Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
B02BX05
Zdroj
FDA_OB · 212884
Farmakoterapeutická skupina: Hemostyptika, hemostatika;jiná systémová hemostatika, ATC kód: B02BX05
Mechanismus účinku
Trombopoetin (TPO) je hlavní cytokin zapojený do regulace megakaryopoezy a tvorby trombocytů, je to endogenní ligand pro TPO-R. Eltrombopag interaguje s transmembránovou doménou lidského
TPO-R a iniciuje signalizační kaskádu podobnou (ale ne identickou) endogennímu trombopoetinu, indukuje proliferaci a diferenciaci progenitorových buněk kostní dřeně.
Klinická účinnost a bezpečnost
Studie s imunitní (primární) trombocytopenií (ITP)
Dvě randomizované dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studie fáze III RAISE (TRA102537) a TRA100773B a dvě otevřené studie REPEAT (TRA108057) a EXTEND (TRA105325) hodnotily bezpečnost a účinnost eltrombopagu u dospělých pacientů s již dříve léčenou ITP. Celkově byl eltrombopag podáván 277 pacientům s ITP po dobu nejméně 6 měsíců a 202 pacientům po dobu nejméně jednoho roku. Jednoramenná studie fáze II TAPER (CETB115J2411) hodnotila bezpečnost a účinnost eltrombopagu a jeho schopnost vyvolat setrvalou odpověď po přerušení léčby u
105 dospělých pacientů s ITP, u kterých došlo k relapsu nebo nereagovali na léčbu první linie kortikosteroidy.
Dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie
Studie RAISE:
Celkem 197 pacientů s ITP bylo randomizováno v poměru 2:1 do skupin s eltrombopagem (n = 135) a s placebem (n = 62) a randomizace byla stratifikována s ohledem na to, zda pacient podstoupil splenektomii či nikoliv, zda užíval léčivé přípravky k léčbě ITP na počátku studie, a jaký byl výchozí počet trombocytů. Dávka eltrombopagu byla v průběhu 6měsíční léčebné periody upravována podle individuálního počtu trombocytů. Všichni pacienti zahajovali léčbu eltrombopagem
v dávce 50 mg. Ode dne 29 až do konce léčby bylo 15 až 28 % pacientů léčených eltrombopagem
udržováno na dávce ≤ 25 mg a 29 až 53 % dostávalo dávku 75 mg.
Pacienti mohli navíc omezit současně užívané léčivé přípravky k léčbě ITP a v případě potřeby užít záchranné terapie podle místních standardů. Více než polovina pacientů v každé léčebné skupině měla
≥ 3 předchozí léčby ITP a 36 % pacientů podstoupilo v minulosti splenektomii.
Medián výchozího počtu trombocytů byl 16 000/µl u obou léčebných skupin a ve skupině
s eltrombopagem byl v průběhu léčby ode dne 15 udržován při všech návštěvách nad 50 000/µl; naproti tomu medián počtu trombocytů v placebem kontrolované skupině zůstával v průběhu celé studie pod 30 000/µl.
Výsledný počet trombocytů v rozmezí 50 000 – 400 000/µl, bez záchranné léčby, byl dosažen u významně vyššího počtu pacientů ve skupině léčené eltrombopagem v průběhu 6 měsíců léčby, p < 0,001. Celkem 54 % pacientů léčených eltrombopagem a 13 % pacientů léčených placebem
dosáhlo tohoto rozmezí odpovědi po 6 týdnech léčby. Podobná odpověď trombocytů byla udržována v průběhu celé studie, s 52 % a 16 % pacientů reagujícími na léčbu na konci 6měsíční léčebné periody.
Tabulka 3 Sekundární výsledky účinnosti ze studie RAISE
Eltrombopag n = 135
Placebo n = 62
Klíčové sekundární cílové parametry
Souhrnný počet týdnů s počtem trombocytů ≥ 50 000– 400000/µl, průměr (SD)
11,3 (9,46)
2,4 (5,95)
Pacienti s ≥ 75% hodnotami v cílovém rozmezí (50 000 až400 000/µl), n (%)p-hodnota
a
51 (38)
4 (7)
< 0,001
Pacienti s krvácením (WHO stupně 1–4) kdykoli v průběhu6 měsíců, n (%)
106 (79)
56 (93)
p-hodnota
a
0,012
Pacienti s krvácením (WHO stupně 2–4) kdykoli v průběhu6 měsíců, n (%)
44 (33)
32 (53)
p-hodnota
a
0,002
Nutnost záchranné terapie, n (%)p-hodnota
a
24 (18)
25 (40)
0,001
Pacienti s ITP terapií na počátku studie (n)
63
31
Pacienti, kteří se pokusili snížit nebo přerušit původní terapii, n (%)
b
p-hodnota
a
37 (59)
10 (32)
0,016
Model logistické regrese upravený podle parametrů stratifikace při randomizaci
21 z 63 (33 %) pacientů léčených eltrombopagem, kteří na počátku užívali léčivé přípravky k léčbě ITP, postupně přerušili veškerou původní léčbu léčivými přípravky k léčbě ITP.
Při počátečním vyšetření bylo u více než 70 % pacientů s ITP v každé léčebné skupině zaznamenáno nějaké krvácení (WHO stupeň 1-4) a u více než 20 % pacientů to bylo krvácení klinicky významné (WHO stupeň 2-4). Poměr pacientů léčených eltrombopagem s jakýmkoli krvácením (stupeň 1–4) a klinicky významným krvácením (stupeň 2–4) byl snížen z výchozích hodnot o přibližně 50 % ode dne 15 až do konce studie v průběhu 6měsíční periody léčby.
Studie TRA100773B:
Primárním cílovým parametrem účinnosti byl poměr reagujících pacientů, definovaných jako pacienti s ITP, u kterých se zvýšil počet trombocytů na ≥ 50 000/µl ve dni 43 z výchozích hodnot, které byly < 30 000/µl; pacienti, kteří předčasně vystoupili ze studie z důvodu počtu trombocytů
> 200 000/µl, byli považováni za respondéry a ti, kteří vystoupili ze studie z jakéhokoli jiného důvodu, byli považováni za non-respondéry bez ohledu na počet trombocytů. Celkem 114 již dříve léčených pacientů pro ITP bylo randomizováno v poměru 2:1 do skupiny s eltrombopagem (n = 76) a skupiny s placebem (n = 38).
