Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
BAQSIMI 3MG Nosní zásyp v jednodávkovém obalu — Popis, Dávkování, Vedlejší účinky | PillsCard
Rx
BAQSIMI 3MG Nosní zásyp v jednodávkovém obalu
3 mg, Proszek do nosa w pojemniku jednodawkowym
INN: Glucagonum
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇫🇷🇵🇱🇸🇰🇺🇦
Forma
Proszek do nosa w pojemniku jednodawkowym
Dávkování
3 mg
Způsob podání
donosowa
Skladování
—
O přípravku
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
Amphastar France Pharmaceuticals (Francja)
Složení
Glucagoni hydrochloridum 3 mg
ATC kód
H04AA01
Zdroj
URPL
Farmakoterapeutická skupina: Pankreatické hormony, glykogenolytické hormony, ATC kód: H04AA01
Mechanismus účinku
Glukagon zvyšuje koncentraci glukózy v krvi tím, že aktivuje jaterní glukagonové receptory, a tak stimuluje rozpad glykogenu a uvolnění glukózy z jater. Pro vyvolání antihypoglykemického účinku glukagonu jsou nezbytné jaterní zásoby glykogenu.
Farmakodynamické účinky
Pohlaví a tělesná hmotnost nemají žádný klinicky významný vliv na farmakodynamiku glukagonu ve formě nosního zásypu.
Po podání dávky 3 mg glukagonu ve formě nosního zásypu dospělým pacientům s onemocněním diabetes mellitus 1. typu začnou hladiny glukózy stoupat již po 5 minutách (viz obrázek 1). Po
10 minutách byl medián hladiny glukózy nad hodnotou 3,9 mmol/l (70 mg/dl). Průměrné maximální zvýšení hladiny glukózy bylo 7,8 mmol/l (140 mg/dl).
U pediatrických pacientů s onemocněním diabetes mellitus 1. typu (ve věku 1 až < 17 let) začaly po podání dávky 3 mg glukagonu ve formě nosního zásypu hladiny glukózy stoupat již po 5 minutách s průměrným maximálním zvýšením hladiny glukózy v rozmezí od 5,7 mmol/l (102 mg/dl) do
7,7 mmol/l (138 mg/dl). Průměrné maximální zvýšení hladiny glukózy oproti výchozí hodnotě bylo 7,33 mmol/l (132 mg/dl) (1 až 4 roky), 7,67 mmol/l (138 mg/dl) (4 až 8 let), 7,39 mmol/l (133 mg/dl)
(8 až 12 let) a 5,67 mmol/l (102 mg/dl) (12 až 17 let) (viz obrázek 2).
Nachlazení s kongescí nosní sliznice (se souběžným používáním dekongescencií nebo bez nich) neovlivnily farmakodynamiku glukagonu ve formě nosního zásypu.
Obrázek 1. Průměrná koncentrace glukózy v průběhu času u dospělých pacientů s diabetem
1. typu
Obrázek 2. Průměrná koncentrace glukózy v průběhu času u pediatrických pacientů s diabetem
252
234
216
198
180
162
144
126
108
90
72
54
36
18
0
―― 1 až <4 roky
―― 4 až <8 let
―▲― 8 až <12 let
―― 12 až <17 let
0 10 20 30
40
Čas (minuty)
50
60
70
80
90
Průměrná koncetrace glukózy (mg/dl)
1. typu
Klinická účinnost
Pivotní studie s dospělými byla randomizovaná, multicentrická, otevřená, zkřížená studie se dvěma periodami, provedená u dospělých pacientů s diabetem 1. nebo 2. typu. Primárním cílem bylo porovnat účinnost jedné 3mg dávky glukagonu ve formě nosního zásypu oproti 1mg dávce intramuskulárně podaného glukagonu u dospělých pacientů s diabetem 1. typu. Pomocí inzulinu byly hladiny glukózy v krvi sníženy do rozmezí hypoglykémie s cílovou nejnižší hodnotou glykémie (nadir) < 2,8 mmol/l (< 50 mg/dl).
