CICLOSPORIN VIATRIS 100MG Měkká tobolka

Lékařský dohled Ciclosporin Viatris mohou předepisovat pouze lékaři se zkušeností s imunosupresivní léčbou, kteří mohou náležitě sledovat nemocného, včetně pravidelného celkového fyzikálního vyšetření, měření krevního tlaku a kontroly laboratorních bezpečnostních parametrů.‍​‍‍‍​‍‍‍‍‍‍‍‍​‍ Nemocní po transplantaci mají být léčeni v zařízeních s náležitým laboratorním vybavením a dalším pomocným zdravotnickým vybavením. Lékař odpovědný za udržovací léčbu musí dostat úplné informace potřebné pro sledování nemocného. Lymfomy a jiné malignity Podobně jako jiná imunosupresiva zvyšuje cyklosporin riziko vzniku lymfomů a jiných malignit postihujících zejména kůži. Zdá se, že zvýšené riziko souvisí spíše s mírou a délkou imunosuprese než s určitým použitým přípravkem. Z tohoto důvodu je nutné opatrně používat léčebný režim s kombinací více imunosupresiv (včetně cyklosporinu), protože může vést ke vzniku lymfoproliferativních onemocnění nebo nádorových onemocnění solidních orgánů, z nichž některé, jak bylo zaznamenáno, skončily fatálně. S ohledem na potenciální riziko malignit kůže by pacienti léčení přípravkem Ciclosporin Viatris, zejména léčení pro psoriázu nebo atopickou dermatitidu, měli být upozorněni, že se nemají vystavovat přímému slunečnímu záření a nesmí být současně léčeni UVB ozařováním nebo PUVA fotochemoterapií. Infekce Podobně jako u jiných imunosupresiv predisponuje léčba cyklosporinem pacienty k rozvoji různých bakteriálních, mykotických, parazitárních a virových infekcí, často oportunními patogeny. U pacientů užívajících cyklosporin byla zjištěna aktivace latentních polyomavirových infekcí, které mohou vést k polyomavirové nefropatii (PVAN), zejména BK virus nefropatii (BKVN) nebo JC virové progresivní multifokální leukoencefalopatii (PML). Tyto stavy jsou často spojené s vysokou celkovou imunosupresivní zátěží a měly by být brány v potaz při diferenciální diagnostice imunosuprimovaných pacientů se zhoršenou funkcí ledvin nebo neurologickými příznaky. Byly hlášené vážné a/nebo fatální následky. Proto musí být, zejména u nemocných dlouhodobě užívajících kombinovanou imunosupresivní léčbu, učiněna efektivní preventivní a léčebná opatření. Renální toxicita Jako častá a potenciálně závažná komplikace se může během léčby přípravkem Ciclosporin Viatris vyskytnout zvýšení sérového kreatininu a močoviny. Tyto funkční změny jsou závislé na dávce a jsou zpočátku reverzibilní, obvykle reagují na snížení dávky. Během dlouhodobé léčby mohou u některých nemocných nastat strukturální změny ledvin (např. intersticiální fibróza), které musí být u nemocných po transplantaci ledvin odlišeny od změn vzniklých v důsledku chronických rejekcí. Je proto nutné v této souvislosti pravidelně kontrolovat renální funkce v souladu s místními předpisy (viz body 4.2 a 4.8 ). Hepatotoxicita Ciclosporin Viatris může také v závislosti na dávce způsobit reverzibilní zvýšení sérového bilirubinu a jaterních enzymů (viz bod 4.8 ). U pacientů léčených cyklosporinem došlo v období po registraci k vyžádaným a spontánním hlášením hepatotoxicity a poškození jater, které zahrnovaly cholestázu, žloutenku, hepatitidu a selhání jater. Nejvíce případů bylo u pacientů s významnými komorbiditami, základními onemocněními a dalšími ovlivňujícími faktory včetně komplikací infekcemi a současné léčby léky s hepatotoxickým potenciálem. V některých případech, především u transplantovaných pacientů, byly hlášeny fatální následky (viz bod 4.8 ). Je třeba pečlivě sledovat hodnoty vyšetření funkčních hepatálních testů. Při abnormálních hodnotách může být nutné snížit dávkování (viz body 4.2 a 5.2 ). Starší pacienti (65 let a více) U starších pacientů je nutno zvláště pečlivě monitorovat funkci ledvin. Monitorování hladin cyklosporinu (viz bod 4.2 ) U pacientů po transplantaci, kteří užívají Ciclosporin Viatris, je rutinní monitorování hladin cyklosporinu důležitým