Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
OTC
SOGROYA 10MG/1,5ML Injekční roztok v předplněném peru
10 mg/1,5 ml, Roztwór do wstrzykiwań we wstrzykiwaczu
INN: Somapacitanum
Aktualizováno: 2026-04-13
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇵🇱🇸🇰
Forma
Roztwór do wstrzykiwań we wstrzykiwaczu
Dávkování
10 mg/1,5 ml
Způsob podání
podskórna
Skladování
—
O přípravku
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
Novo Nordisk A/S (Dania)
Složení
Somapacitanum
ATC kód
H01AC07
Zdroj
URPL
Farmakoterapeutická skupina: hypofyzární a hypotalamické hormony a analoga, somatropin a agonisté somatropinu, ATC kód: H01AC07.
Mechanismus účinku
Somapacitan je dlouhodobě působící derivát rekombinantního humánního růstového hormonu. Skládá se ze 191 aminokyselin podobných endogennímu humánnímu růstovému hormonu, s jedinou substitucí v řetězci aminokyselin (L101C), ke které je připojeno albuminové vazebné místo.
Albuminové vazebné místo (postranní řetězec) je tvořeno skupinou mastných kyselin a hydrofilním spacerem připojeným k proteinu v poloze 101.
Mechanismus účinku somapacitanu je buď přímý prostřednictvím receptoru růstového hormonu a/nebo nepřímý prostřednictvím IGF-I produkovaného ve tkáních celého těla, ale převážně v játrech. Při léčbě pacientů s nedostatkem růstového hormonu somapacitanem dochází k normalizaci stavby těla (tj. snížení množství tělesného tuku, zvýšení svalové hmoty) a metabolického působení.
Somapacitan stimuluje růst skeletu u pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu v důsledku účinků na růstové ploténky (epifýzy), viz bod 5.3.
Farmakodynamické účinky
IGF-I
IGF-I je obecně přijímaný biomarker účinnosti u nedostatku růstového hormonu. Odpověď IGF-I závislá na dávce je indukována po podání somapacitanu.
Ustáleného stavu v odpovědích IGF-I je dosaženo po 1-2 týdenních dávkách.
Hladiny IGF-I v průběhu týdne kolísají. Odpověď IGF-I dosahuje maxima po 2 až 4 dnech. Ve srovnání s denní léčbou růstovým hormonem se profil IGF-I somapacitanu liší, viz obrázek 1.
U pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu vyvolává somapacitan lineární dávkovou odpověď IGF-I, kde změna o 0,02 mg/kg vede v průměru ke změně skóre směrodatné odchylky (SDS) IGF-I o 0,32.
somapacitan
somatropin
Dny v ustáleném stavu
Obrázek 1: Profily IGF-I odvozené od modelu během ustáleného stavu somapacitanu a somatropinu (založeno na údajích z nedostatku růstového hormonu v dospělosti)
Klinická účinnost a bezpečnost
Nedostatek růstového hormonu v dětství REAL 4 (fáze 3)
V 52týdenní randomizované, multicentrické, otevřené, aktivně kontrolované studii fáze 3 s paralelními skupinami (REAL 4) byla u 200 dříve neléčených pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu hodnocena účinnost a bezpečnost somapacitanu podávaného jednou týdně. Pacienti byli randomizováni k podávání somapacitanu v dávce 0,16 mg/kg/týden (n=132) jednou týdně nebo somatropinu v dávce 0,034 mg/kg/den (n=68) jednou denně.
Na počátku studie mělo 200 pacientů průměrný věk 6,4 let (rozmezí: 2,5 až 11 let). Celkem 74,5 % pacientů bylo mužského pohlaví.
Roční rychlost růstu byla v 52. týdnu u somapacitanu a somatropinu podobná (tabulka 4).
Tabulka 4: Výsledky růstu v 52. týdnu u pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu
Somapacitan jednou týdně(n=132)
Somatropinjednou denně (n=68)
Odhadovaný rozdíl v léčbě (95% CI) (somapacitan -somatropin)
Roční rychlost růstu (cm/rok)
11,2
11,7
-0,5 [-1,1; 0,2]
V souladu s tím, byly změny ve skóre směrodatné odchylky výšky a skóre směrodatné odchylky IGF-I v 52. týdnu v porovnání s výchozí hodnotou pro somapacitan a somatropin také podobné (tabulka 5).