Do pivotní studie bylo zařazeno celkem 83 pacientů ve věkovém rozmezí od 18 do < 65 let. Sedmdesátsedm pacientů mělo diabetes 1. typu, průměrný věk byl 32,9 let a průměrná doba trvání diabetu byla 18,1 let, a 45 (58 %) pacientů byly ženy. Průměrný věk pacientů s diabetem 2. typu (n = 6) byl 47,8 let a průměrná doba trvání diabetu byla 18,8 let, a 4 (67 %) pacienti byly ženy.
Měřítkem primárního výsledku účinnosti byl podíl pacientů, u nichž byla léčba úspěšná. Úspěšnost léčby byla definovaná buď jako zvýšení hladiny glukózy v krvi na ≥ 3,9 mmol/l (≥ 70 mg/dl) nebo zvýšení o ≥ 1,1 mmol/l (≥ 20 mg/dl) od nejnižší (nadir) hodnoty hladiny glukózy během 30 minut po podání hodnoceného glukagonu, a to aniž by byla použita další opatření ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. Nadir hodnota hladiny glukózy v krvi byla definovaná jako minimální hodnota glykémie naměřená v době podání glukagonu nebo v průběhu 10 minut po jeho podání.
U pacientů s diabetem 1. typu byla průměrná nadir hodnota hladiny glukózy v krvi 2,5 mmol/l (44,2 mg/dl) pro glukagon ve formě nosního zásypu a 2,7 mmol/l (48,9 mg/dl) pro intramuskulární formu glukagonu. Glukagon ve formě nosního zásypu prokázal non-inferioritu v porovnání s intramuskulárně podávaným glukagonem ve zvrácení inzulinem indukované hypoglykémie, kdy 98,7 % pacientů léčených glukagonem ve formě nosního zásypu a 100 % pacientů léčených glukagonem podaným intramuskulárně dosáhlo úspěchu v léčbě během 30 minut (viz tabulka 2). U všech pacientů byla dosažena kritéria úspěšné léčby týkající se glykémie během 40 minut. U všech pacientů s diabetem 2. typu (100 %) bylo dosaženo úspěšné léčby během 30 minut.
Průměrná doba do dosažení úspěšné léčby byla 16,2 minut v léčebné skupině s glukagonem ve formě nosního zásypu a 12,2 minut v léčebné skupině s glukagonem 1 mg podaným intramuskulárně. Doba do úspěšné léčby je doba od podání glukagonu do dosažení úspěšné léčby u pacienta. Do této doby se nezapočítává doba pro rekonstituci a přípravu intramuskulární injekce v kontrolní skupině.
Na základě hodnocení pomocí dotazníku Edinburgh Hypoglycaemia Symptom Questionnaire měli pacienti jak ve skupině s glukagonem ve formě nosního zásypu, tak ve skupině s intramuskulárně podaným glukagonem podobná zlepšení příznaků hypoglykémie do 30 minut po podání glukagonu.
Tabulka 2. Pacienti, kteří splnili kritéria úspěchu léčby a další kritéria týkající se glykémie v pivotní studii
Diabetes 1. typu (n = 75)
a
Diabetes 1. a 2. typu (n = 80)
a
glukagon nosní zásyp3 mg
intramuskulárníglukagon 1 mg
glukagon nosní zásyp3 mg
intramuskulárníglukagon 1 mg
Úspěšná léčba – n (%)
74(98,7 %)
75 (100 %)
79(98,8 %)
80 (100 %)
Rozdíl mezi léčbami (oboustranný95% interval spolehlivosti)
b,c
1,3 % (-3,9 %; 7,2 %)
1,3 % (-3,6 %; 6,8 %)
Splněno kritérium dosažené glykémie – n(%)
d
(i) ≥ 3,9mmol/l(≥ 70 mg/dl)
72 (97 %)
74 (99 %)
77 (97 %)
79 (99 %)
(ii) Zvýšení o≥ 1,1 mmol/l(≥ 20 mg/dl) od nadirhodnoty
74(100 %)
75 (100 %)
79(100 %)
80 (100 %)
Obojí (i) a(ii)
72 (97 %)
74 (99 %)
77 (97 %)
79 (99 %)
a Populace pro analýzu účinnosti zahrnovala všechny pacienty, kteří obdrželi obě dávky hodnoceného přípravku a u nichž bylo možné hodnotit primární výsledek léčby.
b Rozdíl byl počítán jako (procentuální podíl pacientů s úspěchem ve skupině s intramuskulárním glukagonem) – (procentuální podíl pacientů s úspěchem ve skupině s glukagonem ve formě nosního zásypu).
c Oboustranný 95% interval spolehlivosti (CI) s použitím metody nepopdmíněného profilu pravděpodobnosti, založené na „přesných“ koncových oblastech; hranice non-inferiority = 10 %.
d Procentuální podíl založený na počtu pacientů, u nichž bylo dosaženo úspěchu léčby.
