SULIQUA 100U/ML+33MCG/ML Injekční roztok v předplněném peru

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii diabetu, inzuliny a analoga dlouze působící, k injekční aplikaci.‍‍‍‍‍‍​​​‍​​​​​​ ATC kód: A10AE54. Mechanizmus účinku Přípravek Suliqua spojuje dvě léčivé látky s komplementárními mechanizmy účinku určených ke zlepšení glykemické kontroly: inzulin-glargin, tj. bazální inzulinový analog (zacílený především na lačnou glykemii) a lixisenatid, tj. receptorový agonista pro GLP-1 (zacílený především na postprandiální glykemii). Inzulin-glargin Primárním účinkem inzulinu, včetně inzulin-glarginu, je regulace metabolismu glukosy. Inzulin a jeho analoga snižují hladinu glukosy v krvi stimulací periferního vychytávání glukosy, zejména prostřednictvím kosterního svalstva a tuku, a inhibicí produkce glukosy v játrech. Inzulin inhibuje lipolýzu v adipocytech, inhibuje proteolýzu a zvyšuje syntézu bílkovin. Lixisenatid Lixisenatid je agonista receptoru pro GLP-1. Receptor pro GLP-1 je cílovou strukturou pro nativní GLP-1 – endogenní inkretinový hormon, který potencuje na glukose závislou sekreci inzulinu z beta buněk a potlačuje tvorbu glukagonu v alfa-buňkách pankreatu. Lixisenatid stimuluje sekreci inzulinu při zvýšené hladině glukosy v krvi, ale nikoli při normoglykemii, což snižuje riziko hypoglykemie. Souběžně je potlačována i sekrece glukagonu. V případě hypoglykemie zůstává zachován záchranný mechanizmus sekrece glukagonu. Preprandiální injekce lixisenatidu dále zpomaluje vyprazdňování žaludku a tím snižuje rychlost absorpce glukosy z potravy a jejího průniku do krevního oběhu. Farmakodynamické účinky Suliqua Kombinace inzulin-glarginu a lixisenatidu nemá žádný vliv na farmakodynamiku inzulin-glarginu. Dopad kombinace inzulin-glarginu a lixisenatidu na farmakodynamiku lixisenatidu nebyl studován ve studiích fáze 1. V souladu s relativně konstantním koncentračním profilem (závislosti koncentrace na čase) inzulin- glarginu po dobu 24 hodin bez výrazného maxima při samostatném podání byl při podání kombinace inzulin-glargin plus lixisenatid pozorován podobný profil rychlosti utilizace glukosy v závislosti na čase, bez výrazného maxima. Časový průběh účinku inzulinu, včetně přípravku Suliqua, se může lišit interindividuálně i intraindividuálně. Inzulin-glargin V klinických studiích s inzulin-glarginem (100 jednotek/ml) je hypoglykemizující účinek intravenózního inzulin-glarginu na molární bázi (tj. při podávání ve stejných dávkách) přibližně stejný jako u humánního inzulinu. Lixisenatid Ve 28denní placebem kontrolované studii u pacientů s onemocněním diabetes mellitus 2. typu mělo podání 5 až 20 μg lixisenatidu za následek statisticky významné snížení postprandiální glykemie po snídani, obědě i večeři. Vyprazdňování žaludku Po standardizovaném testu se značeným jídlem ve výše uvedené studii bylo potvrzeno, že lixisenatid zpomaluje vyprazdňování žaludku, a tím snižuje rychlost postprandiální absorpce glukosy. Zpomalující účinek vyprazdňování žaludku se podařilo udržet i na konci studie. Klinická účinnost a bezpečnost Bezpečnost a účinnost přípravku Suliqua z hlediska účinku na glykemickou kontrolu byla hodnocena ve třech randomizovaných klinických studiích u pacientů s onemocněním diabetes mellitus 2. typu: Přídatná léčba k metforminu [u pacientů dosud neléčených inzulinem] Převod z bazálního inzulinu Převod z agonisty receptoru pro GLP-1 V každé z aktivně kontrolovaných klinických studií vedla léčba přípravkem Suliqua ke klinicky a statisticky významnému zlepšení hemoglobinu A1c (HbA1c). Dosažení nižší hladiny HbA1c a výraznějšího snížení HbA1c při použití kombinované léčby ve srovnání se samotným inzulin-glarginem nevedlo ke zvýšení četnosti hypoglykemie (viz bod 4.8 ). V klinické studii hodnotící přídatnou léčbu k metforminu byla léčba zahájena počáteční dávkou 10 dávkovacích jednotek (10 jednotek inzulin-glarginu a 5 μg lixisenatidu). V klinické studii s převodem z bazálního inzulinu byla počáteční dávka 20 dávkovacích jednotek (20 jednotek inzulin- glarginu a 10 μg lixisenatidu) nebo 30 dávkovacích jednotek (30 jednotek inzulin-glarginu a 10 μg lixisenatidu), viz bod 4.2 , v závislosti na použití předchozí dávky inzulinu. V obou studiích byla dávka titrována jednou týdně, na základě plazmatické glykemie nalačno změřené pacientem. Přídatná léčba k metforminu [u pacientů dosud neléčených inzulinem] Klinická studie u pacientů s onemocněním diabetes mellitus 2. typu nedostatečně kompenzovaných léčbou perorálními antidiabetiky (PAD) Do otevřené, 30týdenní, aktivně kontrolované studie hodnotící účinnost a bezpečnost přípravku Suliqua ve srovnání s jednotlivými složkami inzulin-glarginem (100 jednotek/ml) a lixisenatidem (20 μg) bylo randomizováno celkem 1170 pacientů s onemocněním diabetes mellitus 2. typu. Pacienti s onemocněním diabetes mellitus 2. typu, léčení samotným metforminem nebo metforminem a druhým PAD, tj. derivátem sulfonylurey nebo glinidem nebo inhibitorem SGLT-2 nebo inhibitorem dipeptidyl peptidázy-4 (DPP 4), kteří nedosáhli adekvátní kompenzace při použití této léčby (rozmezí HbA1c 7,5 % až 10 % u pacientů dříve léčených samotným metforminem a 7 % až 9 % u pacientů dříve léčených metforminem a druhým perorálním antidiabetikem) byli zařazeni do zaváděcí (run-in) periody na dobu 4 týdnů. Během této zaváděcí (run-in) fáze byla optimalizována léčba metforminem a byla vysazena léčba případným druhým PAD. Pacienti, kteří měli na konci této zaváděcí (run-in) periody i nadále nedostatečnou glykemickou kontrolu, (HbA1c v rozmezí 7 % až 10 %) byli náhodně přiřazeni buď k léčbě přípravkem Suliqua, inzulin-glarginem nebo lixisenatidem. Do studie bylo randomizováno 1170 z celkového počtu 1479 pacientů, kteří zahájili zaváděcí (run-in) fázi. Hlavním důvodem pro nevstoupení do randomizované fáze byla hodnota FPG > 13,9 mmol/l a hodnota HbA1c < 7% nebo > 10 % na konci zaváděcí (run-in) fáze. Populace randomizovaných pacientů s onemocněním diabetes mellitus 2. typu vykazovala následující charakteristiky: průměrný věk 58,4 let, přičemž většina pacientů (57,1 %) byla ve věkovém rozmezí 50 až 64 let, a 50,6 % pacientů byli muži. Průměrná hodnota BMI při vstupu do studie činila 31,7 kg/m 2 , a 63,4 % pacientů mělo hodnotu BMI ≥ 30 kg/m 2 . Průměrná doba trvání diabetu byla přibližně 9 roků. Metformin byl povinným základním léčivem a 58 % pacientů užívalo při screeningu druhé PAD a 54 % pacientů užívalo derivát sulfonylurey. Přípravek Suliqua vedl ke statisticky významnému zlepšení HbA1c v 30. týdnu (hodnota p < 0,0001) ve srovnání s jeho jednotlivými složkami. V předem specifikované analýze tohoto primárního cílového parametru byly pozorované rozdíly konzistentní s ohledem na výchozí hodnotu HbA1c (< 8 %, nebo ≥ 8 %) nebo výchozí použití PAD (metformin samostatně nebo metformin a druhý PAD). Pro ostatní cílové parametry studie viz tabulka a obrázek níže. Tabulka 3: Výsledky po 30 týdnech - Klinická studie hodnotící přídatnou léčbu k metforminu (populace mITT) Suliqua Inzulin-glargin Lixisenatid Počet subjektů (mITT) 468 466 233 HbA1c (%) Výchozí (průměr; po zaváděcí