bylo zařazeno 27 subjektů (17 dospělých, 2 malé děti [≥ 2 a < 6], 4 starší děti [≥ 6 a < 12], 4 dospívající [≥ 12 a < 17]) s primární imunodeficiencí. Dvacet jedna subjektů bylo původně léčeno v pivotní studii a 6 subjektů bylo nově zařazeno. Subjekty byly sledovány po dobu až 4,5 roku u subjektů dříve zařazených do pivotní studie a 12 měsíců u nových subjektů. Subjekty dostávaly přípravek Cutaquig v týdenním režimu (25 subjektů) nebo v režimu „každý druhý týden“ (2 subjekty). Průměrná skutečná infuzní dávka přípravku Cutaquig na pacienta byla 0,127 g/kg u malých dětí,
0,210 g/kg u starších dětí, 0,160 g/kg u dospívajících pacientů a 0,166 g/kg u dospělých pacientů. Subjekty dostaly celkem 2 777 infuzí (2 740 týdně a 37 každý druhý týden). Byla hlášena jedna SBI (závažná bakteriální infekce) typu bakteriemie/sepse.
Ke sledování bezpečnosti, tolerance a účinnosti přípravku Cutaquig bylo do prospektivní, otevřené, tříramenné multicentrické studie fáze III zařazeno 64 subjektů s PID (59 dospělých, 1 malé dítě [≥ 2 a
< 6], 2 starší děti [≥ 6 a < 12], 2 dospívající [≥ 12 a < 17]) ve věku 5 až 74 let.
Po absolvování 4týdenního stabilizačního období vstoupily subjekty do léčebného období se sledováním po dobu 24 týdnů a byly zařazeny do jedné ze 3 kohort:
Kohorta 1 hodnotila zvýšený objem na jedno místo podání s maximálním objemem
100 ml/místo.
Kohorta 2 hodnotila zvýšení průtoku infuze na jedno místo podání až do maximální hodnoty
100 ml/h/místo nebo maximálního průtoku dosažitelného pumpou.
Kohorta 3 hodnotila přípravek Cutaquig v režimu každý druhý týden v dávce odpovídající dvojnásobku týdenní dávky závislé na tělesné hmotnosti pacienta (mg/kg).
Vedlejším primárním cílovým ukazatelem bylo porovnání celkových minimálních hladin IgG při týdenních infuzích a infuzích podávaných každý druhý týden a posouzení bezpečnosti a tolerance zvýšených objemů infuze a zvýšených rychlostí infuze v každém infuzním místě a při dávkování každý druhý týden.
Celkem bylo subjektům podáno 1 338 infuzí (386 v kohortě 1, 396 v kohortě 2, 556 v kohortě 3). V kohortě 1 (n = 15 dospělých) byl průměrný maximální realizovaný objem na jedno místo podání
69,4 ml/místo s maximálním objemem 108 ml/místo. Třetina subjektů (5/15; 33,3 %) dosáhla ≥ 90 % povoleného maximálního objemu 100 ml/místo, další třetina dosáhla mezi 50 % a < 90 % povoleného maxima a jedna třetina dosáhla < 50 % povoleného maxima. Medián maximálního realizovaného průtoku na subjekt byl 56,9 ml/h, v rozmezí od 34,0 ml/h do 94,7 ml/h.
V kohortě 2 (n = 15; 13 dospělých, 1 starší dítě [≥ 6 a < 12], 1 dospívající [≥ 12 a < 17]) byla
průměrná maximální realizovaná průtoková rychlost na jedno místo podání 42,1 ml/h/místo
s maximální průtokovou rychlostí 67,5 ml/h/místo. U 73,3 % bylo dosaženo maximální průtokové rychlosti na jedno místo podání < 50 % povoleného maxima 100 ml/h/místo a u zbývajících 26,7 % bylo dosaženo 50 % až 75 % povoleného maxima. Medián maximálního realizovaného průtoku na subjekt byl 135,0 ml/h, v rozmezí od 51,4 ml/h do 192,0 ml/h.
V kohortě 3 (n = 34; 31 dospělých, 1 malé dítě [≥ 2 a < 6], 1 starší dítě [≥ 6 a < 12], 1 dospívající [≥ 12 a < 17]) bylo při dávkování každý druhý týden pozorováno snížení průměrných (SD) minimálních hladin celkového IgG (9,927 [2,0146] g/l) ve srovnání s dávkováním jednou týdně
(10,364 [1,9632] g/l) (p=0,0017; 1stranný 97,5% dolní limit spolehlivosti [LCL] = -0,799). Medián maximálního realizovaného průtoku na subjekt byl 93,5 ml/h, v rozmezí od 24,3 ml/h do 145,9 ml/h.
