Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
TerSera Therapeutics LLC
ATC kód
N02BG08
Zdroj
OPENFDA_NDC
Farmakoterapeutická skupina: Analgetika, jiná analgetika a antipyretika, ATC kód: N02BG08
Mechanismus účinku
Zikonotid je syntetickým analogem ω-konopeptidu MVIIA, který se nachází v jedu mořských plžů Conus magus. Je to blokátor N-typu kalciového kanálu (NCCB). NCC regulují uvolňování neurotransmiterů ve specifických neuronálních populacích odpovídajících za spinální zpracování bolesti. Při vazbě na tyto neuronální NCC zikonotid inhibuje kalciový proud citlivý na napětí vedoucí do primárních nociceptivních aferentních zakončení v superficiální vrstvě dorsálního míšního rohu.
Tak se v dalším kroku inhibuje uvolňování neurotransmiterů (včetně substance P), a tím spinální
signalizace bolesti.
Farmakodynamické účinky
Ačkoliv byly pozorovány statisticky signifikantní vztahy a přiměřená korelace mezi expozicí (AUC, C
max
) mozkomíšního moku (CSF) a stupněm klinické odezvy po 1 hodině IT podávání, dosud nebyl odhalen žádný dobře definovaný vztah mezi dávkou, koncentrací a odezvou. Mnoho pacientů s odezvou dosáhlo téměř maximální analgezie během několika hodin podávání vhodné dávky. Avšak maximální účinky se mohou u některých pacientů opozdit. Vzhledem ke vzniku analgezie a nežádoucích účinků při podobných dávkách je doporučený minimální interval mezi zvýšeními dávky 24 hodin, optimální doporučený interval je z bezpečnostních důvodů 48 hodin či více. Je-li to nezbytné, lze pro zvládnutí nežádoucích účinků dávku snížit o jakékoliv množství (včetně zastavení infuze).
Ukazuje se, že nežádoucí účinky nervového systému, zejména závratě, nauzea a abnormální způsob chůze korelují s expozicí CSF, ačkoliv definitivní vztah nebyl stanoven.
K nízké expozici plazmy dochází během IT infuze vzhledem k nízkým doporučeným rychlostem IT infuze a relativně rychlé clearanci plazmy (viz bod
5.2
). Proto by farmakologické účinky týkající se systémové expozice měly být minimální.
Medián dávky potřebné k odezvě je přibližně 6,0 μg/den, přičemž přibližně 75 % pacientů s odezvou vyžadovalo dávku ≤ 9,6 μg/den v placebem kontrolovaných klinických studiích. Hlášení z klinické praxe však naznačují, že pacientům s odezvou může stačit menší dávka, přibližně 3,0–4,5 μg/den nebo i méně, čímž lze omezit výskyt závažných nežádoucích účinků.
K minimalizaci výskytu závažných nežádoucích účinků se doporučuje zahájit léčbu nízkou dávkou a dávku titrovat pomalu, a vždy s ohledem na úzké terapeutické okno. Doporučuje se maximální dávka 21,6 μg/den.
Ovšem v klinických studiích bylo zjištěno, že pacienti, kteří tolerují dávky 21,6 μg/den po pomalé titraci během 3 až 4 týdnů všeobecně tolerují vyšší dávky až do 48,0 μg/denně.
Neexistuje důkaz o vzniku farmakologické tolerance na zikonotid u pacientů. Nicméně s ohledem na omezené údaje nelze vyloučit rozvoj tolerance. Jestliže požadovaná dávka zikonotidu kontinuálně roste a nedochází k zjevnému přínosu či zvýšení nežádoucího účinku, je nutné prošetřit průchodnost intratekálního katetru.
V omezeném počtu studií dostupných v literatuře se zkoumaly alternativní dávkovací režimy včetně zahájení léčby nižšími dávkami zikonotidu a podávání bolusů.