fázi) 8,1 8,1 8,1 Konec studie (průměr) 6,5 6,8 7,3 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -1,6 -1,3 -0,9 Rozdíl vs. Inzulin-glargin[95% interval spolehlivosti] (hodnota p) -0,3[-0,4, -0,2](<0,0001) Rozdíl vs. lixisenatid[95% interval spolehlivosti] (hodnota p) -0,8[-0,9, -0,7](<0,0001) Počet pacientů (%), kteří dosáhli hodnoty HbA1c < 7 % v týdnu 30* 345 (74%) 277 (59%) 77 (33%) Plazmatická glykemie nalačno (mmol/l) Výchozí (průměr) 9,88 9,75 9,79 Konec studie (průměr) 6,32 6,53 8,27 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -3,46 -3,27 -1,50 LS rozdíl oproti inzulin-glarginu (průměr)[95% interval spolehlivosti] (hodnota p) -0,19[-0,420 až 0,038](0,1017) LS rozdíl oproti lixisenatidu (průměr)[95% interval spolehlivosti] (hodnota p) -1,96[-2,246 až -1,682](<0,0001) 2h PPG (mmol/l)* Výchozí (průměr) 15,19 14,61 14,72 Konec studie (průměr) 9,15 11,35 9,99 LS změna proti výchozímu stavu -5,68 -3,31 -4,58 LS rozdíl oproti inzulin-glarginu (průměr)[95% interval spolehlivosti] -2,38(-2,79 až -1,96) LS rozdíl oproti lixisenatidu (průměr)[95% interval spolehlivosti] -1,10(-1,63 až -0,57) Průměrná tělesná hmotnost (kg) Výchozí (průměr) 89,4 89,8 90,8 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -0,3 1,1 -2,3 Porovnání s inzulin-glarginem [95% interval spolehlivosti](hodnota p) -1,4[-1,9 až -0,9](<0,0001) Porovnání s lixisenatidem [95% interval spolehlivosti]* 2,01 [1,4 až 2,6] Počet (%) pacientů, kteří v týdnu 30dosáhli hodnoty HbA1c < 7 % bez přírůstku tělesné hmotnosti 202 (43,2%) 117 (25,1%) 65(27,9%) Poměrný rozdíl ve srovnání s inzulin- glarginem[95% interval spolehlivosti] (hodnota p) 18,1[12,2 až 24,0](<0,0001) Poměrný rozdíl ve srovnání s lixisenatidem [95% intervalspolehlivosti]* 15,2 [8,1 až 22,4] Denní dávka inzulin-glarginu LS dávka inzulinu v týdnu 30 (průměr) 39,8 40,5 NA *Není součástí předem specifikovaného step-down testovacího postupu **Hodnota PPG 2 h po jídle minus hodnota glykemie před jídlem Obrázek 1: Průměr HbA1c (%) při návštěvě během 30týdenní randomizované léčebné periody - populace mITT U pacientů ve skupině užívající přípravek Suliqua byl pozorován statisticky významně větší pokles průměrného 7bodového profilu plazmatické glykemie získaného selfmonitoringem (SMPG) v 30. týdnu oproti výchozímu stavu (-3,35 mmol/l) než u pacientů ve skupině užívající inzulin-glargin (-2,66 mmol/l, rozdíl 0,69 mmol/l) a u pacientů ve skupině užívající lixisenatid (-1,95 mmol/l, rozdíl -1,40 mmol/l) (p <0,0001 pro obě srovnání). Ve skupině užívající přípravek Suliqua byly 30týdenní průměrné hodnoty plazmatické glykemie ve všech časových bodech nižší než ve skupině používající inzulin-glargin a ve skupině používající lixisenatid, a to s jedinou výjimkou hodnoty před snídaní, která byla podobná mezi skupinou používající přípravek Suliqua a skupinou používající inzulin- glargin. Převod z bazálního inzulinu Klinická studie u pacientů s onemocněním diabetes mellitus 2. typu nedostatečně kompenzovaných bazálním inzulinem Celkem 736 pacientů s onemocněním diabetes mellitus 2. typu se zúčastnilo randomizované multicentrické 30týdenní, aktivně kontrolované, otevřené studie se 2 léčebnými rameny a s paralelními skupinami, hodnotící účinnost a bezpečnost přípravku Suliqua ve srovnání s inzulin-glarginem (100 jednotek/ml). Pacienti ve screeningu měli onemocnění diabetes mellitus 2. typu, byli léčeni bazálním inzulinem po dobu alespoň 6 měsíců, používali stabilní denní dávku 15 až 40 jednotek. U bazálního inzulinu samotného nebo v kombinaci s 1 nebo 2 perorálními