OMLYCLO 150MG Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, jiná systémová léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, ATC kód: R03DX05 Omlyclo je tzv.‍​‍‍‍​‍‍‍‍‍‍‍‍​‍ podobným biologickým léčivým přípravkem („biosimilar“). Podrobné informace jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky https://www.ema.europa.eu Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy Mechanismus účinku Omalizumab je humanizovaná monoklonální protilátka odvozená z rekombinantní DNA , která se selektivně váže na lidský imunoglobulin E (IgE) a předchází vazbě IgE k FcεRI (receptorům s vysokou afinitou k IgE) na bazofilech a mastocytech, čímž se redukuje množství volného IgE, který je využitelný ke spuštění alergické kaskády. Protilátka je typu IgG1 kappa, která obsahuje lidské rámcové oblasti s komplementárními určujícími oblastmi myší mateřské protilátky, která se váže na IgE. Léčba omalizumabem u atopických pacientů měla za následek nápadný pokles FcεRI receptorů na bazofilech. Omalizumab inhibuje zánět zprostředkovaný IgE, což je prokázáno snížením krevních a tkáňových eozinofilů a snížením zánětlivých mediátorů, včetně IL-4, IL-5 a IL-13 pomocí přirozených, adaptivních a neimunních buněk. Farmakodynamické účinky Alergické astma Uvolnění histaminu in vitro z bazofilů izolovaných od jedinců léčených omalizumabem bylo snížené přibližně o 90 % po stimulaci alergenem oproti hodnotám před léčbou. V klinických studiích týkajících se alergických pacientů s astmatem byly sérové hladiny volného IgE sníženy v závislosti na dávce během 1 hodiny od první dávky a zůstaly snížené mezi dávkami. Po jednom roce od ukončení léčby omalizumabem se hladiny IgE vrátily na úroveň před léčbou, aniž by byl pozorován rebound fenomén v hladinách IgE po vysazení léčivého přípravku. Chronická rinosinusitida s nosními polypy V klinických studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy vedla léčba omalizumabem ke snížení volného IgE v séru (přibližně 95 %) a ke zvýšení hladin celkového IgE v séru, v podobném rozsahu, jako bylo pozorováno u pacientů s alergickým astmatem. Hladiny celkového IgE v séru se zvýšily v důsledku formování komplexů omalizumab-IgE, které mají pomalejší rychlost vylučování v porovnání s volným IgE. Chronická spontánní urtikarie (CSU) Mechanismus účinku Omalizumab je humanizovaná monoklonální protilátka odvozená z rekombinantní DNA, která se selektivně váže na lidský imunoglobulin E (IgE) a snižuje hladiny volného IgE. Protilátka je typu IgG1 kappa, která obsahuje lidské rámcové oblasti s komplementárními určujícími oblastmi myší mateřské protilátky, která se váže na IgE. Následně klesá počet IgE receptorů (FcεRI) na buňkách. Není úplně jasné, jak tento mechanismus vede ke zlepšení příznaků CSU. Farmakodynamické účinky V klinických studiích týkajících se pacientů s CSU byla maximální suprese volného IgE pozorována za 3 dny po první subkutánní dávce. Po opakovaných dávkách jednou za 4 týdny zůstaly hladiny volného IgE v séru před podáním dávky stabilní mezi 12 a 24 týdny léčby. Po skončení léčby omalizumabem se zvýšily hladiny volného IgE na úroveň před léčbou po 16týdenním období dalšího sledování bez léčby. Klinická účinnost a bezpečnost Alergické astma Dospělí a dospívající ≥12 let Účinnost a bezpečnost omalizumabu byla prokázána ve 28týdenní dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii (studie 1) zahrnující 419 