TRESIBA 100U/ML Injekční roztok v předplněném peru

Farmakoterapeutická skupina: Antidiabetika. Inzuliny a analogy dlouze působící, k injekční aplikaci. ATC kód: A10AE06. Mechanismus účinku Inzulin-degludek se specificky váže na lidský inzulinový receptor a má stejné farmakologické účinky jako lidský inzulin. Účinek inzulinu na snížení hladiny glukózy v krvi je způsoben usnadněným vychytáváním glukózy, které následuje po navázání inzulinu na receptory svalových a tukových buněk, a současnou inhibicí výdeje glukózy z jater. Farmakodynamické účinky Přípravek Tresiba je bazální inzulin tvořící po subkutánní injekci rozpustné multihexamery vedoucí ke vzniku depotního úložiště, ze kterého se inzulin-degludek postupně a pomalu absorbuje do krevního oběhu, což vede k rovnoměrnému a stabilnímu účinku přípravku Tresiba na snížení hladiny glukózy (viz obrázek 1). V průběhu 24 hodin při podávání jednou denně byl účinek přípravku Tresiba na snížení hladiny glukózy, na rozdíl od inzulin-glarginu, rovnoměrně rozdělen mezi prvních a druhých 12 hodin (AUCGIR, 0–12h, SS/AUCGIR, celkový, SS = 0,5). Čas od aplikace (hod.) Léčba IDeg 0,6 jednotek/kg Rychlost infuze glukózy (mg/(kg*min)) Obrázek 1 Profily rychlosti infuze glukózy, korigované, ustálený stav – průměrný profil 0– 24 hodin – IDeg 100 jednotek/ml, 0,6 jednotek/kg – studie 1987 Trvání účinku přípravku Tresiba je delší než 42 hodin v rozmezí terapeutické dávky. Ustálený stav nastane po 2–3 dnech aplikace přípravku. Mezidenní variabilita účinku na snižování hladiny glukózy během jednoho dávkovacího intervalu 0-24 hodin v ustáleném stavu (AUC GIR,τ,SS ) vyjádřená jako variační koeficient je u inzulin-degludeku 20 %, což je významně nižší hodnota než u inzulin-glarginu (100 jednotek/ml). Celkový účinek přípravku Tresiba na snížení hladiny glukózy se s rostoucími dávkami lineárně zvyšuje. Celkový účinek na snížení hladiny glukózy je u přípravku Tresiba 100 jednotek/ml a 200 jednotek/ml po podání stejných dávek těchto dvou přípravků srovnatelný. Neexistuje žádný klinicky relevantní rozdíl ve farmakodynamice tohoto léčivého přípravku mezi staršími a mladšími dospělými pacienty. Klinická účinnost a bezpečnost S přípravkem Tresiba bylo provedeno 11 multinárodních klinických studií v délce trvání 26 nebo 52 týdnů ve formě kontrolovaných, otevřených, randomizovaných, paralelních studií k cílovým hodnotám (treat-to-target) s 4 275 pacienty vystavenými léčbě přípravkem Tresiba (1 102 s diabetem mellitem 1. typu a 3 173 s diabetem mellitem 2. typu). V otevřených klinických hodnoceních byl účinek přípravku Tresiba byl testován u pacientů s diabetem mellitem 1. typu (tabulka 2), u inzulin naivních pacientů (zahájení podávání inzulinu u diabetu mellitu 2. typu, tabulka 3) a pacientů již inzulin používajících (inzulinová intenzifikace u diabetu mellitu 2. typu, tabulka 4) s pevným i flexibilním časem podávání (tabulka 5). Byla potvrzena non-inferiorita snížení HbA 1c (porovnávání výchozí stavu se stavem na konci studie) ve všech studiích ve srovnání se všemi porovnávanými přípravky (inzulin-detemir a inzulin-glargin (100 jednotek/ml)). Zatímco v případě srovnání s ostatními inzulinovými přípravky bylo zlepšení hladiny HbA 1c non-inferiorní, ve srovnání se sitagliptinem byl přípravek Tresiba ve snižování hladiny HbA 1c .statisticky významně