Tabulka 4 Výsledky účinnosti ze studie TRA100773B
Eltrombopag n = 74
Placebo n = 38
Klíčové primární cílové parametry
Vhodné k analýzám účinnosti, n
73
37
Pacienti s počtem trombocytů ≥ 50 000/µl po 42 dnech dávkování (v porovnání s výchozími hodnotami < 30 000/µl), n (%)p-hodnota
a
43 (59)
6 (16)
< 0,001
Klíčové sekundární cílové parametry
Pacienti s krvácením ke dni 43, n
51
30
Krvácení (WHO stupeň 1-4) n (%)p-hodnota
a
20 (39)
18 (60)
0,029
a Model logistické regrese upravený podle parametrů stratifikace při randomizaci
V obou studiích (RAISE a TRAA100773B) byl poměr pacientů odpovídajících na léčbu
eltrombopagem oproti placebu podobný bez ohledu na léčivý přípravek použitý k léčbě ITP,
přítomnost nebo nepřítomnost splenektomie v anamnéze a výchozí počet trombocytů (≤ 15 000/µl, > 15 000/µl) při randomizaci.
Ve studiích RAISE a TRA100773B v podskupině pacientů s ITP s výchozím počtem trombocytů ≤ 15 000/µl nedosáhl medián počtu trombocytů cílových hladin (> 50 000/µl), ačkoliv v obou studiích 43 % těchto pacientů léčených eltrombopagem po 6 týdnech na léčbu odpovědělo.
Navíc ve studii RAISE 42 % pacientů s výchozím počtem trombocytů ≤ 15 000/µl léčených eltrombopagem na konci 6měsíční léčby na léčbu odpovědělo. Čtyřicet dva až 60 % pacientů léčených eltrombopagem ve studii RAISE dostávalo dávku 75 mg od dne 29 až do ukončení léčby.
Otevřené nekontrolované studie
Studie REPEAT (TRA108057):
V této otevřené studii opakovaných dávek (3 cykly 6týdenní léčby, následované 4 týdny bez léčby)
bylo prokázáno, že epizodické užití s mnohočetnými cykly eltrombopagu nevykazuje ztrátu účinku.
Studie EXTEND (TRA105325):
Eltrombopag byl podáván 302 pacientům s ITP v této otevřené rozšířené studii; 218 pacientů dokončilo 1 rok léčby, 180 pacientů dokončilo 2 roky léčby, 107 pacientů dokončilo 3 roky léčby,
75 pacientů dokončilo 4 roky léčby, 34 pacientů dokončilo 5 let léčby a 18 pacientů dokončilo 6 let léčby. Medián výchozího počtu trombocytů před začátkem podávání eltrombopagu byl 19 000/µl. Medián počtu trombocytů v letech 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7 byl 85 000/µl, 85 000/µl, 105 000/µl, 64 000/µl, 75 000/µl, 119 000/µl a 76 000/µl (v příslušném pořadí).
Studie TAPER (CETB115J2411):
Jednalo se o jednoramennou studii fáze II zahrnující pacienty s ITP léčené eltrombopagem po selhání první linie léčby kortikosteroidy bez ohledu na dobu od stanovení diagnózy. Do studie bylo zařazeno celkem 105 pacientů, u kterých byla zahájena léčba eltrombopagem v dávce 50 mg jednou denně
(25 mg jednou denně pro pacienty původem z východní/jihovýchodní Asie). Dávka eltrombopagu byla během léčebného období upravována na základě individuálního počtu trombocytů s cílem dosáhnout počtu trombocytů ≥ 100 000/µl.
Ze 105 pacientů, kteří byli zařazeni do studie a kteří dostali alespoň jednu dávku eltrombopagu,
dokončilo léčbu 69 pacientů (65,7 %) a 36 pacientů (34,3 %) léčbu předčasně ukončilo.
Analýza setrvalé odpovědi na léčbu
Primárním cílovým parametrem byl podíl pacientů se setrvalou odpovědí na léčbu až do 12. měsíce. U pacientů, kteří dosáhli počtu trombocytů ≥ 100 000/µl a udrželi si počet trombocytů kolem 100 000/µl po dobu 2 měsíců (žádné hodnoty pod 70 000/µl), bylo možné postupné snižování dávky eltrombopagu a ukončení léčby. Pacient si musel udržet počet trombocytů ≥ 30 000/µl, a to bez krvácivých příhod nebo použití záchranné terapie, jednak během období snižování dávky, jednak po ukončení léčby až do 12. měsíce, aby mohl být považován za pacienta, který dosáhl setrvalé odpovědi na léčbu.
Doba trvání postupného vysazování byla individualizována v závislosti na počáteční dávce a odpovědi pacienta. Schéma postupného vysazování doporučovalo snížení dávky o 25 mg každé 2 týdny, pokud byl počet trombocytů stabilní. Poté, co byla denní dávka snížena na 25 mg po dobu 2 týdnů, byla dávka 25 mg podávána pouze každý druhý den po dobu 2 týdnů až do ukončení léčby. U pacientů původem z východní/jihovýchodní Asie se snižování dávky provádělo s menšími poklesy o 12,5 mg každý druhý týden. Pokud došlo k relapsu (definovanému jako počet trombocytů < 30 000/µl), byla pacientům nabídnuta nová léčba eltrombopagem ve vhodné počáteční dávce.
Osmdesát devět pacientů (84,8 %) dosáhlo úplné odpovědi (počet trombocytů ≥ 100 000/µl)
(krok 1, tabulka 5) a 65 pacientů (61,9 %) si udrželo úplnou odpověď po dobu alespoň 2 měsíců
s počtem trombocytů, který neklesl pod 70 000/µl (krok 2, tabulka 5). U 44 pacientů (41,9 %) bylo možné postupně snižovat dávku eltrombopagu až do úplného vysazení při zachování počtu trombocytů ≥ 30 000/µl bez krvácivých příhod nebo použití záchranné terapie (krok 3, tabulka 5).
