Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
Rx
CINQAERO 10MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok
10 mg/ml, Koncentrat do sporządzania roztworu do infuzji
INN: Reslizumabum
Aktualizováno: 2026-04-13
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇪🇸🇵🇱🇵🇹🇸🇰
Forma
Koncentrat do sporządzania roztworu do infuzji
Dávkování
10 mg/ml
Způsob podání
dożylna
Skladování
—
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
O přípravku
Výrobce
Teva B.V. (Niemcy)
Složení
Reslizumabum 10 mg/ml
ATC kód
R03DX08
Zdroj
URPL
Farmakoterapeutická skupina: léčiva k terapii onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest, jiná
systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest; ATC kód: R03DX08
Mechanismus účinku
Reslizumab je humanizovaná monoklonální protilátka (IgG4, κ) proti lidskému interleukinu-5 (IL-5). Reslizumab se specificky váže na IL-5 a interferuje s vazbou IL-5 na receptory pro IL-5 na buněčném povrchu. IL-5 je klíčový cytokin zodpovídající za diferenciaci, zrání, migraci a aktivaci lidských eozinofilů. Reslizumab váže lidský IL-5 s pikomolární afinitou a blokuje jeho biologickou funkci;
v důsledku toho je přežívání eozinofilů zkráceno a jejich aktivita snížena.
Farmakodynamické účinky
Účinek na eozinofily ve sputu
Účinek reslizumabu u pacientů s astmatem a zvýšeným počtem eozinofilů ve sputu (nejméně 3 %) byl hodnocen v 15týdenní randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii fáze 2 s reslizumabem v dávce 3 mg/kg. Eozinofily ve sputu byly měřeny u podskupiny 38 dospělých pacientů na konci léčby. V této studii se ve skupině užívající reslizumab procentuální podíl eozinofilů
ve sputu snížil oproti střední hodnotě výchozího stavu o 17,4 % (směrodatná odchylka: 15,9 %) o 82 % na konci léčby.
Účinek na eozinofily v krvi
V klinických studiích I a II s reslizumabem v dávce 3 mg/kg byl zjištěn pokles počtu eozinofilů v krvi po první dávce; udržel se po celou 52týdenní dobu léčby beze známek tachyfylaxe. Ve sloučených datech byly ve skupinách léčených placebem a reslizumabem výchozí střední hodnoty počtů eozinofilů 655 µl
-1
(n=476) a 654 µl
-1
(n=477) a v 52. týdnu 514 µl
-1
(n=405) a 61 µl
-1
(n=407)
(v uvedeném pořadí). U pacientů léčených reslizumabem, kteří absolvovali následné sledování
s vyhodnocením po 90 dnech, se eozinofily začaly vracet k výchozím hodnotám (394 µl
-1
, n=36).
Pokles počtu eozinofilů v krvi souvisel s hladinou reslizumabu.
Pokles počtu eozinofilů v krvi vyvolaný reslizumabem u pacientů s pozitivními protilátkami proti reslizumabu se nelišil od poklesu u pacientů s negativními protilátkami proti reslizumabu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Přehled klinické účinnosti
Účinnost reslizumabu u eozinofilního astmatu (eozinofily v krvi ≥ 400 µl
-1
) byla hodnocena ve třech randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích (studie I až III) trvajících 16 až 52 týdnů, kterých se zúčastnilo 1 268 pacientů se středně závažným až závažným astmatem nedostatečně zvládnutým při střední až vysoké dávce inhalačních kortikosteroidů (ICS) (nejméně
440 μg flutikason-propionátu denně nebo ekvivalentní dávka), kteří užívali jiné prostředky ke kontrole astmatu nebo nikoli; předchozí stabilní imunoterapie alergeny byla povolena.
Studie I a II byly 52týdenní randomizované, placebem kontrolované studie u pacientů, kteří měli nejméně jednu exacerbaci astmatu vyžadující použití systémových kortikosteroidů v posledních dvanácti měsících. Udržovací léčba OCS (do 10 mg ekvivalentu prednisonu denně) byla povolena. Pacientům bylo podáno buď 13 dávek placeba nebo reslizumabu (3 mg/kg) vždy jednou za 4 týdny.
