⚠️ Upozornění
Mivakurium (stejně jako všechna ostatní léčiva pro neuromuskulární blokádu) paralyzuje svaly respiračního traktu i ostatní kosterní svaly, ale nemá žádný účinek na vědomí. Mivakurium smí být podáváno pouze zkušeným anesteziologem nebo osobou pod jeho přímým dohledem k dispozici musí být příslušné vybavení pro endotracheální intubaci a řízenou ventilaci.
K prodloužené a zvýrazněné neuromuskulární blokádě po podání mivakuria může dojít sekundárně
v důsledku snížené aktivity plazmatické cholinesterázy při následujících stavech:
jako fyziologická odchylka v těhotenství a šestinedělí (viz bod
4.6
);
genetické změny plazmatické cholinesterázy (viz níže a bod 4.3);
těžký generalizovaný tetanus, tuberkulóza a další těžké nebo chronické infekce;
chronické zneschopňující onemocnění, malignita, chronická anemie a malnutrice;
myxedém a kolagenózy;
dekompenzované srdeční onemocnění;
peptický vřed;
popáleniny (viz níže);
terminální jaterní selhání (viz bod
4.2
);
akutní, chronické a terminální renální selhání (viz bod
4.2
);
iatrogenní příčiny: po výměně plazmy, po plazmaferéze, kardiopulmonárním bypassu a v důsledku současně podávané terapie (viz bod
4.5
).
Právě tak jako v případě suxamethonia/sukcinylcholinu jsou homozygotní pacienti s atypickým genem pro plazmatickou cholinesterázu (1 z 2 500 pacientů) velmi citliví na neuromuskulární blokádu vyvolanou mivakuriem. U tří takových dospělých pacientů vyvolala malá dávka mivakuria 0,03 mg/kg (přibližně ED10-20 u genotypicky normálních pacientů) úplnou neuromuskulární blokádu po dobu 26 až 128 minut.
U heterozygotních pacientů s atypickým genem pro plazmatickou cholinesterázu je klinicky účinná délka blokády vyvolaná dávkou mivakuria 0,15 mg/kg přibližně o 10 minut delší než u kontrolních pacientů.
Jakmile začalo probíhat spontánní zotavení, byla u těchto pacientů neuromuskulární blokáda zrušena obvyklými dávkami neostigminu.
U pacientů s popáleninami může dojít k rozvoji rezistence na nedepolarizující neuromuskulární blokátory a tito pacienti pak mohou potřebovat vyšší dávky. Přesto mohou zároveň vykazovat sníženou aktivitu plazmatické cholinesterázy, což naopak vyžaduje snížení dávky. Proto je nutné pacientům s popáleninami podat zkušební dávku mivakuria 0,015 až 0,020 mg/kg a další dávkování upravit podle výsledků monitorování blokády neurostimulátorem.
Mivakurium je nutné podávat opatrně pacientům s anamnézou zvýšené citlivosti na účinky histaminu, např. pacientům s astmatem. Pokud se mivakurium aplikuje v této skupině pacientů, musí jeho aplikace trvat 60 sekund.
Podává-li se mivakurium pacientům, u kterých se v minulosti vyskytla hypersenzitivní reakce na jiné blokátory nervosvalového přenosu, je nutná zvláštní opatrnost, protože mezi blokátory nervosvalového přenosu byla popsána zkřížená reaktivita ve zvýšené míře (více než 50 %).
Také u pacientů, u nichž je nebezpečí poklesu arteriálního tlaku, např. u pacientů s hypovolémií, by měla aplikace mivakuria trvat 60 sekund.
Rychlé podání mivakuria v dávce 0,2 mg/kg a vyšší (3x ED95 a více) injekcí ve formě bolusu vedlo
u dospělých osob k uvolňováním histaminu. Pomalé podání dávky 0,2 mg/kg nebo rozdělené podání dávky 0,25 mg/kg (viz bod
4.2
) snižuje na minimum kardiovaskulární účinek těchto dávek.
V klinických studiích u dětí nedošlo při rychlém podání bolusu v dávce 0,2 mg/kg k nežádoucím kardiovaskulárním reakcím.
Mivakurium podané v doporučené dávce nevyvolává významnou vagovou blokádu a nemá ganglioplegický účinek. Doporučené dávky mivakuria tedy nemají klinicky významné účinky na srdeční frekvenci a nemají vliv na bradykardii vyvolanou mnoha anestetiky nebo perioperační vagovou stimulací.
Stejně jako u jiných nedepolarizujících neuromuskulárních blokátorů lze očekávat zvýšenou citlivost
na mivakurium u pacientů s myasthenia gravis, s jinými formami neuromuskulárních onemocnění
a u kachektických pacientů. Těžké poruchy acidobazické rovnováhy a rovnováhy elektrolytů v séru mohou zvýšit nebo snížit citlivost pacientů na mivakurium.
Roztok mivakuria je kyselý (s hodnotou pH přibližně 4,5) a nesmí se mísit ve stejné injekční stříkačce ani podávat stejnou jehlou současně se silně alkalickými roztoky (například roztoky barbiturátů). Bylo prokázáno, že mivakurium je kompatibilní s perioperačně běžně užívanými léčivy ve formě kyselých roztoků, např. fentanylem, alfentanilem, sufentanilem, droperidolem a midazolamem. Pokud se
k podávání mivakuria používá stejná zavedená jehla nebo kanyla jako pro jiná anestetika, jejichž kompatibilita nebyla doložena, doporučuje se po každém podání léčiva kanylu propláchnout fyziologickým roztokem.
Studie u prasat náchylných k maligní hypertermii ukázaly, že mivakurium tento syndrom nevyvolává. Působení mivakuria u pacientů náchylných k maligní hypertermii dosud nebylo zkoumáno.
Nejsou k dispozici žádné údaje o dlouhodobém používání mivakuria u uměle ventilovaných pacientů na jednotce intenzivní péče.
Použití u novorozenců a kojenců ve věku do 2 měsíců se nedoporučuje z důvodu omezeného množství údajů (viz také bod
4.2
).
Zrušení neuromuskulární blokády
Podobně jako u jiných léčivých přípravků vyvolávajících neuromuskulární blokádu by měly být antagonizující léčivé přípravky podány až po zjištění známek spontánního odeznívání blokády. Ke zhodnocení obnovení svalové síly je doporučeno před zrušením a po zrušení neuromuskulárního bloku použít periferní nervový stimulátor.
