RAPIBLOC 20MG/2ML Koncentrát pro injekční roztok

Rapibloc koncentrát musí být před podáním naředěn (viz bod 6). Nejčastěji pozorovaným nežádoucím účinkem je hypotenze, která rychle vymizí po snížení dávky nebo vysazení. Sledování Rapibloc koncentrát je hyperosmolární a může způsobit riziko tromboflebitidy, místo vpichu musí být sledováno. Je třeba se vyhnout extravazaci, a pokud je detekována, musí být odpovídajícím způsobem ošetřena. V případě náhodného extravaskulárního vpichu musí být použito jiné místo vpichu. U všech pacientů léčených landiololem se doporučuje průběžně monitorovat krevní tlak a EKG. Syndrom preexcitace U pacientů se syndromem preexcitace v kombinaci s fibrilací síní je třeba se vyhnout beta-blokátorům. U těchto pacientů mohou beta-blokády atrioventrikulárního uzlu zvýšit vedení přes akcesorní dráhu a mohou vyvolat komorovou fibrilaci. Srdeční blokáda prvního stupně Vzhledem k negativnímu účinku na dobu atrioventrikulárního vedení je třeba pacientům se srdeční blokádou prvního stupně podávat beta-blokátory jen se zvýšenou opatrností (viz také bod 4.3 ). Prinzmetalova angína pectoris Beta-blokátory mohou zvýšit počet a trvání anginózních záchvatů u pacientů s Prinzmetalovou (vazospastickou) anginou pectoris v důsledku neoponované vazokonstrikce koronárních tepen zprostředkované alfa-receptory. Neselektivní beta-blokátory nemají být používány u těchto pacientů a selektivní beta-1 blokátory mají být používány pouze s nejvyšší opatrností. V případě městnavého srdečního selhání s sebou beta blokáda nese potenciální nebezpečí dalšího potlačení kontraktility srdečního svalu a vyvolání ještě závažnějšího selhání. Při první známce nebo příznaku hrozícího srdečního selhání se nemají podávat další dávky landiololu a pacientům musí být poskytnuta příslušná lékařská péče. Srdeční selhání a hemodynamicky nestabilní pacienti Použití landiololu ke kontrole komorové odpovědi u pacientů se supraventrikulárními arytmiemi se má provádět s opatrností, je-li pacient hemodynamicky nestabilní nebo užívá jiné léčivé přípravky, které zhoršují některý nebo všechny z následujících stavů: periferní rezistenci, plnění srdečních komor, kontraktilitu myokardu nebo šíření elektrického impulzu v myokardu. Současné podávání landiololu s jinými léčivými přípravky Současné podávání landiololu s verapamilem nebo diltiazemem se u pacientů s abnormalitami atrioventrikulárního vedení nedoporučuje (viz také bod 4.5 ). Pacienti s diabetem Landiolol se má u diabetiků nebo v případě hypoglykémie používat se zvýšenou opatrností. Hypoglykémie je závažnější při užívání beta-blokátorů s nižší kardioselektivitou. Betablokátory mohou maskovat známky hypoglykémie, např. tachykardii. Nicméně závratě a pocení nemusí být ovlivněny. Porucha funkce ledvin Hlavní metabolit landiololu (M1) se vylučuje ledvinami a je pravděpodobné, že se u pacientů s poruchou funkce ledvin hromadí. Ačkoli M1 metabolit landiololu nepůsobí jako beta-blokátor dokonce ani v dávkách 200krát vyšších než mateřské léčivo, landiolol se má používat s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin. Výsledky klinické studie naznačují, že při podávání landiololu pacientům podstupujícím terapii nahrazující funkci ledvin nejsou nutná žádná zvláštní opatření. Feochromocytom U pacientů s feochromocytomem má být landiolol používán s opatrností a pouze po předchozí léčbě blokátory alfa-receptorů (viz bod 4.3 ). Bronchospastické onemocnění Pacienti s bronchospastickým onemocněním zpravidla nemají dostávat beta-blokátory. Vzhledem k vysoké relativní beta-1 selektivitě a titratabilitě landiolol může být s opatrností u těchto pacientů používán. Dávka landiololu se má opatrně upravit k dosažení co nejnižší účinné dávky. V případě bronchospazmu se nemají podávat další dávky landiololu, a pokud je to nutné, má se podat beta-2 agonista. Pokud pacient již užívá látku stimulující beta-2 receptory, může být nutné přehodnotit dávku této látky. Poruchy periferního krevního oběhu U pacientů s poruchami periferního oběhu (Raynaudova nemoc nebo syndrom, intermitentní klaudikace) mají být beta-blokátory používány s velkou opatrností, protože může dojít ke zhoršení těchto poruch. Beta-blokátory mohou zvýšit jak citlivost vůči alergenům, tak i závažnost anafylaktických reakcí. Pacienti užívající beta-blokátory nemusí reagovat na obvyklé dávky epinefrinu, používané k léčbě anafylaktických reakcí (viz bod 4.5 ). Rapibloc koncentrát obsahuje 672 mg ethanolu (96%) v maximální jednotlivé dávce (vypočteno pro pacienta s tělesnou hmotností 70 kg), což odpovídá méně než 17 ml piva nebo 7 ml vína na jednu dávku. Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) a méně než 1 mmol draslíku (39 mg) v jedné ampulce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku a draslíku“.