Studie III byla 16týdenní, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie. Tato studie nekladla žádný požadavek na předchozí exacerbaci astmatu. Udržovací léčba OCS nebyla povolena. Pacientům byly podány buď čtyři dávky placeba nebo reslizumabu (0,3 mg/kg nebo 3 mg/kg) vždy jednou za 4 týdny.
Tabulka 3 uvádí demografické údaje a výchozí charakteristiky pro studii I, II a III.
Tabulka 3: Demografické údaje a výchozí charakteristiky pro studie astmatu I-III
Demografický údaj nebo výchozí charakteristika
Studie I (n=489)
Studie II (n=464)
Studie III (n=315)
Demografický údaj
Průměrný věkv letech
46,65
46,97
43,89
Průměrné trváníastmatu v letech
19,28
18,41
20,35
Testy plicní funkce
Predikovaný průměrFEV
1
a
v % předpodáním bronchodilatátoru
64,31
69,21
70,14
Počet eozinofilů
Výchozí průměrný počet eozinofilův krvi, µl
-1
660
649
614
Anamnéza exacerbací
Průměrný početexacerbacív předchozím roce
1,99
1,94
2,03
Podíl pacientův kroku 4 a 5 podle GINA
c
GINA 4, %
68
70
79
GINA 5, %
13
9
< 1
Pacientis refrakterním astmatem
d
%
34
31
NA
b
a
FEV
1
=jednosekundová vitální kapacita při usilovném výdechub NA=není k dispozici
c
Klasifikace GINA je založena na definici Globální iniciativy pro astma (Global Initiative for Asthma, GINA):Krok 4 podle GINA – pacienti užívali střední až vysokou dávku ICS plus další prostředek kekontrole astmatu.Krok 5 podle GINA – pacienti navíc užívali jako adjuvantní léčbu udržovací OCS.
d
Procento pacientů s refrakterním astmatem (podle definice refrakterního astmatu vytvořené v roce 2000 na setkání Americké thorakální společnosti (American Thoracic Society, ATS) / Evropské společnosti pro respirační onemocnění (European Respiratory Society, ERS)) ve studii I a II byloanalyzováno dodatečně.
Studie I a II
Primárním měřítkem účinnosti jak ve studii I, tak ve studii II byla frekvence exacerbací astmatu
u jednotlivých pacientů během 52týdenního období léčby. V obou studiích byla exacerbace astmatu
definována jako zhoršení astmatu, které si vyžádalo následující lékařský zákrok:
použití systémových kortikosteroidů nebo zvýšené využití léčby ICS po dobu 3 nebo více dní, a/nebo
neodkladný léčebný zákrok související s astmatem a zahrnující nejméně jednu z následujících možností: neplánovaná návštěva zdravotníka za účelem nasazení léčby rozprašovačem (nebulizátorem) nebo jiná urgentní léčba zabraňující zhoršení symptomů astmatu; návštěva lékařské pohotovosti v souvislosti s léčbou astmatu nebo hospitalizace v souvislosti s astmatem.
Celková populace
Ve studiích I a II u pacientů užívajících reslizumab v dávce 3 mg/kg došlo ve srovnání s placebem
k významnému snížení exacerbací astmatu (o 50 %, resp. 59 %) (viz tabulka 4). Celkové snížení bylo 54 %.
Tabulka 4: Frekvence exacerbací astmatu během 52týdenního období léčby – studie I a II,
sloučené údaje (studie I a II) pro celkovou populaci a podskupinu GINA 4 a 5
Léčebné skupiny(n)
Míra exacerbací astmatu
a
% snížení
Údaje dle studie
Studie I
Reslizumab 3 mg/kg (n=245)
0,90
50 %(p < 0,0001)
Placebo (n=244)
1,80
Studie II
Reslizumab 3 mg/kg(n=232)
0,86
59 %(p < 0,0001)
Placebo (n=232)
2,12
Sloučené studie I a II
Celková populace
Reslizumab 3 mg/kg (n=477)
0,84
54 %(p < 0,0001)
Placebo (n=476)
1,81
Podskupina GINA 4 a 5
Reslizumab 3 mg/kg (n=383)95 % CI
b
0,85(0,64; 1,12)
56 %
Placebo (n=380)95 % CI
1,95(1,50; 2,53)
a Míra upravená podle stratifikačních faktorů (výchozí užívání OCS a zeměpisná oblast).b CI = Interval spolehlivosti
U podskupiny pacientů, kteří ke zvládnutí exacerbace astmatu potřebovali několik sérií léčby OCS, bylo prokázáno, že reslizumab snižoval frekvenci exacerbací astmatu o 56 % (p < 0,0001) ve studii I a o 60 % (p < 0,0001) ve studii II. Po dávce reslizumabu 3 mg/kg bylo pozorováno snížení exacerbací astmatu, které vedly k hospitalizaci nebo k návštěvě pohotovosti, které bylo statisticky významné (ve studii I o 34 % [p=0,2572] a ve studii II o 31 % [p=0,4020]).