Tabulka 5: SDS výšky a SDS IGF-I u pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu
– 52. týden léčby
Somapacitan jednou týdně(n=132)
Somatropin jednou denně(n=68)
Odhadovaný rozdíl v léčbě (95% CI) (somapacitan -somatropin)
SDS výšky, výchozí hodnota
a
-2,99
-3,47
SDS výšky, změna oproti výchozí hodnotě
1,25
1,30
-0,05 [-0,18; 0,08]
SDS IGF-I, výchozí hodnota
a
-2,03
-2,33
SDS IGF-I, 52. týden
a
0,28
0,10
SDS IGF-I změna hodnoty oproti výchozíhodnotě
2,36
2,33
0,03 [-0,30; 0,36]
aPozorovaný průměr
Naprostá většina pediatrických pacientů (96,9 %) ve studii dosáhla po 52 týdnech léčby somapacitanem podávaným jednou týdně průměrné hodnoty skóre směrodatné odchylky IGF-I
v normálním rozmezí (-2 až +2) (tabulka 6). Nízký počet pacientů měl průměrnou hodnotu skóre směrodatné odchylky IGF-I vyšší než +2 (2,3 %) a žádný pacient neměl průměrnou hodnotu skóre směrodatné odchylky IGF-I vyšší než +3.
Tabulka 6: Průměrné hodnoty SDS IGF-I po 52 týdnech léčby somapacitanem podávaným jednou týdně u pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu
Kategorie SDS IGF-I
Průměrné hodnoty v 52. týdnu(n=132)
<-2
0,8 %
-2 až 0
21,2 %
0 až +2
75,8 %
+2 až +3
2,3 %
>+3
0
REAL 3 (fáze 2)
Celkem 59 dříve neléčených pediatrických pacientů s nedostakem růstového hormonu dokončilo 26týdenní hlavní fázi a 26týdenní prodlouženou fázi ve 4ramenné studii s paralelními skupinami se somapacitanem podávaným jednou týdně v dávkách 0,04; 0,08 a 0,16 mg/kg/týden a v aktivně kontrolovaném rameni se somatropinem v dávce 0,034 mg/kg/den. Pacienti pokračovali ve 104týdenním otevřeném bezpečnostním prodloužení paralelních ramen se somapacitanem v dávce 0,16 mg/kg/týden a somatropinem jednou denně v dávce 0,034 mg/kg/den. Všichni pacienti byli následně převedeni na somapacitan jednou týdně v dávce 0,16 mg/kg/týden ve 208týdenní dlouhodobé bezpečnostní prodloužené fázi.
Léčba somapacitanem jednou týdně vedla k přetrvávajícímu benefitu z léčby nejméně do 208. týdne.
Skóre směrodatné odchylky výšky bylo -1,06 (změna oproti výchozí hodnotě: 2,85) u 38 pacientů.
U pacientů, kteří v 156. týdnu přešli ze somatropinu jednou denně v dávce 0,034 mg/kg/den na somapacitan jednou týdně v dávce 0,16 mg/kg/týden, indikovala dosažená výška v 208. týdnu, že přínosy léčby růstovým hormonem podávaným denně jsou zachovány po přechodu na somapacitan podávaný jednou týdně.
Průměrné skóre směrodatné odchylky IGF-I zůstalo u všech skupin v normálním rozmezí.
Nedostatek růstového hormonu v dospělosti
Ve 34týdenní placebem kontrolované (dvojitě zaslepené) a aktivně kontrolované (otevřené) studii bylo randomizováno (2:1:2) 301 dosud neléčených dospělých pacientů s nedostatkem růstového hormonu
a 300 jich bylo vystaveno jednou týdně somapacitanu nebo placebu nebo denní dávce somatropinu po dobu 34 týdnů léčby (hlavní fáze studie). Populace pacientů měla průměrný věk 45,1 let (rozmezí 23–77 let; 41 pacientů bylo ve věku 65 let a více); 51,7 % byly ženy a 69,7 % mělo nástup nedostatku růstového hormonu v dospělosti.
Celkem 272 dospělých pacientů s nedostatkem růstového hormonu, kteří dokončili 34týdenní hlavní fázi, pokračovalo v 53týdenním otevřeném prodlouženém období. Subjekty, kterým bylo podáváno placebo, byly převedeny na somapacitan, a pacienti, kterým byl podáván somatropin, byli znovu randomizováni (1:1) k léčbě somapacitanem nebo somatropinem.
Pozorované klinické účinky u hlavních cílových parametrů v hlavní fázi léčby (tabulka 7) a v prodloužené fázi léčby (tabulka 8) jsou uvedeny níže.
