Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
ATC kód
C02KN01
Zdroj
DPD · 02563983
Farmakoterapeutická skupina: antihypertenziva, jiná antihypertenziva, ATC kód: C02KN01
Mechanismus účinku
Endotelin 1 (ET) prostřednictvím svých receptorů ((ETA a ETB) působí jako mediátor; má řadu účinků (např. vazokonstrikce, fibróza, buněčná proliferace a zánět) a při hypertenzi dochází k jeho upregulaci. Aprocitentan je duální ERA, který inhibuje vazbu ET-1 na receptory ETA a ETB, a tím blokuje účinky zprostředkované těmito receptory.
Farmakodynamické účinky
Elektrofyziologická funkce srdce
V důkladné studii intervalu QT u zdravých dobrovolníků nevedlo podávání aprocitentanu v dávce 25 mg (maximální terapeutická dávka) v rovnovážném stavu k prodloužení intervalu QTc, protože horní hranice 90% intervalu spolehlivosti u průměrné změny od počáteční hodnoty u placebem korigovaného intervalu QTc byla méně než 10 ms.
Při čtyřnásobku maximální terapeutické dávky (100 mg) byla horní hranice 90% intervalu spolehlivosti u průměrné změny placebem korigovaného intervalu QTc od počáteční hodnoty 10,4 ms.
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost aprocitentanu byla posuzována v jedné randomizované, dvojitě zaslepené, multicentrické a
placebem kontrolované klinické studii fáze III.
Za pacienty s rezistentní hypertenzí byli považováni ti s nekompenzovaným vysokým krevním tlakem (systolický ≥ 140 mmHg), který přetrvával přes nasazení nejméně tří antihypertenziv, přičemž byla vyloučena pseudorezistentní hypertenze (např. efekt bílého pláště, nesprávného měření a sekundárních příčin hypertenze).
Pacienti byli v průběhu studie převedeni na standardizovanou základní antihypertenzní léčbu: blokátor angiotenzinového receptoru (valsartan 160 mg), blokátor kalciových kanálů (amlodipin 5 nebo 10 mg)
a diuretikum (hydrochlorothiazid 25 mg). Pacienti dosud užívající betablokátory v této léčbě pokračovali po celou dobu studie a užívali je navíc ke standardizované základní antihypertenzní léčbě a hodnocené léčbě.
Celkem 730 pacientů dostávalo během počáteční 4týdenní dvojitě zaslepené léčby (část 1) aprocitentan 12,5 mg, aprocitentan 25 mg, nebo placebo jednou denně. Následovalo 32 týdnů jednoduše zaslepené léčby (část 2), ve které pacienti dostávali dávku 25 mg aprocitentanu. Na konci těchto 32 týdnů léčby byli pacienti znovu randomizováni do skupin léčených buď aprocitentanem
v dávce 25 mg nebo placebem jednou denně a absolvovali dalších 12 týdnů dvojitě zaslepené léčby s vysazením (část 3) (tabulka 2).
Tabulka 2: Struktura studie fáze III
Léčba
1. část (4 týdny)
2. část (32 týdnů)
3. část (12 týdnů)
Struktura studie
DB, placebem kontrolovaná, randomizovaná (1:1:1)
SB
DB-WD, placebem kontrolovaná, randomizovaná (1:1)
Doba trvání
0–4. týden
4–36. týden
36–48. týden
Léčba jako doplněkk základní terapii*
Aprocitentan 25 mgaprocitentan 12,5 mg placebo
n = 243n = 243n = 244
n = 704
n = 307n = 307
* ARB, CCB a diuretikum.
ARB = blokátor receptoru pro angiotenzin; CCB = blokátor kalciových kanálů; DB = dvojitě zaslepená; DB-WD = dvojitě zaslepená s vysazením; n = počet pacientů; SB = jednoduše zaslepená..
Primárním cílovým parametrem účinnosti byla změna systolického tlaku vsedě (SiSBP) od zahájení léčby do 4. týdne dvojitě zaslepeného období (část 1), měřená v minimální hladině přípravku bezobslužným monitorováním v ordinaci (uAOBP).
Hlavním sekundárním cílovým parametrem byla změna SiSBP (měřená v minimální hladině pomocí uAOBP) od zahájení léčby DB-WD (36. týden) do 40. týdne (tj. ve 3. části).