těžkých alergických astmatiků ve věku 12–79 let, kteří měli sníženou plicní funkci (FEV1 40–80 % predikční hodnoty) a nedostatečnou kontrolu astmatických symptomů, přestože dostávali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta2-agonistů. Způsobilí pacienti prodělali četné exacerbace astmatu vyžadující systémovou léčbu kortikosteroidy nebo byli hospitalizováni nebo navštívili lékařskou pohotovostní službu kvůli těžké exacerbaci astmatu v posledním roce navzdory kontinuální léčbě vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působícími beta2-agonisty. Subkutánně podávaný omalizumab nebo placebo byly podávány jako doplňková léčba k >1 000 mikrogramům beklometason-dipropionátu (nebo jeho ekvivalentu) plus dlouhodobě působícím beta2-agonistům. Perorální kortikosteroid, theofylin a modifikátory leukotrienů byly dovoleny jako udržovací terapie (22 %, 27 %, resp. 35 % pacientů). Primárním cílovým parametrem bylo sledování výskytu exacerbací astmatu vyžadujících léčbu vysokými dávkami systémových kortikosteroidů. Omalizumab redukoval četnost výskytu exacerbací astmatu o 19 % (p = 0,153). Další hodnocení, která ukázala statistickou významnost (p<0,05) ve prospěch omalizumabu, zahrnovala snížení závažných exacerbací (kde funkce plic u pacientů byla snížena až pod 60 % nejlepší osobní hodnoty a bylo zapotřebí systémových kortikosteroidů) a neodkladných návštěv lékaře souvisejících s astmatem (zahrnovaly hospitalizaci, pohotovostní lékařskou službu a neplánované návštěvy u lékaře) a zlepšení astmatických symptomů a funkce plic podle celkového zhodnocení účinnosti léčby lékařem, Asthma-related Quality of Life (AQL). Podle analýzy podskupin klinicky významný prospěch léčby omalizumabem měli spíše pacienti s hladinou celkového IgE ≥76 IU/ml před léčbou. U těchto pacientů ve studii 1 omalizumab redukoval četnost výskytu exacerbací astmatu o 40 % (p = 0,002). Kromě toho více pacientů mělo klinicky významnou odpověď v populaci s celkovým IgE ≥76 IU/ml v programu s omalizumabem při těžkém astmatu. Tabulka 5 zahrnuje výsledky u populace ve studii 1 Tabulka 6 Výsledky studie 1 Exacerbace astmatu Četnost výskytu za 28týdenní období % redukce, p-hodnota pro poměr výskytu Exacerbace závažného astmatu Četnost výskytu za 28týdenní období % redukce, p-hodnota pro poměr výskytu Populace studie 1 celkem      Omalizumab Placebo n = 209 n = 210 0,74 0,92 19,4 %, p = 0,153 0,24 0,48 50,1 %, p = 0,002 Návštěvy lékaře v naléhavých případech Četnost výskytu za 28týdenní období % redukce, p-hodnota pro poměr výskytu 0,24 0,43 43,9 %, p = 0,038 Celkové zhodnocení lékařem% respondérů* 60,5 % 42,8 % p-hodnota ** < 0,001 Zlepšení AQL% pacientů se zlepšením ≥0,5 60,8 % 47,8 % p-hodnota 0,008 * nápadné zlepšení nebo kompletní kontrola ** p-hodnota pro celkové zhodnocení Studie 2 hodnotila účinnost a bezpečnost omalizumabu u skupiny 312 osob s těžkým alergickým astmatem, která odpovídala populaci ve studii 1. Léčba omalizumabem v této otevřené studii vedla ke snížení četnosti výskytu klinicky významných exacerbací astmatu o 61% oproti samotné aktuální léčbě astmatu. Čtyři další velké placebem kontrolované podpůrné studie trvající 28 až 52 týdnů na 1 722 dospělých a dospívajících (studie 3, 4, 5, 6) hodnotily účinnost a bezpečnost omalizumabu u pacientů s těžkým perzistujícím astmatem. Kontrola astmatu u většiny pacientů byla nedostatečná, ale užívali méně konkomitantní léčby