Průměrná skutečná dávka přípravku Cutaquig podávaná na tělesnou hmotnost byla 0,143 g/kg v kohortě 1, 0,157 g/kg v kohortě 2 a 0,256 g/kg v kohortě 3 v uvedeném pořadí.
Během studie nebyly hlášeny žádné SBI a celková četnost SBI byla 0,00 na osobu a rok (98% CI horní hranice [alternativní metoda] = 0,135 [0,614 v kohortě 1, 0,602 v kohortě 2 a 0,244 v kohortě 3]).
Pediatrická populace
Mezi dospělými a pediatrickými pacienty nebyly pozorovány žádné rozdíly ve farmakodynamických
vlastnostech.
⚠️ Upozornění
Pokaždé, když je pacientovi podán přípravek Cutaquig, důrazně se doporučuje zaznamenat název
a číslo šarže přípravku, aby bylo zachováno spojení mezi pacientem a šarží přípravku.
Tento léčivý přípravek obsahuje jako pomocnou látku maximálně 90 mg maltózy na jeden ml.
Interferencí maltózy při měření glykemie může dojít k falešně zvýšenému odečtu hladiny glukózy
a v důsledku toho k nesprávnému podání inzulinu s následnou život ohrožující hypoglykemií a smrtí. Může také dojít k tomu, že skutečná hypoglykemie není léčena, pokud je hypoglykemický stav
maskován falešně zvýšeným odečtem hladiny glukózy (viz bod
4.5
). Informace o akutním renálním selhání viz níže.
Přípravek Cutaquig je určen pouze k subkutánnímu podání. Pokud je přípravek Cutaquig nedopatřením podán do cévy, u pacientů se může rozvinout šok.
Doporučená rychlost infuze uvedená v bodě 4.2 musí být pečlivě dodržena. Během doby podávání infuze je nutno pacienty důkladně monitorovat a pečlivě sledovat výskyt jakýchkoliv příznaků.
Některé nežádoucí účinky se mohou vyskytnout častěji u pacientů, kteří dostávají normální lidský imunoglobulin poprvé nebo, ve vzácných případech, když se přejde z jednoho přípravku s normálním lidským imunoglobulinem na jiný nebo pokud od poslední infuze uplynula dlouhá doba.
Případným komplikacím lze často předejít, pokud:
zpočátku přípravek injikujete pomalu (viz bod
4.2
).
je zajištěno, že jsou u pacientů pečlivě sledovány všechny příznaky po celou dobu podávání infuze. Během první infuze a první hodinu po první infuzi je třeba případné nežádoucí známky sledovat zvláště u pacientů, kteří dostávají normální lidský imunoglobulin poprvé, pacientů, kteří přešli z alternativního imunoglobulinového přípravku, nebo pokud od předchozí infuze uplynula dlouhá doba.
Všichni ostatní pacienti mají být sledováni po dobu alespoň 20 minut po ukončení podání infuze.
V případě nežádoucího účinku je nutné buď snížit rychlost podávání, nebo infuzi zastavit. Při podezření na reakce alergického nebo anafylaktického typu je nezbytné podávání okamžitě ukončit. Potřebná léčba závisí na povaze a závažnosti nežádoucího účinku.
V případě šoku má být použit standardní lékařský postup léčby pro šokové stavy.
Hypersenzitivita
Skutečné alergické reakce jsou vzácné. Může k nim docházet zejména u pacientů s protilátkami proti IgA, které je třeba léčit zvlášť opatrně. Pacienty s protilátkami proti IgA, u nichž léčba subkutánními přípravky s IgG zůstává jedinou možností, lze přípravkem Cutaquig léčit pouze pod pečlivým lékařským dohledem.
Vzácně může normální lidský imunoglobulin navodit pokles krevního tlaku s anafylaktickou reakcí, dokonce i u pacientů, kteří předchozí léčbu normálním lidským imunoglobulinem tolerovali.