superiorní (tabulka 4). V prospektivně plánované metaanalýze sedmi otevřených konfirmačních studií k cílovým hodnotám (treat-to-target) u pacientů s diabetem mellitem 1. typu a 2. typu byl přípravek Tresiba superiorní z pohledu nižšího počtu potvrzených hypoglykemických příhod vzniklých v důsledku léčby (zejména na základě přínosu u diabetu mellitu 2. typu, viz tabulka 1) a potvrzených nočních hypoglykemických příhod ve srovnání s inzulin-glarginem (100 jednotek/ml) (podávaným v souladu s SPC). Snížení hypoglykemických příhod bylo u přípravku Tresiba dosaženo při nižší průměrné hladině FPG než u inzulin-glarginu. Tabulka 1 Výsledky metaanalýzy hypoglykemie Potvrzená hypoglykemie a Odhadovaný poměr rizika (inzulin-degludek/inzulin-glargin) Celkový Noční Diabetes mellitus 1. typu + 2. typu (hodnoceno společně) 0,91* 0,74* Udržovací období b 0,84* 0,68* Geriatričtí pacienti ≥65 let 0,82 0,65* Diabetes mellitus 1. typu 1,10 0,83 Udržovací období b 1,02 0,75* Diabetes mellitus 2. typu 0,83* 0,68* Udržovací období b 0,75* 0,62* Léčba pouze bazálním inzulinem u dříve inzulin naivních pacientů 0,83* 0,64* *Statisticky signifikantní a Potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody potvrzené plazmatickou hladinou glukózy <3,1 mmol/l nebo pacientovou potřebou pomoci třetí stranou. Noční potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody mezi půlnocí a 6. hodinou ranní. b Epizody od týdne 16 Po dlouhodobé léčbě přípravkem Tresiba nedochází ke klinicky významné produkci protilátek proti inzulinu. Tabulka 2 Výsledky otevřených klinických studií u diabetu mellitu 1. typu 52 týdnů léčby 26 týdnů léčby Tresiba 1 Inzulin-glargin (100 jednotek/ml) 1 Tresiba 1 Inzulin- detemir 1 N 472 157 302 153 HbA 1c (%) Konec studie 7,3 7,3 7,3 7,3 Průměrná změna -0,40 -0,39 -0,73 -0,65 Rozdíl: -0,01 [-0,14; 0,11] Rozdíl: -0,09 [-0,23; 0,05] FPG (mmol/l) Konec studie 7,8 8,3 7,3 8,9 Průměrná změna -1,27 -1,39 -2,60 -0,62 Rozdíl: -0,33 [-1,03; 0,36] Rozdíl: -1,66 [-2,37; 0,95] Výskyt hypoglykemie (u jednoho pacienta za rok léčby) Závažná 0,21 0,16 0,31 0,39 Potvrzená 2 42,54 40,18 45,83 45,69 Poměr: 1,07 [0,89; 1,28] Poměr: 0,98 [0,80; 1,20] Noční potvrzená 2 4,41 5,86 4,14 5,93 Poměr: 0,75 [0,59; 0,96] Poměr: 0,66 [0,49; 0,88] 1 Režim dávkování jednou denně + inzulin-aspart pokrývající prandiální potřebu inzulinu. 2 Potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody potvrzené plazmatickou hladinou glukózy <3,1 mmol/l nebo pacientovou potřebou pomoci třetí stranou. Noční potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody mezi půlnocí a 6. hodinou ranní. Tabulka 3 Výsledky otevřených klinických studií u inzulin naivních pacientů s diabetem mellitem 2. typu (zahájení léčby inzulinem) 52 týdnů léčby 26 týdnů léčby Tresiba 1 Inzulin-glargin (100 jednotek/ml) 1 Tresiba 1 Inzulin-glargin (100 jednotek/ml) 1 N 773 257 228 229 HbA 1c (%) Konec studie 7,1 7,0 7,0 6,9 Průměrná změna -1,06 -1,19 -1,30 -1,32 Rozdíl: 0,09 [-0,04; 0,22] Rozdíl: 0,04 [-0,11; 0,19] FPG (mmol/l) Konec studie 5,9 6,4 5,9 6,3 Průměrná změna -3,76 -3,30 -3,70 -3,38 Rozdíl: -0,43 [-0,74; -0,13] Rozdíl: -0,42 [-0,78; -0,06] Výskyt hypoglykemie (u jednoho pacienta za rok léčby) Závažná 0 0,02 0 0 Potvrzená 2 1,52 1,85 1,22 1,42 Poměr: 0,82 [0,64; 1,04] Poměr: 0,86 [0,58; 1,28] Noční potvrzená 