Podíl pacientů, u nichž nedošlo k exacerbaci astmatu během 52týdenního období léčby, byl vyšší ve skupině s dávkou reslizumabu 3 mg/kg (62 % ve studii I a 75 % ve studii II) ve srovnání se skupinou s placebem (46 % ve studii I a 55 % ve studii II).
Pacienti se závažným eozinofilním astmatem
Ve studiích I a II je závažné eozinofilní astma definováno jako jakýkoli stav pacienta, který lze zařadit do kroků 4 a 5 podle GINA (střední až vysoká dávka ICS [≥ 440 µg flutikason-propionátu] plus další přípravek pro kontrolu astmatu, s udržovací léčbou OCS nebo bez ní) s počtem eozinofilů ≥ 400 µl
-1
na začátku léčby. Kohorta 763 pacientů ze studií I a II toto kritérium splnila a primární výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 4. Ve sloučených studiích I a II pacienti užívající reslizumab v dávce 3 mg/kg vykazovali ve srovnání s placebem významné snížení exacerbací astmatu (56 % v případě podskupiny GINA 4 a 5).
Účinek reslizumabu v dávce 3 mg/kg podávané jednou za 4 týdny na sekundární cílové parametry, zahrnující FEV
1
, dotazník AQLQ (Asthma Quality of Life Questionnaire, dotazník kvality života
s astmatem), dotazník ACQ (Asthma Control Questionnaire, dotazník kontroly astmatu) a index ASUI (Asthma Symptom Utility Index, index funkčnosti astmatických příznaků) dále svědčí ve prospěch
účinnosti reslizumabu (3 mg/kg) ve srovnání s placebem. Zlepšení byla pozorována již od 4 týdnů po
první dávce reslizumabu (AQLQ v 16. týdnu) a udržela se do 52. týdnu.
Výsledky pro FEV
1
, ACQ a AQLQ jsou znázorněny v tabulce 5 níže pro celkovou populaci a pro podskupinu GINA 4 a 5.
Tabulka 5: Rozdíl v léčbě u průměrné změny oproti výchozímu stavu pro vybrané sekundární proměnné účinnosti – sloučené údaje (studie I a II) pro celkovou populaci a podskupinu GINA 4 a 5
Celková populace
Podskupina GINA 4 a 5
Proměnná účinnosti
a
Po 16 týdnech
Po 52 týdnech
Po 16 týdnech
Po 52 týdnech
FEV
1
(ml)
Průměrný
117
110
143
129
rozdíl
(73, 160)
(66, 154)
(94, 192)
(80, 179)
(95 % CI
b
)
(p<0,0001)
(p < 0,0001)
(p-hodnota)
ACQ
Průměrný
-0,232
-0,250
-0,321
-0,330
rozdíl
(-0,325; -0,139)
(-0,343; -0,156)
(-0,424; -0,218)
(-0,433; -0.226)
(95 % CI)
(p-hodnota)
AQLQ
Průměrný
0,226
0,272
0,295
0,346
rozdíl
(0,094; 0,359)
(0,155; 0,388)
(0,151; 0,438)
(0,219; 0,473)
(95 % CI)
(p < 0,0001)
(p < 0,0001)
(p-hodnota)
a Hodnoty představují rozdíl v léčbě mezi placebem a reslizumabem 3 mg/kg na základě upravených středních hodnot za stanovené časové období pro každou léčebnou skupinu, s výjimkou změny AQLQ v 16. týdnu, což byl první časový bod, kdy bylo AQLQ hodnoceno.b CI = Interval spolehlivosti.
Pacienti se závažným refrakterním eozinofilním astmatem
Reslizumab vedl k významnému snížení exacerbací astmatu oproti placebu u refrakterní populace (59 %) a nerefrakterní populace (49 %). Výsledky byly podpořeny sekundárními cílovými ukazateli účinnosti a odpovídaly celé populaci.
