Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
ZALTRAP 25MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok — Popis, Dávkování, Vedlejší účinky | PillsCard
Rx
ZALTRAP 25MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok
25 mg/ml, Koncentrat do sporządzania roztworu do infuzji
INN: Afliberceptum
Aktualizováno: 2026-04-13
Dostupné v:
🇨🇿🇬🇧🇫🇷🇵🇱🇵🇹🇸🇰🇺🇦
Forma
Koncentrat do sporządzania roztworu do infuzji
Dávkování
25 mg/ml
Způsob podání
dożylna
Skladování
—
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
O přípravku
Výrobce
Sanofi Winthrop Industrie (Niemcy)
Složení
Afliberceptum 25 mg/ml
ATC kód
L01XX44
Zdroj
URPL
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, jiná cytostatika, ATC kód: L01XX44 Mechanismus účinku
Vaskulární endoteliální růstový faktor A a B (VEGF-A, VEGF-B) a placentární růstový faktor (PlGF)
patří do rodiny angiogenních faktorů VEGF, které působí jako silné mitogenní a chemotaktické faktory a faktory cévní permeability pro endoteliální buňky. VEGF-A působí prostřednictvím dvou receptorových tyrosinkináz VEGFR-1 a VEGFR-2, které jsou přítomny na povrchu endoteliálních buněk. PlGF a VEGF-B se vážou pouze na VEGFR-1, který je rovněž přítomen na povrchu leukocytů. Nadměrná aktivace těchto receptorů faktorem VEGF-A může vést k patologické neovaskularizaci a nadměrné vaskulární permeabilitě. PlGF je rovněž spojen s patologickou neovaskularizací a recruitmentem zánětlivých buněk do nádorů.
Aflibercept, označovaný ve vědecké literatuře též jako VEGF TRAP, je rekombinantní fúzní protein, který se skládá z VEGF-vazebných částí tvořených extracelulárními doménami lidských VEGF receptorů 1 a 2 fúzovaných k Fc části lidského IgG1. Aflibercept se vyrábí technologií rekombinantní DNA v savčím expresním systému s linií ovariálních buněk křečíka čínského (CHO-K1). Aflibercept je dimerní glykoprotein s molekulární hmotností proteinové části 97 kilodaltonů (kDa); glykosylace zvyšuje celkovou molekulární hmotnost o 15 % na hodnotu 115 kDa.
Aflibercept působí jako solubilní „decoy“ receptor, který váže VEGF-A s vyšší afinitou než přirozené receptory, stejně jako příbuzné ligandy PlGF a VEGF-B. Aflibercept působí jako lapač ligandů (ligand trap), a tím brání vazbě endogenních ligandů na jejich kognátní receptory, čímž blokuje signální dráhy zprostředkované receptorem.
Aflibercept blokuje aktivaci VEGF receptorů a proliferaci endoteliálních buněk, a tím inhibuje růst nových cév, které zásobují nádor kyslíkem a živinami.
Aflibercept se váže na lidský VEGF-A (rovnovážná disociační konstanta KD = 0,5 pM pro VEGF-A165 a 0,36 pM pro VEGF-A121), na lidský PlGF (KD =39 pM pro PlGF-2) a lidský VEGF-B (KD =
1,92 pM) za vzniku stabilního inertního komplexu, který nemá detekovatelnou biologickou aktivitu.
Farmakodynamické účinky
Podání afliberceptu myším s nádorovým xenotransplantátem nebo alotransplantátem inhibovalo růst různých typů nádorů.