Studie splnila primární cíl tím, že prokázala schopnost eltrombopagu vyvolat setrvalou odpověď na léčbu, bez krvácivých příhod nebo použití záchranné terapie do 12. měsíce u 32 ze 105 zařazených pacientů (30,5 %; p < 0,0001; 95% IS: 21,9; 40,2) (krok 4, tabulka 5). Do 24. měsíce si 20 ze 105 zařazených pacientů (19,0 %; 95% IS: 12,0; 27,9) udrželo setrvalou odpověď na léčbu bez krvácivých příhod nebo použití záchranné terapie (krok 5, tabulka 5).
Medián trvání setrvalé odpovědi po ukončení léčby do 12. měsíce byl 33,3 týdnů (min-max: 4-51) a medián trvání setrvalé odpovědi po ukončení léčby do 24. měsíce byl 88,6 týdnů (min-max: 57-107).
Po postupném vysazení a ukončení léčby eltrombopagem došlo u 12 pacientů ke ztrátě odpovědi, 8 z
nich znovu zahájilo léčbu eltrombopagem a 7 pacientů opět reagovalo na léčbu.
Během 2letého sledování prodělalo 6 ze 105 pacientů (5,7 %) tromboembolické příhody, z toho
3 pacienti (2,9 %) prodělali hlubokou žilní trombózu, 1 pacient (1,0 %) prodělal povrchovou žilní trombózu, 1 pacient (1,0 %) prodělal trombózu kavernózního sinu, 1 pacient (1,0 %) prodělal cerebrovaskulární příhodu a 1 pacient (1,0 %) prodělal plicní embolii. Ze 6 pacientů se u 4 z nich vyskytly tromboembolické příhody, které byly hlášeny jako příhody 3. nebo vyššího stupně, a u
4 pacientů se vyskytly tromboembolické příhody, které byly hlášeny jako závažné. Nebyly hlášeny žádné fatální případy.
U 20 ze 105 pacientů (19,0 %) se během léčby objevily mírné až závažné krvácivé příhody před zahájením snižování dávky. Pět ze 65 pacientů (7,7 %), kteří začali s postupným snižováním dávky, zaznamenalo během snižování dávky mírné až středně závažné krvácivé příhody. Během snižování dávky nedošlo k žádné závažné krvácivé příhodě . U dvou ze 44 pacientů (4,5 %), kteří postupně vysadili a ukončili léčbu eltrombopagem, se po přerušení léčby do 12. měsíce vyskytly mírné až středně závažné krvácivé příhody. Během tohoto období nedošlo k žádné závažné krvácivé příhodě. U žádného z pacientů, kteří vysadili eltrombopag a vstoupili do druhého roku sledování, se nevyskytla během druhého roku krvácivá příhoda. Během 2letého sledování byly hlášeny dvě fatální příhody intrakraniálního krvácení. Obě příhody se vyskytly při léčbě, nikoli v souvislosti se snižováním dávky. Tyto příhody nebyly považovány za související se studijní léčbou.
Celková analýza bezpečnosti je v souladu s dříve hlášenými údaji a vyhodnocení přínosu a rizika pro
použití eltrombopagu u pacientů s ITP zůstalo nezměněno.
Tabulka 5 Podíl pacientů se setrvalou odpovědí na léčbu ve 12. měsíci a ve 24. měsíci (úplný soubor analýzy) ve studii TAPER
Všichni pacienti N = 105
Testování hypotéz
n (%)
95% IS
p-hodnota
ZamítnutíH0
Krok 1: Pacienti, kteří alespoň jednou dosáhli počtu trombocytů ≥ 100 000/µl
89 (84,8)
(76,4; 91,0)
Krok 2: Pacienti, kteří si udrželi stabilní počet trombocytů po dobu 2 měsíců po dosažení100 000/µl (žádné hodnoty < 70 000/µl)
65 (61,9)
(51,9; 71,2)
Krok 3: Pacienti, u kterých bylo možné postupně snižovat dávku eltrombopagu až do úplného vysazení, přičemž počet trombocytů byl zachován≥ 30 000/µl bez výskytu krvácivých příhod nebopoužití jakékoli záchranné terapie
44 (41,9)
(32,3; 51,9)
Krok 4: Pacienti se setrvalou odpovědí na léčbu až do12. měsíce, s počtem trombocytů udržovaným ≥30 000/µl bez výskytu krvácivýchpříhod nebo použití jakékoli záchranné terapie
32 (30,5)
(21,9; 40,2)
< 0,0001*
Ano
Krok 5: Pacienti se setrvalou odpovědí na léčbu od 12. do24. měsíce, udržující počet trombocytů≥ 30 000/µl při absenci krvácivých příhod nebopoužití jakékoli záchranné terapie
20 (19,0)
(12,0; 27,9)
N: Celkový počet pacientů v léčebné skupině. Toto je jmenovatel pro výpočet procent (%).
n: Počet pacientů v odpovídající kategorii.
95% IS pro frekvenční distribuci byl vypočítán pomocí Clopperovy-Pearsonovy exaktní metody. Clopperův-Pearsonův test
byl použit pro testování, zda podíl respondentů byl > 15 %. CI a p-hodnota jsou uvedeny.
* Označuje statistickou významnost (jednostrannou) na hladině významnosti 0,05
Výsledky analýzy odpovědi na léčbu podle času od diagnózy ITP
Ad-hoc analýza byla provedena u n = 105 pacientů podle času od diagnózy ITP, aby se posoudila odpověď na eltrombopag ve čtyřech různých kategoriích ITP podle času od diagnózy (nově diagnostikovaná ITP < 3 měsíce, perzistentní ITP 3 až < 6 měsíců, perzistentní ITP 6 až ≤ 12 měsíců a chronická ITP > 12 měsíců). Celkem 49 % pacientů (n = 51) mělo ITP diagnózu < 3 měsíce, 20 %
(n = 21) 3 až < 6 měsíců, 17 % (n = 18) 6 až ≤ 12 měsíců a 14 % (n = 15) > 12 měsíců.
