FOMEPIZOLE SERB 5MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok

Zahájená terapie otravy etylenglykolem pomocí ethanolu nevylučuje použití fomepizolu. Avšak kombinace ethanolu a fomepizolu se zpravidla nedoporučuje.​‍​​​​​‍​‍‍‍‍​‍‍ (viz bod 4.5 ) U některých pacientů je možno pozorovat lehčí alergické reakce (kožní vyrážka, hypereosinofilie). Tyto příznaky musí být sledovány. Léčba by měla být upravena v případě závažné hypersenzitivní reakce (angioedém, bronchospasmus, anafylaktický šok). V těchto případech by měla být infuze fomepizolsulfátu okamžitě přerušena, pokud neexistuje jiná zjištěná příčina; mělo by se začít se symptomatickou léčbou a fomepizolsulfát by neměl být pacientovi znovu podáván. Měla by být zahájena léčba ethanolem a je třeba zvážit hemodialýzu. Intoxikace etylenglykolem vede v těžkých případech k metabolické acidóze (aniontový gap nad 16 mmol/l), křečím a kómatu a k renální insuficienci. Terapie otravy etylenglykolem má za cíl zabránit tvorbě toxických metabolitů etylenglykolu, upravit metabolickou acidózu, dále dosáhnout dostatečné hydratace (orálně nebo intravenózně pokud je nutné), aby se předešlo nebezpečí dehydratace a hypernatrémie, dále pak urychlit eliminaci etylenglykolu močí a pokud je to nezbytné, i odstranění toxických metabolitů pomocí hemodialýzy. Klinická monitorace pacienta zahrnuje pravidelné kontroly plazmatických koncentrací etylenglykolu, krevních plynů, pH, elektrolytů, sérového kreatininu, vyšetření moči včetně oxalátů. Doporučuje se kontrola jaterních transamináz a krevního obrazu za měsíc po terapii. U preexistující jaterní insuficience jsou nutné časté kontroly transamináz. FOMEPIZOL SERB 5 mg/l koncentrát pro přípravu infuzního roztoku se nesmí aplikovat nezředěný. Zředěný roztok se nesmí podat jako bolusová injekce. Tento léčebný přípravek obsahuje natrium 55 mg (2,4 mmol) v 1 ampuli, což odpovídá 2,8 % maximálního denního, příjmu natria v potravě pro dospělého podle doporučení WHO. U pacientů, kteří musí dodržovat dietu s kontrolou sodíku, se doporučuje použít k naředění roztok glukózy (viz bod 6.6.).