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost a bezpečnost přípravku ZALTRAP byla hodnocena v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem, kteří byli dříve léčeni terapií na bázi oxaliplatiny s předchozí léčbou bevacizumabem nebo bez bevacizumabu. Celkem 1 226 pacientů bylo randomizováno (v poměru 1:1) buď k léčbě přípravkem ZALTRAP (N = 612;
4 mg/kg formou jednohodinové intravenózní infuze v den 1) nebo k podání placeba (N = 614), v kombinaci s režimem fluoruracil plus irinotekan [FOLFIRI: irinotekan 180 mg/m
2
formou
intravenózní infuze po dobu 90 minut a kyselina folinová (DL racemická směs) 400 mg/m² formou intravenózní infuze po dobu 2 hodin ve stejnou dobu v den 1 za použití Y-linky, s následným podáním intravenózního bolusu FU v dávce 400 mg/m², po kterém následoval FU 2400 mg/m² formou kontinuální intravenózní infuze po dobu 46 hodin]. Léčebný cyklus byl v obou skupinách opakován každé dva týdny. Pacienti byli léčeni až do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo celkové přežití. Rozřazení do léčebných skupin bylo stratifikováno podle parametru stavu výkonnosti (performance status) dle ECOG (0 vs. 1 vs. 2) a podle předchozí terapie bevacizumabem (ano nebo ne).
Demografické parametry v léčebných skupinách byly dobře vyváženy (věk, rasa, ECOG performance status a předchozí léčba bevacizumabem). Z celkového počtu 1226 pacientů randomizovaných do studie činil medián věku 61 let; 58,6 % zařazených byli muži; 97,8 % zařazených mělo vstupní ECOG performance status (PS) 0 nebo 1, a 2,2 % měla vstupní ECOG performance status (PS) = 2.
Z 1226 randomizovaných pacientů užívalo celkem 89,4 % pacientů léčených režimem placebo/FOLFIRI a 90,2 % pacientů léčených režimem ZALTRAP/FOLFIRI v minulosti kombinovanou terapii na bázi oxaliplatiny z důvodu metastazujícího/pokročilého onemocnění. Přibližně 10 % pacientů (10,4 % pacientů léčených režimem placebo/FOLFIRI a 9,8 pacientů léčených režimem ZALTRAP/FOLFIRI) bylo dříve léčeno adjuvantní chemoterapií na bázi oxaliplatiny a vykázalo progresi do 6 měsíců nebo 6 měsíců po dokončení adjuvantní chemoterapie. Režimy na bázi oxaliplatiny byly podávány v kombinaci s bevacizumabem u 373 pacientů (30,4 %).
Výsledky celkové účinnosti pro režim ZALTRAP/FOLFIRI v porovnání s režimem placebo/FOLFIRI jsou shrnuty na obrázku 1 a v tabulce 2.
Obrázek 1 – Celkové přežití (měsíce) – Kaplan-Meierovy křivky dle léčebných skupin – ITT populace
Tabulka 2 - Hlavní cílové parametry účinnosti
a
– ITT populace
Placebo/FOLFIRI (N = 614)
OS
ZALTRAP/FOLFIRI (N = 612)
Počet příhod úmrtí, n (%) 460 (74,9 %) 403 (65,8 %) Medián doby celkového přežití (95 % CI)
(měsíce) 12,06 (11,07 až 13,08) 13,50 (12,52 až 14,95)
Stratifikovaný poměr rizik (95 % CI) 0,817 (0,714 až 0,935) Stratifikovaná p-hodnota log-rank testu 0,0032
PFS
b
Počet příhod, n (%) 454 (73,9 %) 393 (64,2 %)
Medián doby PFS (95 % CI) (měsíce) 4,67 (4,21 až 5,36) 6,90 (6,51 až 7,20)
Stratifikovaný poměr rizik (95 % CI) 0,758 (0,661 až 0,869) Stratifikovaná p-hodnota log-rank testu 0,00007
Celkový výskyt odpovědi (CR+PR) (95 % CI) (%)
c
11,1 (8,5 až 13,8) 19,8 (16,4 až 23,2) Stratifikovaná p-hodnota podle Cochran-
Mantel-Haenszelova testu 0,0001
a Stratifikace dle ECOG performance status (0 vs. 1 vs. 2) a předchozí léčby bevacizumabem (ano vs. ne).
