Farmakoterapeutická skupina: Jiné minerální doplňky, síran hořečnatý, ATC kód: A12CC02
Hořčík je kofaktorem více než 300 enzymatických reakcí, kdy působí buď na substrát (zejména pro reakce zahrnující ATP, kde jeho vazba na nukleotid indukuje adekvátní konformaci a pomáhá oslabit terminální vazbu ATP O-P, čímž usnadňuje přenos fosfátu) nebo na samotný enzym jako strukturální nebo katalytickou složku. Protože využití ATP se podílí na mnoha metabolických drahách, je hořčík nezbytný v intermediálním metabolismu pro syntézu sacharidů, lipidů, nukleových kyselin a proteinů, jakož i pro specifické působení v různých orgánech, jako je neuromuskulární nebo kardiovaskulární systém.
Hořčík může na úrovni membrány interferovat s vápníkem nebo vázat se na membránové fosfolipidy, a tím modulovat propustnost membrány a elektrické vlastnosti. Díky své úloze ve struktuře krystalů hydroxyapatitu v kosti má hořčík vliv na zdraví kostí.
⚠️ Upozornění
Zvýšené riziko hypotenze a bradykardie
Během podávání síranu hořečnatého je nutné monitorovat vitální funkce, protože se zvyšuje riziko výrazné hypotenze a bradykardie.
Jako antidotum má být okamžitě k dispozici 1 g injekčního roztoku kalcium-glukonátu.
Porucha funkce ledvin
Pacientům s poruchou funkce ledvin mají být soli hořčíku podávány s opatrností a dávka má být přiměřeně snížena (viz bod
4.2
).
Diatéza kamenů z fosforečnanu vápenatého a fosforečnanu hořečnato-amonného
V těchto případech má být přípravek používán s opatrností, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Myasthenia gravis
U osob s myasthenia gravis má být parenterální hořčík podáván s opatrností, aby se zabránilo zhoršení stavu nebo rozvoji myasthenické krize. Před zahájením léčby má být v individuálních případech provedeno posouzení přínosu a rizik.
Porucha funkce jater
Onemocnění jater jsou často doprovázena hypoalbuminémií, která sama o sobě může mít vliv na hladinu celkového hořčíku v séru. Nicméně pacienti s onemocněním jater spojeným s alkoholismem byli léčeni obvyklými dávkami intravenózního a perorálního síranu hořečnatého bez pozorovaných příznaků předávkování hořčíkem.
Známé zvýšené riziko srdeční blokády / srdeční blokáda
Hořčík může způsobit srdeční blokádu, riziko je vyšší u pacientů, kteří již užívají antagonisty vápníku nebo beta-blokátory. Pacientům s již existující srdeční blokádou nebo pacientům se zvýšeným rizikem srdeční blokády může být přípravek podáván pouze po pečlivém posouzení přínosů a rizik, s velkou opatrností a při zajištění příslušných bezpečnostních opatření.
U pacientů, kteří dostávají síran hořečnatý, má být rutinně monitorována hladina vápníku v séru. Během léčby mají být sledovány hladiny hořčíku v séru.
Monitoring absence respirační deprese: rychlost dechu nemá být nižší než 16 dechů/min. Vylučování moči nemá být pod hodnotou 25 ml/h, protože by mohlo dojít k hypermagnezémii. Je třeba kontrolovat přítomnost patelárního reflexu.
Látky tlumící CNS
Pokud se současně s hořčíkem mají podávat barbituráty, narkotika nebo jiná hypnotika (nebo systémová anestetika), má být jejich dávkování s opatrností upraveno s ohledem na aditivní tlumivé účinky hořčíku a riziko respirační deprese (viz bod
4.5
).
Monitoring absence respirační deprese: rychlost dechu nemá být nižší než 16 dechů/min.
Způsob podání
Pokud se vyskytnou návaly horka a pocení, má být tento přípravek podáván s opatrností.
V souvislosti s injekcemi síranu hořečnatého byly v literatuře popsány bolest, zarudnutí, otok nebo horkost v místě vpichu, výtok v místě vpichu, dlouhotrvající krvácení, cellulitis, sterilní absces, příznaky alergické reakce jako jsou dýchací obtíže nebo otok obličeje, poškození okolních struktur (cévy, kosti nebo nervy), neúmyslná intramuskulární nebo intraoseální injekce, nekróza tkáně, špatná absorpce v důsledku velkého objemu injekce.
Příliš rychlé podání může vést k rychlému rozvoji vazodilatace a snížení krevního tlaku.
Jako všechny parenterální léčivé přípravky mohou injekce síranu hořečnatého dráždit žíly; extravazace může způsobit poškození tkáně.
Intramuskulární injekce
Tento léčivý přípravek nemá být podáván do svalů, které jsou vyhublé nebo atrofované. Při intramuskulárním podání je třeba se vyhnout svalu v dorzogluteální oblasti a sedacímu nervu. Pokud celková dávka, která má být podána, přesáhne 5 ml, musí být objem injekce rozdělen na více než jedno místo hluboké aplikace do svalu.
Intramuskulární injekce jsou bolestivé a v 0,5 % případů jsou komplikovány tvorbou lokálního abscesu. Proto je preferováno intravenózní podání. Avšak intramuskulární podání se stává lepší možností, pokud nejsou k dispozici intravenózní infuzní pumpy, není možné nepřetržité monitorování nebo pokud musí být pacient přemístěn do jiného zařízení.
Opatrnost je zapotřebí u starších nebo hubených pacientů, kteří mohou tolerovat pouze do 2 ml v jedné injekci. Místo vpichu, které vykazuje známky infekce nebo poranění, nesmí být k aplikaci použito.
Pokud je intramuskulární dávka opakovaná, je třeba střídat místa vpichu, aby se zabránilo poranění
nebo bolestivosti svalů.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v 1 ml, to znamená, že je v podstatě
„bez sodíku“.
👨⚕️
Ověřeno lékařským redaktorem
Dr. Ozarchuk, PharmD · April 2026
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.