ADENOCOR 3MG/ML Injekční roztok

Farmakoterapeutická skupina: Jiná kardiaka, ATC kód: C01EB10 Adenosin je čistý nukleosid, který je přítomen v každé tělesné buňce.‍‍‍‍‍‍​​​‍​​​​​​ Farmakologické studie na zvířatech u mnoha druhů prokázaly, že adenosin má negativní dromotropní účinek na AV uzel. U člověka adenosin podaný formou rychlé intravenózní injekce vede ke zpomalení převodu AV uzlem. Důsledkem je přerušení re-entry okruhu zahrnujícího AV uzel a následné obnovení normálního sinusového rytmu u pacientů s paroxyzmální supraventrikulární tachykardií. Jakmile dojde k přerušení okruhu, dojde k zastavení tachykardie a obnovení normálního sinusového rytmu. Jedno náhlé přerušení re-entry okruhu je obvykle dostatečné pro zastavení tachykardie. Protože fibrilace a flutter síní nezahrnují AV uzel jako součást re-entry okruhu, podání adenosinu nevede k zastavení těchto arytmií. V důsledku dočasného zpomalení vodivosti AV uzlu, je snadnější vyhodnotit aktivitu síní z EKG záznamu, a tak lze přípravek Adenocor užívat k diagnóze tachykardií s širokým nebo úzkým QRS komplexem. Použití adenosinu se rovněž nabízí v elektrofyziologických studiích k určení místa AV bloku a v některých případech pre-excitace, k určení zda převod probíhá pouze AV uzlem nebo zda existuje akcesorní vodivá dráha. Pediatrická populace Nebyly provedeny kontrolované klinické studie týkající se podávání adenosinu pediatrickým pacientům za účelem konverze paroxysmální supraventrikulární tachykardie. Bezpečnost a účinnost podávání adenosinu v této indikaci je u dětí ve věku 0-18 let pokládána za prokázanou na základě extenzivního používání v klinické praxi a na základě literárních dat (otevřené studie, doporučené postupy, popisy případů). Literární přehled zahrnoval 14 studií, ve kterých byl za účelem rychlého ukončení supraventrikulární tachykardie (SVT) podán intravenózně adenosin celkem zhruba 450 pediatrickým pacientům ve věku 6 hodin od narození až 18 let. Studie byly heterogenní, co se týká věku a dávkovacích schémat. SVT byla ukončena v 72 až 100 % případů ve většině publikovaných studií. Podané dávky byly v rozsahu 37,5 µg/kg až 400 µg/kg. V několika studiích byla diskutována nedostatečná odpověď na počáteční dávky nižší než 100 µg/kg. V závislosti na průběhu onemocnění u pediatrického pacienta, symptomech a na EKG vyšetření je adenosin v klinické praxi podáván pod odborným dohledem dětem s pravidelnou tachykardií se širokým QRS komplexem a W-P-W syndromem, nicméně tuto indikaci nelze podpořit v současnosti dostupnými daty. Bylo popsáno celkem 6 případů arytmií vyvolaných adenosinem (3x atriální fibrilace, 2x atriální flutter, 1x ventrikulární fibrilace) u šesti dětí ve věku 0 až 16 let s manifestním nebo skrytým W-P-W syndromem. Z nich u 3 došlo ke spontánnímu návratu k normálnímu srdečnímu rytmu a u 3 bylo třeba použít amiodaron +/- kardioverzi (viz též bod 4.4 .). Adenosin se též užívá jako pomoc při vyhodnocení supraventrikulárních tachykardií s širokým nebo úzkým QRS komplexem, a to v dávkách stejných jako pro léčbu supraventrikulární tachykardie. Ačkoli u atriálního flutteru, atriální fibrilace nebo ventrikulární tachykardie adenosin nevyvolá návrat k normálnímu sinusovému rytmu, zpomalení vedení AV uzlem usnadní vyhodnocení atriální aktivity. V současnosti však nejsou dostupná data, která by podpořila indikaci adenosinu pro diagnostické účely v pediatrické populaci.