antidiabetiky (metformin nebo derivát sulfonylurey nebo glinid nebo inhibitor SGLT-2 nebo inhibitor DPP-4), měli hodnotu HbA1c v rozmezí 7,5 % až 10 % (průměrná hodnota HbA1c při screeningu 8,5%) a hodnotu FPG menší než nebo rovnou 10,0 mmol/l nebo 11,1 mmol/l v závislosti na předchozí antidiabetické léčbě. Po screeningu byli způsobilí pacienti (n = 1018) zařazeni do 6týdenní zaváděcí (run-in) fáze, kde buď zůstali na inzulin-glarginu nebo byli na inzulin-glargin převedeni, pokud používali jiný bazální inzulin, a jejich dávka inzulinu byla titrována/stabilizována při pokračující léčbě metforminem (pokud pacienti dříve metformin užívali). Všechna ostatní perorální antidiabetika (PAD) byla vysazena. Na konci zaváděcí periody byli pacienti s hodnotou HbA1c 7 až 10 %, FPG < 7,77 mmol/l a denní dávkou inzulin-glarginu 20 až 50 jednotek randomizováni buď k používání přípravku Suliqua (n = 367) nebo inzulin-glarginu (n = 369). Tato populace s onemocněním diabetes mellitus 2. typu se vyznačovala následujícími charakteristikami: Průměrný věk byl 60,0 let s většinou (56,3 %) pacientů ve věku 50 až 64 let, a 53,3 % byly ženy. Průměrná výchozí hodnota BMI byla 31,1 kg/m 2 , 57,3 % pacientů mělo hodnotu BMI ≥ 30 kg/m 2 . Průměrná doba trvání diabetu byla přibližně 12 roků a průměrná doba trvání předchozí léčby bazálním inzulinem byla přibližně tři roky. Při screeningu užívalo 64,4 % pacientů inzulin-glargin jako bazální inzulin a 95 % pacientů užívalo současně alespoň 1 PAD. Přípravek Suliqua vykázal v 30. týdnu statisticky významné zlepšení hodnoty HbA1c (hodnota p < 0,0001) ve srovnání s inzulin-glarginem. Ostatní cílové parametry ve studii viz tabulka a obrázek níže. Tabulka 4: Výsledky po 30 týdnech - Studie hodnotící pacienty s onemocněním diabetes mellitus 2. typu, kteří nejsou kompenzováni při léčbě bazálním inzulinem, populace mITT Suliqua Inzulin-glargin Počet subjektů (mITT) 366 365 HbA1c (%) Výchozí (průměr; po zaváděcí fázi) 8,1 8,1 Konec léčby (průměr) 6,9 7,5 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -1,1 -0,6 Rozdíl vs. inzulin-glargin [95% interval spolehlivosti] (hodnota p) -0,5[-0,6, -0,4](<0,0001) Pacienti [n (%)] kteří dosáhli HbA1c < 7% v týdnu30* 201 (54,9%) 108 (29,6%) Plazmatická glykemie nalačno (mmol/l) Výchozí (průměr) 7,33 7,32 Konec studie (průměr) 6,78 6,69 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -0,35 -0,46 Rozdíl oproti inzulin-glarginu [95% interval spolehlivosti] 0,11(-0,21 až 0,43) 2h PPG (mmol/l)* Výchozí (průměr) 14,85 14,97 Konec studie (průměr) 9,91 13,41 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -4,72 -1,39 LS rozdíl oproti inzulin-glarginu (průměr)[95% interval spolehlivosti] -3,33(-3,89 až -2,77) Průměrná tělesná hmotnost (kg) Výchozí (průměr) 87,8 87,1 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -0,7 0,7 Porovnání s inzulin-glarginem [95% interval spolehlivosti] (hodnota p) -1,4[-1,8 až -0,9](<0,0001) Počet (%) pacientů, kteří v 30. týdnu dosáhli hodnoty HbA1c < 7 % bez přírůstku tělesnéhmotnosti 125(34,2%) 49(13,4%) Poměrný rozdíl ve srovnání s inzulin-glarginem [95% interval spolehlivosti](hodnota p) 20,8[15,0 až 26,7](<0,0001) Denní dávka inzulin-glarginu Výchozí hodnota (průměr) 35,0 35,2 Endpoint (průměr) 46,7 46,7 LS změna dávky inzulinu v týdnu 30 (průměr) 10,6 10,9 *Není součástí předem specifikovaného step-down testovacího postupu **Hodnota PPG 2 h po jídle minus hodnota glykemie před jídlem Obrázek 2: Průměr HbA1c (%) při návštěvě během 30týdenní randomizované léčebné periody - populace mITT Přechod z