Farmakoterapeutická skupina: gynekologikum, ATC kód: G01AA10
Klindamycin je linkosamidové antibiotikum, které inhibuje syntézu proteinů na úrovni bakteriálních ribozomů. Klindamycin se přednostně váže na 50S podjednotku ribozomu a ovlivňuje proces translace.
Ačkoliv je klindamycin in vitro neúčinný, rychlou in vivo hydrolýzou se tato sloučenina mění na antibakteriálně aktivní klindamycin.
Klindamycin působí stejně jako většina inhibitorů syntézy proteinů převážně bakteriostaticky a jeho účinnost závisí na délce doby, po kterou zůstává koncentrace účinné látky nad MIC infikujícího mikroorganismu.
Rezistence na klindamycin je nejčastěji způsobena modifikací cílového místa na ribozomu, a to většinou chemickou modifikací RNA bází nebo bodovými mutacemi v RNA nebo příležitostně v proteinech. Tato modifikace může v některých organizmech způsobit zkříženou rezistenci mezi linkosamidy, makrolidy a streptograminy B. V některých případech se zdá, že kmeny s těmito modifikacemi jsou ke klindamycinu citlivé, avšak rezistence ke klindamycinu je indukovatelná po expozici makrolidům. Méně často může být rezistence zprostředkována aktivním efluxem nebo chemickou modifikací antibiotika. Mezi klindamycinem a linkomycinem byla prokázána zkřížená rezistence.
Klindamycin vykazuje in vitro účinnost proti většině kmenů následujících mikrobiálních organismů, které byly hlášeny ve spojitosti s bakteriální vaginózou:
Bacteroides spp.
Gardnerella vaginalis
Mobiluncus spp.
Mycoplasma hominis
Peptostreptococcus spp.
Kultivace a testování citlivosti bakterií se za účelem stanovení diagnózy a vedení léčby bakteriální vaginózy rutinně neprovádějí. Standardní postup pro určení citlivosti potenciálních patogenů bakteriální vaginózy Gardnerella vaginalis a Mobiluncus spp. nebyl definován. Breakpoint klindamycinu u grampozitivních a gramnegativních anaerobů stanovených pomocí EUCAST je ≤ 4 mg/l. Nicméně, breakpointy jsou určeny k vedení spíše systémové než lokální antibiotické léčby.
⚠️ Upozornění
Před zahájením léčby klindamycinem může být nutné vyšetřit vhodnými laboratorními testy jiné infekce
zahrnující Trichomonas vaginalis, Candida albicans, Chlamydia trachomatis a gonokokové infekce.
Použití klindamycinu může vést k přerůstání necitlivých mikroorganismů, zvláště kvasinek.
Během antimikrobiální terapie nebo po ní se mohou vyskytnout příznaky poukazující na pseudomembranózní kolitidu (viz bod
4.8
). Pseudomembranózní kolitida byla hlášena u téměř všech antibakteriálních přípravků, včetně klindamycinu, a její závažnost se může pohybovat od mírné formy až po život ohrožující. Je proto důležité, aby se tato možnost zvážila u pacientek, u nichž se vyskytne po podání antibakteriální terapie průjem. Středně závažné případy se mohou po vysazení léku zlepšit.
Léčba klindamycinem se musí ukončit, pokud se objeví pseudomembranózní kolitida. Je třeba zahájit
vhodnou antibakteriální léčbu. Léky inhibující peristaltiku jsou v této situaci kontraindikovány.
Pokud se klindamycin předepisuje pacientkám se zánětlivým onemocněním střev, jako je například Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida, doporučuje se opatrnost.
U všech vaginálních infekcí se pohlavní styk v průběhu léčby přípravkem DALACIN vaginální krém nedoporučuje.
Latexové kondomy a pesary mohou být zeslabeny, pokud jsou vystaveny čípkovému základu použitému ve vaginálním krému s klindamycinem. Použití těchto prostředků během 72 hodin po léčbě vaginálním krémem s klindamycinem se nedoporučuje, neboť by takové použití mohlo být spojeno se zmenšenou antikoncepční účinností či ochranou před pohlavně přenosnými chorobami.
Používání jiných vaginálních prostředků (jako jsou tampóny nebo výplachy) během léčby vaginálním
krémem s klindamycinem se nedoporučuje.
Studie bezpečnosti a účinnosti vaginálního krému s klindamycinem nebyly provedeny u těchto populací: těhotné, kojící ženy, pacientky s poruchou funkce jater, imunodeficiencí nebo kolitidou.
Pediatrická populace:
Bezpečnost a účinnost přípravku u dětských pacientů nebyla hodnocena.
Pomocné látky:
Přípravek obsahuje propylenglykol, cetylstearylalkohol, benzylalkohol a polysorbát 60 (viz bod 2). Cetylstearylalkohol může způsobit místní kožní reakce (např. kontaktní dermatitidu).
Benzylalkohol může způsobit alergické reakce a mírné místní podráždění. Polysorbát 60 může způsobit alergické reakce.