Studie III
Primárním cílovým parametrem byla změna FEV
1
oproti výchozímu stavu po 16 týdnech. Ve studii III měli pacienti užívající reslizumab v dávce 3 mg/kg významně většínárůst FEV
1
oproti výchozímu stavu ve srovnání s placebem (rozdíl v léčbě: 160 ml, p=0,0018). Zlepšení FEV
1
bylo zaznamenáno za 4 týdny po podání první dávky reslizumabu.
Imunogenita
V placebem kontrolovaných studiích fáze 3 o délce trvání 16 až 52 týdnů byly zjištěny nízké titry protilátek proti reslizumabu, často s přechodným výskytem, u 53z 983 pacientů s astmatem (5 %) užívajících 3 mg/kg reslizumabu. V otevřené pokračovací studii fáze 3 byly zjištěny nízké titry protilátek proti reslizumabu, často s přechodným výskytem, u 49 z 1 014 pacientů s astmatem (5 %), kteří užívali 3 mg/kg reslizumabu po dobu až 36 měsíců. Zdá se, že na systémovou expozici reslizumabu neměly protilátky proti reslizumabu vliv. Tyto protilátky neměly vliv na klinickou farmakodynamiku, účinnost či bezpečnost.
Etnický původ
Analýzy farmakokinetiky populací ukázaly, že farmakokinetika reslizumabu se u různých etnických skupin významně neliší (u bílých, černošských a asijských skupin). Bezpečnostní údaje u populací jiného typu než bělošských jsou omezené.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem CINQAERO u jedné nebo více podskupin pediatrické populace s astmatem (informace o použití u dětí viz bod
4.2
).
39 pediatrických pacientů s astmatem ve věku od 12 do 17 let bylo randomizováno pro používání reslizumabu v dávce 0,3 mg/kg, reslizumabu v dávce 3 mg/kg nebo placeba v rámci dvou 52týdenních studií exacerbace (studie I a II) a jedné 16týdenní studie plicní funkce (studie III). Pouze ve studii I a II bylo vyžadováno, aby pacienti měli nejméně jednu exacerbaci astmatu vyžadující léčbu systémovými kortikosteroidy v roce, který předcházel jejich vstupu do studie. Exacerbace astmatu byly hodnoceny pouze ve studiích exacerbace (studie I a II, reslizumab 3 mg/kg [n=14] a placebo [n=11]). V této věkové skupině nebyly pozorovány žádné účinky léčby na exacerbace astmatu (poměr míry exacerbací astmatu [reslizumab/placebo] 2,09). Vzhledem k malé velikosti vzorku a nerovnováze výchozí úrovně vyplývající z analýzy podskupin nelze u pediatrické populace dojít k závěru
o účinnosti při astmatu.
⚠️ Upozornění
Reslizumab se nemá používat k léčbě akutních exacerbací astmatu.
Během léčby se mohou vyskytovat příznaky související s astmatem nebo exacerbace. Pacientům je nutno sdělit, aby vyhledali lékařskou pomoc v případě, že je astma nadále nezvládnuté nebo se po zahájení léčby zhorší.
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.
Hypersenzitivita a reakce v místě aplikace
V souvislosti s podáváním reslizumabu byly hlášeny akutní systémové reakce, včetně anafylaktické reakce (viz bod
4.8
). Tyto nežádoucí účinky byly pozorovány během infuze nebo do 20 minut po jejím dokončení. Během podávání reslizumabu a po odpovídající dobu po jeho podání pacienti mají být sledováni. Pokud dojde k anafylaktické reakci, podávání reslizumabu musí být okamžitě zastaveno
a musí být zahájena vhodná léčba; podávání reslizumabu musí být trvale ukončeno (viz bod
4.3
). Infekce parazity (helmintóza)
Eozinofily mohou být součástí imunologické odpovědi na některé helmintické infekce. Pacienti s již existující helmintickou infekcí musí být přeléčeni ještě před zahájením léčby reslizumabem. Pokud budou pacienti infikováni během léčby reslizumabem a nezareagují na léčbu antihelmintiky, je třeba zvážit dočasné přerušení léčby.
Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 4,6 mg sodíku v jedné 10ml injekční lahvičce (1,15 mg sodíku
v jedné 2,5ml injekční lahvičce), což odpovídá 0,23 % (0,06 %) doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.