RAPISCAN 400MCG Injekční roztok

Farmakoterapeutická skupina: Kardiaka, jiná kardiaka, ATC kód: C01EB21 Mechanizmus účinku Regadenoson je nízkoafinitní agonista (Ki ≈ 1,3 µM) pro adenosinový receptor A2A, s nejméně 10krát nižší afinitou pro adenosinový receptor A1 (Ki > 16,5 µM) a velmi nízkou, pokud vůbec nějakou, afinitou pro adenosinové receptory A2B a A3.‍​‍‍‍​‍‍‍‍‍‍‍‍​‍ Aktivace adenosinového receptoru A2A způsobuje koronární vazodilataci a zvyšuje koronární krevní průtok (coronary blood flow, CBF). Přes nízkou afinitu pro adenosinový receptor A2A má regadenoson vysokou schopnost k zvýšení koronární kondukce v izolovaných srdcích potkanů a morčat, s EC50 hodnotami 6,4 nM, resp. 6,7-18,6 nM. Regadenoson vykazuje selektivitu (≥ 215krát) k zvýšení koronární kondukce (odezva zprostředkovaná A2A) v porovnání k zpomalení srdeční kondukce AV uzlů (odezva zprostředkovaná A1), což bylo měřeno jako čas AV kondukce (srdce potkana) nebo interval S-H (srdce morčete). Regadenoson přednostně zvyšoval krevní průtok v koronárním ve srovnání s periferním (přední končetiny, mozek, plíce) arteriálním řečištěm u anestetizovaných psů. Farmakodynamické účinky Koronární krevní průtok Regadenoson způsobuje rychlý nárůst CBF, který trvá krátkou dobu. U pacientů podstupujících koronární katetrizaci byla použita metoda dopplerovské ultrasonografie s impulzně modulovanou nosnou vlnou (pulsed-wave) k měření průměrné maximální rychlosti (average peak velocity, APV) CBF před podáním a až po dobu 30 minut po podání regadenosonu (400 mikrogramů, intravenózně). Průměrná hodnota APV vzrostla více než dvojnásobně po 30 sekundách a snížila se na méně než polovinu maximálního účinku během 10 minut (viz bod 5.2 ). Resorpce radiofarmaka v myokardu je úměrná CBF. Jelikož regadenoson zvyšuje krevní tok v normálních koronárních artériích s malým nebo žádným nárůstem v stenotických artériích, regadenoson způsobuje relativně menší resorpci radiofarmaka ve vaskulárních oblastech zásobených stenotickými artériemi. Resorpce radiofarmaka v myokardu po podání regadenosonu je proto větší v oblastech prokrvovaných normálními artériemi ve srovnání se stenotickými artériemi. Totéž platí i pro měření FFR, kde je maximální průtok krve myokardem snížen v přítomnosti závažné stenózy koronární tepny. Zobrazení perfuze myokardu (MPI) Hemodynamické účinky Většina pacientů zaznamenává rychlé zvýšení srdečního tepu. Největší průměrná změna od počáteční hodnoty (21 tepů/min) se objevuje asi 1 minutu po podání regadenosonu. Níže v části CMR MPI s odkazem na příslušnou literaturu je však popsáno zvýšení srdeční frekvence až o 42 tepů/min. Srdeční tep se vrátí do původního stavu během 10 minut. Změny systolického a diastolického krevního tlaku byly různé, s největší průměrnou změnou v systolickém tlaku −3 mm Hg a v diastolickém tlaku −4 mm Hg asi 1 minutu po podání regadenosonu. U některých pacientů bylo pozorováno zvýšení krevního tlaku (maximální systolický krevní tlak 240 mm Hg a maximální diastolický krevní tlak 138 mm Hg). Respirační účinky Adenosinové receptory A2B a A3 byly prokázány jako účinné v patofyziologii bronchokonstrikce u citlivých osob (tj. astmatiků). V in vitro studiích bylo prokázáno, že regadenoson má pro adenosinové receptory A2B a A3 nízkou vazebnou afinitu. Výskyt redukce FEV1 > 15 % od počáteční hodnoty po podání regadenosonu byl hodnocen ve třech randomizovaných kontrolovaných klinických studiích. V první studii s 49 pacienty se středně závažnou až závažnou COPD byla po podání dávky regadenosonu nebo placeba míra výskytu redukce FEV1 > 15 % od