astmatu než pacienti ve studiích 1 a 2. Studie 3–5 použily exacerbace jako primární cílový parametr, zatímco studie 6 primárně hodnotila snížení množství inhalačních kortikosteroidů. Ve studiích 3, 4 a 5 se u pacientů léčených omalizumabem snížila četnost výskytu exacerbací astmatu o 37,5 % (p = 0,027), 40,3 % (p<0,001), respektive o 57,6 % (p<0,001) oproti placebu. Ve studii 6 bylo schopno významně více pacientů s těžkým alergickým astmatem léčených omalizumabem snížit svou dávku flutikasonu až na ≤500 mikrogramů/den bez zhoršení kontroly astmatu (60,3 %) oproti skupině s placebem (45,8 %, p<0,05). Skóre kvality života bylo měřeno pomocí dotazníku Juniper Asthma-related Quality of Life. Ve všech šesti studiích došlo ke statisticky významnému zlepšení skóre kvality života oproti výchozím hodnotám u pacientů užívajících omalizumab oproti skupině s placebem nebo kontrolní skupině. Celkové hodnocení účinnosti léčby lékařem: Celkové zhodnocení lékařem bylo provedeno v pěti z výše uvedených studií jako obsáhlé celkové posouzení kontroly astmatu vykonané ošetřujícím lékařem. Lékař vzal do úvahy (peak expiratory flow = vrcholový výdechový průtok), denní a noční symptomy, užití záchranné medikace, spirometrii a exacerbace. Ve všech pěti studiích se u významně většího podílu pacientů léčených omalizumabem vyhodnotilo, že dosáhli buď výrazného zlepšení, nebo kompletní kontroly astmatu oproti skupině pacientů, kteří dostávali placebo. Děti 6 až <12 let Primární doklad bezpečnosti a účinnosti omalizumabu u skupiny pacientů od 6 do <12 let vycházel z jedné randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické studie (studie 7). Studie 7 byla placebem kontrolovaná studie zahrnující specifickou podskupinu (n=235) pacientů, která byla definována současnou indikací, kteří byli léčeni vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů (ekvivalent ≥500 μg/den flutikasonu) a dlouhodobě působícími beta-agonisty. Klinicky významná exacerbace byla definována jako zhoršení příznaků astmatu dle klinického posouzení zkoušejícího lékaře, vyžadující zdvojnásobení výchozí dávky inhalačních kortikosteroidů po dobu minimálně 3 dnů a/nebo záchrannou léčbu systémovými (perorálními nebo intravenózními) kortikosteroidy po dobu minimálně 3 dnů. Ve specifické podskupině pacientů, kteří užívali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů, bylo u skupiny pacientů užívajících omalizumab zaznamenáno statisticky signifikantní snížení výskytu klinicky významných exacerbací astmatu ve srovnání se skupinou užívající placebo. Ve 24. týdnu představoval rozdíl v míře výskytu mezi léčebnými skupinami pokles o 34 % (poměr výskytu 0,662, p=0,047) relativní snížení u pacientů léčených omalizumabem oproti skupině pacientů léčených placebem. Ve druhé, dvojitě zaslepené, 28týdenní léčebné periodě představoval rozdíl v míře výskytu mezi léčebnými skupinami pokles o 63 % (poměr výskytu 0,37, p<0,001) u pacientů léčených omalizumabem ve srovnání s pacienty léčenými placebem. Během 52týdenní, dvojitě zaslepené léčby (zahrnující 24týdenní fázi s fixními dávkami steroidů a 28týdenní fázi s úpravou dávkování steroidů) představoval rozdíl v četnosti mezi léčebnými skupinami relativní pokles exacerbací o 50 % (poměr výskytu 0,504, p<0,001) u pacientů léčených omalizumabem. Na konci 52týdenní léčby vykazovala skupina pacientů užívající omalizumab větší pokles použití záchranné medikace