2 0,25 0,39 0,18 0,28 Poměr: 0,64 [0,42; 0,98] Poměr: 0,64 [0,30; 1,37] 1 Režim dávkování jednou denně + metformin ± inhibitor DPP-IV. 2 Potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody potvrzené plazmatickou hladinou glukózy <3,1 mmol/l nebo pacientovou potřebou pomoci třetí stranou. Noční potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody mezi půlnocí a 6. hodinou ranní. Tabulka 4 Výsledky otevřených klinických studií u diabetu mellitu 2. typu: vlevo - předchozí léčba bazálním inzulinem, vpravo - inzulin naivní pacienti 52 týdnů léčby 26 týdnů léčby Tresiba 1 Inzulin-glargin (100 jednotek/ml) 1 Tresiba 2 Sitagliptin 2 n 744 248 225 222 HbA 1c (%) Konec studie 7,1 7,1 7,2 7,7 Průměrná změna -1,17 -1,29 -1,56 -1,22 Rozdíl: 0,08 [-0,05; 0,21] Rozdíl: -0,43 [-0,61; -0,24] FPG (mmol/l) Konec studie 6,8 7,1 6,2 8,5 Průměrná změna -2,44 -2,14 -3,22 -1,39 Rozdíl: -0,29 [-0,65; 0,06] Rozdíl: -2,17 [-2,59; -1,74] Výskyt hypoglykemie (u jednoho pacienta za rok léčby) Závažná hypoglykemie 0,06 0,05 0,01 0 Potvrzená 3 11,09 13,63 3,07 1,26 Poměr: 0,82 [0,69; 0,99] Poměr: 3,81 [2,40; 6,05] Noční potvrzená 3 1,39 1,84 0,52 0,30 Poměr: 0,75 [0,58; 0,99] Poměr: 1,93 [0,90; 4,10] 1 Režim dávkování jednou denně + inzulin-aspart pokrývající prandiální potřebu inzulinu± metformin ± pioglitazon 2 Režim dávkování jednou denně ± metformin SU/glinidy ± pioglitazon 3 Potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody potvrzené plazmatickou hladinou glukózy <3,1 mmol/l nebo pacientovou potřebou pomoci třetí stranou. Noční potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody mezi půlnocí a 6. hodinou ranní. Tabulka 5 Výsledky otevřené klinické studie u diabetu mellitu 2. typu – flexibilní čas podávání přípravku Tresiba 26 týdnů léčby Tresiba 1 Tresiba Flex 2 Inzulin-glargin (100 jednotek/ml) 3 n 228 229 230 HbA1c (%) Konec studie 7,3 7,2 7,1 Průměrná změna -1,07 -1,28 -1,26 Rozdíl: -0,13 [-0,29; 0,03] 5 Rozdíl: 0,04 [-0,12; 0,20] FPG (mmol/l) Konec studie 5,8 5,8 6,2 Průměrná změna z výchozí hodnoty -2,91 -3,15 -2,78 Rozdíl: 0,05 [-0,45; -0,35] 5 Rozdíl: -0,42 [-0,82; -0,02] Výskyt hypoglykemie (u jednoho pacienta za rok léčby) Závažná 0,02 0,02 0,02 Potvrzená 4 3,63 3,64 3,48 Poměr: 1,10 [0,79; 1,52] 6 Poměr: 1,03 [0,75; 1,40] Noční potvrzená 4 0,56 0,63 0,75 Poměr: 1,18 [0,66; 2,12] 6 Poměr: 0,77 [0,44; 1,35] 1 Režim jednou denně (s hlavním večerním jídlem) + jedno nebo dvě z následujících perorálních antidiabetik: SU, metformin nebo inhibitor DPP-4. 2 Flexibilní režim jednou denně (intervaly přibližně 8–40 hodin mezi dávkami) + jedno nebo dvě ze dvou následujících perorálních antidiabetik: SU, metformin nebo inhibitor DPP-4. 3 Režim jednou denně + jedno nebo dvě z následujících perorálních antidiabetik: SU, metformin nebo inhibitor DPP-4. 4 Potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody potvrzené plazmatickou hladinou glukózy <3,1 mmol/l nebo pacientovou potřebou pomoci třetí stranou. Noční potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody mezi půlnocí a 6. hodinou ranní. 5 Rozdíl platí pro Tresiba Flex – Tresiba. 