agonisty receptoru pro GLP-1 Klinická studie u pacientů s diabetem 2. typu nedostatečně kompenzovaným agonistou receptoru pro GLP-1 Ve 26týdenní randomizované otevřené studii byla studována účinnost a bezpečnost přípravku Suliqua ve srovnání s nezměněnou léčbou pomocí agonisty receptoru pro GLP-1 před studií. Studie zahrnovala 514 pacientů s nedostatečně kompenzovaným diabetem mellitem 2. typu (hodnota HbA1c v rozmezí 7 % až 9 %, včetně obou hodnot) léčených minimálně 4 měsíce liraglutidem nebo exenatidem nebo minimálně 6 měsíců dulaglutidem, albiglutidem nebo exenatidem s prodlouženým uvolňováním, v maximální tolerované dávce a samotným metforminem nebo v kombinaci s pioglitazonem, inhibitorem SGLT-2 nebo s oběma. Vhodní pacienti byli randomizováni buď do skupiny užívající přípravek Suliqua a nebo do skupiny pokračující v předchozím užívání agonisty receptoru pro GLP-1. V obou skupinách pokračovali i ve své předchozí perorální antidiabetické léčbě. 59,7 % subjektů užívalo při screeningu agonistu receptoru pro GLP-1 jednou nebo dvakrát denně a 40,3 % subjektů jednou týdně. Při screeningu 6,6 % subjektů užívalo pioglitazon a 10,1 % inhibitor SGLT-2 v kombinaci s metforminem. Studovaná populace měla následující charakteristiky: průměrný věk byl 59,6 roků, 52,5 % subjektů byli muži. Průměrná doba trvání diabetu byla 11 let, průměrná doba trvání předchozí léčby pomocí agonisty receptoru pro GLP-1 byla 1,9 roku, průměrný BMI byl přibližně 32,9 kg/m 2 , průměrný eGFR byl 87,3 ml/min/1,73 m 2 a 90,7 % pacientů mělo eGFR ≥60 ml/min. Ve 26. týdnu vykázal přípravek Suliqua statisticky významné zlepšení u HbA1c (p <0,0001). Předem specifikovaná analýza podle subtypu agonisty receptoru pro GLP-1 (dávkování jednou/dvakrát denně nebo týdně) použitého při screeningu ukázala, že změna HbA1c ve 26. týdnu byla pro každou podskupinu stejná a konzistentní s primární analýzou pro celkovou populaci. Průměrná denní dávka přípravku Suliqua ve 26. týdnu byla 43,5 dávkovacích jednotek. Pro další cílové parametry ve studii viz tabulka a obrázek níže. Tabulka 5 : Výsledky ve 26. týdnu –Studie diabetu 2. typu nedostatečně kontrolovaného agonistou receptoru pro GLP-1, populace mITT Suliqua Agonista receptoru pro GLP-1* Počet subjektů (mITT) 252 253 HbA1c (%) Výchozí hodnota (průměr; po zaváděcí fázi) 7,8 7,8 Konec léčby (průměr) 6,7 7,4 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -1,0 -0,4 Rozdíl vs. agonista receptoru pro GLP-1 [95% interval spolehlivosti](hodnota p) -0,6[-0,8, -0,5](<0,0001) Pacienti [n (%)] kteří dosáhli HbA1c <7 % v týdnu 26 156 (61,9 %) 65 (25,7 %) Proporční rozdíl (95 % interval spolehlivosti) vs. antagonista receptoru pro GLP-1 36,1 % (28,1 % až 44 %) (hodnota p) <0,0001 Plazmatická glykemie nalačno (mmol/l) Výchozí (průměr) 9,06 9,45 Konec studie (průměr) 6,86 8,66 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -2,28 -0,60 Rozdíl oproti agonistovi receptoru pro GLP-1 [95% interval spolehlivosti](hodnota p) -1,67(-2,00 až -1,34)(<0,0001) 2 h PPG (mmol/l)** Výchozí hodnota (průměr) 13,60 13,78 Konec studie (průměr) 9,68 12,59 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) -4,0 -1,11 LS rozdíl oproti agonistovi receptoru pro GLP- 1(průměr)[95% interval spolehlivosti] (hodnota p) -2,9(-3,42 až -2,28)(<0,0001) Průměrná tělesná hmotností (kg) Výchozí hodnota (průměr) 93,01 95,49 LS změna proti výchozímu stavu (průměr) 1,89 -1,14 Porovnání oproti agonistovi receptoru pro GLP-1[95% interval spolehlivosti] (hodnota p) -3,03(2,417 až 3,643)(<0,0001) * Liraglutid, exenatid BID (dvakrát denně) nebo s prodlouženým uvolňováním, dulaglutid nebo albiglutid **Hodnota PPG 2 h po jídle minus hodnota glykemie před jídlem Obrázek 3: Průměr HbA1c (%) při návštěvě během 26týdenní randomizované léčebné periody– populace mITT Současné užívání přípravku Suliqua s inhibitory SGLT-2 (SGLT2i) Současné užívání přípravku Suliqua s SGLT2i je podpořeno podskupinovou analýzou (119 pacientů užívajících inzulin-glargin/lixisenatid ve fixní kombinaci (FRC), kteří zároveň užívali SGLT2i) ve 3 randomizovaných klinických studiích fáze 3. Jedna studie provedená v Evropě a Severní Americe zahrnovala údaje od 26 pacientů (10,1 %), kteří současně užívali FRC inzulin-glargin/lixisenatid, metformin a SGLT2i. Další dvě studie fáze 3 ze specializovaného Japonského klinického vývojového programu provedené u pacientů, kteří nedosahovali dostatečné kontroly glykemie při užívání OADs poskytly data od 59 pacientů (22,7 %), resp. 34 pacientů (21,1 %), kteří současně užívali SGLT2i a FRC inzulin-glargin/lixisenatid. Údaje z těchto 3 studií ukazují, že zahájení léčby přípravkem Suliqua u pacientů nedostatečně kompenzovaných léčbou, včetně SGLT2i vede ke zlepšení změny HbA1c oproti komparátorům. (inzulin-glargin, lixisenatid, liraglutid, exenatid BID nebo s prodlouženým uvolňováním, dulaglutid nebo albiglutid). U uživatelů SGLT2i ve srovnání s těmi, kteří je neužívali nebylo ani zvýšené riziko hypoglykemie ani žádné relevantní rozdíly v celkovém bezpečnostním profilu. Kardiovaskulární studie Kardiovaskulární bezpečnost inzulin-glarginu a lixisenatidu byla stanovena v klinických studiích ORIGIN resp. ELIXA. S přípravkem Suliqua dosud nebyla provedena žádná specifická kardiovaskulární studie. Inzulin-glargin Studie Outcome Reduction with Initial Glargine Intervention (zkráceně studie ORIGIN) byla randomizovaná otevřená zahrnující 12537 pacientů, ve které byl hodnocen inzulin-glargin 100 jednotek ve srovnání se standardní péčí z hlediska doby do prvního výskytu závažné nežádoucí kardiovaskulární příhody (MACE). MACE byla definována jako složený ukazatel zahrnující kardiovaskulární (KV) úmrtí, nefatální infarkt myokardu a nefatální cévní mozkovou příhodu. Medián doby následného sledování ve studii činil 6,2 let. Výskyt MACE byl v rámci studie ORIGIN podobný mezi skupinou užívající inzulin-glargin 100 jednotek a skupinou se standardní péčí [poměr rizika (95% CI) pro MACE; 1,02 (0,94, 1,11)]. Lixisenatid Studie ELIXA byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, mezinárodní studie, která hodnotila KV výsledky v průběhu léčby lixisenatidem u pacientů (n = 6 068) s onemocněním diabetes mellitus 2. typu po nedávném akutního koronárním syndromu. Primárním sledovaným parametrem účinnosti byl složený ukazatel zahrnující čas do prvního výskytu některé z následujících událostí: KV úmrtí, nefatální infarkt myokardu, nefatální cévní mozková příhoda nebo hospitalizace pro nestabilní anginu pectoris. Medián doby následného sledování ve studii činil 25,8 měsíců ve skupině užívající lixisenatid a 25,7 měsíců ve skupině s placebem. Incidence primárního cílového parametru ve skupině léčené lixisenatidem (13,4 %) byla podobná jako ve skupině užívající placebo (13,2 %): poměr rizika (HR) pro lixisenatid ve srovnání s placebem činil 1,017, s příslušným dvoustranným 95% intervalem spolehlivosti (CI) 0,886 až 1,168 Pediatrická populace Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Suliqua u všech podskupin pediatrické populace pro léčbu onemocnění diabetes mellitus 2. typu (informace o použití u dětí viz bod 4.2 ).