Tromboembolismus
S používáním imunoglobulinů se pojí tepenné a žilní tromboembolické příhody včetně infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, hluboké žilní trombózy a plicní embolie. Před podáním imunoglobulinů musí pacienti být dostatečně hydratováni. S opatrností je třeba postupovat u pacientů s preexistujícími rizikovými faktory trombotických příhod (např. vyšší věk, hypertenze, diabetes mellitus a vaskulární onemocnění nebo trombotické epizody v anamnéze, pacienti se získanými či dědičnými trombofilickými poruchami, pacienti dlouhodobě imobilizovaní, pacienti s těžkou hypovolemií a pacienti s onemocněními, která zvyšují viskozitu krve).
Pacienty je třeba informovat o prvních příznacích tromboembolických příhod, které zahrnují dušnost, bolest a otok končetiny, fokální neurologické deficity a bolest na hrudi, a poučit je, aby při nástupu příznaků okamžitě kontaktovali svého lékaře.
Syndrom aseptické meningitidy (SAM)
V souvislosti se subkutánní léčbou imunoglobuliny byl hlášen výskyt syndromu aseptické meningitidy; příznaky se obvykle začínají projevovat během několika hodin až za dva dny po léčbě. Vysazení léčby imunoglobuliny může během několika dní vést k remisi SAM bez následků.
Pacienty je třeba informovat o prvních příznacích, které zahrnují silnou bolest hlavy, ztuhlost krku,
ospalost, horečku, fotofobii, nauzeu a zvracení.
Porucha funkce ledvin/selhání ledvin
U pacientů podstupujících léčbu imunoglobuliny byly hlášeny závažné nežádoucí účinky na funkci ledvin, zejména u přípravků obsahujících sacharózu (přípravek Cutaquig sacharózu neobsahuje). Patří k nim akutní selhání ledvin, akutní tubulární nekróza, proximální tubulární nefropatie a osmotická nefróza. Faktory, které zvyšují riziko renálních komplikací, jsou kromě jiného preexistující renální insuficience, diabetes mellitus, hypovolemie, souběžně podávané nefrotoxické léčivé přípravky, věk nad 65 let, sepse, hyperviskozita a paraproteinemie.
Hemolýza
IgG přípravky mohou obsahovat protilátky proti krevním skupinám, které se mohou chovat jako hemolyziny a vyvolat obalení červených krvinek (RBC) imunoglobulinem in vivo, což lze detekovat jako pozitivitu přímého antiglobulinového testu (Coombsův test) a vzácně mohou způsobit hemolýzu. Příjemci imunoglobulinových přípravků mají být sledováni, zda se u nich neprojeví klinické známky a příznaky hemolýzy.
Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 33,1 mg sodíku v injekční lahvičce o objemu 48 ml a 13,8 mg sodíku v injekční lahvičce o objemu 20 ml, což odpovídá 1,7 %, respektive 0,7 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
Ovlivnění sérologického testování
Po injekci imunoglobulinu může mít přechodný vzestup různých pasivně přenesených protilátek v krvi pacienta za následek falešně pozitivní výsledky sérologického testování.
Pasivní přenos protilátek proti erytrocytárním antigenům, např. A, B a D, může ovlivňovat některé sérologické testy na protilátky proti červeným krvinkám, například přímý antiglobulinový test (PAT, přímý Coombsův test).
Přenosná agens
Standardní opatření k prevenci infekcí vzniklých v důsledku používání léčivých přípravků vyrobených z lidské krve nebo plazmy zahrnují výběr dárců, vyšetřování jednotlivých odběrů a směsí plazmy na specifické ukazatele infekce a zařazení účinných výrobních postupů k inaktivaci/odstranění virů.
Navzdory tomu nelze při podání léčivých přípravků připravených z lidské krve či plazmy zcela vyloučit možnost přenosu infekčních agens. To se také týká neznámých či nově objevovaných virů a jiných patogenů.
Přijatá opatření jsou pokládána za účinná proti obaleným virům, jako je např. virus lidské
imunodeficience (HIV), virus hepatitidy B (HBV) a virus hepatitidy C (HCV).
Účinnost přijatých opatření může být omezena proti neobaleným virům, jako je virus hepatitidy A (HAV) a parvovirus B19.
Existují uklidňující klinické zkušenosti, že nedochází k přenosu hepatitidy A nebo parvoviru B19 imunoglobuliny a předpokládá se také, že obsah protilátek ve velké míře přispívá k protivirové bezpečnosti.
Pediatrická populace
Uvedená upozornění a opatření platí jak pro dospělé, tak pro děti.