Do podobně navržené konfirmační klinické studie bylo zahrnuto 70 pacientů s diabetem 1. typu, jejichž průměrný věk byl 41,7 let (20–64 let) a průměrná doba trvání diabetu byla 19,8 let. Celkem 27 pacientů (39 %) byly ženy. Pomocí inzulinu byla hladina glukózy v krvi snížena na < 3,3 mmol/l (< 60 mg/dl).
Průměrná nadir hladina glukózy v krvi byla 3,0 mmol/l (54,2 mg/dl) pro glukagon ve formě nosního zásypu a 3,1 mmol/l (55,7 mg/dl) pro intramuskulární formu glukagonu. Glukagon ve formě nosního zásypu prokázal non-inferioritu v porovnání s intramuskulárně podávaným glukagonem ve zvrácení inzulinem indukované hypoglykémie. Celkem 100 % pacientů léčených glukagonem ve formě nosního zásypu a 100 % pacientů léčených glukagonem podaným intramuskulárně dosáhlo úspěchu léčby (viz tabulka 3). Průměrná doba do dosažení úspěšné léčby byla 11,4 minut ve skupině s glukagonem ve formě nosního zásypu a 9,9 minut ve skupině s intramuskulárním podáním 1 mg glukagonu.
Tabulka 3. Pacienti, kteří splnili kritéria úspěchu léčby a další kritéria týkající se glykémie v konfirmační studii
Diabetes 1. typu (n = 66)
a
glukagon nosní zásyp 3 mg
intramuskulární glukagon 1 mg
Úspěšná léčba – n (%)
66 (100 %)
66 (100 %)
Rozdíl v léčbě (oboustranný 95% interval spolehlivosti)
b
0 % (-5,4 %; 5,4 %)
c
Splněno kritérium dosažené glykémie – n (%)Obojí (i) a (ii)
66 (100 %)66 (100 %)66 (100 %)
66 (100 %)66 (100 %)66 (100 %)
≥ 3,9 mmol/l (≥ 70 mg/dl)
Zvýšení o ≥ 1,1 mmol/l (≥ 20 mg/dl) od nadir hodnoty
a Populace pro analýzu účinnosti zahrnovala všechny pacienty, kteří obdrželi obě dávky hodnoceného přípravku a u nichž bylo možné hodnotit primární výsledek léčby.
b Rozdíl byl počítán jako (procentuální podíl pacientů s úspěchem ve skupině s intramuskulárním glukagonem) – (procentuální podíl pacientů s úspěchem ve skupině s glukagonem ve formě nosního zásypu); hranice non-inferiority = 10 %.
c Oboustranný 95% interval spolehlivosti (CI) s použitím metody nepopdmíněného profilu pravděpodobnosti, založené na „přesných“ koncových oblastech.