počáteční hodnoty 12 %, resp. 6 % (p = 0,31). Ve druhé studii s 48 pacienty s mírným až středně závažným astmatem, u kterých byly dřívě prokázány bronchokonstriktivní reakce na adenosin monofosát, byla po podání dávky regadenosonu i po podání placeba míra výskytu redukce FEV1 > 15 % od počáteční hodnoty stejná (4%). Ve třetí studii s 1 009 pacienty s mírným až středně závažným astmatem (n = 537) a středně závažnou až závažnou COPD (n = 472) byla po podání dávky regadenosonu nebo placeba míra výskytu redukce FEV1 > 15 % od počáteční hodnoty 1,1 %, resp. 2,9 % u pacientů s astmatem (p = 0,15) a 4,2 %, resp. 5,4 % u pacientů s COPD (p = 0,58). V první a druhé studii byla hlášena dyspnoe jako nežádoucí účinek po podání dávky regadenosonu (61 % u pacientů s COPD; 34 % u pacientů s astmatem) zatímco u žádného z pacientů užívajících placebo se dyspnoe nevyskytla. Ve třetí studii byla dyspnoe hlášena mnohem častěji po podání regadenosonu (18 % u pacientů s COPD; 11 % u pacientů s astmatem) než po podání placeba, ale v menší míře než během klinických studií (viz bod 4.8 ). Souvislost mezi rostoucí závažností onemocnění a vyšším výskytem dyspnoe byla zjevná u pacientů s astmatem, ale nikoli u pacientů s COPD. Využití bronchodilatační terapie k léčbě symptomů se u podávání regadenosonu a placeba nelišila. Dyspnoe nekorelovala se snížením FEV1. Frakční průtoková rezerva (FFR) Hemodynamické účinky Při měření FFR byl čas do dosažení maximální hyperémie 30 ± 13 sekund. Průměrná doba trvání ustálené úrovně hyperémie byla 163 (± 169) sekund a maximální hyperémie trvala u 90 % pacientů alespoň 19 sekund, u jednotlivých pacientů se však doba trvání hyperémie pohybovala od 10 sekund do více než 10 minut. Hyperémie může kolísat mezi sub-maximem a maximem do chvíle, než pomalu vymizí. 10sekundové okno stabilního stavu hyperémie může být příliš krátké pro provedení rozsáhlých „pull-back“ měření za účelem posouzení komplexní nebo difuzní ischemické choroby srdeční. Opakovaná dávkování během 10 minut – s výjimkou pacientů, u nichž délka trvání hyperémie byla více než 10 minut – způsobila podobný účinek na vrchol a dobu trvání maximální hyperémie. Klinická účinnost a bezpečnost Klinické studie prokázaly účinnost a bezpečnost regadenosonu u pacientů indikovaných pro farmakologickou zátěžovou SPECT, PET (pozitronovou emisní tomografii), CMR (cardiac magnetic resonance, kardiovaskulární magnetickou rezonanci) a MDCT (multidetector computed tomography, multidetektorovou výpočetní tomografii) MPI, a měření FFR. Zátěžová SPECT MPI studie s využitím regadenosonu Účinnost a bezpečnost regadenosonu pro zátěžovou SPECT MPI s využitím regadenosonu byly stanoveny ve vztahu k adenosinu ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených studiích (ADVANCE MPI 1 a ADVANCE MPI 2) s 2 015 pacienty s prokázaným onemocněním koronárních tepen nebo s podezřením na toto onemocnění, u kterých byla doporučena klinicky indikovaná farmakologická zátěžová MPI. Celkem 1 871 z těchto pacientů měli scintigrafické snímky validované pro hodnocení primární účinnosti, což zahrnovalo 1 294 (69 %) mužů a 577 (31 %) žen s mediánem věku 66 let (rozsah 26-93 let). Každý pacient podstoupil počáteční zátěžovou scintigrafii za použití adenosinu (6minutová infuze použitím dávky 0,14 mg/kg/min, bez zátěže) s protokolem scintigrafie metodou hradlované (gated) SPECT. Po počátečním skenování byli pacienti randomizováni do skupin s regadenosonem nebo adenosinem a podstoupili druhý zátěžový sken se stejným SPECT protokolem jako u prvního skenu. Medián času mezi skeny byl 7 