Tabulka 7: Výsledky po 34 týdnech
Změna od výchozí hodnoty za 34 týdnů
a
somapacitan
Somatropin
placebo
Rozdíl somapacitan - placebo[95% CI]p-hodnota
Rozdíl somapacitan- somatropin[95% CI]
Počet subjektů (n)
120
119
61
Trunkální tuk %(primární cílový parametr)
-1,06
-2,23
0,47
-1,53[-2,68; -0,38] 0,0090
b
1,17[0,23; 2,11]
Viscerální tuková tkáň (cm
2
)
-10
-9
3
-14[-21; -7]
-1[-7; 4]
Apendikulární kosterní svalovina (g)
558
462
-121
679[340; 1,019]
96[-182; 374]
Svalová hmota (g)
1 394
1 345
250
1 144[459; 1 829]
49[-513; 610]
Hodnota SDS IGF-I
2,40
2,37
-0,01
2,40[2,09; 2,72]
0,02[-0,23; 0,28]
Zkratky: n = počet subjektů v analýze celého souboru, CI = interval spolehlivosti, DM = diabetes mellitus. SDS IGF-I: skóre směrodatné odchylky inzulinu podobného růstového faktoru I.
a
Parametry složení těla jsou založeny na skenování duální rentgenové absorpciometrie (DXA, dual-energy X-ray absorptiometry).
b Primární analýzou bylo srovnání změn v procentuálním obsahu trunkálního tuku oproti výchozím hodnotám u somapacitanu a placeba. Změny v procentuálním obsahu trunkálního tuku z výchozí hodnoty do měření ve 34. týdnu byly analyzovány s použitím analýzy kovariančního modelu s léčbou, typu nástupu nedostatku růstového hormonu (GHD), pohlaví, oblasti, diabetu mellitu (DM) a pohlaví podle oblasti interakcí diabetu mellitu jako faktorů a výchozí hodnoty jako kovariáty zahrnující vícečetnou imputační techniku, kde chybějící hodnoty ve
34. týdnu byly imputovány na základě údajů ze skupiny s placebem.
Post-hoc podskupinová analýza změn oproti výchozím hodnotám v procentuálním obsahu trunkálního tuku ve srovnání s placebem ve 34. týdnu ukázala odhadovaný rozdíl v léčbě (somapacitan-placebo)
-2,49 % [-4,19; -0,79] u mužů, -0,80 % [-2,99; 1,39] u žen, které neužívaly perorální estrogen, -1,44 %
[-3,97; 1,09] u žen užívajících perorální estrogen.
Tabulka 8: Výsledky po 87 týdnech
Změna od výchozí hodnoty za 87 týdnů
a
somapacitan/ somapacitan
somatropin/ somatropin
placebo/ somapacitan
somatropin/ somapacitan
Rozdíl somapacitan/ somapacitan vs. somatropin/somatropin [95% CI]
Počet subjektů (n)
114
52
54
51
Trunkální tuk %
-1,52
-2,67
-2,28
-1,35
1,15[-0,10; 2,40]
Viscerální tuková tkáň(cm
2
)
-6,64
-6,85
-10,21
-8,77
0,22[-10; 10]
Apendikulární kosternísvalovina (g)
546,11
449,09
411,05
575,80
97.02[-362; 556]
Svalová hmota (g)
1 739,05
1 305,73
1 660,56
1 707,82
433,32[-404; 1 271]
a Parametry složení těla jsou založeny na skenování DXA.
Pozorované a simulované hodnoty SDS IGF-I v klinické studii
V hlavní fázi klinické studie bylo u SDS IGF-I dosaženo hodnot 0 a vyšších u celkem 53 % pacientů ve studii s nedostatkem růstového hormonu v dospělosti léčených somapacitanem po 8týdenním období titrace dávky. Tento podíl však byl nižší zejména u podskupin, jako jsou ženy užívající estrogen perorálně (32 %) a pacienti s nástupem onemocnění v dětství (39 %) (tabulka 9). Post-hoc simulační analýzy ukázaly, že se očekává, že podíl pacientů s nedostatkem růstového hormonu
v dospělosti, kteří dosáhnou hodnot IGF-I SDS nad 0, bude vyšší, pokud by byla povolena titrace dávky somapacitanu po 8 týdnech. V této simulační analýze se předpokládalo, že do doby dosažení cílového rozmezí IGF-I SDS nebo dávky somapacitanu 8 mg týdně, byla titrace dávky somapacitanu u všech pacientů dobře tolerována.