b PFS (na základě hodnocení nádoru výborem IRC): Práh významnosti nastavena na 0,0001
c Celkový objektivní výskyt odpovědi podle IRC
Byly provedeny analýzy OS a PFS podle stratifikačních faktorů. U pacientů léčených bevacizumabem byl hlášen numericky nižší léčebný efekt na OS při léčbě režimem ZALTRAP/FOLFIRI při srovnání s pacienty bez předchozí expozice bevacizumabu, bez jakéhokoli důkazu heterogenity léčebného
účinku (nesignifikantní test interakce). Výsledky podle předchozí expozice bevacizumabu jsou shrnuty v tabulce 3.
Tabulka 3 - OS a PFS podle předchozí expozice bevacizumabu
a
– ITT populace
Placebo/FOLFIRI
ZALTRAP/FOLFIRI
(N = 614)
(N = 612)
OS
Pacienti s předchozí léčbou bevacizumabem (n (%))
187 (30,5 %)
186 (30,4 %)
Medián OS (95 % CI) (měsíce)
11,7 (9,96 až 13,77)
12,5 (10,78 až 15,47)
Poměr rizik (95% CI) 0,862 (0,676 až 1,100)
Pacienti bez předchozí léčby bevacizumabem (n (%))
427 (69,5 %)
426 (69,6 %)
Medián OS (95 % CI) (měsíce)
12,4 (11,17 až 13,54)
13,9 (12,72 až 15,64)
Poměr rizik (95 % CI) 0,788 (0,671 až 0,925)
PFS
Pacienti s předchozí léčbou bevacizumabem (n (%))
187 (30,5 %)
186 (30,4 %)
Medián PFS (95 % CI) (měsíce)
3,9 (3,02 až 4,30)
6,7 (5,75 až 8,21)
Poměr rizik (95 % CI) 0,661 (0,512 až 0,852)
Pacienti bez předchozí léčby bevacizumabem (n (%))
427 (69,5 %)
426 (69,6 %)
Medián PFS (95 % CI) (měsíce)
5,4 (4,53 až 5,68)
6,9 (6,37 až 7,20)
Poměr rizik (95 % CI) 0,797 (0,679 až 0,936)
a zjištěno pomocí IVRS
Rovněž byly provedeny analýzy OS a PFS podle ECOG PS. Poměr rizika (95 % CI) přežití bez progrese činil 0,76 (0,761 až 0,91) pro ECOG performance status = 0 a 0,75 (0,61 až 0,92) pro ECOG performance status = 1.
Post-hoc analýzy, z nichž byli vyloučeni pacienti s progresí během nebo do 6 měsíců podávání adjuvantní terapie, provedené u pacientů s předchozí léčbou bevacizumabem nebo bez ní, jsou shrnuty v tabulce 4.