Studie zabývající se podáváním bolusů naznačují, že podávání bolusů může být užitečné při identifikaci pacientů, kteří mohou mít prospěch z dlouhodobého používání zikonotidu. Při podávání bolusu se však může objevit více nežádoucích účinků než při podávání nepřetržité infuze.
Tyto studie naznačují, že alternativní způsoby podávání zikonotidu mohou být možné, vzhledem k omezeným počtům pacientů jsou však tyto výsledky neprůkazné a v současné době nejsou dostatečné důkazy, na jejichž základě by bylo možné učinit konečná doporučení pro takové alternativní dávkovací režimy.
Klinická účinnost a bezpečnost
Byly provedeny tři placebem kontrolované klinické studie intratekálně podávaného zikonotidu.
Dvě krátkodobé studie, a to studie 95-001 (maligní bolest) a 96-002 (nemaligní bolest) zahrnující
366 pacientů prokázaly účinnost intratekálně podávaného zikonotidu v případě silné chronické bolesti s využitím procentuální změny na Vizuální analogové stupnici intenzity bolesti (VASPI), jakožto primárního ukazatele účinnosti. Tyto studie byly krátkodobé v trvání 5 a 6 dnů a používaly rychlejší eskalaci dávky a vyšší dávky, než je doporučeno v bodě 4.2.
Výsledky účinnosti ze studie 95-001 (maligní a nemaligní bolest, Staats et al. 2004)
Výchozí zařazení v léčbě
Parametr
Zikonotid (n = 71)
Placebo (n = 40)
p-hodnota
Průměrné skóre VASPI vevýchozím stavu v mm (SD)
74,1 (± 13,82)
77,9 (± 13,60)
_
Průměrné skóre VASPI nakonci výchozí titrace v mm (SD)
35,7 (± 33,27)
61,0 (± 22,91)
_
% zlepšení skóre VASPI nakonci výchozí titrace (SD)
51,4 (± 43,63)
18,1 (± 28,28)
< 0,001
Osoba s odezvou
a
n (%)
34 (47,9 %)
7 (17,5 %)
0,001
Výchozí dávka zikonotidu
9,6 μg/den (0,4 μg/h)
Frekvence titrace
každých 12 h
Upravená
b
výchozí dávka
2,4 μg/d (0,1 μg/h) nebo méně
Upravená
b
frekvence titrace
jednou za 24 hodin až do dosažení max. dávkynebo analgezie
Dávka na konci titrace (µg/h)Průměr Medián Rozmezí
0,910,600,074 - 9,36
aOsoby s odezvou byly definovány jako pacienti, kteří 1) vykazovali pokles ≥ 30% skóre VASPI ve srovnání s výchozím stavem; 2) užívali stabilní či klesající konkomitantní opioidní analgetika a 3) měli nezměněný typ opiátu od předinfuzního podávání, pokud užívali opiáty.
BÚpravy protokolu ke zlepšení tolerance byly nezbytné po zjištění vysokého počtu neurologických nežádoucích účinků a vysoké míry ukončení léčby. Nežádoucí účinky byly reverzibilní a jejich incidence klesala se snižováním výchozí dávky a s klesající frekvencí titrace.
Délka studie: Pět dní
SD-směrodatná odchylka.
