NPLATE 125MCG Prášek pro injekční roztok

Farmakoterapeutická skupina: Hemostyptika, jiná systémová hemostatika; ATC kód: B02BX04 Mechanismus účinku Romiplostim je Fc-peptidový fúzní protein (peptilátka), který signalizuje a aktivuje intracelulární transkripční dráhy prostřednictvím TPO receptoru (označovaného také jako cMpl), čímž zvyšuje tvorbu krevních destiček. Peptilátková (peptibody) molekula se skládá z Fc oblasti (domény) lidského imunoglobulinu IgG1, jehož každá jednořetězcová podjednotka se kovalentně váže C-koncem na peptidový řetězec obsahující 2 domény, které se vážou na TPO receptor (TPO receptor-binding domain). Romiplostim nemá žádnou sekvenci aminokyselin shodnou s endogenním TPO. V předklinických a klinických hodnoceních nereagovaly žádné anti-romiplostimové protilátky zkříženě s endogenním TPO. Klinická účinnost a bezpečnost Bezpečnost a účinnost romiplostimu byla hodnocena za období až 3 let kontinuální léčby. V klinických hodnoceních vedla léčba romiplostimem ke zvýšení počtu krevních destiček, které záviselo na dávce. Dosažení maximálního účinku na počet krevních destiček trvá přibližně 10-14 dní a nezávisí na velikosti dávky. Po jednorázové subkutánní dávce romiplostimu 1 až 10 μg/kg, podané pacientům s ITP, byl nejvyšší počet krevních destiček v průběhu 2 až 3 týdnů 1,3 až 14,9krát vyšší než počáteční počet krevních destiček a odpověď na léčbu byla u pacientů rozdílná. Počty krevních destiček u pacientů s ITP, kteří dostali 6 týdenních dávek romiplostimu 1 nebo 3 μg/kg, byly u většiny pacientů v rozmezí od 50 do 450 × 10 9 /l. Z 271 pacientů, kteří dostali romiplostim v klinických hodnoceních léčby ITP, bylo 55 pacientů (20 %) ve věku 65 let a více a 27 pacientů (10 %) ve věku 75 let a více. V placebem-kontrolovaných studiích nebyly pozorovány žádné celkové rozdíly v bezpečnosti a účinnosti přípravku mezi mladšími a staršími pacienty. Výsledky hlavních (pivotních) placebem-kontrolovaných studií Bezpečnost a účinnost romiplostimu byla hodnocena ve dvou placebem-kontrolovaných a dvojitě zaslepených studiích u dospělých pacientů s ITP, kteří před vstupem do studie absolvovali nejméně jednu léčbu a kteří reprezentovali celé spektrum těchto pacientů s ITP. Studie S1 (20030212) hodnotila pacienty, kteří nepodstoupili splenektomii a nedostatečně reagovali nebo netolerovali předchozí léčbu. Pacienti měli v době vstupu do studie stanovenu diagnózu ITP po medián 2,1 roku (rozpětí 0,1 až 31,6). Pacienti před vstupem do studie absolvovali medián 3 (rozmezí od 1 do 7) terapie ITP. Předcházející léčebné postupy zahrnovaly použití kortikosteroidů (90 % všech pacientů), imunoglobulinů (76 %), rituximabu (29 %), cytotoxických přípravků (21 %), danazolu (11 %) a azathioprinu (5 %). Medián počtu krevních destiček při vstupu do studie byl 19 x 10 9 /l. Studie S2 (20030105) hodnotila pacienty po splenektomii s pokračující trombocytopenií. Pacienti měli v době vstupu do studie stanovenu diagnózu ITP po medián 8 let (rozmezí 0,6 až 44,8). Kromě splenektomie absolvovali před vstupem do studie medián 6 (rozmezí od 3 do 10) terapií ITP. Předcházející léčebné postupy zahrnovaly použití kortikosteroidů (98 % všech pacientů), imunoglobulinů (97 %), rituximabu (71 %), danazolu (37 %), cytotoxických přípravků (68 %) a azathioprinu (24 %). Medián počtu krevních destiček při vstupu do studie