Tabulka 4 – Následné (post-hoc) analýzy včetně adjuvantního podání
a,
b
Placebo/FOLFIRI (N = 550)
ZALTRAP/FOLFIRI (N = 552)
Pacienti s předchozí léčbou bevacizumabem
179 (32,5%)
177 (32,1%)
s vyloučením pouze adjuvantního podání (n (%))Medián OS (95 % CI) (měsíce)
11,7 (9,66 až 13,27)
13,8 (11,01 až 15,87)
Poměr rizik (95 % CI) 0,812 (0,634 až 1,042)
Medián PFS (95 % CI) (měsíce) 3,9 (3,02 až 4,30) 6,7 (5,72 až 8,21)
Poměr rizik (95 % CI) 0,645 (0,498 až 0,835)
Pacienti bez předchozí léčby bevacizumabem
s vyloučením pouze adjuvantního podání (n (%))
371 (67,5 %) 375 (67,9 %)
Medián celkového přežití (95 % CI) (měsíce) 12,4 (11,17 až 13,54) 13,7 (12,71 až 16,03)
Poměr rizik (95 % CI) 0,766 (0,645 až 0,908)
Medián PFS (95% CI) (měsíce) 5,3 (4,50 až 5,55) 6,9 (6,24 až 7,20)
Poměr rizik (95 % CI) 0,777 (0,655 až 0,921)
a zjištěno pomocí IVRS
OS
b
v ITT populaci bez pacientů, u nichž došlo k progresi během nebo do 6 měsíců podávání adjuvantní terapie, prokázaly HR (95 % CI) 0,78 (0,68 až 0,90) [medián OS (95 % CI) ve skupině placebo/FOLFIRI 11,9 měsíce (10,88 až 13,01) a ve skupině ZALTRAP/FOLFIRI 13,8 měsíce (12,68 až
15,44)]
Další podskupinové analýzy celkového přežití a přežití bez progrese podle věku (< 65; ≥ 65), pohlaví, předchozí léčby bevacizumabem, ECOG performance status 0 a 1, přítomnosti pouze jaterních metastáz, hypertenze v anamnéze a počtu postižených orgánů byl prokázán léčebný účinek ve prospěch režimu ZALTRAP/FOLFIRI oproti režimu placebo/FOLFIRI.
V analýze celkového přežití podle podskupin byl v rámci celkové populace pozorován konzistentní přínos u pacientů ve věku < 65 let a ≥ 65 let, léčených režimem ZALTRAP/FOLFIRI.
Ve studii VELOUR byla provedena exploratorní analýza biomarkerů, včetně analýzy mutace RAS u 482 z 1226 pacientů (n = 240 aflibercept, 242 placebo). U pacientů s tumorem RAS divokého
typu (wild type RAS) byl poměr rizika (HR; 95 % CI) pro celkové přežití (OS) 0,7 (0,5 – 1,0)
s mediánem přežití 16,0 měsíců pro pacienty léčené afliberceptem a 11,7 měsíce pro pacienty léčené placebem. Odpovídající data u pacientů s tumorem mutantního typu RAS ukázala poměr rizika (HR) pro celkové přežití 0,9 (0,7 – 1,2) s mediánem celkového přežití 12,6 a 11,2 měsíce pro aflibercept resp. placebo. Tyto údajé mají exploratorní charakter a test statistické významnosti vyšel jako nevýznamný (nedostatek důkazů pro heterogenitu léčebného efektu mezi skupinami s RAS divokým typem a mutovaným RAS).
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem ZALTRAP u všech podskupin pediatrické populace u kolorektálního adenokarcinomu (informace o použití u dětí viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Hemoragie
U pacientů léčených afliberceptem bylo popsáno zvýšené riziko krvácení, včetně závažných a někdy fatálních krvácivých příhod (viz bod
4.8
).
U pacientů je třeba sledovat známky a příznaky GI krvácení a dalších závažných krvácení. Aflibercept se nemá podávat pacientům se závažným krvácením (viz bod
4.2
).
U pacientů léčených režimem ZALTRAP/FOLFIRI byla hlášena trombocytopenie. Doporučuje se monitorovat kompletní krevní obraz (KO), včetně počtu trombocytů, na počátku léčby, před zahájením každého cyklu léčby afliberceptem a dle klinické potřeby. Podání režimu ZALTRAP/FOLFIRI je třeba odložit, dokud počet trombocytů nedosáhne ≥75 x 10
9
/l (viz bod
4.2
).
Gastrointestinální perforace
U pacientů léčených afliberceptem byly hlášeny případy GI perforace, včetně fatální GI perforace (viz bod
4.8
).
U pacientů je třeba sledovat známky a příznaky GI perforace. U pacientů, u nichž se vyskytne GI perforace, se má léčba afliberceptem vysadit (viz bod
4.2
).