Výsledky účinnosti ze studie 96-002 (nemaligní bolest; Wallace et al. 2006)
Výchozí zařazení v léčbě
Parametr
Zikonotid (n = 169)
b
Placebo (n = 86)
p-hodnota
Průměrné skóre VASPI vevýchozím stavu v mm (SD)
80,1 (± 15,10)
76,9 (± 14,58)
_
Průměrné skóre VASPI nakonci výchozí titrace v mm (SD)
54,4 (± 29,30)
71,9 (± 30,93)
_
% zlepšení skóre VASPI nakonci výchozí titrace (SD)
31,2 (± 38,69)
6,0 (± 42,84)
< 0,001
Osoba s odezvou
a
n (%)
57 (33,7 %)
11 (12,8 %)
< 0,001
Výchozí dávka zikonotidu
9,6 μg/den (0,4 μg/h)
Frekvence titrace
jednou za 24 hodin až do dosažení analgezie, maximální dávky nebovzniku nežádoucích účinků
Doba titrace (h) a dávka(μg/h)
0–24 0,424–48 0,948–72 1,872–96 3,496–120 5,3120–144 7,0
Revidovaná
c
výchozí dávka
2,4 μg/den (0,1 μg/h)
Revidovaná
b
frekvence titrace
jednou za 24 hodin až do dosažení maximálnídávky nebo analgezie
Revidovaná
c
doba titrace (h)a dávka (μg/h)
0–24 0,124–48 0,248–72 0,372–96 0,696–120 1,2120–144 2,4
Dávka na konci titrace (µg/h)PrůměrMedián Rozmezí
1,020,500,019 - 9,60
aOsoby s odezvou byly definovány jako pacienti, kteří 1) vykazovali pokles ≥ 30% skóre VASPI ve srovnání s výchozím stavem; 2) užívali stabilní či klesající konkomitantní opioidní analgetika a 3) měli nezměněný typ opiátu od předinfuzního podávání, pokud užívali opiáty.
b 164 pacientů poskytlo hodnocení VASPI pro zikonotid na konci titrace.
c Úpravy protokolu ke zlepšení tolerance byly nezbytné vzhledem ke vzniku nežádoucích účinků při
vysokých dávkách.
Délka studie: Šest dní, plus dalších pět dní ambulantní udržovací léčby u pacientů s odezvou na
zikonotid
SD-směrodatná odchylka.
Etiologie bolesti ve studiích 95-001 (maligní bolest) a 96-002 (nemaligní bolest) byla různá a zahrnovala bolest kostí (n=38) většinou kvůli kostním metastázám (n=34), myelopatii (n=38), kdy polovina z těchto případů uváděla poranění míchy s paralýzou (n=19), dále pak neuropatii (n=79), radikulopatii (n=24), bolest páteře (n=91) většinou kvůli neúspěšnému chirurgickému výkonu na zádech (n=82) a další typy etiologie (n=82). Někteří pacienti trpěli více než jednou příčinou bolesti. Účinnost intratekálně podávaného zikonotidu byla zjevná u všech skupin.
Studie 301 (n=220) trvala déle (21 dnů), zahrnovala opatrnou titraci směrem nahoru a nižší dávky intratekálně podávaného zikonotidu a byla do ní zařazena nejodolnější populace pacientů sledovaných
ve třech studiích. Všichni pacienti ve studii 301 neúspěšně podstoupili IT terapii kombinací analgetik a jejich lékaři se domnívali, že 97 % pacientů bylo rezistentních vůči současným způsobům léčby.
Většina trpěla bolestí páteře (n=134), zejména po neúspěšném chirurgickém výkonu na zádech (n=110), menší část trpěla neuropatií (n=36). Pouze pět mělo maligní bolest. Primárním cílovým parametrem byla procentuální změna skóre VASPI. Účinnost intratekálně podávaného zikonotidu byla nižší než u předchozích dvou krátkodobých studií. Nižší byla i frekvence a závažnost nežádoucích účinků, zejména v důsledku nižší výchozí dávky 2,4 μg/den (0,1 μg/h). Titrace byla povolena po minimálně 24 hodinách, a přírůstky dávky byly omezeny na 1,2–2,4 μg/den.