Do studie reálného použití u dospělých trvající přibližně 6 měsíců bylo zahrnuto 129 pacientů s diabetem 1. typu (průměrný věk 46,6 let; rozmezí od 18 do 71 let). Pacienti a jejich pečovatelé dostali k dispozici glukagon ve formě nosního zásypu pro léčbu středně závažných až závažných hypoglykemických příhod v domácím či pracovním prostředí. Celkem bylo do analýzy účinnosti zahrnuto 157 středně závažných nebo závažných hypoglykemických příhod hlášených u 69 pacientů. Závažná hypoglykemická příhoda byla definovaná jako příhoda, při níž osoba s diabetem je klinicky neschopna do té míry (tedy je v bezvědomí, má křeče, závažnou duševní dezorientaci), že potřebuje ke zvládnutí hypoglykémie pomoc další osoby. Středně závažná hypoglykemická příhoda byla definovaná jako příhoda, pří níž osoba s diabetem vykazuje známky neuroglykopenie (slabost, obtíže s mluvením, dvojité vidění, ospalost, neschopnost se soustředit, rozostřené vidění, úzkost, hlad, únava nebo zmatenost) a glykémie měřená pomocí glukometru byla přibližně 3,3 mmol/l (60 mg/dl) nebo nižší. Ve 151 (96,2 %) těchto příhodách se pacienti probrali nebo navrátili k normálnímu stavu během 30 minut po podání glukagonu ve formě nosního zásypu. Ve všech (100 %) 12 příhodách závažné hypoglykémie se pacienti probrali, ustaly jim křeče (u 7 příhod u 4 pacientů se křeče objevily ještě před podáním glukagonu ve formě nosního zásypu) nebo se navrátili do normálního stavu během 5 až 15 minut po podání glukagonu ve formě nosního zásypu.
Pediatrická populace
Pediatrická pivotní studie byla randomizovaná, multicentrická, klinická studie, která hodnotila glukagon ve formě nosního zásypu v porovnání s intramuskulárně podaným glukagonem u dětí a dospívajících s diabetem 1. typu. Glukagon byl podáván poté, co hladina glykémie v den podání klesla pod < 4,4 mmol/l (< 80 mg/dl). Účinnost byla hodnocena na základě procentuálního podílu pacientů, u nichž došlo k vzestupu glykémie o ≥ 1,1 mmol/l (≥ 20 mg/dl) od nejnižší hodnoty glykémie (nadir) během 30 minut po podání glukagonu.
Do studie bylo zařazeno 48 pacientů a obdrželi alespoň jednu dávku hodnoceného přípravku. Průměrný věk v kohortě malých dětí (věk od 4 do < 8 let) byl 6,5 let. V kohortě dětí (věk od 8 do
< 12 let) byl průměrný věk 11,1 let a v kohortě dospívajících (věk od 12 do < 17 let) byl průměrný věk 14,6 let. Ve všech věkových kohortách populaci tvořilo převážně mužské pohlaví bělošské rasy.
Napříč všemi věkovými skupinami byly prokázány obdobné glykemické odpovědi při podání dávky 3 mg glukagonu ve formě nosního zásypu a intramuskulárním podání dávky 0,5 mg glukagonu (děti s tělesnou hmotností pod 25 kg) nebo 1 mg (děti s tělesnou hmotností 25 kg a vyšší). Všichni pacienti (100 %) v obou léčebných ramenech ve všech věkových skupinách dosáhli zvýšení glykémie o
≥ 1,1 mmol/l (≥ 20 mg/dl) v porovnání s nejnižší hodnotou (nadir) během 20 minut po podání glukagonu.
Průměrná doba do dosažení zvýšení glykémie o ≥ 1,1 mmol/l (≥ 20 mg/dl) byla ve všech věkových skupinách podobná u glukagonu ve formě nosního zásypu a intramuskulárněpodávaného glukagonu (viz tabulka 4).
