Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
WATSON LABORATORIES INC AN INDIRECT WHOLLY OWNED SUB OF TEVA PHARMACEUTICALS USA INC
ATC kód
L02BB03
Zdroj
FDA_OB · 078634
Farmakoterapeutická skupina: anti-androgeny ATC kód: L02BB03
Mechanismus účinku
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen bez jiné endokrinní aktivity. Váže se na androgenní receptory normální, nebo divokého typu, aniž by aktivoval expresi genů, a tak inhibuje androgenní stimulaci. Důsledkem inhibice je regrese tumoru prostaty. Přerušení léčby může mít klinicky u podskupiny pacientů za následek syndrom z vysazení antiandrogenu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Bylo studováno podávání bikalutamidu v dávce 150 mg při léčbě lokalizovaného (T1- T2, N0 nebo NX, M0)) nebo lokálně pokročilého (T3-T4, jakékoli N, M0; T1-T2, N+, M0) karcinomu prostaty bez metastáz metodou kombinované analýzy, zahrnující tři placebem kontrolované dvojitě zaslepené studie, jichž se zúčastnilo 8113 pacientů. V těchto studiích byl bikalutamid podáván jako bezprostředně nasazená hormonální léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii nebo radioterapii (zejména ozařování externím svazkem). Při sledování s mediánem 9,7 roku byla u 36,6 % pacientů léčených bikalutamidem a u 38,17 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo, zjištěna objektivní progrese onemocnění.
Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve většině skupin pacientů, nejzřetelnější však bylo u skupin s nejvyšším rizikem progrese. Proto se
ošetřující lékař může rozhodnout, že optimální strategií pro pacienta s nízkým rizikem progrese onemocnění, zejména při možnosti adjuvantního podávání po radikální prostatektomii, může být odložení hormonální terapie až do objevení známek, že onemocnění progreduje.
Při sledování s mediánem doby 9,7 roku a mortalitou 31,4 % (HR = 1,01; 95% CI 0,94 až 1,09) nebyl zjištěn žádný rozdíl v celkovém přežití. Při analýze podskupin však byly pozorovatelné určité trendy.
Údaje o přežití bez progrese onemocnění a celkové doby přežití na základě Kaplan- Meierových odhadů pro pacienty s lokálně pokročilým onemocněním jsou shrnuty v následujících tabulkách:
Tabulka 2
Poměr pacientů s progresí lokálně pokročilého onemocnění v průběhu času podle terapeutických podskupin
Analyzovaná populace
Léčebná skupina
Příhody (%) po 3 letech
Příhody (%) po 5 letech
Příhody (%) po 7 letech
Příhody (%) po 10letech
Pečlivé sledování (n=657)
bikalutamid 150 mg
19,7 %
36,3 %
52,1 %
73,2 %
placebo
39,8 %
59,7 %
70,7 %
79,1 %
Radioterapie (n=305)
bikalutamid 150 mg
13,9 %
33,0 %
42,1 %
62,7 %
placebo
30,7 %
49,4 %
58,6 %
72,2 %
Radikální prostatektomie (n=1719)
bikalutamid 150 mg
7,5 %
14,4 %
19,8 %
29,9 %
placebo
11,7 %
19,4 %
23,2 %
30,9 %
Tabulka 3
Celková míra přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických podskupin
Analyzovaná populace
Léčebná skupina
Příhody (%) po 3 letech
Příhody (%) po 5 letech
Příhody (%) po 7 letech
Příhody (%) po 10letech
Pečlivé sledování (n=657)
bikalutamid 150 mg
14,2 %
29,4 %
42,2 %
65,0 %
placebo
17,0 %
36,4 %
53,7 %
67,5 %
Radioterapie (n=305)
bikalutamid 150 mg
8,2 %
20,9 %
30,0 %
48,5 %
placebo
12,6 %
23,1 %
38,1 %
53,3 %
Radikální prostatektomie (n=1719)
bikalutamid 150 mg
4,6 %
10,0 %
14,6 %
22,4 %
placebo
4,2 %
8,7 %
12,6 %
20,2 %
U pacientů s lokalizovaným onemocněním při podávání bikalutamidu v monoterapii nebyly pozorovány žádné významné rozdíly v přežití bez progrese. Nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v celkovém přežití u pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří užívali bikalutamid jako adjuvantní terapii po radioterapii (HR=0,98; 95% CI 0,80 až 1,20) či radikální prostatektomii (HR=1,03; 95% CI 0,85 až 1,25). U pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří by jinak byli léčeni pečlivým sledováním, byl rovněž pozorován trend k nižšímu přežití oproti pacientům užívajícím placebo (HR = 1,15, 95% CI 1,00 až 1,32). Vzhledem k těmto
skutečnostem není poměr rizik a léčebného prospěchu při užívání bikalutamidu u pacientů s lokalizovaným onemocněním považován za příznivý.