Vznik píštěle
U pacientů léčených afliberceptem byl hlášen vznik píštěle s postižením GI traktu i mimo GIT (viz bod
4.8
).
U pacientů, u nichž dojde ke vzniku píštěle, se má léčba afliberceptem ukončit (viz bod
4.2
). Hypertenze
U pacientů léčených režimem ZALTRAP/FOLFIRI bylo pozorováno (viz bod
4.8
) zvýšené riziko
hypertenze 3.–4. stupně (včetně hypertenze a jednoho případu esenciální hypertenze).
Před zahájením léčby afliberceptem je nutno zajistit adekvátní kontrolu preexistující hypertenze. Nelze-li hypertenzi adekvátně kontrolovat, léčba afliberceptem se nemá zahajovat. Během léčby afliberceptem se doporučuje monitorovat krevní tlak každé dva týdny, včetně změření krevního tlaku před každým podáním nebo dle klinické potřeby. Pokud se hypertenze objeví v průběhu léčby afliberceptem, je třeba zajistit kontrolu krevního tlaku příslušnou antihypertenzní terapií a pravidelně monitorovat krevní tlak. V případě rekurentní medicínsky významné nebo závažné hypertenze i přes optimální léčbu je třeba aflibercept vysadit, dokud nebude dosaženo kontroly krevního tlaku, a snížit dávku afliberceptu v následných cyklech na 2 mg/kg. Nelze-li dosáhnout adekvátní kontroly hypertenze použitím náležité antihypertenzní terapie nebo snížením dávky afliberceptu, nebo dojde-li k výskytu hypertenzní krize nebo hypertenzní encefalopatie, je třeba léčbu afliberceptem trvale ukončit (viz bod
4.2
).
Hypertenze může způsobit exacerbaci základního kardiovaskulárního onemocnění. U pacientů, kteří mají v anamnéze klinicky významné kardiovaskulární onemocnění, jako např. ischemickou chorobu srdeční nebo městnavé srdeční selhání, je zapotřebí zvýšené opatrnosti při léčbě přípravkem
ZALTRAP. Pacienti s městnavým srdečním selháním třídy NYHA III nebo IV nemají být přípravkem ZALTRAP léčeni.
Aneurysmata a arteriální disekce
Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertenze může přispět k tvorbě aneurysmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou hypertenze nebo aneurysma v anamnéze, se má před zahájením užívání přípravku Zaltrap toto riziko pečlivě zvážit.
Srdeční selhání a snížení ejekční frakce
U pacientů léčených přípravkem ZALTRAP byly hlášeny případy srdečného selhání a snížení ejekční frakce. Před léčbou přípravkem ZALTRAP má být zjištěna výchozí funkce levé komory a v průběhu léčby přípravkem ZALTRAP má být tato funkce pravidelně hodnocena. Pacienti mají být sledováni pro známky a příznaky srdečního selhání a snížené ejekční frakce. U pacientů se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí má být léčba přerušena.
Trombotické a embolické příhody
Arteriální tromboembolické příhody (ATE)
U pacientů léčených afliberceptem byly pozorovány ATE, včetně tranzitorní ischemické ataky, cévní mozkové příhody, anginy pectoris, intrakardiálního trombu, infarktu myokardu, arteriální embolie a ischemické kolitidy (viz bod
4.8
).
U pacientů, u nichž dojde k výskytu ATE, se má léčba afliberceptem ukončit (viz bod
4.2
).
Žilní tromboembolické příhody (VTE)
U pacientů léčených afliberceptem byly hlášeny případy VTE, včetně hluboké žilní trombózy (DVT) a plicní embolie (zřídka fatální) (viz bod
4.8
).
U pacientů se život ohrožujícími (stupeň 4) tromboembolickými příhodami (včetně plicní embolie) se má léčba přípravkem ZALTRAP ukončit (viz bod
4.2
). Pacientům s hlubokou žilní trombózou
stupně 3 je třeba podávat antikoagulancia dle klinické potřeby a léčba afliberceptem má u nich pokračovat. V případě recidivy i přes náležitou antikoagulační léčbu se má léčba afliberceptem ukončit. U pacientů s tromboembolickými příhodami třetího nebo nižšího stupně je zapotřebí důkladné sledování.