byl 14 x 10 9 /l. Uspořádání obou studií bylo podobné. Pacienti (ve věku ≥18 let) byli randomizováni v poměru 2 : 1 pro užívání úvodní dávky romiplostimu 1 μg/kg nebo placeba. Pacienti dostávali jednu subkutánní injekci týdně po dobu 24 týdnů. Dávky byly upravovány tak, aby udržely počet krevních destiček v požadovaném rozmezí (50 až 200 x 10 9 /l). V obou studiích byla účinnost přípravku stanovena podle zvýšení podílu pacientů, u kterých bylo dosaženo trvalé odpovědi krevních destiček. Medián průměrné týdenní dávky přípravku činil 3 µg/kg u splenektomovaných pacientů a 2 μg/kg u pacientů bez splenektomie. Trvalé odpovědi krevních destiček dosáhl v obou studiích signifikantně větší podíl pacientů léčených romiplostimem (v porovnání s pacienty léčenými placebem). Po prvních 4 týdnech placebem kontrolovaných studií udržoval romiplostim (během šestiměsíčního období léčby) počet krevních destiček ≥ 50 x 10 9 /l u 50 % až 70 % pacientů. Ve skupině léčené placebem dosáhlo odpovědi krevních destiček během 6 měsíců léčby 0 % až 7 % pacientů. Souhrn hlavních cílových ukazatelů účinnosti je uveden níže. Souhrn hlavních cílových ukazatelů účinnosti v placebem-kontrolovaných studiích Studie 1Pacienti bez splenektomie Studie 2 Pacienti po splenektomii Kombinace studií 1 & 2 romiplostim(n = 41) Placebo(n = 21) romiplostim(n = 42) Placebo(n = 21) romiplostim(n = 83) Placebo(n = 42) Počet (%) pacientů s trvalou odpovědí krevníchdestiček a 25 (61 %) 1 (5 %) 16 (38 %) 0 (0 %) 41 (50 %) 1 (2 %) (95% CI) (45 %, 76 %) (0 %, 24 %) (24 %, 54 %) (0 %, 16 %) (38 %,61 %) (0 %,13 %) p-hodnota <0,0001 0,0013 <0,0001 Počet (%) pacientůs celkovou odpovědí krevníchdestiček b 36 (88 %) 3 (14 %) 33 (79 %) 0 (0 %) 69 (83 %) 3 (7 %) (95% CI) (74 %, 96 %) (3 %, 36 %) (63 %, 90 %) (0 %, 16 %) (73 %,91 %) (2 %,20 %) p-hodnota <0,0001 <0,0001 <0,0001 Průměrný počet týdnů s odpovědí krevníchdestiček c 15 1 12 0 14 1 (SD) 3,5 7,5 7,9 0,5 7,8 2,5 p-hodnota <0,0001 <0,0001 <0,0001 Počet (%) pacientůvyžadujícíchzáchrannouléčbu d 8 (20 %) 13 (62 %) 11 (26 %) 12 (57 %) 19 (23 %) 25 (60 %) (95% CI) (9 %, 35 %) (38 %,82 %) (14 %, 42 %) (34 %,78 %) (14 %,33 %) (43 %,74 %) p-hodnota 0,001 0,0175 <0,0001 Počet (%) pacientů s trvalou odpovědí krevníchdestiček přistabilní dávce e 21 (51 %) 0 (0 %) 13 (31 %) 0 (0 %) 34 (41 %) 0 (0 %) (95% CI) (35 %, 67 %) (0 %, 16 %) (18 %, 47 %) (0 %, 16 %) (30 %,52 %) (0 %,8 %) p-hodnota 0,0001 0,0046 <0,0001 a Trvalá odpověď krevních destiček byla definována jako týdenní počet krevních destiček ≥ 50 x 109/l dosažený 6krát nebo vícekrát během 18.–25. týdne studie, přičemž v průběhu léčby nebyla ani jednou podána záchranná léčba. b Celková odpověď krevních destiček je definována jako dosažení trvalé nebo přechodné odpovědi na léčbu. Přechodná odpověď krevních destiček byla definována jako týdenní počet krevních destiček ≥ 50 x 109/l 4krát nebo vícekrát v průběhu 2. – 25. týdne studie bez trvalé odpovědi krevních destiček. Pacient nemusí mít týdenní odpověď během 8 týdnů po podání jakýchkoliv záchranných léků. c Počet týdnů odpovědi krevních destiček je definován jako počet týdnů s počtem destiček ≥ 50 x 109/l v průběhu 2. – 25. týdne studie. Pacient nemusí mít týdenní odpověď během 8 týdnů po podání jakýchkoliv záchranných léků. d Záchranná léčba je definována jako jakákoliv léčba podávaná pro zvýšení