6 Poměr platí pro Tresiba Flex/Tresiba. V klinické studii trvající 104 týdny dosáhlo 57 % pacientů s diabetem mellitem 2. typu léčených přípravkem Tresiba (inzulin-degludek) v kombinaci s metforminem cílových hodnot HbA 1c <7,0 %. Zbývající pacienti pokračovali ve 26týdenní otevřené klinické studii a byli randomizováni do větve s přidáním liraglutidu nebo do větve s přidáním jedné dávky inzulin-aspartu k hlavnímu jídlu. Ve větvi inzulin-degludek + liraglutid byla dávka inzulinu snížena o 20 %, aby bylo minimalizováno riziko hypoglykemie. Přidání liraglutidu mělo za následek statisticky významně větší snížení HbA 1c (-0,73 % u liraglutidu oproti -0,40% pro komparátor; odhadované průměry) a tělesné hmotnosti (-3,03 oproti 0,72 kg; odhadované průměry). Výskyt hypoglykemických příhod (na pacientorok léčby) byl statisticky významně nižší po přidání liraglutidu ve srovnání s přidáním jedné dávky inzulin-aspartu (1,0 oproti 8,15; poměr: 0,13; 95% CI 0,08 až 0,21). Dále byly provedeny dvě 64týdenní kontrolované, dvojitě zaslepené, randomizované zkřížené studie k cílovým hodnotám (treat-to-target) u pacientů s minimálně jedním rizikovým faktorem hypoglykemie a s diabetem mellitem 1. typu (501 pacientů) či s diabetem mellitem 2. typu (721 pacientů). Pacienti byli randomizováni do větve léčené přípravkem Tresiba nebo inzulin- glarginem (100 jednotek/ml) a následně došlo k překřížení. Studie hodnotily výskyt hypoglykemií po léčbě přípravkem Tresiba v porovnání s inzulin-glarginem (100 jednotek/ml) (viz tabulka 6). Tabulka 6 Výsledky dvojitě zaslepených, zkřížených klinických studií u diabetu mellitu 1. a 2. typu diabetes mellitus 1. typu diabetes mellitus 2. typu Tresiba 1 Inzulin-glargin (100 jednotek/ml) 1 Tresiba 2 Inzulin-glargin (100 jednotek/ml) 2 n 501 721 HbA 1c (%) Výchozíhodnota 7,6 7,6 Konec léčby 6,9 6,9 7,1 7,0 FPG (mmol/l) Výchozíhodnota 9,4 7,6 Konec léčby 7,5 8,4 6,0 6,1 Výskyt závažné hypoglykemie 3 Udržovací období 4 0,69 0,92 0,05 0,09 Poměr: 0,65 [0,48; 0,89] Poměr: 0,54 [0,21; 1,42] Výskyt závažných nebo symptomatických hypoglykemií potvrzených měřením hladiny glukózy v krvi 3,5 Udržovací období 4 22,01 24,63 1,86 2,65 Poměr: 0,89 [0,85; 0,94] Poměr: 0,70 [0,61; 0,80] Výskyt nočních závažných nebo symptomatických hypoglykemií potvrzených měřením hladiny glukózy v krvi 3,.5 Udržovací období 4 2,77 4,29 0,55 0,94 Poměr: 0,64 [0,56; 0,73] Poměr: 0,58 [0,46; 0,74] 1 V režimu jednou denně + inzulin-aspart k pokrytí potřeby inzulinu k jídlu 2 V režimu jednou denně ± PAD (jakákoli kombinace metforminu, inhibitoru dipeptidyl peptidázy-4, inhibitoru alfa- glukosidázy, thiazolidindionů, inhibitoru společného transportéru pro sodík a glukózu (SGLT2) 3 Na pacienta a rok léčby 4 Příhody od 16. týdne v každém léčebném období 5 Symptomatická hypoglykemie potvrzená měřením hladiny glukózy v krvi byla definována jako příhody potvrzené hladinou glukózy v plasmě nižší než 3,1 mmol/l se symptomy odpovídajícími hypoglykemii. Noční potvrzená hypoglykemie byla definována jako příhody mezi půlnocí a šestou hodinou ranní. Kardiovaskulární zhodnocení Studie DEVOTE byla randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie řízená událostmi se střední dobou trvání 2 roky, srovnávající kardiovaskulární bezpečnost přípravku Tresiba oproti inzulin- glarginu (100 jednotek/ml) u 7 637 pacientů s diabetem mellitem 2. typu s vysokým rizikem kardiovaskulárních příhod. Předmětem primární analýzy byl čas od randomizace do prvního výskytu závažné nežádoucí kardiovaskulární příčiny (MACE) sestávající