bezpečnostním opatřením. K monitorování hladin cyklosporinu v plné krvi se dává přednost metodám používajícím specifických monoklonálních protilátek (měření hladin původního léku). Ke stejnému účelu (měření hladiny původního léku) lze použít i metody vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC). Při použití plazmy nebo séra je nezbytné dodržovat standardní protokol separace (čas a teplotu). Počáteční monitorování pacientů po transplantaci jater je možné provádět buď specifickými monoklonálními protilátkami nebo současným hodnocením jak specifickými, tak i nespecifickými monoklonálními protilátkami, aby bylo stanoveno dávkování zajišťující adekvátní imunosupresi. U jiných indikací než transplantací se doporučuje občasné sledování hladin cyklosporinu v krvi, např. pokud je Ciclosporin Viatris podáván současně s látkami, které mohou ovlivnit farmakokinetiku cyklosporinu nebo v případě neobvyklé klinické odpovědi (např. nízká účinnost nebo vyšší intolerance při renální dysfunkci). Koncentrace cyklosporinu v krvi, plazmě a séru je pouze jedním z mnoha faktorů určujících klinický stav nemocného, a proto jsou tyto výsledky v souvislosti s jinými klinickými a laboratorními parametry pouze vodítkem při úpravě dávkování. Hypertenze Při léčbě přípravkem Ciclosporin Viatris je nutné pravidelné sledování krevního tlaku, pokud se vyvine hypertenze, musí být zahájena vhodná antihypertenzní léčba. Přednost by měla mít antihypertenziva, která nenarušují farmakokinetiku cyklosporinu, např. isradipin (viz bod 4.5 ). Zvýšené krevní lipidy Vzhledem k tomu, že v ojedinělých případech bylo popsáno, že Ciclosporin Viatris působí nepatrné reverzibilní zvýšení krevních lipidů, doporučuje se před léčbou a po prvním měsíci léčby stanovit hladinu lipidů v krvi. Dojde-li k jejich zvýšení, je třeba zvážit možnost zahájení diety s omezením tuků, případně by měla být zvážena redukce dávky cyklosporinu. Hyperkalémie Cyklosporin zvyšuje riziko hyperkalémie, zejména u nemocných s poruchou funkce ledvin. Zvýšená opatrnost je nutná při současném podávání cyklosporinu a kalium šetřících léků (např. kalium šetřících diuretik, inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE), blokátorů receptorů angiotenzinu II), léků obsahujících kalium, jakož i u pacientů, kteří jsou na dietě s vysokým obsahem kalia. V těchto případech se doporučuje kontrolovat kalémii. Hypomagnezémie Cyklosporin zvyšuje vylučování hořčíku. To může vést k symptomatické hypomagnezémii, zejména v období kolem transplantace. Doporučuje se proto v peritransplantačním období kontrolovat sérové hladiny hořčíku, zejména u nemocných s přítomností neurologických symptomů. Je-li to považováno za nutné, měl by být podán hořčík jako doplňková léčba. Hyperurikémie Zvýšená opatrnost je vyžadována při léčbě nemocných s hyperurikémií. Živé atenuované vakcíny Během léčby cyklosporinem může být vakcinace méně účinná. Je nutné se vyvarovat očkování živou atenuovanou vakcínou (viz bod 4.5 ). Interakce Pozornost je třeba věnovat současnému podávání cyklosporinu s léčivými přípravky, které podstatně zvyšují nebo snižují hladiny cyklosporinu v plazmě inhibicí nebo indukcí CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu (P-gp) (viz bod 4.5 ). Je třeba pečlivě sledovat klinický stav pacienta. Může být nutné monitorovat hladinu cyklosporinu v krvi a upravit jeho dávku. Při zahájení souběžného užívání cyklosporinu s aktivními látkami, které zvyšují hladiny cyklosporinu nebo s látkami se synergickým nefrotoxickým účinkem, je nutno monitorovat renální toxicitu (viz bod 4.5 ). Cyklosporin a takrolimus nemají být užívány současně (viz bod 4.5 ). Cyklosporin je inhibitor CYP3A4, efluxního transportního systému P-gp mnoha léků a transportních proteinů organických aniontů (OATP) a může zvýšit plazmatické hladiny současně podávaných léků, které jsou substráty tohoto enzymu a/nebo transportéru. Při současném podávání cyklosporinu