počtu krevních destiček. Pacienti, kteří potřebují záchranné léky, nebyli považováni za pacienty s trvalou odpovědí. Záchranná léčba povolená v této studii: IVIG, transfúze krevních destiček, antiD imunoglobulin a kortikosteroidy. e Stabilní dávka je definována jako dávka udržovaná ± 1 µg/kg v průběhu posledních 8 týdnů léčby. Výsledky studií u dospělých pacientů s nově diagnostikovanou a perzistující ITP Studie S3 (20080435) byla otevřená studie s jedním ramenem u dospělých pacientů, kteří neměli dostatečnou odpověď (počet krevních destiček ≤ 30 x 10 9 /l) na léčbu první linie. Do studie bylo zařazeno 75 pacientů, u nichž byl medián věku 39 let (rozmezí 19 až 85), a 59 % bylo žen. Medián času od diagnózy ITP do zařazení do studie byl 2,2 měsíce (rozmezí 0,1 až 6,6). Šedesát procent pacientů (n = 45) mělo trvání ITP < 3 měsíce a 40 % (n = 30) mělo trvání ITP ≥ 3 měsíce. Medián počtu krevních destiček při screeningu byl 20 x 10 9 /l. Předchozí léčby ITP zahrnovaly kortikosteroidy, imunoglobuliny a anti-D imunoglobuliny. Pacienti, kteří již dostávali léčebné terapie ITP při konstantním dávkovacím schématu, měli možnost během studií pokračovat v těchto léčebných postupech. Záchranné terapie byly povoleny (tj. kortikosteroidy, IVIG, transfuze krevních destiček, anti-D imunoglobulin, dapson, danazol a azathioprin). Pacienti dostávali jednou týdně s.c. injekce romiplostimu po dobu 12 měsíců s individuální úpravou dávky pro udržení počtu krevních destiček (50 x 10 9 /l až 200 x 10 9 /l). Během studie byl medián týdenní dávky romiplostimu 3 µg/kg (25. až 75. percentil: 2–4 µg/kg). Ze 75 pacientů zařazených do studie 20080435 mělo během 12měsíční léčby 70 (93 %) odpověď krevních destiček ≥ 50 x 10 9 /l. Průměrný počet měsíců s odpovědí krevních destiček během 12měsíčního období léčby byl 9,2 (95% CI: 8,3; 10,1) měsíců; medián byl 11 (95% CI: 10, 11) měsíců. Kaplanův-Meierův odhad mediánu doby do první odpovědi krevních destiček byl 2,1 týdne (95% CI: 1,1; 3,0). Dvacet čtyři (32 %) pacientů udržovalo remisi bez léčby, definovanou jako udržení počtů krevních destiček při všech vyšetřeních ≥ 50 x 10 9 /l po dobu nejméně 6 měsíců v nepřítomnosti romiplostimu a jakýchkoli léčiv na ITP (souběžných nebo záchranných); medián doby do nástupu udržení počtu krevních destiček při všech vyšetřeních ≥ 50 x 10 9 /l po dobu nejméně 6 měsíců činil 27 týdnů (rozmezí 6 až 57). Do integrované analýzy účinnosti bylo zahrnuto 277 dospělých pacientů s trváním ITP ≤ 12 měsíců, kteří dostali alespoň jednu dávku romiplostimu v 9 studiích ITP (včetně studie S3). Z 277 pacientů léčených romiplostimem mělo 140 pacientů nově diagnostikovanou ITP (trvání ITP < 3 měsíce) a 137 pacientů mělo perzistující ITP (trvání ITP ≥ 3 až ≤ 12 měsíců). Procento pacientů, kteří dosáhli trvalé odpovědi krevních destiček, definované jako nejméně 6 týdenních vyšetření počtů krevních destiček ≥ 50 x 10 9 /l během 18. až 25. týdne léčby, bylo 50 % (95% CI: 41,4 % až 58,6 %) u 140 pacientů s nově diagnostikovanou ITP a 55 % (95% CI: 46,7 % až 64,0 %) u 137 pacientů s perzistující ITP. Medián (Q1, Q3) procenta času s odpovědí krevních destiček ≥ 50 x 10 9 /l byl 100,0 % (70,3 %, 100,0 %) u pacientů s nově diagnostikovanou ITP a 93,5 % (72,2 %, 100,0 %) u pacientů s perzistující ITP, v uvedeném pořadí. Záchranné léky rovněž vyžadovalo 47,4 % pacientů s nově diagnostikovanou ITP a 44,9 % pacientů s perzistující ITP. Výsledky studií srovnávajících standardní péči (SP) u pacientů bez splenektomie Studie S4 (20060131) byla otevřená randomizovaná 52týdenní studie u dospělých pacientů, kteří dostávali romiplostim nebo standardní léčbu (SP). Pacienti měli v době vstupu do studie stanovenu diagnózu ITP po medián přibližně 2 let (rozmezí 0,01 až 44,2). Tato studie hodnotila pacienty bez splenektomie s ITP a počtem krevních destiček <50 x 10 9 /l. Romiplostim byl podáván 157 subjektům subkutánní (s.c.) injekcí jednou týdně s počáteční dávkou 3 µg/kg a upravenou v průběhu studie na rozmezí 1-10 µg/kg, aby byl udržen počet krevních destiček mezi 50 až 200 x 10 9 /l, 77 subjektů dostávalo SP podle standardní praxe zdravotnického zařízení nebo léčebných doporučení. Celková míra výskytu splenektomie byla 8,9 % (14 ze 157 subjektů) ve skupině s romiplostimem ve srovnání s 36,4 % (28 ze 77 subjektů) ve skupině se SP, s pravděpodobností (romiplostim vs SP) 0,17 (95% CI : 0,08; 0,35). Celkový výskyt selhání léčby byl 11,5 % (18 ze 157 subjektů) ve skupině s romiplostimem v porovnání s 29,9 % (23 z 77 subjektů) ve skupině s SP, s pravděpodobností (romiplostim vs SP) 0,31 (95% CI : 0,15; 0,61). Ze 157 subjektů randomizovaných do skupiny s romiplostimem tři pacienti nedostávali romiplostim. U 154 pacientů, kteří dostávali romiplostim, byl celkový medián expozice romiplostimu 52,0 týdnů a pohyboval se od 2 do 53 týdnů. Nejčastěji používaná týdenní dávka byla mezi 3-5 µg/kg (25. až 75. percentil v uvedeném pořadí; medián 3 µg/kg). Ze 77 subjektů randomizovaných do skupiny se SP, dva pacienti nedostávali žádnou SP. U 75 pacientů, kteří dostali alespoň jednu dávku SP, byl celkový medián expozice SP 51 týdnů a pohyboval se v rozmezí od 0,4 do 52 týdnů. Omezení povolených souběžných způsobů léčby ITP V obou placebem-kontrolovaných a dvojitě zaslepených studiích u dospělých bylo pacientům, kteří již užívali léky na ITP v konstantním dávkování, umožněno užívat tyto léky i v průběhu studie (kortikosteroidy, danazol a/nebo azathioprin). Dvacet jedna pacientů bez splenektomie a 18 pacientů po splenektomii užívalo již v době vstupu do studie léky na ITP (zejména kortikosteroidy). Všichni (100 %) splenektomovaní pacienti, kteří dostávali romiplostim, byli schopni na konci léčebného období studie snížit dávku o více než 25 % nebo vysadit souběžnou léčbu (v porovnání se 17 % pacientů léčených placebem). Sedmdesát tři procent pacientů bez splenektomie, léčených romiplostimem, bylo schopno na konci studie snížit dávku o více než 25 % nebo vysadit souběžnou léčbu ITP – v porovnání s 50 % pacientů léčených placebem (viz bod 4.5 ). Krvácivé příhody V průběhu celého klinického programu léčby ITP u dospělých byl pozorován inverzní poměr mezi krvácivými příhodami a počtem krevních destiček. Všechny klinicky signifikantní (≥3. stupeň) krvácivé příhody se vyskytly u pacientů s počtem krevních destiček <30 x 10 9 /l. Všechny krvácivé příhody 2. nebo vyššího stupně se vyskytly při počtu krevních destiček <50 x 10 9 /l. Mezi pacienty léčenými romiplostimem a pacienty léčenými placebem nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v celkovém výskytu krvácivých příhod. Ve dvou placebem-kontrolovaných studiích u dospělých byla u 9 pacientů hlášena krvácivá