Průměrný věk pacientů byl 61,7 let (rozmezí 24 až 84 let; 34,1 % bylo ve věku ≥ 65 let a <75 let;
9,9 % bylo ≥ 75 let) a 59,5 % bylo mužů. Pacienti byli běloši (82,9 %), Afroameričané (11,2 %) nebo Asijci (5,2 %). Průměrná tělesná hmotnost byla 97,6 kg (rozmezí 46 až 196 kg) a průměrný BMI 33,7 kg/m
2
(rozmezí 18 až 64 kg/m
2
).
Pacienti měli v anamnéze diabetes mellitus typu 2 (54,1 %), ischemickou chorobu srdeční (30,8 %), cévní poruchy centrálního nervového systému (23,0 %), chronické onemocnění ledvin ve stadiu 3 a 4 (22,2 %, z toho 19,3 % pacientů mělo eGFR 30–59 ml/min/1,73 m
2
a 2,9 % pacientů mělo eGFR 15-29 ml/min/1,73 m
2
), městnavé srdeční selhání (19,6 %) a syndrom spánkové apnoe (14,1%).
63,0 % pacientů užívalo čtyři nebo více antihypertenziv.
Populace, které nebyly studovány v této studii fáze III, jsou popsány v bodech 4.2, 4.3 a 4.4.
Dávky aprocitentanu 12,5 mg a 25 mg vykazovaly ve 4. týdnu statisticky významné snížení SiSBP ve
srovnání s placebem. Léčebný účinek byl konzistentní i pro diastolický tlak vsedě (SiDBP) (tabulka 3).
Tabulka 3: Snížení minimálního tlaku krve vsedě (mmHg) měřené pomocí uAOBP ve 4. týdnu dvojitě zaslepené léčby
Rozdíl oproti placebu
Léčebnáskupina
n
Počáteční hodnota
#
(průměr)
Průměr LS
Průměr LS
p-hodnota
SiSBP (primární cílový parametr)
Průměr LS (97,5 % CL)
Průměr LS (97,5 % CL)
12,5 mg
243
153,2
−15,3 (−17,4; −13,2)
−3,8 (−6,8; −0,8)
0,0042
*
25 mg
243
153,3
−15,2 (−17,3; −13,1)
−3,7 (−6,7; −0,8)
0,0046
*
placebo
244
153,3
−11,5 (−13,6; −9,4)
-
-
SiDBP
Průměr LS (95 % CL)
Průměr LS (95 % CL)
12,5 mg
243
87,9
−10,4 (−11,6; −9,3)
−3,9 (−5,6; −2,3)
<0,0001
25 mg
243
87,7
−11,0 (−12,1; −9,8)
−4,5 (−6,1; −2,9)
<0,0001
placebo
244
87,1
−6,5 (−7,6; −5,3)
-
-
# Pozorovaná počáteční hodnota.* Statisticky významné na úrovni 2,5 %, jak bylo předem stanoveno ve strategii testování.BP = krevní tlak; CL = limit spolehlivosti (confidence limit); DB = dvojitě zaslepená; průměr LS = průměr nejmenších čtverců; SiDBP = diastolický krevní tlak vsedě; SiSBP = systolický krevní tlak vsedě; uAOBP = krevní tlak měřený automaticky bez dohledu.
Dlouhodobý účinek aprocitentanu na snížení TK byl prokázán při léčbě DB-WD (část 3). U pacientů rerandomizovaných do skupiny s placebem se průměrný SiSBP zvýšil, u pacientů rerandomizovaných k léčbě aprocitentanem 25 mg byl střední účinek na SiSBP stabilní, což vedlo ke statisticky významnému rozdílu. Léčebný účinek byl konzistentní i u SiDBP (tabulka 4).
Tabulka 4: Dlouhodobé snížení minimálního tlaku krve vsedě (mmHg) měřené pomocí uAOBP ve 40. týdnu dvojitě zaslepené léčby
Rozdíl oproti placebu
Léčebnáskupina
n
Výchozí DB-WD
#
(průměr)
Průměr LS (95 %CL)
Průměr LS (95 %CL)
p-hodnota
SiSBP (hlavní sekundární cílový parametr)
25 mg
307
135,3
−1,5 (−3,0; 0,0)
−5,8 (−7,9; −3,7)
<0,0001*
placebo
307
136,4
4,4 (2,9; 5,8)
-
-
SiDBP
25 mg
307
76,1
−0,5 (−1,5; 0,5)
−5,2 (−6,6; −3,8)
<0,0001
placebo
307
76,3
4,7 (3,7; 5,7)
-
-
# Pozorovaná počáteční hodnota. Zahájení léčby DB-WD: 36. týden.* Statisticky významné na úrovni 5 %, jak bylo předem stanoveno ve strategii testování.BP = krevní tlak; CL = limit spolehlivosti (confidence limit); DB-WD = dvojitě zaslepená s vysazením; průměr LS = průměr nejmenších čtverců; SiDBP = diastolický krevní tlak vsedě; SiSBP = systolický krevní tlak vsedě; uAOBP = krevní tlak měřený automaticky bez dohledu.