Do data ukončení sběru údajů (22. října 2021) byli pacienti vystaveni eltrombopagu po medián (Q1-Q3) doby trvání 6,2 měsíce (2,3-12,0 měsíců). Medián (Q1-Q3) počtu trombocytů na počátku studie byl 16 000/µl (7 800-28 000/µl).
Odpověď v podobě úpravy počtu trombocytů, definovaná jako počet trombocytů ≥50 000/µl alespoň jednou do 9. týdne bez záchranné terapie, byla dosažena u 84 % (95% IS: 71 % až 93 %) nově diagnostikovaných pacientů s ITP, u 91 % (95% IS: 70 % až 99 %) a 94 % (95% IS: 73 % až 100 %) pacientů s perzistentní ITP (tj. s diagnózou ITP 3 až < 6 měsíců, resp. 6 až ≤ 12 měsíců) a u 87 % (95% IS: 60 % až 98 %) pacientů s chronickou ITP.
Míra kompletní odpovědi, definovaná jako počet trombocytů ≥100 000/µl alespoň jednou do 9. týdne bez záchranné terapie, byla 75 % (95% IS: 60 % až 86 %) u nově diagnostikovaných pacientů s ITP, 76 % (95% IS: 53 % až 92 %) a 72 % (95% IS: 47 % až 90 %) u pacientů s perzistentní ITP (diagnóza
ITP 3 až < 6 měsíců resp. 6 až ≤ 12 měsíců) a 87 % (95% IS: 60 % až 98 %) u pacientů s chronickou ITP.
Míra trvalé odpovědi, definovaná jako počet trombocytů ≥50 000/µl pro alespoň 6 z 8 po sobě jdoucích hodnocení bez záchranné terapie během prvních 6 měsíců studie, byla 71 % (95% IS: 56 % až 83 %) u nově diagnostikovaných pacientů s ITP, 81 % (95% IS: 58 % až 95 %) a 72 % (95% IS: 47 % až 90,3 %) u pacientů s perzistentní ITP ( diagnóza ITP 3 až < 6 měsíců resp. 6 až ≤ 12 měsíců) a 80 % (95% IS: 52 % až 96 %) u pacientů s chronickou ITP.
Při hodnocení pomocí škály krvácení dle WHO se podíl nově diagnostikovaných pacientů a pacientů s perzistentní ITP bez krvácení ve 4. týdnu pohyboval od 88 % do 95 % ve srovnání s 37 % až 57 % na počátku studie. U pacientů s chronickou ITP to bylo 93 % ve srovnání se 73 % na počátku studie.
Bezpečnost eltrombopagu byla konzistentní ve všech kategoriích ITP a byla v souladu s jeho známým bezpečnostním profilem.
Klinické studie porovnávající eltrombopag s jinými možnostmi léčby (např. splenektomií) nebyly
provedeny. Před zahájením terapie se má zvážit bezpečnost dlouhodobého podávání eltrombopagu.
Pediatrická populace (ve věku od 1 roku do 17 let)
Bezpečnost a účinnost eltrombopagu u pediatrických pacientů byly sledovány ve dvou studiích.
Studie TRA115450 (PETIT2):
Primárním cílovým parametrem byla setrvalá odpověď, definovaná jako poměr pacientů užívajících eltrombopag dosahující počet trombocytů ≥ 50 000/µl nejméně 6 z 8 týdnů (bez záchranné terapie) mezi týdny 5 až 12 v průběhu dvojitě zaslepené randomizované fáze v porovnání s placebem.
Pacientům byla diagnostikována chronická ITP nejméně 1 rok a byli refrakterní nebo měli relaps na nejméně jednu předchozí terapii ITP nebo nebyli schopni pokračovat v jiné terapii ITP ze zdravotních důvodů a měli počet trombocytů < 30 000/µl. Celkem 92 pacientů bylo rozděleno ve třech věkových kohortách v poměru 2:1 do skupiny s eltrombopagem (n = 63) nebo placebem (n = 29).
Dávka eltrombopagu mohla být upravena individuálně podle počtu trombocytů.
Signifikantně větší poměr pacientů s eltrombopagem (40 %) ve srovnání s pacienty s placebem (3 %) dosáhl primárního cílového parametru (poměr šancí: 18,0 [95% IS: 2,3; 140,9] p < 0,001). Výsledek byl podobný ve všech třech věkových kohortách (tabulka 6).
Tabulka 6 Míra setrvalé trombocytární odpovědi podle věkové kohorty u pediatrických pacientů s chronickou ITP
Eltrombopag n/N (%) [95% IS]
Placebo n/N (%) [95% IS]
Kohorta 1 (12 až 17 let)
9/23 (39 %)
1/10 (10 %)
[20 %, 61 %]
[0 %, 45 %]
Kohorta 2 (6 až 11 let)
11/26 (42 %) [23 %, 63 %]
0/13 (0 %) [N/A]
5/14 (36 %)
0/6 (0 %)
Kohorta 3 (1 až 5 let)
[13 %, 65 %]
[N/A]
Statisticky významně méně pacientů ve skupině s eltrombopagem vyžadovalo záchrannou terapii během randomizované fáze v porovnání s pacienty s placebem (19 % [12/63] vs. 24 % [7/29], p=0,032).
Před zahájením studie 71 % pacientů ve skupině s eltrombopagem a 69 % ve skupině s placebem hlásilo krvácení jakéhokoli stupně (WHO stupeň 1–4). V týdnu 12 se poměr hlášeného krvácení snížil na polovinu u pacientů s eltrombopagem (36 %). Ve skupině s placebem v týdnu 12 hlásilo krvácení 55 % pacientů.
V průběhu otevřené fáze studie měli pacienti povoleno snížit dávku nebo ukončit výchozí terapii ITP a 53 % (8/15) pacientů snížilo dávku (n = 1) nebo ukončilo (n = 7) výchozí terapii ITP, zejména kortikoidy, bez potřeby záchranné terapie.