V samostatném programu byla prokázána účinnost bikalutamidu v dávce 150 mg v léčbě pacientů s lokálně pokročilým nemetastatickým karcinomem prostaty, u nichž byla indikována okamžitá kastrace, a to ve dvou studiích u 480 dříve neléčených pacientů s nemetastatickým (M0) karcinomem prostaty. Při 56% mortalitě a mediánu sledování 6,3 roku nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi bikalutamidem a kastrací z hlediska přežití (poměr rizika = 1,05 [CI 0,81 až 1,36]); ekvivalenci obou druhů léčby však nebylo možno potvrdit statisticky.
V kombinované analýze 2 studií u 805 dříve neléčených pacientů s metastatickým (M1) onemocněním při 43% mortalitě bylo prokázáno, že bikalutamid v dávce 150 mg je méně účinný než kastrace z hlediska doby přežití (poměr rizik = 1,30 [CI 1,04 až 1,65]), s numerickým rozdílem v odhadovaném času do úmrtí 42 dnů (6 týdnů) při střední době přežití 2 roky.
Bikalutamid je racemát, jehož antiandrogenní účinek je téměř výlučně spojen s jeho (R)- enantiomerem.
Pediatrická populace
U pediatrických pacientů nebyly provedeny žádné studie (viz body
4.3
a
4.6
).
⚠️ Upozornění
Zahájení léčby má být pod přímým dohledem odborníka.
Bikalutamid je rozsáhle metabolizován v játrech. Údaje ukazují, že jeho eliminace může být pomalejší u osob s těžkou poruchou funkce jater a to může vést ke zvýšené akumulaci bikalutamidu. Proto je při podávání bikalutamidu pacientům se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater nutná opatrnost.
Vzhledem k možnosti jaterních změn je třeba zvážit pravidelné testování funkce jater. Většina změn je očekávaná během prvních 6 měsíců léčby bikalutamidem.
Těžké změny na játrech nebo selhání jater bylo pozorováno u bikalutamidu zřídka a fatální výsledky byly hlášeny (viz bod
4.8
). Léčba bikalutamidem má být ukončena, pokud jsou změny závažné.
U pacientů s prokazatelnou progresí onemocnění spolu se zvýšením hodnot PSA má být zváženo ukončení podávání bikalutamidu.
Bylo prokázáno, že bikalutamid inhibuje cytochrom P450 (CYP3A4), a proto je třeba dbát opatrnosti při současném podávání s léky, které jsou metabolizovány převážně pomocí CYP3A4 (viz body
4.3
a
4.5
).
U pacientů užívajících 150 mg bikalutamidu byly vzácně hlášeny případy fotosenzitivních reakcí. Pacientům je třeba doporučit, aby se během užívání bikalutamidu v dávce 150 mg vyvarovali přímé expozici nadměrnému slunečnímu a UV záření, přičemž lze zvážit použití opalovacích krémů. V případě přetrvávající a/nebo závažné fotosenzitivní reakce má být zahájena příslušná symptomatická léčba.
Androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval.
Před zahájením léčby přípravkem Bicaluplex by měl lékař zvážit poměr přínosů a rizik, včetně rizika Torsade de pointes, u pacientů s rizikovými faktory pro
prodloužení QT intervalu v anamnéze a u pacientů souběžně užívajících léčivé přípravky, které mohou prodlužovat QT interval (viz bod
4.5
).
Antiandrogenní léčba může zapříčinit morfologické změny spermií. Ačkoliv účinek bikalutamidu na morfologii spermií nebyl hodnocen a žádné takové změny nebyly u pacientů, kteří dostávali bikalutamid, hlášeny, pacienti a/nebo jejich partnerky mají používat vhodnou antikoncepci během léčby bikalutamidem a po dobu 130 dní po jejím skončení.
Potenciace účinků kumarinových antikoagulancií byla hlášena u pacientů léčených současně bikalutamidem. To může vést ke zvýšení protrombinového času (PT) a mezinárodního normalizovaného poměru (INR). Některé případy byly spojeny
s rizikem krvácení. Je doporučeno pečlivé sledování PT/INR a zvážení úpravy dávky antikoagulancií (viz body
4.5
a
4.8
).
Pomocné látky
Laktosa
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.