z 3 složek definovaných jako úmrtí z kardiovaskulární příčiny, nefatální infarkt myokardu či nefatální cévní mozková příhoda (3složková MACE). Studie byla navržena jako non-inferiorní studie k vyloučení předem definované hranice rizika MACE 1,3 pro poměr rizik (HR) u přípravku Tresiba v porovnání s inzulin-glarginem. Kardiovaskulární bezpečnost přípravku Tresiba ve srovnání s inzulin-glarginem byla potvrzena (HR 0,91 [0,78; 1,06]) (obr. 2). Výsledky analýz jednotlivých podskupin (např. pohlaví, trvání diabetu, skupina dle CV rizika a dle předchozího inzulinového režimu) byly v souladu s primární analýzou. Poměr rizik (95% CI) Inzulin degludek Inzulin glargin n (%) n (%) Primární analýza (3složková MACE) 0,91 (0,78-1,06) 325 (8,51) 356 (9,32) CV úmrtí Nefatální cévní mozková příhoda Nefatální MI 0,96 (0,76-1,21) 136 (3,56) 142 (3,72) 0,90 (0,65-1,23) 71 (1,86) 79 (2,07) 0,85 (0,68-1,06) 144 (3,77) 169 (4,43) Všechny příčiny úmrtí 0,91 (0,75-1,11) 202 (5,29) 221 (5,79) 0,7 0,9 1 1,1 1,3 Ve prospěch inzulinu degludek Ve prospěch inzulinu glargin n: počet subjektů s první příhodou potvrzenou EAC po dobu trvání studie. %: Procento subjektů s první příhodou potvrzenou EAC, vztaženo k počtu randomizovaných subjektů. EAC: Event adjudication committee CV: kardiovaskulární. MI: infarkt myokardu. CI: 95% interval spolehlivosti. Obrázek 2 čárový graf - analýza 3složkové MACE a individuálních kardiovaskulárních cílových parametrů ve studii DEVOTE Výchozí hodnota HbA 1c byla u obou léčených skupin 8,4 % a po 2 letech byla hodnota HbA 1c u přípravku Tresiba i inzulin-glarginu 7,5 %. Přípravek Tresiba byl superiorní ve srovnání s inzulin-glarginem, pokud se týče nižšího výskytu závažných hypoglykemických příhod a nižšího podílu subjektů se závažnou hypoglykemií. Výskyt závažných nočních hypoglykemií byl u přípravku Tresiba významně nižší oproti inzulin-glarginu (tabulka 7). Tabulka 7 Výsledky studie DEVOTE Tresiba 1 Inzulin-glargin (100 jednotek/ml) 1 n 3 818 3 819 Výskyt hypoglykemií (na 100 pacientoroků sledování) Závažné 3,70 6,25 Rate ratio: 0,60 [0,48; 0,76] Noční závažné 2 0,65 1,40 Rate ratio: 0,47 [0,31; 0,73] Podíly pacientů s hypoglykemií (procenta pacientů) Závažné 4,9 6,6 Odds ratio: 0,73 [0,60; 0,89] 1 Jako doplňková léčba ke standardní terapii diabetu a kardiovaskulárního onemocnění. 2 Noční závažná hypoglykemie byla definována jako příhody mezi půlnocí a 6. hodinou ranní. Těhotenství Přípravek Tresiba byl studován v otevřeném, randomizovaném, aktivně kontrolovaném klinickém hodnocení, v němž byly těhotné ženy s diabetem mellitem 1. typu léčeny v rámci léčebného režimu bazál-bolus přípravkem Tresiba (92 žen) nebo inzulin-detemirem (96 žen) jako bazálním inzulinem, oba v kombinaci s inzulin-aspartem jako inzulinem v době jídla (EXPECT). Přípravek Tresiba byl non-inferiorní vůči inzulin-detemiru na základě měření HbA 1c při poslední plánované návštěvě s měřením HbA 1c před porodem po 16. gestačním týdnu. Navíc nebyl mezi léčebnými skupinami pozorován žádný rozdíl v kontrole glykémie během těhotenství (ve změně HbA 1c , FPG a PPG). Mezi přípravkem Tresiba a inzulin-detemirem nebyly pozorovány žádné klinicky relevantní rozdíly v cílových parametrech bezpečnosti pro matku: hypoglykémie, předčasný porod a nežádoucí příhody během těhotenství. Preeklampsie byla