beta-agonisty než skupina pacientů užívajících placebo, přestože tento rozdíl mezi léčebnými skupinami nebyl statisticky významný. Z celkového vyhodnocení účinnosti léčby na konci 52týdenního období dvojitě zaslepené léčby u podskupiny těžkých pacientů užívajících vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působící beta-agonisty vyplývá, že podíl pacientů, kteří prokázali „vynikající“ účinnost léčby, byl u skupiny užívající omalizumab vyšší a podíl pacientů s „průměrnou“ nebo „slabou“ účinností léčby byl nižší ve srovnání s pacienty užívajícími placebo; rozdíl mezi léčebnými skupinami byl statisticky významný (p<0,001), zatímco mezi skupinou s omalizumabem a skupinou s placebem nebyly žádné rozdíly z hlediska subjektivních hodnot kvality života pacienta. Chronická rinosinusitida s nosními polypy Bezpečnost a účinnost omalizumabu byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě-zaslepených, placebem kontrolovaných studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy (Tabulka 8). Pacienti dostávali omalizumab nebo placebo subkutánně každé 2 nebo 4 týdny (viz bod 4.2 ). Všichni pacienti dostávali během studie základní léčbu intranazálním mometasonem. Předchozí sinonazální operace nebo předchozí použití systémových kortikosteroidů nebylo požadováno pro zařazení do těchto studií. Pacienti užívali omalizumab nebo placebo po dobu 24 týdnů, následovaných 4týdenním obdobím dalšího sledování. Demografické a výchozí charakteristiky, včetně alergických komorbidit, jsou popsány v Tabulce 7. Tabulka 7 Demografické a výchozí charakteristiky studií s nosními polypy Parametr Studie 1 s nosními polypy Studie 2 s nosními polypy n = 138 n = 127 Průměrný věk (roky) (SD) 51,0 (13,2) 50,1 (11,9) % mužů 63,8 65,4 Pacienti se systémovýmpoužíváním kortikosteroidův předchozím roce (%) 18,8 26,0 Skóre bilaterálních endoskopických nazálních polypů (NPS): průměr (SD),rozmezí 0–8 6,2 (1,0) 6,3 (0,9) Skóre nosní kongesce (NCS):průměr (SD), rozmezí 0–3 2,4 (0,6) 2,3 (0,7) Skóre čichového smyslu: průměr (SD), rozmezí 0–3 2,7 (0,7) 2,7 (0,7) SNOT-22 celkové skóre:průměr (SD), rozmezí 0–110 60,1 (17,7) 59,5 (19,3) Eozinofily v krvi (buňky/μl): průměr (SD) 346,1 (284,1) 334,6 (187,6) Celkový IgE IU/ml: průměr(SD) 160,9 (139,6) 190,2 (200,5) Astma (%) 53,6 60,6 mírné (%) 37,8 32,5 středně těžké (%) 58,1 58,4 těžké (%) 4,1 9,1 Respirační onemocnění zhoršené kyselinouacetylsalicylovou (%) 19,6 35,4 Alergická rinitida 43,5 42,5 SD = směrodatná odchylka; SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22 (Sino-Nasal Outcome Test 22 Questionnaire); IgE = imunoglobulin E; IU = mezinárodní jednotky (international units). U NPS, NCS a SNOT-22 vyšší skóre ukazují na větší závažnost onemocnění. Koprimárními cílovými parametry byly skóre bilaterálních nazálních polypů (NPS) a skóre průměrné denní nazální kongesce (NCS) v týdnu 24. V obou studiích 1 a 2 s nosními polypy se projevila u pacientů užívajících omalizumab statisticky významná větší zlepšení v týdnu 24 oproti výchozímu stavu u NPS a týdenních průměrných NCS, než u pacientů užívajících placebo. Výsledky ze studií 1 a 2 s nosními polypy jsou uvedeny v Tabulce 8. Tabulka 8 Změna v týdnu 24 oproti výchozímu stavu v klinických skóre ze studie 1 s nosními polypy, ze studie 2 s nosními polypy a poolovaná data Studie 1 s nosními polypy Studie 2 s nosními polypy Nosní polypy –poolované výsledky Placebo Omalizumab