Účinek byl také konzistentní u STK a DTK měřenými ambulantním monitorováním TK (ABPM) a hodnoceným za denní, noční a 24hodinové období ve 4. týdnu (obrázek 1) a 40. týdnu.
Obr. 1: Placebem korigované změny systolického a diastolického TK měřené ABPM od zahájení léčby ve 4. týdnu
ABPM = ambulantní monitorování krevního tlaku; TK = krevní tlak; CL = limit spolehlivosti;
DTK = diastolický krevní tlak; LS průměrný rozdíl = rozdíl mezi léčbou a placebem metodou nejmenších čtverců; STK = systolický krevní tlak.
Podstatná část (tj. nejméně 90 %) poklesu TK byla pozorována během prvních dvou týdnů léčby
aprocitentanem.
Obr. 2: Průměrný systolický TK vsedě měřený pomocí uAOBP během 48 týdnů
Účinek aprocitentanu byl konzistentní bez ohledu na věk (včetně pacientů ≥ 75 let), pohlaví, rasu (včetně pacientů černošského/afroamerického původu), BMI, počáteční poměr albuminu ke kreatininu v moči (UACR) a diabetes v anamnéze a počáteční hodnotu eGFR; odpovídající byl rovněž účinek
v celkové populaci.
Účinky na UACR/eGFR
Po 4 týdnech byl pozorován pokles UACR o 30 % (95% limit spolehlivosti činil 20–39 %) a 34 % (95% limit spolehlivosti 25–42 %) u aprocitentanu v dávce 12,5 mg, resp. 25 mg, to vše ve srovnání se skupinou užívající placebo. Tento účinek vymizel po ukončení léčby. Pokud jde o eGFR, během prvních 4 týdnů léčby došlo k průměrnému poklesu o -1,2 ml/min/1,73 m
2
u aprocitentanu v dávce 12,5 mg a o -2,4 ml/min /1,73 m
2
u aprocitentanu v dávce 25 mg (oproti -0,6 ml/min /1,73 m
2
u placeba). Poté následovala stabilizace eGFR, a to i u pacientů s nízkou (< 60 ml/min) počáteční hodnotou, a tato setrvala až do konce studie. Účinek aprocitentanu na ochranu cílových orgánů nebyl studován.
Účinky na mortalitu a kardiovaskulární morbiditu
Účinky aprocitentanu na mortalitu a kardiovaskulární morbiditu nebyly studovány.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem aprocitentan u všech podskupin pediatrické populace pro léčbu hypertenze (informace o
použití u pediatrické populace viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Ženy ve fertilním věku, těhotné a kojící ženy
Přípravek JERAYGO je kontraindikován u těhotných a kojících žen a žen ve fertilním věku, které
nepoužívají spolehlivou antikoncepci (viz body
4.3
a
4.6
).
Těhotenské testy k vyloučení těhotenství se doporučuje provádět před zahájením léčby, jednou měsíčně během ní a měsíc po jejím ukončení (viz bod
4.6
).
Hepatotoxicita
Známými účinky jiných antagonistů endotelinových receptorů (ERA) je zvýšení hladiny aminotransferáz a hepatotoxicita. V klinických hodnoceních aprocitentanu byl hlášen občasný výskyt zvýšené hladiny aminotransferáz (viz bod
4.8
).
Léčba přípravkem JERAYGO nesmí být proto zahájena u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod
4.3
) a nedoporučuje se ani při zvýšené hladině aminotransferáz (> 3 × horní hranice normálních hodnot [ULN]). Před zahájením léčby přípravkem JERAYGO mají být provedeny testy jaterních enzymů.
Monitorování jaterních enzymů se doporučuje i během léčby. Pokud dojde k trvalému, nevysvětlitelnému a klinicky významnému zvýšení hladiny aminotransferázy nebo pokud je její nárůst doprovázen vzestupem bilirubinu > 2 × ULN nebo klinickými příznaky hepatotoxicity, léčbu přípravkem JERAYGO je třeba ukončit.
