AGEN 10MG Tableta

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciového kanálu, selektivní blokátory kalciového kanálu s hlavním vlivem na cévy. ATC kód: C08CA01. Amlodipin je inhibitor přenosu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinů (blokátor pomalých kalciových kanálů nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje tak membránový transport kalciových iontů do srdce a hladkého svalstva cévních stěn. Mechanizmus antihypertenzivního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny.‍‍‍‍‍‍​​​‍​​​​​​ Přesný mechanizmus, kterým amlodipin vyvolává ústup anginózních bolestí, nebyl dosud zcela popsán, je však známo, že amlodipin omezuje celkovou ischemickou zátěž srdečního svalu dvěma mechanizmy: Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly, a tak snižuje celkový periferní odpor („afterload“) proti němuž musí srdce krev pumpovat. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence zůstává stabilní, toto snížení zatížení vede k tomu, že se srdce méně namáhá a snižuje se spotřeba energie a požadavek srdečního svalu na množství kyslíku. Mechanizmus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně i rozšíření hlavních koronárních artérií a koronárních arteriol, a to jak v normální oblasti, tak v oblasti ischemické. Toto rozšíření u pacientů s koronárními spazmy (Prinzmetalova nebo variantní angina pectoris) zvyšuje přívod kyslíku do srdečního svalu. U pacientů s hypertenzí došlo při podávání amlodipinu jedenkrát denně ke klinicky signifikantnímu snížení krevního tlaku v průběhu 24 hodin, a to jak v leže, tak ve stoje. Díky pomalému nástupu účinku nedochází při podávání amlodipinu k akutní hypotenzi. U pacientů s anginou pectoris se při podávání amlodipinu jedenkrát denně prodlužuje období tolerance tělesné zátěže a zpomaluje nástup anginózní bolesti a čas na 1 mm depresi segmentu ST na EKG a snižuje se dále jak frekvence výskytu záchvatů anginy, tak spotřeba nitroglycerinu. Po podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky nebo změny plazmatických koncentrací lipidů a použití amlodipinu je tak možné u pacientů s astmatem, diabetem a dnou. Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) Účinnost amlodipinu v preventivních klinických studiích u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla zhodnocena v multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii (CAMELOT) na 1997 pacientech. Kromě standardního podávání statinů, beta-blokátorů, diuretik a aspirinu bylo těchto 663 pacientů léčeno 5–10 mg amlodipinu, 673 pacientů bylo léčeno 10–20 mg enalaprilu, a 655 pacientů bylo léčeno placebem po dobu dvou let. Klíčové výsledky účinnosti jsou popsány v tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem je spojena s méně častou hospitalizací pacientů z důvodu anginy a koronární revaskularizace u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Tabulka1. Incidence signifikantních klinických výstupů studie CAMELOT Výskyt kardiovaskulárních příhod v (%) Amlodipin vs. Placebo Výsledky amlodipin placebo enalapril míra rizika(95% IS) p-hodnota Primární cílkardiovaskulární příhody 110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,69 (0,54-0,88) 0,003 Jednotlivé komponenty koronárnírevaskularizace 78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) 0,03 hospitalizacez důvodů anginy 51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) 0,002 nefatální infarktmyokardu 14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) 0,37 mrtvice nebotranzitorní ischemická ataka 6 (0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) 0,15 kardiovaskulárníúmrtí 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,48-12,7) 0,27 hospitalizacez důvodu MSS 3 (0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) 0,46 resuscitována srdeční zástava 0 4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,04 nové onemocněníperiferních cév 5 (0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50-13,4) 0,24 Zkratky: MSS-městnavé srdeční selhání, IS-interval spolehlivosti, TIA-tranzitorní ischemická ataka. Užití u pacientů se srdečním selháním Hemodynamické studie založené na kontrolovaných klinických studiích, v nichž byli pacienti se srdečním selháním NYHA tříd II až IV podrobeni zátěžové zkoušce ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu posuzovaného pomocí tolerance tělesné zátěže, zhoršení ejekční frakce levé komory a klinických symptomů. Ze studie kontrolované placebem (PRAISE) vyplývá, že podání amlodipinu při chronickém selhání srdce NYHA tříd III až IV léčených digoxinem, diuretiky a ACE inhibitory nezvyšuje riziko úmrtí ani riziko kombinace morbidity a mortality. V následující dlouhodobé placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u nemocných se srdečním selháním NYHA tříd III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu nebo diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině nemocných bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému, přestože nebyl zjištěn žádný signifikantní rozdíl ve výskytu zhoršení srdečního selhání ve srovnání s placebem. Užívání jako prevence infarktu myokardu Randomizovaná dvojitě zaslepená studie morbidity a mortality (ALLHAT) byla navržena pro srovnání novějších lékových terapií: amlodipinem v dávce 2,5–10 mg/d (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinoprilem v dávce 10–40 mg/d (ACE inhibitor) jako lékem první volby, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5–25 mg/d u pacientů s mírnou až středně těžkou hypertenzí. Celkem 33 357 hypertenzních pacientů ve věku 55 let nebo starších bylo randomizováno a sledováno po průměrnou dobu 4,9 let. Pacienti měli nejméně jeden přidružený rizikový faktor ischemické choroby srdeční a to včetně: předchozího infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice (> 6 měsíců před zařazením do studie) nebo zjištěné jiné aterosklerotické onemocnění (celkově 51,5 %), diabetes typu 2 (36,1 %), hladina cholesterolu HDL-C < 35 mg/dL (11,6 %), elektrokardiogramem nebo echokardiografem diagnostikována hypertrofie levé komory srdeční (20,9 %), kouření v době studie (21.9%). Primární cíl byl složený z fatální ICHS nebo nefatálního infarktu myokardu. V primárním cílovém parametru nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu: RR 0,98, 95% CI (0,90 – 1,07) p=0,65. Mezi sekundárními ukazateli, incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) byla signifikantně vyšší ve skupině amlodipinu než ve skupině chlortalidonu (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25 – 1,52] p<0,001). Avšak v mortalitě z jakékoliv příčiny nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu. RR 0,96, 95 % CI [0,89 – 1,02] p=0,20. Užívání u pediatrické populace (ve věku od 6 let) Studie, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let většinou se sekundární hypertenzí, porovnávající dávku 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem prokázala, že obě dávky významně snižují systolický tlak krve v porovnání s placebem. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný. Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá účinnost terapie amlodipinem k redukci kardiovaskulárních chorob v dětství a mortality v dospívání také nebyla dosud stanovena.