Placebo Omalizumab Placebo Omalizumab N 66 72 65 62 131 134 Skóre nosních polypů Průměrná počáteční 6,32 6,19 6,09 6,44 6,21 6,31 hodnota Metodou LS 0,06 −1,08 −0,31 −0,90 −0,13 −0,99 vypočítaná průměrná změna v týdnu 24 Rozdíl (95% CI) −1,14 (−1,59, −069) −0,59 (−1,05, −012) −0,86 (−1,18, −0,54) p-hodnota < 0,0001 0,0140 < 0,0001 7-denní průměrdenního skóre nazální kongesce Průměrná počáteční 2,46 2,40 2,29 2,26 2,38 2,34 hodnota Metodou LS −0,35 −0,89 −0,20 −0,70 −0,28 −0,80 vypočítaná průměrná změna v týdnu 24 Rozdíl (95% CI) −0,55 (−0,84, −0,25) −0,50 (−0,80, −0,19) −0,52 (−0,73, −0,31) p-hodnota 0,0004 0,0017 < 0,0001 TNSS Průměrná počáteční 9,33 8,56 8,73 8,37 9,03 8,47 hodnota Metodou LS −1,06 −2,97 −0,44 −2,53 −0,77 −2,75 vypočítaná průměrná změna v týdnu 24 Rozdíl (95% CI) −1,91 (−2,85, −0,96) −2,09 (−3,00, −1,18) −1,98 (−2,63, −1,33) p-hodnota 0,0001 < 0,0001 < 0,0001 SNOT-22 Průměrná počáteční 60,26 59,82 59,80 59,21 60,03 59,54 hodnota Metodou LS −8,58 −24,70 −6,55 −21,59 −7,73 −23,10 vypočítaná průměrná změna v týdnu 24 Rozdíl (95% CI) −16,12 (−21,86, −10,38) −15,04 (−21,26, −8,82) −15,36 (−19,57, −11,16) p-hodnota < 0,0001 < 0,0001 < 0,0001 (MID = 8,9) UPSIT Průměrná počáteční 13,56 12,78 13,27 12,87 13,41 12,82 hodnota Metodou LS 0,63 4,44 0,44 4,31 0,54 4,38 vypočítaná průměrná změna v týdnu 24 Rozdíl (95% CI) 3,81 (1,38, 6,24) 3,86 (1,57, 6,15) 3,84 (2,17, 5,51) p-hodnota 0,0024 0,0011 < 0,0001 LS=metoda nejmenších čtverců; CI = interval spolehlivosti; TNSS = celkové skóre nosních příznaků; (Total nasal symptom score); SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22 (Sino-Nasal Outcome Test 22 Questionnaire); UPSIT = Čichový identifikační test z Univerzity Pensylvánie (University of Pennsylvania Smell Identification Test); MID = minimální důležitý rozdíl (minimal important difference). Obrázek 1 Průměrná změna oproti výchozímu stavu ve skóre nazální kongesce a průměrná změna oproti výchozímu stavu ve skóre nosních polypů podle léčebných skupin ve studii 1 a 2 s nosními polypy Studie 1 / Placebo (n = 66) Studie 1 / Omalizumab (n = 72) Studie 2 / Placebo (n = 65) Studie 2 / Omalizumab (n = 62) Průměrná změna oproti výchozímu stavu ve skóre nosních polypů 0,25 0,00 −0,25 −0,50 −0,75 −1,00 0,25 Studie 1 / Placebo (n = 66) Studie 1 / Omalizumab (n = 72) Studie 2 / Placebo (n = 65) Studie 2 / Omalizumab (n = 62) Průměrná změna oproti výchozímu stavu ve skóre nazální kongesce 0,00 −0,25 −0,50 −0,75 −1,00 −1,25 Sekundární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti −1,25 Sekundární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti Počáteční stav 4 8 12 16 20 24 Počáteční stav 4 8 12 16 20 24 Týden Týden V prespecifikované poolované analýze záchranné léčby (systémové kortikosteroidy po ≥3 po sobě jdoucí dny nebo nosní polypektomie) byl během 24týdenní léčebné periody podíl pacientů vyžadujících záchrannou léčbu nižší u omalizumabu v porovnání s placebem (2,3 % versus 6,2 %). Poměr šancí (odds-ratio) užívání záchranné léčby bylo u omalizumabu v porovnání s placebem 0,38 (95% CI: 0,10, 1,49). Ani v jedné studii nebyly hlášeny sinonazální operace. Dlouhodobá účinnost a bezpečnost omalizumabu u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy, kteří se účastnili studií 1 a 2 s nosními polypy, byla zhodnocena v prodloužené otevřené studii. Data účinnosti z této studie naznačují, že klinický prospěch, který se