s takovými léčivými přípravky je třeba opatrnosti nebo by současné užívání mělo být vyloučeno (viz bod 4.5 ). Cyklosporin zvyšuje expozici inhibitorů HMG-CoA reduktázy (statiny). Pokud jsou statiny souběžně podávány s cyklosporinem, měla by být jejich dávka snížena nebo by se současnému užití s určitými statiny mělo zabránit podle doporučení uvedených v jejich informacích o přípravku. U pacientů s příznaky nebo projevy myopatie, nebo u těch se zvýšenými rizikovými faktory s predispozicí k závažnému poškození ledvin, včetně renálního selhání způsobeného rhabdomyolýzou, je nutné léčbu statiny dočasně vysadit nebo přerušit (viz bod 4.5 ). Při současném užívání cyklosporinu a lerkandipinu došlo k 3násobnému zvýšení AUC lerkandipinu a AUC cyklosporinu se zvýšila o 21 %. Proto by se cyklosporin neměl užívat ve stejnou dobu s lerkandipinem. Podání cyklosporinu 3 hodiny po lerkandipinu nezpůsobilo změnu AUC lerkandipinu, ale AUC cyklosporinu vzrostla o 27 %. Tuto kombinaci je proto třeba podávat opatrně a s intervalem mezi podáním lerkandipinu a cyklosporinu minimálně 3 hodiny. Další opatření u jiných indikací než transplantace Pacienti s poruchou funkce ledvin (vyjma nefrotického syndromu s přijatelným stupněm poruchy funkce ledvin), nekontrolovanou hypertenzí, nekontrolovanými infekcemi nebo jakýmikoli zhoubnými nádory nesmějí dostávat cyklosporin. Před zahájením léčby je nutné stanovit spolehlivou výchozí hodnotu renálních funkcí, a to pomocí minimálně dvou měření eGFR. Renální funkce musí být kontrolovány opakovaně během léčby, aby bylo možné upravovat dávkování (viz bod 4.2 ). Další opatření u endogenní uveitidy Ciclosporin Viatris má být podáván s opatrností u pacientů s neurologickou manifestací Behçetova syndromu. Neurologický stav těchto pacientů musí být pečlivě sledován. S použitím přípravku Ciclosporin Viatris u dětí s endogenní uveitidou jsou pouze omezené zkušenosti. Další opatření u nefrotického syndromu U pacientů s abnormálními hodnotami renálních funkcí již před zahájením léčby má být léčba zahájena dávkou 2,5 mg/kg/den. Tito pacienti musejí být velmi pečlivě monitorováni. U některých pacientů může být obtížné odlišit poruchu funkce ledvin vyvolanou přípravkem Ciclosporin Viatris od změn souvisejících se samotným nefrotickým syndromem. To vysvětluje, proč byly ve vzácných případech pozorovány při léčbě přípravkem Ciclosporin Viatris strukturální změny v ledvinách, při nichž nedošlo ke zvýšení hladin sérového kreatininu. U pacientů se steroid-dependentní nefropatií s minimálními změnami, kteří užívají Ciclosporin Viatris déle než jeden rok, je třeba zvážit biopsii ledvin. U pacientů s nefrotickým syndromem léčených imunosupresivy (včetně cyklosporinu) byl ojediněle hlášen výskyt malignit (včetně Hodgkinova lymfomu). Další opatření u revmatoidní artritidy Po 6 měsících léčby je třeba kontrolovat renální funkce v intervalu 4-8 týdnů, v závislosti na stabilitě onemocnění, dalších souběžných onemocněních a souběžně užívaných lécích. Častější kontroly jsou nezbytné, pokud se zvýší dávka přípravku Ciclosporin Viatris nebo při zahájení souběžného podávání nesteroidních antiflogistik či zvýšení jejich dávkování. Přerušení léčby může být nezbytné i tehdy, pokud nelze hypertenzi vzniklou během léčby přípravkem Ciclosporin Viatris upravit vhodnou antihypertenzní léčbou. Stejně jako při dlouhodobé léčbě jinými imunosupresivy je nutno mít na paměti zvýšené riziko výskytu lymfoproliferativních onemocnění. Zvýšenou opatrnost je třeba dodržovat při kombinované léčbě přípravkem Ciclosporin Viatris a methotrexátem, a to z důvodu synergického nefrotoxického účinku. Další opatření u psoriázy Přerušení léčby je doporučeno, pokud nelze hypertenzi vzniklou během léčby přípravkem Ciclosporin Viatris upravit vhodnou léčbou. Starší pacienti mají být léčeni pouze při invalidizující psoriáze a renální funkce u nich mají být kontrolovány zvlášť pečlivě. S použitím