SUXAMETHONIUMCHLORIDE CF 50MG/ML Injekční roztok

Pokud je suxamethonium podáno intravenózně příliš rychle, mohou se objevit nekoordinované svalové kontrakce.​‍​​​​​‍​‍‍‍‍​‍‍ Vzhledem k tomu, že jsou tyto kontrakce bolestivé, je použití bez anestezie nežádoucí. Podání suxamethonia může způsobit bradykardii a/nebo zástavu srdce v důsledku hyperkalemie. Vzhledem k riziku prodloužené apnoe se důrazně doporučuje použití adekvátního ventilačního zařízení a přítomnost anesteziologa. Byla hlášena vysoká míra zkřížené přecitlivělosti (více než 50 %) mezi neuromuskulárními blokátory. Před podáním suxamethonia je proto třeba, pokud možno, vyloučit přecitlivělost na jiné neuromuskulární blokátory. U citlivých pacientů by mělo být suxamethonium použito pouze v případě, že je to nezbytně nutné. Pacienti, u kterých se v celkové anestezii objeví reakce přecitlivělosti, mají být následně testováni na přecitlivělost na jiné neuromuskulární blokátory. Během dlouhodobého podávání suxamethonia má být pacient pečlivě monitorován pomocí periferního nervového stimulátoru, aby se zabránilo předávkování. Účinek suxamethonia může být zvýšen během hypotermické operace. U hereditární atypické plazmatické aktivity cholinesterázy a abnormální plazmatické aktivity pseudocholinesterázy se může objevit výrazně prodloužená apnoe a respirační tíseň, nebo je účinek při podávání obvyklých dávek nedostatečný, což ztěžuje intubaci. Toto je třeba vzít v úvahu, pacient má být monitorován, má být k dispozici potřebný ventilátor a v případě potřeby má být dávka upravena. Doporučuje se provést genetické testování pacienta, pokud existuje podezření na mutace esterázových enzymů. Prodloužená a intenzivnější neuromuskulární blokáda po injekci suxamethonia se může objevit v důsledku snížené aktivity plazmatické cholinesterázy v následujících situacích nebo při patologických stavech: fyziologické změny, například během těhotenství a během šestinedělí (viz bod 4.6 ); geneticky podmíněné abnormality plazmatické cholinesterázy (viz bod 4.3 ); těžký generalizovaný tetanus, tuberkulóza, jiné závažné nebo chronické infekce; po těžkých popáleninách; chronické invalidizující stavy, maligní onemocnění, chronická anémie a podvýživa; konečné stádium selhání jater, akutní nebo chronické selhání ledvin; autoimunitní poruchy: myxedém, poruchy kolagenu; iatrogenní stavy: po výměně plazmy, plazmaferéza, kardiopulmonální bypass a v důsledku souběžné farmakoterapie (viz bod 4.5 ). Hyperkalemie U zdravých jedinců se po podání suxamethonia často vyskytuje akutní přechodné zvýšení koncentrace draslíku v séru rozsah tohoto zvýšení se pohybuje v řádu 0,5 mmol/l. Za určitých patologických situací nebo za určitých patologických stavů může po podání suxamethonia dojít k nadměrnému zvýšení draslíku v séru, které může způsobit závažné srdeční arytmie a srdeční zástavu u: pacientů zotavujících se z těžkého traumatu; období největšího rizika hyperkalemie je přibližně 5 až 70 dní po úrazu a může být i delší, pokud je hojení pomalejší v důsledku přetrvávající infekce; pacientů s neurologickými poruchami zahrnujícími poranění míchy, poranění periferních nervů nebo akutní svalovou atrofii (léze horních a/nebo dolních motorických neuronů); riziko uvolnění draslíku se objevuje v prvních 6 měsících po nástupu akutní neurologické poruchy a souvisí se stupněm a rozsahem svalové paralýzy. Pacienti, kteří jsou delší dobu imobilní, mohou být vystaveni podobnému riziku; pacientů s již existující hyperkalemií (viz bod 4.3 ). Při absenci hyperkalemie