Studie TRA108062 (PETIT):
Primárním cílovým parametrem byl poměr pacientů, kteří dosáhli počtu trombocytů ≥ 50 000/µl nejméně jednou mezi týdnem 1 a 6 randomizované fáze. Pacienti s ITP diagnostikovanou nejméně před 6 měsíci byli refrakterní nebo relabovali na nejméně jednu předchozí terapii ITP s počtem trombocytů
< 30 000/µl (n = 67). Během randomizované fáze studie byli pacienti rozděleni ve třech věkových kohortách v poměru 2:1 do skupiny s eltrombopagem (n = 45) nebo placebem
(n = 22). Dávka eltrombopagu mohla být individuálně upravena podle počtu trombocytů.
Signifikantně větší poměr pacientů s eltrombopagem (62 %) ve srovnání s pacienty s placebem (32 %)
dosáhl primárního cílového parametru (poměr šancí: 4,3 [95% IS: 1,4; 13,3] p < 0,011).
Setrvalá odpověď se objevila v studii PETIT 2 u 50 % iniciálních respondérů v průběhu 20 z 24 týdnů
a v průběhu 15 z 24 týdnů v studii PETIT.
Studie zabývající se trombocytopenií spojenou s chronickou hepatitidou C
Účinnost a bezpečnost eltrombopagu v léčbě trombocytopenie u pacientů s infekcí HCV byly hodnoceny ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích. Ve studii ENABLE 1 byly jako antivirová léčba použity peginterferon alfa-2a s ribavirinem, ve studii ENABLE 2 byly použity peginterferon alfa-2b s ribavirinem. Pacientům nebyla podávána přímo působící antivirotika. Do obou studií byli zařazeni pacienti s počtem trombocytů < 75 000/µl a byli stratifikováni podle počtu trombocytů (< 50 000/µl a ≥ 50 000/µl až < 75 000/µl), screeningu HCV RNA (< 800 000 IU/ml a ≥ 800 000 IU/ml) a genotypu HCV (genotyp 2/3 a genotyp 1/4/6).
Charakteristiky onemocnění ve výchozím stavu byly podobné v obou studiích a byly konzistentní
s populací HCV pacientů s kompenzovanou cirhózou. Většina pacientů měla HCV genotyp 1 (64 %) a měla přemosťující fibrózu/cirhózu. Celkem 31 % pacientů již dříve podstoupilo terapii HCV, především pegylovaným interferonem plus ribavirinem. Medián počtu trombocytů ve výchozím stavu byl 59 500/µl v obou léčených skupinách: 0,8 % pacientů mělo < 20 000/µl, 28 % mělo
< 50 000/µl a 72 % mělo ≥ 50 000/µl trombocytů.
Studie sestávaly ze dvou fází – fáze před antivirovou léčbou a fáze antivirové léčby. Ve fázi před antivirovou léčbou dostávali pacienti nezaslepený eltrombopag, aby se jejich počet trombocytů zvýšil na ≥ 90 000/µl ve studii ENABLE 1 a na ≥ 100 000/µl ve studii ENABLE 2. Medián času potřebného k dosažení cílového počtu trombocytů ≥ 90 000/µl (ENABLE 1) nebo ≥ 100 000/µl (ENABLE 2) byl 2 týdny.
Primárním cílovým parametrem účinnosti byla v obou studiích setrvalá virologická odpověď (SVR, sustained virologic response), definovaná jako procento pacientů s nedetekovatelným množstvím HCV RNA 24 týdnů po ukončení plánovaného léčebného období.
V obou HCV studiích dosáhl SVR významně vyšší podíl pacientů ve skupině léčené eltrombopagem (n = 201, 21 %) v porovnání se skupinou, které bylo podáváno placebo (n = 65, 13 %) (viz tabulka 7).
Zlepšení poměru pacientů, kteří dosáhli SVR, bylo konzistentní napříč všemi podskupinami v randomizačních ramenech [výchozí počet trombocytů (< 50 000 vs. > 50 000), virová zátěž (< 800 000 IU/ml vs. ≥ 800 000 IU/ml) a genotyp (2/3 vs. 1/4/6)].
Tabulka 7 Virologická odpověď u HCV pacientů ve studiích ENABLE 1 a ENABLE 2
Souhrnná data
ENABLE 1
a
ENABLE 2
b
Pacienti, kteří dosáhli cílového počtu trombocytů a u kterých byla zahájena antivirová terapie c
1 439/1 520 (95 %)
680/715 (95 %)
759/805 (94 %)
Eltrombopag
Placebo
Eltrombopag
Placebo
Eltrombopag
Placebo
Celkový počet pacientů, kteří vstoupili do fázeantivirové léčby
n = 956
n = 485
n = 450
n = 232
n = 506
n = 253
% pacientů dosahujících virologické odpovědi
Celková SVR
d
21
13
23
14
19
13
Genotyp HCV RNA
Genotyp 2/3
35
25
35
24
34
25
Genotyp 1/4/6
e
15
8
18
10
13
7
Hladiny albuminu
f
≤ 35 g/l
11
8
> 35 g/l
25
16
MELD skóre
f
≥ 10
18
10
< 10
23
17
Eltrombopag podávaný v kombinaci s peginterferonem alfa-2a (180 µg jednou týdně po dobu 48 týdnů u genotypů 1/4/6; 24 týdnů u genotypů 2/3) plus ribavirin (800 až 1 200 mg denně ve dvou rozdělených dávkách podávaných perorálně)
Eltrombopag podávaný v kombinaci s peginterferonem alfa -2b (1,5 µg/kg jednou týdně po dobu 48 týdnů u genotypů 1/4/6; 24 týdnů u genotypů 2/3) plus ribavirin (800 až 1 400 mg perorálně ve dvou rozdělených dávkách)
Cílový počet trombocytů byl ≥ 90 000/µl v ENABLE 1 a ≥ 100 000/µl v ENABLE 2. V ENABLE 1 bylo 682 pacientů randomizováno do fáze antivirové terapie; 2 pacienti však odvolali souhlas před zahájením antivirové terapie.
p- hodnota < 0,05 pro eltrombopag versus placebo
64 % pacientů ve studii ENABLE 1 a ENABLE 2 mělo genotyp 1
Post-hoc analýzy
Další sekundární zjištění zahrnovala následující: významně méně pacientů léčených eltrombopagem
ukončilo předčasně antivirovou terapii v porovnání s pacienty léčenými placebem (45 % vs. 60 %,
p ≤0,0001). Vyšší podíl pacientů léčených eltrombopagem v porovnání s placebem nevyžadoval žádné snížení dávky antivirové terapie (45 % vs. 27 %). Léčba eltrombopagem oddálila a omezila počet případů snížení dávky peginterferonu.
