NEOHEPATECT 50IU/ML Infuzní roztok

Sledovatelnost Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže. Opatření pro použití Monitorování hladiny anti-HBs protilátek U pacientů se musí pravidelně monitorovat hladina anti-HBs protilátek v séru.‍​‍‍‍​‍‍‍‍‍‍‍‍​‍ Dávkování je třeba nastavit tak, aby byly zachovány terapeutické hladiny protilátek a aby nedošlo k poddávkování (viz bod 4.2 ). Potenciálním komplikacím se lze často vyhnout zajištěním, že pacienti: nejsou citliví na lidské imunoglobuliny tak, že je první injekce přípravku neoHepatect podána pomalu (0,1 ml/kg/h) jsou pečlivě monitorováni, zda se u nich po dobu infuze neobjevují nějaké příznaky. Týká se to zvláště pacientů, kteří dostávají přípravky s normálním humánním imunoglobulinem poprvé, pacientů, kteří jsou převedeni z jiných imunoglobulinů nebo u nichž uplynul dlouhý interval od podání předchozí infuze. Tito pacienti mají být monitorováni v nemocnici během první infuze a jednu hodinu po první infuzi, aby se zachytily možné známky nežádoucího účinku. Všichni ostatní pacienti mají být sledováni minimálně 20 minut po podání. Zejména při aplikaci ve vyšších dávkách podávání intravenózního humánního imunoglobulinu vyžaduje: adekvátní hydrataci před zahájením infuze humánních imunoglobulinů, sledování výdeje moči, sledování hladin kreatininu v séru, vyhnout se současnému podávání kličkových diuretik (viz bod 4.5 ). V případě nežádoucího účinku je nutno buď snížit rychlost podávání, nebo infuzi zastavit. Potřebná léčba závisí na povaze a závažnosti nežádoucího účinku. Reakce na infuzi Některé nežádoucí účinky (např. bolest hlavy, zrudnutí, zimnice, myalgie, sípání, tachykardie, bolest v dolní části zad, nauzea a hypotenze) mohou být způsobeny rychlostí podávání infuze. Doporučená rychlost podání infuze uvedená v bodě 4.2 Způsob podání se musí přísně dodržovat. Pacienti musí být důkladně monitorováni a pečlivě pozorováni, zda se u nich v době infuze neobjeví jakékoli příznaky. Nežádoucí účinky se mohou vyskytovat častěji v případech, kdy je rychlost infuze vysoká, u pacientů s hypo- nebo agammaglobulinemií s deficitem nebo bez deficitu IgA, u pacientů, kteří dostávají lidské imunoglobuliny poprvé, nebo ve vzácných případech, když se přejde na jiný přípravek s lidským imunoglobulinem nebo v případě dlouhého intervalu od předchozí infuze u pacientů s neléčenou infekcí nebo základním chronickým zánětem. Hypersenzitivita Hypersenzitivní reakce se vyskytují vzácně. neoHepatect obsahuje malé množství IgA. U osob, které mají IgA deficit, existuje potenciál pro tvorbu IgA protilátek a po podání krevních komponentů obsahujících IgA se může u nich projevit anafylaktická reakce. Lékař by měl proto zvážit prospěch léčby s použitím neoHepatect a proti potenciálnímu riziku vyvolání hypersenzitivních reakcí. Lidský imunoglobulin proti hepatitidě B může vzácně vyvolat pokles krevního tlaku s anafylaktickou reakcí, dokonce i u pacientů, kteří dříve snášeli léčbu imunoglobulinem. Pokud existuje podezření na vznik alergické nebo anafylaktické reakce, musí se aplikace okamžitě přerušit. V případě šoku se musí zavést standardní lékařské postupy pro léčbu šoku. Interference se sérologickými testy Po podání imunoglobulinu může přechodné zvýšení různých pasivně přenášených protilátek v pacientově krvi způsobit zavádějící pozitivní výsledky u sérologických testů. Pasivní přenos protilátek proti erytrocytárním antigenům, např. A, B, D, může interferovat s některými sérologickými testy na stanovení protilátek proti erytrocytům, např. s přímým antiglobulinovým testem (DAT, Coombsův test). Přenosná agens Standardní opatření pro prevenci vzniku infekcí v souvislosti s používáním léčivých přípravků, vyrobených z lidské krve nebo plazmy zahrnují pečlivý výběr dárců, testování jednotlivých odběrů krve a plazmatických poolů na specifické ukazatele infekce a určité efektivní výrobní kroky k inaktivizaci/odstranění virů. Přes všechna tato opatření při přípravě léčivých přípravků vyráběných z lidské krve nebo plasmy se nemůže zcela vyloučit možnost přenosu infekčních agens. To se vztahuje také na neznámé nebo nově vznikající viry nebo jiné patogeny. Tato opatřeni jsou považována za účinná pro obalené viry, jako jsou virus lidské imunodeficience (HIV), virus hepatitidy B (HBV) a virus hepatitidy C (HCV). Přijatá opatření mohou mít omezenou účinnost proti neobaleným virům jako virus hepatitidy A (HAV) a parvovirus B19. Klinické zkušenosti