Farmakoterapeutická skupina: Roztoky elektrolytů. ATC kód: B05XA07
Mechanismus účinku
Vápník je esenciální iont nezbytný pro normální funkci mnoha biologických procesů organismu, jako je vedení nervových vzruchů, synaptická transmise, sekrece hormonů, srdeční automaticita, mitotická aktivita, spojení kontrakce-relaxace ve svalech, srážení krve. Vápník je také hlavní intracelulární mediátor potřebný pro plnou aktivitu enzymů.
Úloha vápníku v regulaci excitability tkání spočívá pravděpodobně v regulaci permeability buněčné membrány pro ionty Na+ a K+. Svalový akční potenciál stimuluje uvolňování vápenatých iontů ze sarkoplazmatického retikula a aktivuje kontrakci. Mírné snížení koncentrace vápníku může značně snížit práh dráždivosti, v důsledku čehož vznikají tetanické křeče a další poruchy.
Vápník je nepostradatelným iontem pro spojení excitace-kontrakce v srdeční svalové tkání, jakož i pro vedení elektrických impulzů v určitých oblastech srdce, hlavně v oblasti AV uzlu. Depolarizace myokardiálních vláken otevírá vápníkové kanály závislé na napětí a způsobuje pomalé vnitřní proudy, jež se tvoří přes plató akčního potenciálu. Tyto proudy umožňují permeaci dostatečného množství iontů vápníku k uvolnění dalších iontů ze sarkoplazmatického retikula a tím vyvolání kontrakce. V rámci kardiovaskulárního systému se hypokalcémie projevuje těmito příznaky: hypotenze, srdeční insuficience, dysrytmie (bradykardie, ventrikulární fibrilace) a sníženou reakcí na léčiva, jejichž mechanizmů působení se zúčastňuje vápník (noradrenalin, digoxin, dopamin).
Vápník sehrává důležitou úlohu pro udržení integrity membrán sliznic, adhezi buněk, ale i funkce buněčných membrán samotných. Je potřebný pro exocytózu, a má proto důležitou roli pro stimulaci sekrece u většiny exokrinních i endokrinních žláz. Na iontech kalcia závisí uvolňování katecholaminů z dřeně nadledvin, neuromediátorů na synapsích, histaminu ze žírných buněk atd.
⚠️ Upozornění
Intravenózní přípravky s vápníkem dráždí žíly, proto je nutno je ředit v 50-100 ml 5% roztoku glukózy.
Vápník se musí podávat s opatrností u pacientů, kteří jsou léčeni digitalisovými glykosidy,
protože hyperkalcémie působí predispozičně na digitalisovou toxicitu. Optimální terapie vyžaduje časté monitorování hladin vápníku, hořčíku, fosforu, draslíku a kreatininu v séru a také stanovení elektrokardiografického a hemodynamického statusu.
Chlorid vápenatý je acidifikující, proto není vhodný k léčbě hypokalcémie u pacientů s renální insuficiencí a acidózou.
Přípravek se nesmí podat intramuskulárně (včetně myokardu), resp. paravenózně, pro nebezpečí vzniku nekróz.
Vápník může způsobit nekrózu jater u novorozenců, je-li podáván umbilikální žílou.