⚠️ Upozornění
U trombocytopenických pacientů s HCV a s pokročilým jaterním onemocněním, které je definováno hladinami albuminu ≤ 35 g/l nebo modelem pro terminální stadium onemocnění jater (MELD) skóre
≥ 10, existuje zvýšené riziko nežádoucích účinků včetně potenciálně fatální jaterní dekompenzace a tromboembolických příhod, pokud jsou léčeni eltrombopagem v kombinaci s terapií založenou na interferonu. Navíc byl přínos léčby vyjádřený jako poměr dosažené setrvalé virologické odpovědi (sustained virological response, SVR) v porovnání s placebem u těchto pacientů omezený (zejména u pacientů s výchozí hladinou albuminu ≤ 35 g/l) v porovnání s celou skupinou pacientů s HCV. Léčba eltrombopagem má být u těchto pacientů zahájena pouze lékařem, který má zkušenosti s léčbou pokročilé HCV, a pouze v případě, že riziko trombocytopenie nebo nemožnost antivirové terapie vyžadují intervenci. Pokud je léčba považována za klinicky indikovanou, je zapotřebí tyto pacienty pečlivě sledovat.
Kombinace s přímo působícími antivirotiky
Bezpečnost a účinnost v kombinaci s přímo působícími antivirotiky schválenými k léčbě chronické
hepatitidy C nebyly stanoveny. Riziko hepatotoxicity
Podávání eltrombopagu může způsobit abnormality jaterních funkcí a těžkou hepatotoxicitu, která může být život ohrožující (viz bod
4.8
).
Sérové hladiny alaninaminotrasferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST) a bilirubinu se stanovují před zahájením terapie eltrombopagem, poté každé 2 týdny v průběhu fáze úpravy
dávkování a následně jednou za měsíc po stabilizaci dávky. Eltrombopag inhibuje UGT1A1 a OATP1B1, což může vést k nepřímé hyperbilirubinemii. Při zvýšení hladiny bilirubinu se má rozlišovat, zda se jedná o přímý či nepřímý bilirubin. Abnormální hladiny jaterních testů je nutno opakovaně zhodnotit v průběhu 3 až 5 dnů. Pokud jsou abnormality potvrzeny, monitorují se sérové hladiny jaterních testů až do doby vymizení abnormálních hodnot, jejich následné stabilizace nebo návratu
k výchozím hodnotám. Terapie eltrombopagem se má přerušit, pokud se hladiny ALT zvýší
(≥ 3násobek horní hranice normálu (upper limit of normal – ULN) u pacientů s normálními jaterními funkcemi nebo ≥ 3násobek výchozí hodnoty nebo > 5násobek ULN, podle toho, která hodnota je nižší, u pacientů s aminotransferázami zvýšenými již před léčbou) a pokud:
stále stoupají, nebo
přetrvávají po dobu ≥ 4 týdnů, nebo
jsou doprovázeny zvýšením hladiny přímého bilirubinu, nebo
jsou doprovázeny klinickými příznaky jaterního poškození nebo průkazem jaterní
dekompenzace.
Pokud je eltrombopag podáván pacientům s jaterním onemocněním, je vyžadováno zvýšené pozornosti. Pacientům s ITP má být podávána nižší úvodní dávka eltrombopagu. Vyžaduje se pečlivé sledování pacientů s poruchou jaterních funkcí (viz bod
4.2
).
Jaterní dekompenzace (podání s interferonem)
Jaterní dekompenzace u pacientů s chronickou hepatitidou C: doporučuje se sledovat pacienty s nízkou hladinou albuminu (≤ 35 g/l) nebo s MELD skóre před zahájením léčby ≥ 10.
U pacientů s chronickou HCV s jaterní cirhózou může být riziko jaterní dekompenzace při podání interferonu alfa. Ve dvou kontrolovaných klinických studiích u trombocytopenických pacientů s HCV nastala jaterní dekompenzace (ascites, hepatická encefalopatie, krvácení z varixů, spontánní bakteriální peritonitida) častěji v rameni s eltrombopagem (11 %) než v rameni s placebem (6 %). U pacientů s nízkými hladinami albuminu (≤ 35 g/l) nebo s MELD skóre ve výchozím stavu ≥ 10 bylo 3krát vyšší riziko jaterní dekompenzace a zvýšené riziko fatálních nežádoucích účinků v porovnání
s pacienty s méně pokročilým jaterním onemocněním. Navíc byl přínos léčby vyjádřený jako poměr dosažené SVR v porovnání s placebem u těchto pacientů omezený (zejména u pacientů s výchozí hladinou albuminu ≤ 35 g/l) v porovnání s celou skupinou. Eltrombopag má být těmto pacientům podán pouze po pečlivém posouzení očekávaného přínosu v porovnání s riziky. Pacienti s těmito charakteristikami mají být pečlivě sledováni, zda se u nich nevyskytují známky a příznaky jaterní dekompenzace. Kritéria k vysazení léčby je třeba vyhledat v odpovídajícím souhrnu údajů o přípravku (SmPC) přípravku s interferonem. Pokud je antivirová terapie vysazena kvůli jaterní dekompenzaci, má být léčba eltrombopagem ukončena.