dní (rozsah 1-104 dnů). Nejčastěji se vyskytující kardiovaskulární anamnézou byla hypertenze (81 %), aortokoronární bypass (coronary artery bypass graft, CABG), perkutánní transluminální koronární angioplastika (percutaneous transluminal coronary angioplasty, PTCA) nebo stenting (51 %), angina pectoris (63 %) a anamnéza infarktu myokardu (41 %) nebo arytmie (33 %); jiné lékařské anamnézy zahrnovaly diabetes (32 %) a COPD (5 %). Pacienti se stávající anamnézou závažné nekontrolované ventrikulární arytmie, infarktem myokardu nebo nestabilní anginou pectoris a anamnézou AV blokády vyššího než prvního stupně nebo se symptomatickou bradykardií, syndromem nemocného sinu nebo s transplantací srdce byli ze studie vyřazeni. Řada pacientů užila v den skenování kardioaktivní léčivé přípravky, včetně β-blokátorů (18 %), blokátorů kalciového kanálu (9 %) a nitrátů (6 %). Porovnání snímků získaných použitím regadenosonu se snímky získanými použitím adenosinu bylo provedeno následujícím způsobem. Za použití 17segmentového modelu byl vypočten počet segmentů zobrazujících reverzibilní perfuzní defekt pro zahajovací studii s adenosinem a pro randomizovanou studii s regadenosonem nebo adenosinem. Ve sdružené populaci studie mělo 68 % pacientů 0-1 segment ukazující reverzibilní defekt na prvním skenu, u 24 % pacientů to byly 2-4 segmenty a u 9 % ≥ 5 segmentů. Míra shody snímku získaného použitím regadenosonu nebo adenosinu v porovnání s prvním snímkem za použití adenosinu se vypočítala na základě stanovení frekvence pacientů přiřazených do každé kategorie zahajovací studie s adenosinem (0-1, 2-4, 5-17 reverzibilních segmentů) a umístění do stejné kategorie s randomizovaným skenem. Míry shody regadenosonu a adenosinu se vypočítaly jako průměrné míry shod v rámci všech tří kategorií stanovených zahajovacím skenem. Studie ADVANCE MPI 1 a ADVANCE MPI 2, samostatně i v kombinaci, prokázaly, že regadenoson je v hodnocení rozsahu reverzibilních perfuzních abnormalit srovnatelný s adenosinem: ADVANCE ADVANCE Kombinace MPI 1 MPI 2 studií (n = 1 113) (n = 758) (n = 1 871) Míra shody adenosin – adenosin (± SE) 61 ± 3 % 64 ± 4 % 62 ± 3 % Počet pacientů (n) 372 259 631 Míra shody adenosin – regadenoson (± SE) 62 ± 2 % 63 ± 3 % 63 ± 2 % Počet pacientů (n) 741 499 1 240 Míra rozdílu (regadenoson – adenosin) (± SE) 1 ± 4 % -1 ± 5 % 0 ± 3% 95% interval spolehlivosti -7,5; 9,2 % -11,2; 8,7 % -6,2; 6,8 % Ve studiích ADVANCE MPI 1 a ADVANCE MPI 2 byly koeficienty kappa mediánu skóre vážené metodou Cicchetti-Allison a Fleiss-Cohen pro kategorii závažnosti ischémie hodnoceného třemi zaslepenými hodnotiteli (bez započítání segmentů s normální resorpcí v klidu a mírným/nejasným snížením resorpce při zátěži jako ischemických segmentů) u kombinace studií s regadenosonem a adenosinem středně významné, s hodnotami 0,53 resp. 0,61 stejně tak i vážené koeficienty kappa pro dva po sobě následující skeny za použití adenosinu, s hodnotami 0,50 resp. 0,55. Zátěžová PET MPI studie s využitím regadenosonu V prospektivní studii bylo provedeno intraindividuální srovnání regadenosonu (0,4 mg/5 ml bolus) vs. dipyridamolu (0,57 mg/kg po dobu 4 minut) u 32 osob (23 mužů a 9 žen, průměrný věk 62 ± 12,1 let). Z nich 26 již mělo potvrzený reverzibilní perfuzní defekt pomocí dipiridamol-zátěžové PET studie s 82RbCl a 6 osob s <5% pravděpodobností onemocnění koronárních tepen (coronary artery disease, CAD) před testem nemělo na dipyridamol PET snímcích žádné defekty. Studie zahrnula pacienty s mírným až středním stupněm ischemie a menší počet pacientů se střední až závažnou