dostavil v týdnu 24, trval do týdne 52. Bezpečnostní data byla celkově konzistentní se známým bezpečnostním profilem omalizumabu. Chronická spontánní urtikarie (CSU) Účinnost a bezpečnost omalizumabu byla prokázána ve dvou randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích fáze III (studie 1 a 2) u pacientů s CSU, kteří zůstali symptomatičtí i přes léčbu H1 antihistaminiky ve schválené dávce. Třetí studie (studie 3) primárně hodnotila bezpečnost omalizumabu u pacientů s CSU, kteří zůstali symptomatičtí i přes léčbu H1 antihistaminiky při podání až čtyřnásobku schválené dávky, a při léčbě H2 antihistaminiky a/nebo LTRA. V těchto třech studiích bylo zařazeno 975 pacientů ve věku mezi 12 a 75 lety (průměrný věk 42,3 roků, 39 pacientů ve věku 12–17 let, 54 pacientů ≥65 let, 259 mužů a 716 žen). U všech pacientů bylo vyžadováno, aby měli nedostatečnou kontrolu příznaků, což bylo stanoveno pomocí týdenního skóre urtikariální aktivity (UAS7, rozmezí 0–42) ≥ 16, a týdenního skóre závažnosti svědění (což je součást UAS7, rozmezí 0–21) ≥ 8 po dobu 7 dnů před randomizací i přesto, že předtím užívali antihistaminikum po dobu alespoň 2 týdnů. Ve studiích 1 a 2 měli pacienti průměrné týdenní skóre závažnosti svědění mezi 13,7 a 14,5 při počátečním vyšetření a průměrné UAS7 skóre 29,5 a 31,7, v uvedeném pořadí. Pacienti v bezpečnostní studii 3 měli průměrné týdenní skóre závažnosti svědění 13,8 a průměrné UAS7 skóre 31,2 při počátečním vyšetření. Napříč všemi třemi studiemi hlásili pacienti před zařazením do studie užívání v průměru 4 až 6 medikací (včetně H1 antihistaminik) k léčbě příznaků CSU. Pacienti dostávali omalizumab v dávkách 75 mg, 150 mg nebo 300 mg nebo placebo subkutánní injekcí každé 4 týdny po dobu 24 týdnů, resp. 12 týdnů ve studiích 1 a 2, a 300 mg nebo placebo subkutánní injekcí každé 4 týdny po dobu 24 týdnů ve studii 3. Všechny studie měly 16týdenní období dalšího sledování bez léčby. Primárním cílovým parametrem byla změna v týdenním skóre závažnosti svědění od výchozího stavu do týdne 12. Omalizumab v dávce 300 mg snižoval týdenní skóre závažnosti svědění o 8,55 na 9,77 (p <0,0001) v porovnání se snížením o 3,63 na 5,14 u placeba (viz Tabulka 9). Statisticky významné výsledky byly dále pozorovány v podílech respondérů pro UAS7 ≤ 6 (v týdnu 12), které byly vyšší u léčebných skupin užívajících dávku 300 mg, v rozmezí od 52–66 % (p<0,0001) v porovnání s 11–19 % u skupiny s placebem, a kompletní odpověď (UAS7=0) byla dosažena u 34–44 % (p<0,0001) pacientů léčených dávkou 300 mg v porovnání s 5–9 % pacientů ve skupinách s placebem. Pacienti v léčebných skupinách s dávkou 300 mg dosáhli nejvyššího průměrného poměru dnů bez angioedému od týdne 4 do týdne 12, (91,0-96,1 %; p<0,001) v porovnání se skupinami s placebem (88,1–89,2 %). Průměrná změna od výchozího stavu do týdne 12 v celkovém DLQI u léčebných skupin s dávkou 300 mg byla vyšší (p<0,001) než u placeba, což ukazuje zlepšení v rozsahu od 9,7–10,3 bodů v porovnání s 5,1–6,1 body pro odpovídající skupiny s placebem. Tabulka 9 Změna týdenního skóre závažnosti svědění od výchozího stavu do týdne 12, studie 1, 2 a 3 (mITT populace*) Studie 1 Placebo Omalizumab 300 mg n 80 81 Průměr (SD) −3,63 (5,22) −9,40 (5,73) Rozdíl v LS průměrech vs. placebo 1 − −5,80 95% CI pro rozdíl − −7,49;−4,10 p-hodnota vs. placebo 2 − < 0,0001 Studie 2 n 79 79 Průměr (SD) −5,14 (5,58) −9,77 (5,95) Rozdíl v