příhoda, která byla považována za závažnou (5 [6,0 %] romiplostim, 4 [9,8 %] placebo; Odds Ratio [romiplostim/placebo] = 0.59; 95% CI = (0.15, 2.31)). Krvácivé příhody 2. nebo vyššího stupně byly hlášeny u 15 % pacientů léčených romiplostimem a u 34 % pacientů léčených placebem (Odds Ratio; [romiplostim/placebo] = 0.35; 95% CI = (0.14, 0.85)). Pediatrická populace Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění od povinnosti předložit data u dětí mladších 1 roku. Bezpečnost a účinnost romiplostimu byla hodnocena ve dvou placebem kontrolovaných, dvojitě zaslepených studiích. Studie S5 (20080279) byla studie fáze 3 hodnotící léčbu romiplostimem o trvání 24 týdnů a studie S6 (20060195) byla studie fáze 1/2 hodnotící léčbu romiplostimem o trvání 12 týdnů (až 16 týdnů u vhodných respondérů, kteří vstoupili do čtyřtýdenního období farmakokinetického hodnocení). Do obou studií byly zařazené pediatrické subjekty (ve věku ≥1 rok až <18 let) s trombocytopenií (definovanou jako průměr 2 vyšetření počtu trombocytů s výsledkem ≤30 x 10 9 /l, přičemž v žádné z obou studií nebyl počet trombocytů vyšší než 35 x 10 9 /l) u ITP bez ohledu na to, zda byla u subjektů provedena splenektomie. Ve studii S5 bylo 62 subjektů randomizováno v poměru 2:1 k léčbě romiplostimem (n = 42) nebo placebem (n = 20) a stratifikováno do 1 ze 3 kohort podle věku. Zahajovací dávka romiplostimu byla 1 µg/kg a dávky byly upravovány tak, aby se udržel počet trombocytů (50 až 200 x 10 9 /l). Nejčastěji používaná týdenní dávka byla 3-10 µg/kg a maximální povolená dávka ve studii byla 10 µg/kg. Pacienti dostávali jednu subkutánní injekci týdně po dobu 24 týdnů. Z 62 subjektů, mělo 48 ITP déle než 12 měsíců (32 subjektů dostávalo romiplostim a 16 subjektů dostávalo placebo). Primárním cílovým parametrem byl výskyt trvalé odpovědi definované jako dosažení počtu trombocytů minimálně ≥50 x 10 9 /l při šesti týdenních vyšetřeních v 18. - 25. týdnu léčby. Významně vyšší podíl subjektů v rameni s romiplostimem dosáhlo primárního cílového parametru v porovnání s placebovým ramenem (p = 0,0018). Trvalá odpověď trombocytů byla pozorována u 22 subjektů (52 %) v rameni s romiplostimem a u 2 subjektů (10 %) v placebovém rameni: ≥1 až < 6 let věku u 38 % oproti 25 %; ≥ 6 do < 12 let věku u 56 % oproti 11 %; ≥ 12 do <18 let věku u 56 % oproti 0. V podskupině subjektů s ITP o trvání déle než 12 měsíců byl výskyt trvalé odpovědi rovněž významně vyšší v rameni s romiplostimem oproti placebovému rameni (p = 0,0022). Trvalá odpověď trombocytů byla pozorována u 17 subjektů (53,1 %) v rameni s romiplostimem a u 1 subjektu (6,3 %) v placebovém rameni: ≥1 až <6 let věku u 28,6 % oproti 25 %; ≥ 6 do <12 let věku u 63,6 % oproti 0 %; ≥ 12 do <18 let věku u 57,1 % oproti 0 %. Složená krvácivá epizoda byla definovaná jako klinicky významné krvácivé příhody nebo použití záchranné medikace k zabránění vzniku klinicky významné krvácivé příhody v 2. až 25. týdnu léčebného období. Klinicky významná krvácivá příhoda byla definována jako krvácivá příhoda stupně ≥ 2 podle Obecných terminologických kritérií nežádoucích účinků (Common Terminology Criteria for Adverse Events, CTCAE) verze 3.0. Průměrný (SD) počet složených krvácivých epizod byl v rameni s romiplostimem 1,9 (4,2) a 4,0 (6,9) v placebovém rameni s mediánem (Q1, Q3) počtu krvácivých příhod 0,0 (0; 