ischemií, kteří měli normální nebo téměř normální funkci levé komory. V této studii byla infuze 82RbCl zahájena ihned po injekci regadenosonu (tj. zobrazování začalo 2 minuty po zahájení infuze 82Rb). Při vizuálním hodnocení PET snímků nebyl žádný rozdíl v počtu segmentů s reverzibilními defekty mezi regadenosonem a dipyridamolem u 30/32 párů snímků. Výsledky nemusí platit u pacientů se zpomalenou cirkulací spojenou s levostranným nebo pravostranným srdečním selháním, u pacientů s plicní hypertenzí nebo morbidně obézních, u kterých může být zpomalen přesun radiofarmaka, které může dorazit do srdečního svalu až po peak fázi. Zátěžová CMR MPI studie s využitím regadenosonu V prospektivní studii bylo provedeno intraindividuální srovnání zátěžové CMR MPI s regadenosonem vs. s adenosinem ve vztahu k vyvolané koronární hyperemii u pacientů s různou velikostí těla. Bylo vyšetřeno 28 osob (12 žen, 16 mužů), 43 % bylo obézních a 25 % mělo jeden nebo více známých koronárních rizikových faktorů. Zobrazení MR s Gd-BOPTA bylo provedeno nejdříve v klidu, poté během adenosinové infuze (140 µg/kg/min) a o 30 minut později s regadenosonem (0,4 mg po dobu 10 s/5 ml bolus). Studie prokázala, že oba vazodilatátory mají podobnou účinnost na vazodilataci (dobrá shoda mezi myokardiální perfuzní rezervou (myocardial perfusion reserve, MPR) měřenou adenosinem a regadenosonem (y = 1,1x – 0,06, r = 0,7)). Studovaná populace by pravděpodobně neobsáhla široké spektrum tělesných velikostí, které může být zachyceno u pacientů v běžné praxi při CMR MPI. V prospektivní studii bylo provedeno intraindividuální srovnání regadenosonu vs. adenosinu s cílem zhodnotit vliv vazodilatátorů na objemy a funkci komor získaných z CMR u 25 zdravých osob. CMR byla provedena po podání adenosinu (140 µg/kg/min i.v. po dobu 6 minut) a regadenosonu (0,4 mg i.v. po dobu 10 sekund) na začátku, ihned po podání, potom v 5minutových intervalech až do 15 min. Nejvyšší srdeční frekvence byla zjištěna brzo po podání jak adenosinu, tak regadenosonu. Zvýšení z výchozí hodnoty na maximální srdeční frekvenci bezprostředně po podání vazodilatátoru bylo 64 ± 8 až 96 ± 13 tepů/min u adenosinu vs. 65 ± 13 až 107 ± 10 tepů/min u regadenosonu. Srdeční frekvence se vrátila na výchozí hodnoty do 10 minut u adenosinu, u regadenosonu přetrvávala zvýšena ještě v 15. minutě po aplikaci farmaka. Ejekční frakce levé komory (left ventricular ejection fraction, LVEF) se zvýšila okamžitě po podání obou vazodilatátorů a vrátila se na výchozí hodnotu u adenosinu do 10 minut, ale zůstala zvýšená po podání regadenosonu v 15. minutě. U regadenosonu byla pozorována srovnatelná úroveň redukce jak u end-diastolického objemového indexu levé komory (LV end- diastolic volume index, LVEDVi) tak u end-systolického objemového indexu levé komory (LV end- systolic volume index, LVESVi) v 15. minutě, zatímco LVESVi se v 15. minutě po adenosinu vrátil do výchozích hodnot a LVEDVi zůstal v 15. minutě pod výchozími hodnotami. V prospektivní studii bylo provedeno intraindividuální srovnání k zhodnocení relativní síly regadenosonu (bolus 400 μg), adenosinu (140 μg/kg/min po dobu 5 až 6 minut) a dipyridamolu (0,56 mg/kg po dobu 4 minut) kvantitativním zhodnocením myokardiální perfuze v klidu a po zátěži pomocí CMR u 15 normálních mladých zdravých dobrovolníků. Použitý protokol v této studii je jiný než nyní užívané protokoly: počáteční CMR zobrazení klidové perfuze, po kterém o 20 minut později následuje zátěžové zobrazení provedené ve fázi největšího peaku vazodilatace. Výsledný pozátěžový průtok krve myokardem (myocardial blood flow, MBF) byl větší u regadenosonu v porovnání s dipyridamolem a adenosinem (3,58 ± 0,58 vs. 2,81 ± 0,67 vs. 2,78 ± 0,61 ml/min/g, p=0,0009 a p=0,0008). Regadenoson měl lepší odpověď u zvýšení srdeční frekvence než adenosin a dipyridamol (95 ± 11 vs. 76 ± 13 vs. 86 ± 12 úderů/min). Po korekci zátěžového MBF na srdeční frekvenci nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi regadenosonem a adenosinem (37,8 ± 6 vs. 36,6 ± 4 μl/sec/g), zatímco přetrvával rozdíl mezi regadenosonem a dipyridamolem (37,8 ± 6 vs. 32,6 ± 5 μl/sec/g, p=0,03). Zátěžová MDCT MPI studie s využitím regadenosonu Fáze 2 multicentrické otevřené, randomizované, zkřížené prospektivní studie (Study 3606-CL-2001) byla designována za účelem zjistit, zda zátěžový SPECT s regadenosonem je srovnatelný se zátěžovým CT perfuzním vyšetřením s regadenosonem při detekci přítomnosti ischemie (definované jako 2 a více reverzibilních defektů při vizuálním hodnocení) u 110 pacientů se suspektním nebo potvrzeným CAD, kteří byli indikováni k jednomu z těchto vyšetření. Osoby byly randomizovány do jedné ze dvou zobrazovacích sekvencí a absolvovaly klidové/zátěžové vyšetření SPECT a klidové/zátěžové vyšetření MDCT. Regadenoson byl podáván v dávce 0,4 mg v 5ml intravenózním bolusu před každou zátěžovou CT perfuzí a zátěžovou SPECT procedurou. Zatímco zátěžové SPECT vyšetření s použitím regadenosonu identifikovalo u 100 osob 0-1 reverzibilní defekt (tj. žádná ischemie) a u 10 osob 2 a více reverzibilní defekty (tj. ischemie), zátěžové MDCT vyšetření pomocí regadenosonu identifikovalo 0-1 reverzibilní defekt u 85 osob a 2 a více reverzibilní defekty u 25 osob. Míra shody mezi zátěžovým SPECT a MDCT MPI vyšetřením s použitím regadenosonu byla 87 % (95 % CI: 77 %, 97 %). Suboptimální zátěžový test Ve studii EXERRT byla účinnost a bezpečnost regadenosonu u pacientů hodnocena suboptimálním zátěžovým testem v otevřené randomizované, multicentrické, neinferiorní studii tak, že regadenoson byl podán za 3 minuty během zotavování (fyzická zátěž s regadenosonem) nebo v klidu o 1 hodinu později (pouze regadenoson). V souladu s pokyny ASNC 2009 absolvovalo všech 1 404 pacientů nejdříve základní SPECT MPI vyšetření v klidu. Pacienti započali fyzickou zátěž v souladu se standardním nebo upraveným Bruceovým protokolem. Pacienti, kteří nedosáhli ≥ 85 % maximální předpokládané tepové frekvence (MPHR) a/nebo ≥ 5 METS (metabolické ekvivalenty), byli převedeni do 3‒5 minut dlouhé zotavovací chůze, kde během prvních 3 minut zotavování byli randomizováni 1:1. 1 147 pacientů bylo proto randomizováno do dvou skupin: 578 pacientů ze skupiny fyzické zátěže s regadenosonem a 569 ze skupiny pouze se zátěží regadenosonem, buď do zotavení po 3 minutách (pro skupinu s fyzickou zátěží s regadenosonem) nebo o 1 hodinu později (pro skupinu pouze se zátěží regadenosonem). Pacienti z obou skupin (fyzická zátěž s regadenosonem a pouze regadenoson) podstoupili 60‒90 minut po podání regadenosonu vyšetření SPECT MPI. Základní MPI vyšetření v klidu a vyšetření MPI u skupin po fyzické zátěži s regadenosonem a pouze s regadenosonem představovala fázi MPI 1. Následně se pacienti z obou skupin o 1‒14 dní později vrátili, aby podstoupili druhou zátěžovou MPI studii s regadenosonem bez fyzické zátěže. Základní MPI vyšetření v klidu a vyšetření bez fyzické zátěže o 1‒14 dní později představovala u obou skupin pacientů fázi MPI 2. Snímky získané z MPI 1 a MPI 2 byly porovnány s ohledem na přítomnost nebo nepřítomnost defektů perfuze. Úroveň shody interpretace mezi MPI 1 (fyzická zátěž