Tabulka 9 Podíly pacientů s nedostatkem růstového hormonu v dospělosti léčených somapacitanem s hodnotami SDS IGF-I nad 0
Podskupiny
Muži
Ženy neužívající perorální estrogen
Ženy užívající perorální estrogen
Nedostatek růstového hormonu v dospělosti s nástupem v dětství
Nedostatek růstového hormonu v dospělostis nástupem v dospělosti
Všichni
Pozorované
a
71 %
46 %
32 %
39 %
60 %
53 %
Post-hocsimulace
100 %
96 %
70 %
84 %
92 %
90 %
a Studie byla navržena tak, aby titrovala směrem k hodnotě SDS IGF-I nad -0,5
Udržovací dávka
Udržovací dávka se liší jak interindividuálně, tak také mezi pacienty mužského a ženského pohlaví. Průměrná udržovací dávka somapacitanu pozorovaná v klinických studiích fáze 3 byla 2,4 mg/týden.
Nedostatek růstového hormonu v dětství a dospělosti Klinická bezpečnost
Bezpečnostní profil somapacitanu byl podobný dobře známému bezpečnostnímu profilu somatropinu. Nebyly zjištěny žádné nové bezpečnostní problémy, viz bod
4.8
.
Imunogenita
Protilátky proti léčivu (ADA) byly vzácně zjištěny u peadiatrických pacientů (16 ze 132). Žádná z těchto protilátek nebyla neutralizující. Nebyly pozorovány žádné důkazy o vlivu ADA na
farmakokinetiku, účinnost nebo bezpečnost. U dospělých pacientů nebyly zjištěny žádné protilátky proti léčivu.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předkládat výsledky studií s přípravkem Sogroya u všech podskupin pediatrické populace s nedostatkem růstového hormonu (informace o použití u pediatrické populace viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.
Adrenokortikální insuficience
Zahájení léčby růstovým hormonem může vést k inhibici 11βHSD-1 a ke snížení koncentrace kortizolu v séru. U pacientů léčených růstovým hormonem může být odhalen dříve nediagnostikovaný centrální (sekundární) hypoadrenalismus vyžadující substituční léčbu glukokortikoidy. Navíc pacienti léčení substituční léčbou glukokortikoidy z důvodu dříve diagnostikovaného hypoadrenalismu mohou vyžadovat po zahájení léčby růstovým hormonem zvýšení jejich udržovacích dávek nebo dávek při stresové zátěži. U pacientů se známým hypoadrenalismem je nutné sledovat snížení hladiny kortizolu v séru a/nebo potřebu zvýšených dávek glukokortikoidu, viz bod
4.5
.
Poškození metabolismu glukózy
Léčba růstovým hormonem může snížit citlivost na inzulin, zejména při vyšších dávkách u citlivých pacientů, a následně u subjektů s nedostatečnou sekreční kapacitou inzulinu může dojít k hyperglykemii. V důsledku toho může během léčby růstovým hormonem dojít k odhalení dříve nediagnostikované poruchy tolerance glukózy a zjevného diabetu mellitu. Proto mají být u všech pacientů léčených růstovým hormonem pravidelně sledovány hladiny glukózy, zejména u pacientů
s rizikovými faktory pro diabetes mellitus, jako je obezita nebo diabetes mellitus v rodinné anamnéze. Pacienti s diabetem 1. nebo 2. typu nebo s narušenou tolerancí glukózy mají být během léčby růstovým hormonem pečlivě monitorováni. Dávky antihyperglykemických léčivých přípravků mohou vyžadovat úpravu, je-li u těchto pacientů zahájena terapie růstovým hormonem.
Novotvary
U pacientů léčených růstovým hormonem není prokázáno zvýšené riziko nových primárních karcinomů.
U pacientů s kompletní remisí maligního onemocnění nebo u pacientů, kterým byly léčeny benigní nádory, nebyla léčba růstovým hormonem spojena se zvýšeným počtem recidiv onemocnění.
Pacienti, u nichž bylo dosaženo úplné remise maligního onemocnění nebo kterým byly léčeny benigní nádory, mají být po zahájení léčby růstovým hormonem pečlivě sledováni kvůli možné recidivě.
V případě jakéhokoli vývoje nebo opětovného výskytu maligního nebo benigního nádoru má být léčba růstovým hormonem přerušena.
Celkově byl pozorován mírný nárůst druhých novotvarů u pacientů, kteří v dětství prodělali rakovinu a kteří byli léčeni růstovým hormonem, přičemž nejčastější byly intrakraniální nádory. Převládajícím rizikovým faktorem sekundárních novotvarů se jeví předchozí vystavení radiaci.