Trombotické/tromboembolické komplikace
V kontrolovaných studiích u trombocytopenických pacientů s HCV, kteří dostávali terapii založenou na interferonu (n = 1 439), byly u 38 z 955 pacientů (4 %) léčených eltrombopagem a u 6
ze 484 pacientů (1 %) ve skupině s placebem zaznamenány TEE. Hlášené trombotické/tromboembolické komplikace zahrnovaly jak venózní, tak arteriální příhody. Většina TEE nebyla závažná a byla vyřešena před ukončením studie. Trombóza portální žíly byla nejčastější TEE v obou skupinách (2 % ve skupině pacientů léčených eltrombopagem a < 1 % ve skupině
s placebem). Nebyl pozorován žádný specifický časový vztah mezi zahájením léčby a výskytem TEE.
Pacienti s nízkými hladinami albuminu (≤ 35 g/l) nebo MELD ≥ 10 měli 2krát vyšší riziko TEE než
pacienti s vyššími hladinami albuminu; pacienti ve věku ≥ 60 let měli 2krát vyšší riziko TEE
v porovnání s mladšími pacienty. Eltrombopag má být těmto pacientům podán pouze po pečlivém posouzení očekávaného přínosu v porovnání s riziky. Pacienti mají být pečlivě sledováni, zda se u nich nevyskytují známky a příznaky TEE.
U pacientů s chronickým onemocněním jater (CLD), kteří byli léčeni eltrombopagem v dávce 75 mg jednou denně po dobu 2 týdnů před plánovanými lékařskými výkony invazivního charakteru, bylo zjištěno zvýšené riziko vzniku tromboembolických příhod (TEE). U šesti ze 143 (4 %) dospělých pacientů s chronickým onemocněním jater, kterým byl podáván eltrombopag, se vyskytly tromboembolické příhody (TEE) (všechny portálního venózního systému) a u dvou ze 145 (1 %) pacientů ve skupině dostávající placebo se vyskytly tromboembolické příhody (TEE) (jedna portálního venózního systému a jeden infarkt myokardu). U pěti z 6 pacientů léčených eltrombopagem se při počtu trombocytů > 200 000/µl vyskytly tromboembolické komplikace do 30 dní po podání poslední dávky eltrombopagu. Eltrombopag není indikován k léčbě trombocytopenie u pacientů
s chronickým jaterním onemocněním připravovaným na invazivní výkon.
V klinických studiích s eltrombopagem u pacientů s ITP byly tromboembolické příhody pozorovány při nízkých nebo normálních počtech trombocytů. Při podávání eltrombopagu pacientům se známými rizikovými faktory tromboembolismu, které zahrnují, ale nejsou omezeny na vrozené (např. Leidenská mutace faktoru V) nebo získané rizikové faktory (např. deficit antitrombinu III, antifosfolipidový syndrom), pokročilý věk, déle trvající imobilizace, malignity, hormonální antikoncepce a hormonální substituční terapie, operace/úraz, obezita, kouření, je zapotřebí opatrnost. Počet trombocytů má být pečlivě sledován a při zvýšení nad stanovenou cílovou hodnotu má být zváženo snížení dávky nebo ukončení léčby eltrombopagem (viz bod
4.2
). U pacientů s rizikem TEE jakéhokoli původu má být zvážen poměr rizika a přínosu léčby.
V klinických studiích u pacientů s refrakterní SAA nebyly identifikovány žádné případy TEE, nicméně riziko vzniku těchto nežádoucích účinků nelze vyloučit z důvodu omezeného počtu exponovaných pacientů. Vzhledem k povaze vzniku TEE a vzhledem k nejvyšší indikované dávce pro pacienty s SAA (150 mg/den) lze u pacientů s SAA tento nežádoucí účinek očekávat.
Eltrombopag nemá být podáván pacientům s ITP s poruchou funkce jater (skóre ≥ 5 dle Childa a Pugha), pokud očekávaný přínos nepřevýší identifikované riziko trombózy portální žíly. Pokud je léčba považována za odpovídající, je při podávání eltrombopagu pacientům s poruchou funkce jater zapotřebí opatrnost (viz body
4.2
a
4.8
).
Krvácení po přerušení léčby eltrombopagem
Při přerušení léčby eltrombopagem se pravděpodobně znovu objeví trombocytopenie. Po přerušení léčby eltrombopagem se počet trombocytů vrátí u většiny pacientů k výchozím hodnotám
v průběhu 2 týdnů, což zvyšuje riziko krvácení a v některých případech to ke krvácení může vést. Toto riziko se zvyšuje, pokud je léčba eltrombopagem přerušena při současném podávání antikoagulačních nebo antiagregačních přípravků. Při přerušení léčby eltrombopagem se doporučuje znovu zahájit léčbu ITP v souladu se současnými léčebnými postupy. Další léčebný postup může zahrnovat přerušení antikoagulační a/nebo antiagregační terapie; změnu antikoagulační léčby nebo podání trombocytů.
Počet trombocytů musí být monitorován jednou týdně po dobu 4 týdnů od přerušení léčby
eltrombopagem.
V klinických studiích s HCV byl po vysazení peginterferonu, ribavirinu a eltrombopagu hlášen vyšší výskyt gastrointestinálního krvácení, včetně závažných a fatálních případů. Po ukončení léčby mají být pacienti sledováni, zda se u nich nevyskytují známky nebo příznaky gastrointestinálního krvácení.
Tvorba retikulinových vláken v kostní dřeni a riziko fibrózy kostní dřeně
Eltrombopag může zvyšovat riziko rozvoje nebo progrese tvorby retikulinových vláken v kostní dřeni. Význam tohoto nálezu, stejně jako u jiných agonistů trombopoetinového receptoru (TPO-R), nebyl zatím stanoven.
Před zahájením léčby eltrombopagem má být pečlivě vyšetřen nátěr z periferní krve k výchozímu stanovení morfologických abnormalit krevních buněk. Po nastavení stabilní dávky eltrombopagu se celkový krevní obraz včetně počtu leukocytů a diferenciálního rozpočtu leukocytů provádí jednou měsíčně. Pokud jsou zpozorovány nezralé nebo dysplastické buňky, je nutné další vyšetření nátěru z periferní krve ke zhodnocení nových nebo zhoršení se stávajících morfologických abnormalit (např. kapkovité nebo jaderné erytrocyty, nezralé leukocyty) nebo cytopenie. Pokud se u pacienta objeví nové morfologické abnormality, nebo se zhorší ty stávající, nebo se rozvine cytopenie, je nutné léčbu eltrombopagem přerušit a zvážit biopsii kostní dřeně, včetně zhodnocení fibrotizace kostní dřeně.