Tabulka 4. Průměrná doba do dosažení zvýšení glykémie o ≥ 1,1 mmol/l (≥ 20 mg/dl) z nadir hodnoty v pediatrické pivotní studii
Vzestup od nadir hodnoty
Průměrná doba po podání glukagonu (minuty)
Malé děti(4 až < 8 let)
Děti(8 až < 12 let)
Dospívající(12 až < 17 let)
Intramus- kulární glukagon
a
n = 6
glukago n nosní zásyp3 mgn = 12
Intramus- kulární glukagon
a
n = 6
glukagon nosní zásyp3 mgn = 12
Intramus- skulární glukagon
a
n = 12
glukagon nosní zásyp3 mgn = 12
≥ 1,1 mmol/l(≥ 20 mg/dl)
10
10,8
12,5
11,3
12,5
14,2
a 0,5 mg nebo 1 mg intramuskulárně podaného glukagonu (v závislosti na tělesné hmotnosti)
V pediatrické studii reálného použití trvající přibližně 6 měsíců bylo zahrnuto 26 pacientů s diabetem
1. typu ve věku od 4 do < 18 let (průměrný věk 11,7 let; rozmezí od 5 do 17 let). Pacienti a jejich pečovatelé dostali k dispozici glukagon 3 mg ve formě nosního zásypu pro léčbu středně závažných až závažných hypoglykemických příhod v domácím či školním prostředí. Celkem bylo do analýzy účinnosti zahrnuto 33 středně závažných hypoglykemických příhod hlášených u 14 pacientů. Příhoda závažné hypoglykémie byla definovaná jako příhoda doprovázená neuroglykopenickými příznaky a hladinou glukózy v krvi nižší než 2,8 mmol/l (50 mg/dl). Příhoda středně závažné hypoglykémie byla definovaná jako epizoda, při níž dítě/dospívající s diabetem měli příznaky a/nebo známky neuroglykopenie a hladinu glukózy v krvi ≤ 3,9 mmol/l (70 mg/dl ). Ve všech příhodách, včetně příhod závažné hypoglykémie (8 příhod u 5 pacientů), se pacienti navrátili do normálního stavu během 5 až 30 minut po podání glukagonu ve formě nosního zásypu.
V pediatrické fázi 1, otevřené, multicentrické studie, byla hodnocena bezpečnost a snášenlivost jednorázové dávky 3 mg nosního glukagonu (NG) u pediatrických pacientů ve věku 1 až < 4 let s diabetem 1. typu. Do studie bylo zařazeno 7 pacientů, všichni obdrželi plánovanou dávku 3 mg
studovaného léčiva a dokončili studii. Účastníkům bylo doporučeno, aby nic nejedli během noci před podáním dávky za účelem dosažení cílového rozmezí hodnot glykémie 70 až 140 mg/dl (3,9 až
7,8 mmol/l). Účinnost byla hodnocena na základě procenta pacientů, u nichž došlo ke zvýšení hladiny glukózy o ≥ 1,1 mmol/l (20 mg/dl) od nejnižší hodnoty glukózy během 30 minut po podání glukagonu. Průměrná doba k dosažení nárůstu glukózy o ≥ 1,1 mmol/l (20 mg/dl) po podání přípravku Baqsimi byla 15,6 minuty (viz bod
4.2
pro informace o použití u pediatrické populace).
⚠️ Upozornění
Feochromocytom
V přítomnosti feochromocytomu může glukagon stimulovat uvolnění katecholaminů z nádoru. Ukázálo se, že pokud se u pacienta projeví dramatické zvýšení krevního tlaku, použití neselektivních
α-adrenergních blokátorů účinně snižuje krevní tlak. Přípravek Baqsimi je kontraindikován u pacientů s feochromocytomem (viz bod
4.3
).
Inzulinom
U pacientů s inzulinomem může po podání glukagonu dojít k počátečnímu zvýšení glykémie. Nicméně podání glukagonu může přímo či nepřímo (prostřednictvím počátečního vzestupu glykémie) stimulovat nadměrné uvolňování inzulinu z inzulinomu a způsobit tak hypoglykémii. Pacientům, u kterých se po dávce glukagonu objeví příznaky hypoglykémie, má být perorálně nebo intravenózně podána glukóza.
Hypersenzitivita a alergické reakce
Mohou se objevit alergické reakce, které byly hlášeny u injekčně podávaného glukagonu. Mezi tyto reakce patří generalizovaná vyrážka a v některých případech anafylaktický šok s dýchacími obtížemi, a hypotenze. Pokud má pacient potíže s dýcháním, zavolejte okamžitě lékařskou pomoc.
Zásoby glykogenu a hypoglykémie
Glukagon je v léčbě hypoglykémie účinný pouze v přítomnosti dostatečného množství glykogenu v játrech. V případech hladovění, nedostatečnosti nadledvin, chronického nadužívání alkoholu nebo chronické hypoglykémie glukagon nepomáhá nebo pomáhá jen málo a tyto stavy mají být léčeny glukózou.
Aby se zabránilo relapsu hypoglykémie, mají být pacientům, kteří zareagovali na léčbu, podány perorálně sacharidy, aby došlo k obnově glykogenu v játrech.