Výsledky účinnosti ze studie 301 (refrakterní bolest; Rauck et al. 2006)
Výchozí zařazení v léčbě
Parametr
Zikonotid (n = 112)
Placebo (n = 108)
p-hodnota
Průměrné skóre VASPI vevýchozím stavu v mm (SD)
80,7 (± 14,98)
80,7 (± 14,91)
-
Průměrné skóre VASPI nakonci výchozí titrace v mm (SD)
67,9 (± 22,89)
74,1 (± 21,28)
_
% zlepšení skóre VASPI skórena konci výchozí titrace (SD)
14,7 (± 27,71)
7,2 (± 24,98)
0,0360
Osoba s odezvou
a
n (%)
18 (16,1 %)
13 (12,0 %)
0,390
Výchozí dávka zikonotidu
2,4 µg/d (0,1 µg/h)
Frekvence titrace
min. 24 h
Titrační dávka
omezena na 1,2–2,4µg/d (0,05–0,10 µg/h)
Dávka na konci titrace (µg/h)PrůměrMedián Rozmezí
0,290,250,0–0,80
a Osoby s odezvou byly definovány jako ty, které vykázaly pokles ≥ 30 % v skóre VASPI při
porovnání s výchozím stavem. Délka studie: 21 dní
SD-směrodatná odchylka. Zkušenosti po uvedení na trh
Od schválení registrace byly o dlouhodobé léčbě bolesti pomocí monoterapie zikonotidem
publikovány údaje z praxe od <100 pacientů. U pacientů s odezvou na výchozí dávku (přibližně 50 % pacientů) vedlo bezpečné a účinné používání zikonotidu s nízkou výchozí dávkou, nízkými titračními dávkami a delšími titračními intervaly k úlevě od bolesti s lepším bezpečnostním profilem než při vysoké výchozí dávce a rychlé titraci.
Kombinační studie s IT morfinem
Klinické studie 201 a 202 ukazují, že kombinace IT zikonotidu a IT morfinu mohou trvale efektivně omezovat bolest a snižovat systémové používání opioidů u pacientů, jejichž bolest není odpovídajícím způsobem kontrolována pomocí maximální tolerované dávky IT zikonotidu (medián 8,7 µg/den, průměr 25,7 µg/den – studie 201) nebo IT morfinem (studie 202) samotným. Při přidání IT zikonotidu ke stabilním dávkám IT morfinu stejně jako při zahájení monoterapie IT zikonotidem může dojít
k projevům psychotických nežádoucích účinků (např. halucinace, paranoidní reakce) nebo k přerušení kvůli zvýšeným nežádoucím účinkům (viz bod
4.5
).
⚠️ Upozornění
Pacienti mají podstoupit neuropsychiatrické vyšetření před a po zahájení intratekální léčby zikonotidem i během ní, a také neprodleně v případě výskytu jakýchkoli známek či příznaků deprese (viz body
4.3
,
4.4
a
4.8
).
Ošetřovatelé mají okamžitě kontaktovat lékaře, pokud se u pacienta objeví příznaky potenciálně život ohrožující nežádoucí příhody.
Dlouhodobé používání
Přestože byl zikonotid studován v dlouhodobých, otevřených klinických studiích účinnosti a bezpečnosti, kontrolované studie delší než 3 týdny nebyly prováděny (viz bod
5.1
). Možné dlouhodobé lokální toxické účinky na míchu nebyly vyloučeny a preklinická data jsou v tomto ohledu omezená (viz bod 5.3). Proto je třeba při dlouhodobé léčbě zachovávat opatrnost.
Riziko infekce
Podávání léčivých přípravků intratekální (IT) cestou přináší riziko potenciálně závažných infekcí, například meningitidy, které mohou být život ohrožující. Meningitida vyvolaná vniknutím organismů cestou katetru nebo bezděčnou kontaminací infuzního systému je známou komplikací při intratekálním podávání léčivých přípravků, zejména u externích systémů.
Pacienti a lékaři musí sledovat, zdali se neobjeví typické příznaky a známky meningitidy.
