DIHYDROGENFOSFOREČNAN DRASELNÝ ARDEAPHARMA 68MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok

Přípravek nesmí být používán u pacientů s plazmatickou hladinou draslíku vyšší než 4,5 mmol/l a fosfátů vyšší než 2,4 mmol/l. Dihydrogenfosforečnan draselný má být podáván s opatrností pacientům se srdečním selháním, periferním nebo plicním edémem, poruchou funkce ledvin nebo stavy predisponujícími k hyperkalémii. Po dobu podávání dihydrogenfosforečnanu draselného je nutné kontrolovat hladinu kalia, fosfátů a vápníku v séru a další základní parametry vnitřního prostředí. Je nutné udržovat přiměřenou rychlost infuze. V léčbě deplece elektrolytů při acidóze se doporučuje průběžné sledování acidobazické rovnováhy, sérových elektrolytů, EKG a klinického stavu pacienta. Soli draslíku musí být používány opatrně u stavů spojených se srdečními bloky, protože zvýšená kalémie může zvýšit stupeň bloku. Dihydrogenfosforečnan draselný není možné použít jako jediný zdroj draslíku u všech nemocných. Zejména jde o rostoucí děti, dospívající jedince a rehabilitující nemocné, u nichž se předpokládá vyšší potřeba draslíku než fosfátů. Proto má být u této skupiny nemocných potřebná dávka draslíku podávána rovněž ve formě chloridu draselného. Fosfáty musí být podávány obezřetně u pacientů s predispozicí k hyperfosfatémii, jako jsou pacienti s hypoparatyreózou, chronickým renálním onemocněním, rhabdomyolýzou, akutní dehydratací, akutní pankreatitidou, závažnou poruchou funkce ledvin a extenzivním poškozením tkání (závažné popáleniny). Fosfáty musí být používány s opatrností u pacientů s nízkými koncentracemi vápníku v séru, neboť tyto hladiny se mohou při rychlém podávání fosfátů dále snižovat. Hypokalcémii lze očekávat u stavů, jako je hypoparatyreóza, osteomalacie, chronická renální onemocnění, akutní pankreatitida, rhabdomyolýza, rachitis, myotonia congenita a srdeční onemocnění (zejména u pacientů užívajících digitalisové glykosidy, viz interakce). U pacientů s narušeným vylučováním kalia (zejména pacienti s chronickým renálním onemocněním) může podávání draselných solí vyvolat hyperkalémii. Následné narušení funkcí srdce nemusí být patrné na EKG. Doporučuje se průběžné monitorování hladiny elektrolytů v krvi, přičemž není rozhodující pouze absolutní koncentrace draslíku, ale rovněž rychlost zvýšení koncentrace draslíku v krvi. Porucha funkce ledvin U pacientů s chronickým onemocněním ledvin ve stadiích 3 a 4 musí být sledovány hladiny sérového draslíku, vápníku, fosforečnanu a alkalické fosfatázy při každé kontrole sérového kreatininu nebo eGFR. Fosfát je vylučován aktivně ledvinami a jeho retence se zvyšuje s poruchou funkce ledvin, proto má být u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin používán s obezřetností. Zhoršené vylučování s následným vzestupem plazmatické hladiny zvyšuje riziko vzniku nerozpustných fosforečnanů. Aby se zabránilo hypofosfatémii během dialyzační léčby, je výhodné do roztoku dialyzátu přidat dihydrogenfosforečnan draselný do konečné koncentrace 1 mmol/l. Toto lze provést rovněž u dětí a dospívajících. U snížené funkce ledvin při současném užívání antagonistů systému renin-angiotenzin má být před zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech a při změně dávky sledována hladina draslíku. Při použití alfakalcidiolu nebo kalcitriolu je třeba rovněž monitorovat hladinu fosfátu v krvi. Respirační selhání Nízká hladina fosfátů je kritická pro funkci dýchacích svalů. V případě těžké deplece spojené s respiračním selháním má být dodávka fosfátu zvýšena (zvýšením rychlosti infuze, zvýšením koncentrace dihydrogenfosforečnanu draselného v infuzi nebo opakováním infuze). Srdeční selhání Před podáním roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného je nutné zkontrolovat hladinu draslíku a fosfátu v krvi a zhodnotit renální funkce. Tento postup je třeba provádět a opakovat zejména v případě současného podávání léčiv ze skupiny inhibitorů ACE, antagonistů receptorů pro mineralokortikoidy nebo angiotenzin II. V průběhu podávání je třeba monitorovat EKG. Diabetická ketoacidóza U pacientů s diabetickou ketoacidózou má být fosfát podáván pouze v případě nástupu účinku inzulinu, který je zpravidla spojen s těžkou hypofosfatémií, která může vyústit během 48 hodin ve svalovou slabost spojenou s respiračním selháním a následnou hypoxií. Pokud je hladina fosfátů během léčby normální nebo zvýšená, není fosfát nezbytnou součástí léčby diabetické ketoacidózy. Podání dihydrogenfosforečnanu draselného u pacientů s diabetickou ketoacidózou se nedoporučuje během počáteční hemodynamické resuscitace, pokud hladina draslíku v séru zůstává nad 5,5 mmol/l. Pokud je hladina draslíku v séru nižší než 5,5 mmol/l a pacient má zachovalou diurézu, doporučuje se podávat 0,9% roztok chloridu sodného s 40 mmol/l draslíku. Pokud hladina draslíku v séru klesne pod 3,5 mmol/l, je třeba rychlost podávání draslíku zvýšit. U dětí s diabetickou ketoacidózou nesmí být dihydrogenfosforečnan draselný používán jako jediný zdroj draslíku. Refeeding syndrom, parenterální výživa Refeeding syndrom souvisí s významným poklesem koncentrace fosfátu a draslíku u těžce podvyživených pacientů, kteří dostávají nutriční podporu. Riziko vzniku refeeding syndromu je zvýšeno u pacientů, kteří mají BMI nižší než 16 kg/m 2 , ztratili více než 15 % tělesné hmotnosti během předchozích 3 - 6 měsíců, měli nízký nutriční příjem po dobu více než 10 dnů, mají nízkou hladinu draslíku, fosfátů nebo hořčíku před podáním výživy, u pacientů s anamnézou abúzu alkoholu a pacientů léčených inzulínem, chemoterapeutiky, antacidy nebo diuretiky. V případě rizika refeeding syndromu mají být hladiny fosfátu sledovány denně až do stabilizace hladin iontů, následně pak třikrát týdně. U pacientů s rizikem rozvoje refeeding syndromu je rovněž třeba zvážit perorální, enterální nebo infuzní podání draslíku (2 až 4 mmol/kg/den), fosfátů (0,3 - 0,6 mmol/kg/den), hořčíku (0,2 mmol/kg/den intravenózně nebo 0,4 mmol/kg/den perorálně). Výjimkou jsou případy, kdy jsou plazmatické hladiny těchto elektrolytů před podáním výživy zvýšené. Korekce plazmatických hladin před podáním výživy není nutná. U chronicky podvyživených jedinců může vést dlouhodobé podávání parenterální výživy s nízkým obsahem fosfátů k těžké depleci fosfátů a kostním změnám. Roztok nesmí být podáván společně s roztoky obsahujícími vápník (viz také bod 6.2 Inkompatibility).