Benigní intrakraniální hypertenze
V případech silné nebo opakující se bolesti hlavy, zhoršeného vidění, nauzey a/nebo zvracení je doporučeno vyšetřit oční pozadí ke zjištění edému papily. Jestliže je potvrzen edém papily, má být zvážena diagnóza benigní intrakraniální hypertenze a, je-li to vhodné, má být přerušena léčba růstovým hormonem. V současné době nejsou k dispozici dostatečné důkazy ke klinickému rozhodování u pacientů s vyléčenou intrakraniální hypertenzí. Pokud je opětovně zahájena léčba růstovým hormonem, je nezbytné pečlivě sledovat příznaky intrakraniální hypertenze.
Funkce štítné žlázy
Růstový hormon zvyšuje extratyreoidální konverzi T4 na T3 a může jako takový odhalit počínající hypotyreózu. Vzhledem k tomu, že hypotyreóza narušuje odpověď na léčbu růstovým hormonem, má být pacientům pravidelně kontrolována funkce štítné žlázy, a pokud je to indikováno, má být podávána substituční terapie tyreoidálními hormony, viz body
4.8
.
Současné použití s perorální léčbou estrogenem
Perorální estrogen ovlivňuje odpověď IGF-I na růstový hormon včetně somapacitanu.
Pacientky užívající jakoukoli formu perorálního estrogenu (hormonální terapie nebo antikoncepce) mají zvážit změnu cesty podání estrogenu (např. transdermální, vaginální hormonální přípravky) nebo použít jinou formu antikoncepce. Pokud žena užívající perorální estrogen zahajuje léčbu somapacitanem, mohou být nutné vyšší počáteční dávky a delší doba titrace (viz bod
4.2
).
Pokud pacientka používající somapacitan zahájí perorální estrogenovou terapii, může být nutné zvýšit dávku somapacitanu, aby se hladiny IGF-I v séru udržely v rozmezí normálních hodnot odpovídajících věku. Naopak, pokud pacientka léčená somapacitanem přestane užívat perorální estrogenovou léčbu, může být nutné snížit dávku somapacitanu, aby se předešlo přebytku somapacitanu a/nebo nežádoucím účinkům, viz body
4.5
.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Pokud je somapacitan podáván do stejného místa po delší dobu, mohou se objevit lokální změny
v podkožní tkáni jako lipohypertrofie, lipoatrofie a získaná lipodystrofie. Místo vpichu se má střídat, aby se toto riziko minimalizovalo, viz body
4.8
.
Protilátky
Protilátky proti somapacitanu nebyly u dospělých pacientů s nedostatkem růstového hormonu pozorovány. Několik pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu bylo pozitivně testováno na protilátky vázající somapacitan. Žádná z těchto protilátek nebyla neutralizující a nebyl pozorován žádný dopad na klinické účinky. U pacientů, kteří nereagují na léčbu, má být provedeno testování na přítomnost protilátek proti somapacitanu.
Akutní kritické onemocnění
Účinek růstového hormonu na zotavení byl zkoumán ve dvou placebem kontrolovaných studiích zahrnujících 522 kriticky nemocných dospělých pacientů trpících komplikacemi po otevřené operaci srdce, operaci břicha, mnohočetných zraněních po úrazu nebo akutním respiračním selháním.
Mortalita byla vyšší u pacientů léčených růstovým hormonem v dávce 5,3 mg nebo 8 mg denně ve srovnání s pacienty, kteří dostávali placebo, 42 % oproti 19 %. Na základě těchto informací nemají tito pacienti být somapacitanem léčeni. Protože nejsou k dispozici žádné informace o bezpečnosti substituční terapie růstovým hormonem u akutně kriticky nemocných, mají být v této situaci zváženy přínosy pokračování léčby oproti možným rizikům.
Nedostatek růstového hormonu u dospělých je celoživotní onemocnění a je třeba jej odpovídajícím způsobem léčit. Zkušenosti jsou však u pacientů starších 60 let a u pacientů s více než pětiletou léčbou nedostatku růstového hormonu v dospělosti stále omezené.
Pankreatitida
Během léčby jinými přípravky obsahujícími růstový hormon bylo hlášeno několik případů pankreatitidy. Proto u pacientů léčených somapacitanem, u kterých se objeví nevysvětlitelná bolest břicha, má být pankreatitida zvážena.
Skluz proximální femorální epifýzy
U rychle rostoucích dětí a pacientů s endokrinními poruchami, včetně nedostatku růstového hormonu, se může častěji než v běžné populaci vyskytovat skluz proximální femorální epifýzy. Děti
s přetrvávající bolestí kyčle/kolene a/nebo kulháním během léčby somapacitanem mají být klinicky vyšetřeny.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.