Progrese již přítomného myelodysplastického syndromu (MDS)
Existuje teoretické riziko, že agonisté TPO-R mohou stimulovat progresi již existujících hematologických malignit jako je MDS. Agonisté TPO-R jsou růstové faktory, které vedou k expanzi trombopoetických progenitorových buněk, jejich diferenciaci a produkci trombocytů. TPO-R je exprimován převážně na povrchu buněk myeloidní řady.
V klinických studiích s TPO-R agonisty u pacientů s MDS byly pozorovány případy přechodného zvýšení počtu blastů a byly zaznamenány případy progrese MDS do akutní myeloidní leukemie (AML).
Diagnóza idiopatické trombocytopenické purpury (ITP) nebo SAA u dospělých a starších pacientů má být potvrzena vyloučením přítomnosti jiných onemocnění, u kterých je jedním z příznaků rovněž výskyt trombocytopenie, zejména je zapotřebí vyloučit diagnózu MDS. V průběhu léčby ITP se má u pacientů zvážit provedení aspirace kostní dřeně a provedení trepanobiopsie, a to obzvláště u pacientů starších 60 let a u pacientů se systémovými projevy onemocnění nebo abnormálními příznaky choroby, jako je zvýšení počtu blastů v periferní krvi.
Účinnost a bezpečnost eltrombopagu nebyly stanoveny k léčbě trombocytopenie způsobené MDS. Přípravek Eltrombopag Abdi nemá být mimo klinické studie používán k léčbě trombocytopenie způsobené MDS.
Cytogenetické abnormality a progrese do MDS/AML u pacientů s SAA
Je známo, že se u pacientů s SAA vyskytují cytogenetické abnormality. Není však známo, jestli eltrombopag zvyšuje riziko cytogenetických abnormalit u pacientů s SAA. V klinické studii fáze II u pacientů s refrakterní SAA s eltrombopagem s počáteční dávkou 50 mg/den (navýšenou každé 2 týdny do maximální dávky 150 mg/den) (ELT112523) byl pozorován výskyt nových cytogenetických abnormalit u 17,1 % dospělých pacientů [7/41 (kde 4 z nich měli změny na chromozomu 7)].
Medián času účasti ve studii do výskytu cytogenetické abnormalit byl 2,9 měsíce.
V klinické studii fáze II u pacientů s refrakterní SAA s eltrombopagem při dávce 150 mg/den (s doporučenou modifikací dle věku nebo rasy) (ELT116826) byl pozorován vznik nových cytogenetických abnormalit u 22,6 % dospělých pacientů [7/31 (kde 3 z nich měli změny na
chromozomu 7)]. Všech 7 pacientů mělo na počátku studie normální cytogenetické vyšetření. Ve
3. měsíci terapie eltrombopagem byla cytogenetická abnormalita pozorována u 6 pacientů, u 1 pacienta byla pozorována v 6. měsíci terapie eltrombopagem.
V klinických studiích s eltrombopagem u SAA pacientů byl u 4 % pacientů (5/133) diagnostikován MDS. Medián času do diagnózy byl 3 měsíce od začátku léčby eltrombopagem.
U pacientů s SAA neodpovídajích na léčbu nebo těžce předléčených imunosupresivní terapií se doporučuje provést před zahájením a dále po 3 a 6 měsících léčby eltrombopagem cytogenetické vyšetření kostní dřeně. Pokud se objeví nové cytogenetické abnormality, musí se zvážit, zda je vhodné pokračovat v léčbě eltrombopagem.
Oční změny
V toxikologických studiích s eltrombopagem u hlodavců byla pozorována katarakta (viz bod 5.3).
V kontrolovaných studiích u trombocytopenických pacientů s HCV léčených interferonem (n =1 439) byla hlášena progrese katarakt, které byly přítomny již před léčbou, nebo výskyt katarakty
u 8 % pacientů ve skupině s eltrombopagem a u 5 % ve skupině s placebem. Krvácení ze sítnice, většinou stupně 1 nebo 2, bylo hlášeno u pacientů s HCV léčených interferonem, ribavirinem a eltrombopagem (2 % pacientů ve skupině s eltrombopagem a 2 % ve skupině s placebem). Krvácení se vyskytlo na povrchu sítnice (preretinální), pod sítnicí (subretinální), nebo uvnitř sítnice. Je doporučeno pravidelné oftalmologické sledování pacientů.
Prodloužení intervalu QT/QTc
Studie QTc u zdravých dobrovolníků, kterým byl podáván eltrombopag v dávce 150 mg denně, neprokázaly klinicky významný vliv na srdeční repolarizaci. Prodloužení QTc intervalu bylo hlášeno v klinických studiích u pacientů s ITP a u trombocytopenických pacientů s HCV. Klinický význam těchto prodloužení QTc intervalu není znám.
Ztráta odpovědi na eltrombopag
Ztráta odpovědi nebo selhávání v udržení odpovědi trombocytů na léčbu eltrombopagem při doporučeném dávkovacím rozmezí mají vést k pátrání po vyvolávajících faktorech, včetně zvýšené tvorby retikulinových vláken v kostní dřeni.
Pediatrická populace
Výše uvedená upozornění a opatření pro ITP se uplatňují i u pediatrické populace.
Interference s laboratorními testy
Eltrombopag je velice zbarvující, a proto má potenciál interferovat s určitými laboratorními testy. U pacientů užívajících přípravek Eltrombopag byly hlášeny případy změny zbarvení séra a interference s testy na stanovení celkového bilirubinu a kreatininu. Pokud jsou laboratorní výsledky a klinická pozorování nekonzistentní, může při stanovení platnosti výsledku pomoci opětovné testování užitím jiné testovací metody.
Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.