s regadenosonem) a MPI 2 byla podobná úrovni shody intepretace MPI 1 (pouze regadenoson) a MPI 2. U dvou pacientů ze skupiny fyzické zátěže s regadenosonem byla hlášena závažná srdeční nežádoucí reakce. Po přezkoumání případu se potvrdilo, že oba pacienti měli během fyzické zátěže nebo zotavování před podáním regadenosonu ischemické příznaky a změny na EKG. U pacientů, kterým byl během 1 hodiny po nedostačující fyzické zátěži podán regadenoson, nebyly zaznamenány žádné závažné srdeční nežádoucí reakce. Měření FFR V souvislosti s měřením FFR bylo provedeno pět nezávislých studií. Celkový počet 249 pacientů, kteří byli klinicky indikováni k podstoupení koronární angiografie s invazivním měřením FFR, obdržel regadenoson, 88 z těchto pacientů obdrželo regadenoson dvakrát. FFR byla měřena po i.v. infuzi adenosinu a i.v. injekci regadenosonu (400 μg). Nejdříve byl podán adenosin, následovaný regadenosonem, jelikož jeho hyperémie může trvat nepředvídatelně dlouhou dobu a naměřené hodnoty FFR byly vzájemně porovnány. Mezi nejčastější kardiovaskulární onemocnění u pacientů patřila hypertenze na základě lékařské anamnézy, dyslipidémie/hypercholesterolémie, diabetes mellitus, kouření, předchozí perkutánní koronární intervence a předchozí infarkt myokardu. Pro měření FFR byla provedena diagnóza indukované ischémie na základě naměřené hodnoty FFR 0,8 (> 0,8 představuje nepřítomnost indukované ischémie, zatímco ≤ 0,8 představuje přítomnost indukované ischémie). Adenosin byl považován za zlatý standard pro odhad citlivosti, specificity a poměru přesnosti. Studie Citlivost Specificita Dohoda o klasifikaci Cohenův koeficient kappa Stolker et al. 2015 (n = 149) 98 % 97 % 0,94 van Nunen et al. 2015 (n = 98) 98 % 95 % 0,94 Aminofylin Aminofylin (100 mg, podáváno pomalou intravenózní injekcí po dobu 60 sekund) podán 1 minutu po 400 mikrogramech regadenosonu u pacientů podstupujících srdeční katetrizaci, zkrátil dobu odezvy koronárního krevního průtoku na regadenoson, což bylo prokázáno měřením dopplerovskou ultrasonografií s impulzně modulovanou nosnou vlnou (pulsed-wave). Aminofylin se používal k zmírnění nežádoucích účinků regadenosonu (viz bod 4.4 ). Účinek kofeinu V randomizované, placebem kontrolované (n = 66), studii účinků kofeinu (200 mg, n=70, nebo 400 mg, n=71) podávaného 90 minut před testem, která byla provedena na dospělých pacientech podstupujících farmakologickou zátěžovou SPECT MPI s regadenosonem, kofein snižoval diagnostickou přesnost detekce reverzibilních perfuzních defektů (p<0,001). Mezi 200 mg a 400 mg kofeinu s regadenosonem nebyl zaznamenán žádný statistický rozdíl. Rovněž nebyl zjištěn žádný zjevný účinek 200 či 400 mg kofeinu na plazmatické koncentrace regadenosonu. Testování bezpečnosti a snášenlivosti Ve studiích ADVANCE MPI 1 a ADVANCE MPI 2 dosáhly následující předem stanovené cílové hodnoty týkající se bezpečnosti a snášenlivosti regadenosonu v porovnání s adenosinem statistický význam : (1) souhrnné skóre výskytu a závažnosti skupin příznaků zarudnutí, bolest na hrudi a dyspnoe bylo nižší s regadenosonem (0,9 ± 0,03) než s adenosinem (1,3 ± 0,05); a (2) skupiny příznaků zarudnutí (21 % oproti 32 %), bolest na hrudi (28 % oproti 40 %) a bolest v krku, šíje a čelisti (7 % oproti 13 %) byly méně častější s regadenosonem; výskyt bolesti hlavy (25 % oproti 16 %) byl častější s regadenosonem. Pediatrická populace Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s regadenosonem u jedné nebo více podskupin pediatrické populace s perfuzními poruchami myokardu (informace o použití u dětí viz bod 4.2 ).