potvrzují, že k přenosu hepatitidy A nebo parvoviru B19 pomocí imunoglobulinů nedochází a předpokládá se, že obsah protilátek významně přispívá k protivirové ochraně. Následující nežádoucí účinky jsou spojeny s použitím lidského normálního imunoglobulinu k intravenóznímu podání (IVIg): Tromboembolie Bylo klinicky prokázáno, že existuje souvislost mezi aplikací IVIg a tromboembolickými příhodami, jako je infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, plicní embolie a hluboké žilní trombózy. Předpokládá se, že tyto příhody souvisí s relativním zvýšením viskozity krve způsobeným vysokým přívodem imunoglobulinu u rizikových pacientů. Opatrnosti je zapotřebí při předepisování a infuzi IVIg u obézních pacientů a u pacientů s preexistujícími rizikovými faktory pro vznik trombotických příhod (jako je pokročilý věk, hypertenze, diabetes mellitus a anamnéza cévního onemocnění nebo trombotických epizod, pacienti se získanými nebo dědičnými trombofiliemi, pacienti, kteří jsou dlouhou dobu imobilizováni, pacienti se závažnou hypovolemií a pacienti s onemocněními, která zvyšují viskozitu krve). U pacientů s rizikem tromboembolických nežádoucích účinků mají být přípravky IVIg podávány minimální infuzní rychlostí v nejnižší možné dávce. Akutní renální selhání U pacientů léčených IVIg byly hlášeny případy akutního renálního selhání. Ve většině případů byly identifikovány rizikové faktory, jako je preexistující renální insuficience, diabetes mellitus, hypovolemie, nadváha, současné podávání nefrotoxických léčivých přípravků nebo věk nad 65 let. Před infuzí IVIg mají být vyhodnoceny renální parametry, zejména u pacientů, u kterých se má za to, že u nich existuje potenciálně zvýšené riziko vývoje akutního selhání ledvin, a dále ve vhodných intervalech. U pacientů s rizikem akutního selhání ledvin mají být přípravky IVIg podávány minimální infuzní rychlostí v nejnižší možné dávce. V případě poruchy funkce ledvin má být zváženo přerušení léčby IVIg. Přestože hlášení o dysfunkci ledvin a akutním selhání ledvin byla spojována s použitím mnoha registrovaných přípravků IVIg obsahujících různé pomocné látky, jako je sacharóza, glukóza a maltóza, z celkového počtu představují disproporcionální podíl ty, které obsahují sacharózu jako stabilizátor. U rizikových pacientů lze zvážit použití přípravků obsahujících lidský imunoglobulin, které neobsahují tyto pomocné látky. Přípravek neoHepatect neobsahuje sacharózu, maltózu ani glukózu. Syndrom aseptické meningitidy (AMS) Ve spojení s léčbou IVIg byl hlášen syndrom aseptické meningitidy. Syndrom obvykle nastupuje během několika hodin až do 2 dnů po léčbě IVIg. Vyšetření mozkomíšního moku je často pozitivní, s pleocytózou až několik tisíc buněk v mm 3 , zejména granulocytů, a zvýšenými hladinami proteinu až na několik set mg/dl. AMS se může objevit častěji ve spojení s léčbou vysokými dávkami IVIg (2 g/kg). Pacienti, u nichž se vyskytnou takové známky a příznaky mají absolvovat důkladné neurologické vyšetření včetně studií CSF pro vyloučení jiných příčin meningitidy. Vysazení léčby IVIg mělo za následek remisi AMS do několika dnů bez následků. Hemolytická anemie IVIg mohou obsahovat protilátky proti krevním skupinám, které mohou působit hemolyticky a navodit potažení erytrocytů imunoglobulinem in vivo, což může vyvolat pozitivní přímou antiglobulinovou reakci (Coombsův test) a vzácně hemolýzu. Po podání IVIg se v důsledku zvýšené sekvestrace erytrocytů (red blood cells, RBC) může vyvinout hemolytická anemie. Příjemci IVIg musí být sledováni s ohledem na klinické známky a příznaky hemolýzy. (viz bod 4.8 ). Neutropenie/leukopenie Po léčbě IVIg byl hlášen přechodný pokles počtu neutrofilů a/nebo epizody neutropenie, v některých případech závažné. K tomu obvykle dochází do několika hodin nebo dní po podání IVIg a spontánně vymizí do 7 až 14 dnů. Akutní plicní poškození v souvislosti s transfuzí (TRALI) U pacientů, jimž byl podáván IVIg, bylo hlášeno několik případů akutního nekardiogenního plicního edému TRALI. TRALI je charakterizováno závažnou hypoxií, dyspnoí, tachypnoí, cyanózou, horečkou a hypotenzí. Symptomy TRALI se obvykle vyvinou v průběhu transfuze nebo do 6 hodin po transfuzi, často do 1-2 hodin. Proto musí být příjemci IVIg monitorováni na přítomnost plicních nežádoucích účinků a v případě jejich výskytu musí být infuze okamžitě zastavena. TRALI je potenciálně život ohrožující stav vyžadující okamžitou léčbu na jednotce intenzivní péče.