LS průměrech vs. placebo 1 − −4,81 95% CI pro rozdíl − −6,49;−3,13 p-hodnota vs. placebo 2 − < 0,0001 Studie 3 n 83 252 Průměr (SD) −4,01 (5,87) −8,55 (6,01) Rozdíl v LS průměrech vs. placebo 1 − −4,52 95% CI pro rozdíl − −5,97; −3,08 p-hodnota vs. placebo 2 − < 0,0001 *Modifikovaná populace se záměrem léčit (modified intent-to-treat population; mITT): zahrnovala všechny pacienty, kteří byli randomizováni a dostali alespoň jednu dávku studijní medikace. BOCF (Baseline Observation Carried Forward) bylo použito k připočítání chybějících dat. 1 LS průměr byl odhadován s použitím modelu ANCOVA. Rozvrstvení (strata) byly výchozí hodnota týdenního skóre závažnosti svědění (<13 vs. ≥13) a tělesná hmotnost na počátku studie (<80 kg vs. ≥80 kg). 2 p-hodnota je odvozena od ANCOVA t-testu. Obrázek 2 ukazuje průměrné týdenní skóre závažnosti svědění v průběhu času ve studii 1. Průměrná týdenní skóre závažnosti svědění se významně snížila s maximálním účinkem kolem týdne 12, který se udržel po 24týdenní léčebné období. Ve studii 3 byly výsledky podobné. Ve všech třech studiích se postupně zvyšovalo průměrné týdenní skóre závažnosti svědění během 16týdenního období dalšího sledování bez léčby, v souladu se znovuobjevením se příznaků onemocnění. Průměrné hodnoty na konci období dalšího sledování byly podobné skupině s placebem, ale nižší než příslušné průměrné hodnoty ve výchozím stavu. Obrázek 2 Průměrné týdenní skóre závažnosti svědění v průběhu času, studie 1 (mITT populace) Průměrné týdenní skóre závažnosti svědění Týden 12 Primární cílový parametr 15 10 5 Placebo Omalizumab 300 mg 0. 0 4 8 12 16 20 24 28 32 36 40 Týden Podávaný omalizumab nebo placebo BOCF=baseline observation carried forward; mITT (modified intent-to-treat population) = modifikovaná populace se záměrem léčit Rozsah výsledků účinnosti pozorovaných ve 24. týdnu léčby byl srovnatelný s výsledky pozorovanými ve 12. týdnu: Pro dávku 300 mg ve studiích 1 a 3 bylo průměrné snížení týdenního skóre závažnosti svědění od výchozího stavu 9,8 a 8,6, podíl pacientů s UAS7≤6 byl 61,7 % a 55,6 %, a podíl pacientů s kompletní odpovědí (UAS7=0) byl 48,1 % a 42,5 %, v uvedeném pořadí, (všechna p<0,0001, při porovnání s placebem). Data z klinických studií u dospívajících (12 až 17 let) zahrnovala celkem 39 pacientů, z nichž 11 dostávalo dávku 300 mg. Výsledky pro dávku 300 mg jsou k dispozici u 9 pacientů v týdnu 12 a u 6 pacientů v týdnu 24, a ukazují podobný rozsah odpovědi na léčbu omalizumabem v porovnání s dospělou populací. Průměrná změna od výchozího stavu v týdenním skóre závažnosti svědění ukázala snížení o 8,25 v týdnu 12 a o 8,95 v týdnu 24. Poměry respondérů byly: 33 % v týdnu 12 a 67 % v týdnu 24 pro UAS7=0, a 56 % v týdnu 12 a 67 % v týdnu 24 pro UAS7 ≤6. Ve 48týdenní studii bylo 206 pacientů ve věku 12 až 75 let zařazeno do otevřené 24týdenní fáze léčby omalizumabem v dávce 300 mg každé 4 týdny. Pacienti, kteří odpovídali na léčbu v této otevřené fázi studie, byli poté randomizováni k léčbě omalizumabem v dávce 300 mg (81 pacientů) nebo placebem (53 pacientů) každé 4 týdny po dobu dalších 24 týdnů. Z pacientů, kteří zůstali léčeni omalizumabem po dobu 48 týdnů, došlo u 21 % ke klinickému zhoršení (UAS7 skóre ≥12 po dobu alespoň 2 po sobě jdoucích týdnů po randomizaci mezi 24. a 48.týdnem) oproti 60,4 % pacientů léčených placebem v týdnu 48 (rozdíl ˗39,4 %, p<0,0001, 95% CI: −54,5 %, −22,5 %).