Optimální intratekální umístění hrotu katetru nebylo stanoveno. Nižší umístění hrotu katetru, například na lumbální úrovni, může snížit výskyt neurologických nežádoucích účinků souvisejících se zikonotidem. Proto je třeba umístění hrotu katetru pečlivě zvážit, aby byl možný adekvátní přístup ke spinálním nociceptivním segmentům při minimalizaci koncentrací léčivého přípravku na cerebrálních úrovních.
Celkovou chemoterapii a IT zikonotid dostával pouze malý počet pacientů. U pacientů s celkovou chemoterapií je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně (viz bod
4.5
).
Elevace kreatinkinázy
Elevace kreatinkinázy, které jsou obvykle asymptomatické, jsou běžné mezi pacienty používajícími zikonotid intratekálně. Progresivní elevace kreatinkinázy je méně častá. Nicméně se doporučuje sledování kreatinkinázy. V případě progresivní elevace nebo klinicky významné elevace v souvislosti s klinickými příznaky myopatie a rabdomyolýzy je třeba zvážit přerušení podávání zikonotidu.
Hypersenzitivní reakce
Během klinických studií nebyly pozorovány hypersenzitivní reakce, ani anafylaxe, a imunogenicita zikonotidu podávaného IT cestou se zdá být nízká. Nicméně nelze vyloučit potenciální závažné alergické reakce a byla zachycena spontánní hlášení anafylaktických reakcí.
Kognitivní a neuropsychiatrické nežádoucí účinky
Kognitivní a neuropsychiatrické nežádoucí účinky, zejména zmatenost, jsou u pacientů léčených zikonotidem běžné. Kognitivní porucha se v typických případech objevuje po několika týdnech léčby.
U pacientů léčených zikonotidem byly hlášeny epizody akutních psychiatrických poruch, například halucinace, paranoidní reakce, hostilita, agresivita, delirium, psychóza a manické reakce. Dávka zikonotidu se musí snížit či používání přerušit, jestliže se rozvinou známky či příznaky kognitivní poruchy nebo neuropsychiatrických nežádoucích účinků, ale je třeba vzít v úvahu i další příčiny přispívající k tomuto vývoji. Kognitivní účinky zikonotidu jsou obvykle reverzibilní během 1 až 4 týdnů po přerušení podávání léčivého přípravku, ale v některých případech mohou přetrvávat.
Doporučuje se, aby před zahájením a po zahájení intratekálního podávání zikonotidu pacienti
absolvovali neuropsychiatrické vyšetření.
U pacientů se silnou chronickou bolestí dochází k vyšší incidenci sebevražd a pokusů o sebevraždu než u celkové populace. Zikonotid může způsobovat či zhoršovat depresi u citlivých pacientů. U pacientů s anamnézou sebevražedného jednání před zahájením léčby je vyšší riziko suicidálních myšlenek nebo suicidálního chování, a je proto třeba zajistit pečlivou monitoraci během léčby.
Pacienty (a jejich ošetřující osoby) je třeba poučit, aby v případě výskytu sebevražedných myšlenek či chování vyhledali lékařskou pomoc. Pacientům, kteří se při léčbě zikonotidem v minulosti pokusili o sebevraždu, nemá být tato látka už podávána. Zikonotid je u pacientů, kteří se při léčbě zikonotidem
v minulosti pokusili o sebevraždu nebo měli suicidální myšlenky, kontraindikován (bod 4.3).
Deprese centrálního nervového systému (CNS)
Při používání zikonotidu pacienti trpěli sníženými úrovněmi vědomí. Pacient obvykle zůstává při vědomí a dýchání není potlačeno. Tato příhoda může po určité době zcela zmizet, ale je nutno zikonotid vysadit, dokud se příhoda nevyřeší. Opětovné podávání zikonotidu se u těchto pacientů nedoporučuje. Vysazení konkomitantních léčivých přípravků s tlumivým účinkem na CNS se musí rovněž zvážit, protože mohou přispívat ke snížené úrovni vzrušivosti.