⚠️ Upozornění
Hepatotoxicita
Byla hlášena závažná a někdy fatální hepatitida spojená s isoniazidem, která je pravděpodobně způsobena metabolitem diacetylhydrazinem. Většina případů se objevuje během prvních 3 měsíců léčby, avšak hepatotoxicita se může objevit i po delší době léčby. Mezi pacienty zvláště ohrožené rozvojem hepatitidy patří např.:
starší pacienti (hepatotoxicita je vzácná u osob mladších 20 let a nejčastější u osob starších 50 let),
každodenní konzumenti alkoholu (pacientům je třeba důrazně doporučit, aby omezili konzumaci
alkoholických nápojů, viz bod
4.5
),
pacienti s aktivním chronickým onemocněním jater (přípravek Isoniazid je kontraindikován u pacientů s akutním onemocněním jater v anamnéze, viz bod
4.3
),
osoby s injekčním zneužíváním drog v anamnéze.
Pečlivé sledování se doporučuje také u pacientů s podvýživou nebo HIV infekcí, u pacientů, o nichž je známo, že jsou pomalí acetylátoři (viz bod
5.2
), a u pacientů léčených potenciálně hepatotoxickými
léčivými přípravky (viz také bod
4.5
).
Výskyt závažné hepatotoxicity lze minimalizovat pečlivým sledováním jaterních funkcí a kontrolou příznaků v měsíčních intervalech. Pacienti mají být poučeni, aby okamžitě hlásili známky nebo příznaky odpovídající poškození jater nebo jiným nežádoucím účinkům. Ty zahrnují: nevysvětlitelnou anorexii, nauzeu, zvracení, tmavou moč, ikterus, vyrážku, perzistující parestezii rukou a nohou, perzistující únavu, slabost po dobu delší než 3 po sobě jdoucí dny a citlivost břicha, zejména v
pravém horním kvadrantu. V případě výskytu těchto příznaků nebo pokud jsou detekovány známky naznačující poškození jater, je nutné okamžitě přerušit užívání isoniazidu. Pokračování v užívání přípravku Isoniazid může v těchto případech způsobit závažnější formu poškození jater.
Kromě měsíčních kontrol příznaků mají být před zahájením léčby isoniazidem, a poté pravidelně v průběhu léčby, měřeny hodnoty jaterních enzymů (zejména AST a ALT). Hodnoty jaterních enzymů jsou během léčby isoniazidem často zvýšené. Tyto účinky na jaterní funkce jsou obvykle mírné až
středně závažné a většinou se spontánně normalizují do 3 měsíců, a to i při pokračující léčbě. Pokud však koncentrace jaterních enzymů překročí 3 až 5násobek horní hranice normy, je třeba důrazně zvážit přerušení podávání přípravku Isoniazid.
Periferní neuropatie
Nejčastějším toxickým účinkem isoniazidu je periferní neuropatie (viz bod
4.8
). Frekvence výskytu závisí na dávce a na predispozičních stavech, jako je podvýživa, chronická závislost na alkoholu,
infekce HIV, selhání ledvin nebo diabetes mellitus, kojenecký věk, dospívání, těhotenství nebo kojení. U pacientů s preexistující neuropatií nebo se stavy, které k ní mohou predisponovat, má proto být přípravek Isoniazid používán za pečlivého sledování a v takových případech se doporučuje současné podávání pyridoxinu (viz bod
4.2
).
Další neurologické stavy
Přípravek Isoniazid má být používán s opatrností u pacientů se záchvatovými onemocněními nebo s
psychózou v anamnéze.
Zkřížená citlivost
Pacienti hypersenzitivní na ethionamid, pyrazinamid, niacin (kyselinu nikotinovou) nebo jiné chemicky příbuzné léky mohou být hypersenzitivní i na isoniazid.
Diabetes mellitus
Pacienti s diabetem mají být pečlivě sledováni, protože isoniazid může ovlivnit regulaci hladiny
glukosy v krvi. Tyto osoby mohou být také více ohroženy periferní neuropatií, viz výše.
Porucha funkce ledvin
Pacienti s poruchou funkce ledvin, zejména ti, kteří jsou pomalí acetylátoři (viz body
4.2
a
5.2
), mohou být vystaveni zvýšenému riziku nežádoucích účinků isoniazidu, jako je periferní neuropatie, a mají být odpovídajícím způsobem sledováni. Stejně jako u ostatních pacientů má být podávána
odpovídající suplementace pyridoxinem (viz výše), aby se předešlo neurotoxicitě.
Rezistence
Isoniazid musí být vždy užíván v kombinaci s odpovídajícími dávkami jiných antituberkulotik.
Používání isoniazidu samostatně vede k rychlému rozvoji rezistentních kmenů.