Retence tekutin
Známými účinky ERA jsou periferní edém a retence tekutin, které byly pozorovány i v klinických studiích s aprocitentanem (viz bod
4.8
). Po zahájení léčby je třeba zajistit sledování, zda pacient nejeví známky retence tekutin, jako je edém nebo nárůst tělesné hmotnosti. Pokud dojde ke klinicky významné retenci, má být provedeno vyšetření ke zjištění příčin a potřeby další podpůrné léčby, včetně podání dalších nebo zvýšení dávky aktuálně užívaných diuretik (podle potřeby). Teprve poté je vhodné zvážit snížení dávky nebo vysazení přípravku JERAYGO.
U pacientů užívajících před zahájením léčby přípravkem JERAYGO kličková diuretika není vhodné přecházet na méně účinné diuretikum.
Vyšší riziko retence tekutin mohou mít pacienti s primární poruchou funkce ledvin
(eGFR < 60 ml/min/1,73 m
2
) nebo srdečním selháním užívající JERAYGO, stejně jako diabetici, pacienti starší (věk > 65 let) nebo silně obézní (BMI ≥ 40 kg/m
2
). Při přechodu na dávku 25 mg je třeba u těchto pacientů vzít v úvahu riziko zvýšení retence tekutin, což může zhoršit srdeční selhání nebo stav kardiovaskulárních příhod.
Kardiovaskulární příhody
Aprocitentan nebyl studován u pacientů s nestabilním nebo těžkým srdečním onemocněním, jako je nekontrolovaná symptomatická arytmie (včetně fibrilace síní), srdeční selhání stádia III–IV dle NYHA nebo stadia II v kombinaci s relevantním onemocněním chlopně, s plazmatickou koncentrací
NT-proBNP ≥ 500 pg/ml nebo s nedávnou (do 6 měsíců) nestabilní anginou pectoris, infarktem myokardu, tranzitorní ischemickou atakou nebo cévní mozkovou příhodou. JERAYGO se u těchto pacientů nedoporučuje podávat.
Vzhledem k obecnému riziku kardiovaskulárních příhod u pacientů s rezistentní hypertenzí a možné retenci tekutin při léčbě aprocitentanem je třeba u pacientů s vysokým rizikem rozvoje městnavého srdečního selhání nebo jiných kardiovaskulárních příhod sledovat, zda se neobjeví známky retence tekutin.
Přínos a riziko pokračování nebo ukončení léčby přípravkem JERAYGO při výskytu kardiovaskulárních příhod je třeba posoudit individuálně.
Pokles hemoglobinu
Po podávání ERA došlo ke snížení koncentrace hemoglobinu a hematokritu a toto bylo pozorováno i v klinických studiích s aprocitentanem (viz bod
4.8
). Tento pokles byl připisován objemové expanzi plazmy (hemodiluci). V klinických studiích s aprocitentanem se hodnoty uvedených parametrů stabilizovaly po 4 týdnech léčby, během chronické léčby zůstaly stabilní a do 4 týdnů po ukončení léčby došlo k návratu na původní hodnoty.
Zahájení léčby přípravkem JERAYGO se nedoporučuje u pacientů s těžkou anémií (< 8 g/dl). Pokud je to klinicky indikováno, koncentrace hemoglobinu mají být měřeny před zahájením léčby a v jejím průběhu. Pokud se objeví klinicky významné známky poklesu hemoglobinu, zvažte ukončení léčby přípravkem JERAYGO.
Porucha funkce ledvin
Pacienti s eGFR pod 60 ml/min/1,73 m
2
mohou mít během léčby přípravkem JERAYGO vyšší riziko anémie a edému (retence tekutin). Proto se doporučuje sledovat hemoglobin a známky retence tekutin nebo srdečního selhání.
S podáváním aprocitentanu u pacientů s rezistentní hypertenzí a eGFR < 15 ml/min/1,73 m
2
nebo na
dialýze nejsou žádné klinické zkušenosti, proto se u nich JERAYGO nedoporučuje. Pacienti ve věku ≥ 75 let
Pacienti ve věku ≥ 75 let mohou mít vyšší riziko anémie, edému/retence tekutin, srdečního selhání a cerebrovaskulárních příhod. Doporučuje se proto sledovat hemoglobin a známky retence tekutin nebo srdečního selhání.
Pomocné látky se známým účinkem
Monohydrát laktózy
JERAYGO obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Sodík
JERAYGO obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez
sodíku“.