Proteinurie
U pacientů léčených afliberceptem byla pozorována závažná proteinurie, nefrotický syndrom a trombotická mikroangiopatie (TMA) (viz bod
4.8
).
Pacienty s proteinurií je třeba sledovat kvůli rozvoji nebo zhoršení proteinurie, a to analýzou moči pomocí testovacího proužku a/nebo stanovením poměru bílkovina/kreatinin ve vzorku moči (UPCR) před každým podáním afliberceptu. Pacienti s hodnotou ≥ 2+ při stanovení bílkovin pomocí proužku nebo s hodnotou UPCR > 1 nebo poměr bílkovina/kreatinin (PCR)> 100 mg/mmol mají podstoupit 24hodinový sběr moči.
Podávání afliberceptu se má dočasně přerušit, pokud proteinurie dosáhne hodnoty ≥ 2 gramy za 24 hodin, a obnovit při poklesu proteinurie na <2 gramy za 24 hodin. Při recidivě je třeba přerušit
léčbu až do poklesu proteinurie na <2 gramy za 24 hodin a poté snížit dávku na 2 mg/kg. U pacientů, u nichž dojde k rozvoji nefrotického syndromu nebo TMA, se má léčba afliberceptem ukončit (viz bod
4.2
).
Neutropenie a neutropenické komplikace
U pacientů léčených režimem ZALTRAP/FOLFIRI (viz bod
4.8
) byl pozorován zvýšený výskyt neutropenických komplikací (febrilní neutropenie a neutropenické infekce).
Na počátku léčby a před zahájením každého cyklu afliberceptu se doporučuje sledování kompletního krevního obrazu (KO), včetně diferenciálního rozpočtu. Podání režimu ZALTRAP/FOLFIRI je třeba
odložit, dokud počet neutrofilů nedosáhne ≥1,5 x 10
9
/ l (viz bod
4.2
). U pacientů, kteří mohou mít zvýšené riziko neutropenických komplikací, lze zvážit terapeutické použití G-CSF při prvním výskytu neutropenie ≥ 3 stupně závažnosti a sekundární profylaxi.
Průjem a dehydratace
U pacientů léčených režimem ZALTRAP/FOLFIRI byl pozorován vyšší výskyt těžkého průjmu (viz bod
4.8
).
Je třeba provést úpravu dávkování v režimu FOLFIRI (viz bod
4.2
), zahájit léčbu protiprůjmovými léčivými přípravky a zajistit rehydrataci dle potřeby.
Hypersenzitivní reakce
V pivotní studii zahrnující pacienty s mCRC byla u pacientů léčených režimem ZALTRAP/FOLFIRI hlášena těžká hypersenzitivní reakce (viz bod
4.8
).
V případě těžké hypersenzitivní reakce (včetně bronchospasmu, dušnosti, angioedému a anafylaxe) se musí léčba afliberceptem ukončit a provést vhodná terapeutická opatření (viz bod
4.2
).
V případě lehké až středně těžké hypersenzitivní reakce na přípravek ZALTRAP (včetně zčervenání v obličeji, kožní vyrážky, kopřivky a svědění) se musí léčba afliberceptem dočasně přerušit až do odeznění reakce. V klinicky indikovaných případech lze zahájit léčbu kortikosteroidy a/nebo antihistaminiky. V následných cyklech lze zvážit předléčení kortikosteroidy a/nebo antihistaminiky (viz bod
4.2
). Při opakované léčbě pacientů s předchozím výskytem hypersenzitivní reakce je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože u některých pacientů byla pozorována recidivující hypersenzitivní reakce i přes profylaxi, včetně kortikosteroidů.