hlášena u 12 subjektů léčených přípravkem Tresiba (13,2 %) a u 7 subjektů (7,4 %), které byly léčeny inzulin-detemirem. Neplánovaný císařský řez byl hlášen u 23 subjektů (25,3 %) léčených přípravkem Tresiba a u 15 subjektů (16,0 %) léčených inzulin- detemirem. Většina nežádoucích příhod hlášených v obou skupinách byla nezávažná, mírné závažnosti, pravděpodobně nesouvisela s hodnoceným přípravkem a výsledkem bylo „zotavení/uzdravení“. U subjektů, které byly v tomto klinickém hodnocení randomizovány, nebyla hlášena žádná úmrtí. Nebylo hlášeno žádné perinatální ani novorozenecké úmrtí. Mezi přípravkem Tresiba a inzulin- detemirem nebyly pozorovány žádné klinicky relevantní rozdíly v cílových parametrech pro těhotenství (časné úmrtí plodu, přítomnost závažných abnormalit, novorozenecká hypoglykémie, perinatální úmrtnost, novorozenecká úmrtnost, makrosomie plodu, nadměrná velikost vzhledem ke gestačnímu věku a nežádoucí příhody u dětí během 30 dnů po porodu). Pediatrická populace Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Tresiba u následujících skupin: Novorozenci a děti od narození do 12 měsíců s diabetem mellitem 1. typu a děti od narození do 10 let s diabetem mellitem 2. typu vzhledem k tomu, že onemocnění nebo stav, pro které je stanovený léčivý přípravek určen, se nevyskytují ve specifikované pediatrické podskupině (viz bod 4.2 , informace o pediatrickém použití). Účinnost a bezpečnost přípravku Tresiba byly studovány v randomizované (1 :1), kontrolované klinické studii u dětí a dospívajících s diabetem mellitem 1. typu po dobu 26 týdnů (n = 350), následně rozšířené o dalších 26 týdnů (n = 280). Větev s přípravkem Tresiba zahrnovala 43 dětí ve věku 1–5 let, 70 dětí ve věku 6–11 let a 61 dospívajících ve věku 12–17 let. Přípravek Tresiba podávaný jednou denně vykazoval v 52. týdnu podobné snížení HbA 1c a větší snížení FPG oproti výchozím hodnotám ve srovnání s komparátorem inzulin-detemirem, podávaným jednou či dvakrát denně. Těchto výsledků bylo dosaženo při 30% snížení denních dávek přípravku Tresiba ve srovnání s inzulin-detemirem. Výskyty závažných hypoglykemických příhod (příhody na pacientoroky expozice) byly u přípravku Tresiba srovnatelné s inzulin-detemirem; závažné hypoglykemické příhody dle definice ISPAD: 0,51 oproti 0,33, potvrzené hypoglykemické příhody: 57,71 oproti 54,05, potvrzené noční hypoglykemické příhody: 6,03 oproti 7,60. V obou léčených větvích byl u dětí ve věku 6–11 let početně vyšší výskyt potvrzených hypoglykemických příhod než u ostatních věkových skupin. Ve větvi s přípravkem Tresiba byl pozorován početně vyšší výskyt závažných hypoglykemických příhod ve věkové skupině 6–11 let. Výskyt hyperglykemických příhod s ketoacidózou byl u přípravku Tresiba významně nižší než u inzulin-detemiru (0,68 oproti 1,09). Z hlediska nežádoucích účinků a standardních bezpečnostních parametrů nebyly u přípravku Tresiba pozorovány žádné bezpečnostní problémy. Vznik protilátek byl zřídkavý a neměl klinický význam. Údaje týkající se účinnosti a bezpečnosti pro dospívající pacienty s diabetem mellitem 2. typu byly extrapolovány z údajů pro dospívající a dospělé pacienty s diabetem mellitem 1. typu a pro dospělé pacienty s diabetem mellitem 2. typu. Výsledky podporují použití přípravku Tresiba u dospívajících pacientů s diabetem mellitem 2. typu.