přípravku Ciclosporin Viatris u dětí s psoriázou jsou pouze omezené zkušenosti. Při léčbě cyklosporinem, stejně jako při konvenční léčbě imunosupresivy, byl u pacientů s psoriázou hlášen výskyt malignit (zejména kožních). Při kožních lézích netypických pro lupénku, ale u kterých existuje podezření na malignitu nebo premalignitu je nezbytné před zahájením léčby přípravkem Ciclosporin Viatris provést jejich bioptické vyšetření. Pacienti s maligními nebo premaligními změnami kůže se smějí léčit přípravkem Ciclosporin Viatris pouze po odpovídající léčbě těchto lézí a pokud pro úspěšnou léčbu psoriázy neexistuje jiná možnost. U několika pacientů s psoriázou léčených přípravkem Ciclosporin Viatris se vyskytly lymfoproliferativní poruchy. Reagovaly však příznivě na okamžité přerušení léčby. Pacienti užívající Ciclosporin Viatris nesmí být současně léčeni UVB ozařováním nebo PUVA fotochemoterapií. Další opatření u atopické dermatitidy Přerušení léčby je doporučeno, pokud nelze hypertenzi vzniklou během léčby přípravkem Ciclosporin Viatris upravit vhodnou antihypertenzní léčbou. Zkušenosti s použitím přípravku Ciclosporin Viatris u dětí s atopickou dermatitidou jsou omezené. Starší pacienti mají být léčeni pouze při invalidizující atopické dermatitidě a renální funkce u nich mají být kontrolovány zvlášť pečlivě. Exacerbace atopické dermatitidy jsou často doprovázeny benigními lymfadenopatiemi, které vždy vymizí spontánně nebo při celkovém zlepšení onemocnění. Lymfadenopatie pozorovaná při léčbě cyklosporinem má být pravidelně kontrolována. Lymfadenopatie perzistující i při ústupu aktivity onemocnění má být preventivně biopticky vyšetřena, aby bylo možné vyloučit lymfom. Aktivní infekce Herpes simplex je vhodné nechat před zahájením léčby přípravkem Ciclosporin Viatris odeznít.Objeví-li se během podávání přípravku Ciclosporin Viatris a pokud nejde o infekci se závažným průběhem, není to nezbytný důvod k přerušení léčby. Kožní infekce kmenem Staphylococcus aureus není absolutní kontraindikací pro léčbu přípravkem Ciclosporin Viatris, ale má být upravena vhodným antibiotikem. Perorální podávání erytromycinu není vhodné, protože může vyvolat zvýšení koncentrace cyklosporinu v krvi (viz bod 4.5 ). Pokud není jiná alternativa léčby, doporučuje se pečlivě monitorovat hladinu cyklosporinu v krvi, renální funkce a nežádoucí účinky cyklosporinu. Pacienti užívající Ciclosporin Viatris nesmí být současně léčeni UVB ozařováním nebo PUVA fotochemoterapií. Pediatrické použití u jiných indikací než transplantace Odpovídající zkušenosti s použitím přípravku Ciclosporin Viatris nejsou s výjimkou léčby nefrotického syndromu dostupné. Jeho použití u dětí a dospívajících mladších 16 let pro netransplantační indikace s výjimkou nefrotického syndromu nelze doporučit. Pomocné látky se známým účinkem Ethanol Ciclosporin Viatris 25 mg obsahuje 25 mg alkoholu (ethanolu) v jedné tobolce. Množství alkoholu v jedné tobolce odpovídá méně než 1 ml piva nebo 1 ml vína. Takto malé množství alkoholu v tomto léčivém přípravku nemá žádné znatelné účinky. Ciclosporin Viatris 50 mg obsahuje 50 mg alkoholu (ethanolu) v jedné tobolce. Množství alkoholu v jedné tobolce odpovídá méně než 2 ml piva nebo 1 ml vína. Takto malé množství alkoholu v tomto léčivém přípravku nemá žádné znatelné účinky. Ciclosporin Viatris 100 mg obsahuje 100 mg alkoholu (ethanolu) v jedné tobolce. Množství alkoholu v jedné tobolce odpovídá méně než 3 ml piva nebo 1 ml vína. Takto malé množství alkoholu v tomto léčivém přípravku nemá žádné znatelné účinky. Propylenglykol Ciclosporin Viatris 25 mg obsahuje 26 mg propylenglykolu v jedné tobolce. Ciclosporin Viatris 50 mg obsahuje 43 mg propylenglykolu v jedné tobolce. Ciclosporin Viatris 100 mg obsahuje 70 mg propylenglykolu v jedné tobolce. Glyceromakrogol-hydroxystearát Ciclosporin Viatris obsahuje glyceromakrogol-hydroxystearát, který může způsobit podráždění žaludku a průjem.