Zhoršené hojení ran
Aflibercept zhoršil hojení ran u zvířecích modelů (viz bod 5.3).
U afliberceptu byl hlášen potenciál ke zhoršenému hojení ran (dehiscence rány, anastomotický leak) (viz bod
4.8
).
Léčba afliberceptem se má dočasně přerušit na dobu alespoň 4 týdnů před elektivní operací.
Doporučuje se, aby léčba afliberceptem nebyla zahájena minimálně 4 týdny po rozsáhlé operaci a dokud nedojde k úplnému zhojení operační rány. U menších chirurgických výkonů, jako jsou zavedení centrálního žilního přístupu nebo portu, biopsie a extrakce zubu, lze léčbu afliberceptem zahájit nebo obnovit ihned po úplném zhojení rány. Léčbu afliberceptem je nutno ukončit u pacientů se zhoršeným hojením ran, u nichž je zapotřebí lékařská intervence (viz bod
4.2
).
Osteonekróza čelisti (ONJ)
Byly nahlášeny případy ONJ u pacientů, kteří byli léčeni přípravkem ZALTRAP, z nichž někteří byli předem nebo současně léčeni intravenózními bisfosfonáty, pro které je ONJ identifikované riziko.
Zvýšené opatrnosti je zapotřebí v případě současného či sekvenčního podávání přípravku ZALTRAP a intravenózních bisfosfonátů.
Invazivní stomatologické zákroky jsou také identifikovaný rizikový faktor. Před počkátkem léčby přípravkem ZALTRAP má být zváženo zubní vyšetření a vhodné preventivní zubní ošetření.
U pacientů léčených přípravkem ZALTRAP, kteří užívali nebo užívají intravenózní bisfosfonáty, nemají být, pokud je to možné, prováděny invazivní stomatologické zákroky (viz bod
4.8
).
Syndrom zadní reverzibilní encefalopatie (PRES)
V pivotní studii fáze III zahrnující pacienty s mCRC nebyl hlášen výskyt PRES. V jiných studiích byl výskyt PRES hlášen u pacientů léčených afliberceptem v monoterapii a v kombinaci s jinými chemoterapiemi (viz bod
4.8
).
PRES se může projevit v podobě změn duševního stavu, epileptických záchvatů, nauzey, zvracení, bolesti hlavy nebo poruch vidění. Diagnózu PRES je třeba potvrdit vyšetřením mozku magnetickou rezonancí (MRI).
U pacientů, u nichž dojde k rozvoji PRES, se má aflibercept vysadit (viz bod
4.2
). Starší pacienti
U starších pacientů ve věku ≥65 let bylo zvýšené riziko průjmu, závratí, astenie, úbytku tělesné
hmotnosti a dehydratace. Aby bylo možno rychle zjistit a léčit známky a příznaky průjmu a dehydratace a minimalizovat potenciální riziko, doporučuje se tyto pacienty pečlivě monitorovat (viz bod
4.8
).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin léčených afliberceptem je k dispozici jen velmi omezené množství údajů. U afliberceptu není zapotřebí úprava dávkování (viz body
4.2
,
4.8
a
5.2
).
Výkonnostní stav a komorbidity
Pacienti, kteří mají ECOG výkonnostní stav ≥ 2 nebo trpí významnými komorbiditami, mohou mít vyšší riziko špatného klinického výsledku, a je zapotřebí pečlivě monitorovat kvůli časnému zhoršení klinického stavu.
Intravitreální použití mimo schválené indikace (off-label)
Přípravek ZALTRAP je hyperosmotický roztok, který svým složením není kompatibilní s nitroočním prostředím. Přípravek ZALTRAP se nesmí podávat formou intravitreální injekce (viz bod
4.3
).
Přípravek ZALTRAP obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje až 22 mg sodíku v jedné injekční lahvičce, což odpovídá 1,1 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.