2) v rameni s romiplostimem a 0,5 (0; 4,5) v placebovém rameni. V podskupině subjektů s ITP o trvání déle než 12 měsíců byl průměrný (SD) počet složených krvácivých epizod v rameni s romiplostimem 2,1 (4,7) a 4,2 (7,5) v rameni s placebem s mediánem (Q1, Q3) počtu krvácivých příhod 0,0 (0; 2) v rameni s romiplostimem a 0,0 (0; 4) v placebovém rameni. Jelikož statistické testování výskytu použití záchranné medikace nebylo signifikantní, nebyl proveden žádný statistický test pro cílový parametr počtu složených krvácivých epizod. Ve studii S6 bylo randomizováno 22 subjektů v poměru 3:1 k léčbě romiplostimem (n = 17) nebo placebem (n = 5). Dávky byly zvyšovány po 2 µg/kg každé 2 týdny a cílový počet trombocytů byl ≥50 x 10 9 /l. Léčba romiplostimem vedla k statisticky významně vyššímu výskytu odpovědi trombocytů v porovnání s placebem (p = 0,0008). Z 22 subjektů, ITP trvala déle než 12 měsíců u 17 subjektů (14 subjektů dostávalo romiplostim a 3 subjekty užívaly placebo). Léčba romiplostimem vedla k statisticky významně vyššímu výskytu odpovědi trombocytů v porovnání s placebem (p = 0,0147). Pediatrické subjekty, které dokončily předchozí studii s romiplostimem (včetně studie S5) mohly být zařazeny do studie S7 (20090340), což byla otevřená prodloužená studie hodnotící bezpečnost a účinnost dlouhodobého dávkování romiplostimu u trombocytopenických pediatrických subjektů s ITP. Do této studie bylo celkem zařazeno 66 subjektů včetně 54 subjektů (82 %), které dokončily studii S5. Z nich 65 subjektů (98,5 %) dostalo nejméně 1 dávku romiplostimu. Medián (Q1, Q3) trvání léčby byl 135,0 týdnů (95,0 týdnů, 184,0 týdnů). Medián (Q1, Q3) průměrné týdenní dávky byl 4,82 µg/kg (1,88 µg/kg, 8,79 µg/kg). Medián (Q1, Q3) nejčastější dávky podávané subjektům v léčebném období byl 5,0 µg/kg (1,0 µg/kg, 10,0 µg/kg). Z 66 subjektů zařazených do studie, trvala ITP déle než 12 měsíců u 63 subjektů. Všech 63 subjektů dostalo nejméně 1 dávku romiplostimu. Medián (Q1, Q3) trvání léčby byl 138,0 týdnů (91,1 týdnů, 186,0 týdnů). Medián (Q1, Q3) průměrné týdenní dávky byl 4,82 µg/kg (1,88 µg/kg, 8,79 µg/kg). Medián (Q1, Q3) nejčastější dávky podávané subjektům v léčebném období byl 5,0 µg/kg (1,0 µg/kg, 10,0 µg/kg). Ve studii byl celkový výskyt odpovědi trombocytů u subjektů (1 nebo více nálezů počtu trombocytů ≥50 x 10 9 /l při nepoužívání záchranné medikace) 93,8 % (n = 61) a tato odpověď byla obdobná ve všech věkových skupinách. U všech subjektů byl medián (Q1, Q3) počtu měsíců s odpovědí trombocytů 30,0 měsíců (13,0 měsíců, 43,0 měsíců) a medián (Q1, Q3) doby ve studii byl 34,0 měsíců (24,0 měsíců, 46,0 měsíců). U všech subjektů byl medián (Q1, Q3) procenta měsíců s odpovědí trombocytů 93,33 % (67,57 %, 100,00 %) a u všech věkových skupin byl obdobný. V podskupině subjektů s ITP o trvání více než 12 měsíců byl celkový výskyt odpovědi trombocytů 93,7 % (n = 59) a u všech věkových skupin byl obdobný. U všech subjektů byl medián (Q1, Q3) počtu měsíců s odpovědí trombocytů 30,0 měsíců (13,0 měsíců, 43,0 měsíců) a medián (Q1, Q3) doby ve studii byl 35,0 měsíců (23,0 měsíců, 47,0 měsíců). U všech subjektů byl medián (Q1, Q3) procenta měsíců s odpovědí trombocytů 93,33 % (67,57 %, 100,00 %) a u všech věkových skupin byl obdobný. Souběžnou léčbu ITP během studie užívalo celkem 31 subjektů (47,7 %) včetně 23 subjektů (35,4 %), které užívaly záchrannou léčbu a 5 subjektů (7,7 %), které užívaly souběžnou léčbu ITP při vstupu do studie. Prevalence subjektů se souběžnou léčbou ITP prokázala trend směrem ke snížení v průběhu studie: z 30,8 % (1. až 12. týden) na <20,0 % (13. až 240. týden) a poté 0 % od 240. týdne do konce studie. V podskupině subjektů s trváním ITP více než 12 měsíců užívalo 29 subjektů (46,0 %) souběžnou léčbu ITP včetně 21 subjektů (33,3 %), které užívaly záchrannou léčbu a 5 subjektů (7,9 %), které užívaly souběžnou léčbu ITP při vstupu do studie. Prevalence subjektů se souběžnou léčbou ITP prokázala trend směrem ke snížení v průběhu studie: z 31,7 % (1. až 12. týden) na <20,0 % (13. až 240. týden) a poté 0 % od 240. týdne do konce studie. Prevalence subjektů užívání záchranné léčby prokázala trend směrem ke snížení v průběhu studie: z 24,6 % (1. až 12. týden) na <13,0 % (13. až 216. týden) a poté 0 % od 216. týdne do konce studie. Obdobné snížení prevalence subjektů užívání záchranné léčby v průběhu studie bylo pozorováno v podskupině subjektů s trváním léčby ITP více než 12 měsíců: z 25,4 % (1. až 12. týden) na ≤13,1 % (13. až 216. týden) a poté 0 % od 216. týdne do konce studie. Studie S8 (20101221) byla dlouhodobá, otevřená, multicentrická studie fáze 3 s jedním ramenem prováděná u 203 pediatrických pacientů s diagnostikovanou ITP po dobu nejméně 6 měsíců, kteří podstoupili alespoň 1 předchozí léčbu ITP (kromě romiplostimu) nebo nebyli způsobilí pro jiné terapie ITP. Romiplostim byl podáván každý týden subkutánní injekcí počínaje dávkou 1 μg/kg s týdenními přírůstky až na maximální dávku 10 μg/kg, aby bylo dosaženo cílového počtu krevních destiček mezi 50 x 10 9 /l a 200 x 10 9 /l. Medián věku pacientů byl 10 let (rozmezí 1 až 17 let) a medián doby léčby byl 155,9 (rozmezí 8,0 až 163,0) týdnů. Průměr (SD) a medián procenta času s odpovědí krevních destiček (počet krevních destiček ≥ 50 x 10 9 /l) během prvních 6 měsíců od zahájení léčby romiplostimem bez použití záchranné léčby za poslední 4 týdny byl 50,57 % (37,01) a 50,0 %, v uvedeném pořadí. Šedesát (29,6 %) subjektů celkově dostalo záchranné léky. Povoleny byly záchranné léky (tj. kortikosteroidy, transfuze krevních destiček, IVIG, azathioprin, anti-D imunoglobulin a danazol). Studie S8 také hodnotila kostní dřeň z hlediska tvorby retikulinu a kolagenu, jakož i abnormalit u pediatrických pacientů s ITP léčených romiplostimem. Pro hodnocení retikulinu a kolagenu byla použita modifikovaná stupnice klasifikace Bauermeister, zatímco k prokázání abnormalit kostní dřeně byla použita cytogenetika a fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Na základě přiřazení kohorty v době zařazení do studie byli pacienti hodnoceni na retikulin a kolagen v kostní dřeni v 1. roce (kohorta 1) nebo 2. roce (kohorta 2) ve srovnání s výchozím stavem kostní dřeně na začátku studie. Z celkového počtu 79 pacientů zařazených do 2 kohort mělo 27 ze 30 (90 %) pacientů v kohortě 1 a 36 ze 49 (73,5 %) pacientů v kohortě 2 hodnotitelné biopsie kostní dřeně ve studii. Zvýšená tvorba retikulinových vláken byla hlášena u 18,5 % (5 z 27) pacientů v kohortě 1 a 47,2 % (17 z 36) pacientů v kohortě 2. U žádného pacienta v ani jedné kohortě se nevyvinula kolagenová fibróza nebo abnormalita kostní dřeně, která nebyla v souladu se základní diagnózou ITP.