nebo neuropatie není selhání ledvin kontraindikací pro podání normální jednorázové dávky injekčního roztoku suxamethonia, ale opakované nebo vysoké dávky mohou vést ke klinicky významnému zvýšení draslíku v séru a nemají se používat; pacientů s těžkou sepsí; riziko hyperkalemie se zdá být spojeno se závažností a trváním infekce. Blokáda fáze II Pokud je suxamethonium-chlorid podáván po delší dobu, může se charakteristický účinek depolarizujícího neuromuskulárního blokátoru (fáze I) změnit na účinek nedepolarizujícího blokátoru (fáze II). Ačkoli se projevy rozvíjející se blokády fáze II podobají nedepolarizační blokádě, blokádu fáze II nelze vždy zcela a definitivně zvrátit anticholinesterázovými látkami. Jakmile se blokáda fáze II plně projeví, lze její účinky obvykle zcela zvrátit standardními dávkami neostigminu v kombinaci s anticholinergikem. Novorozenci a pacienti s onemocněním myasthenia gravis mají okamžitou blokádu fáze II. Bradykardie U zdravých dospělých osob suxamethonium občas způsobuje mírné přechodné zpomalení srdeční frekvence po prvním podání. Bradykardie jsou častěji pozorovány u dětí a při opakovaném podávání suxamethonia u dětí i dospělých. Premedikace intravenózním atropinem nebo glykopyrolátem významně snižuje výskyt a závažnost bradykardie související se suxamethoniem. Komorové arytmie Při absenci již existující nebo indukované hyperkalemie jsou komorové arytmie po podání suxamethonia pozorovány jen zřídka. Pacienti užívající léky podobné digitalisu jsou však k těmto arytmiím náchylnější (viz bod 4.5 ). Účinek suxamethonia na srdce může vést ke změnám srdečního rytmu, včetně srdeční zástavy. Myasthenia gravis Nedoporučuje se podávat injekci suxamethonia pacientům s pokročilým onemocněním myasthenia gravis. Přestože jsou tito pacienti na suxamethonium rezistentní, rozvíjí se u nich blokáda fáze II, což může vést k pomalejšímu zotavení. Pacienti s myastenickým Eaton-Lambertovým syndromem jsou na injekci suxamethonia citlivější než obvykle, což vyžaduje snížení dávky. Otevřená poranění oka/glaukom Suxamethonium způsobuje mírné, přechodné zvýšení nitroočního tlaku, a proto se nedoporučuje v případě otevřeného poranění oka nebo v případě, kdy je zvýšení nitroočního tlaku nežádoucí, pokud potenciální přínos léčby nepřeváží potenciální riziko pro oko. Tachyfylaxe Po opakovaném podání suxamethonia dochází k tachyfylaxi. Pediatričtí pacienti Bradykardie jsou častěji pozorovány u dětí a při opakovaném podávání suxamethonia. Někteří odborníci doporučují rutinní premedikaci intravenózním atropinem u pediatrických pacientů. Intramuskulární podání atropinu není účinné. Předběžná léčba intravenózním atropinem nebo glykopyrolátem významně snižuje výskyt a závažnost bradykardie způsobené suxamethoniem. Novorozenci mají okamžitou blokádu fáze II. U pediatrických pacientů s nediagnostikovanými neuromuskulárními poruchami byly popsány neléčitelné případy srdeční zástavy. U kojenců a dětí užívajících suxamethonium je třeba dbát zvýšené opatrnosti nebo provádět další monitorování vzhledem ke zvýšenému riziku nediagnostikovaných svalových poruch nebo k predispozici k maligní hypertermii (viz body 4.3 a 4.8 ). Suxamethonium-chlorid se nesmí mísit s jinými léčivými přípravky ve stejné injekční stříkačce, zejména s thiopentalem. Suxamethonium se má používat s opatrností při: respiračních poruchách a elektrolytových abnormalitách. Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné ampulce, což znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.