GENOTROPIN 16IU(5,3MG) Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Diagnózu stanoví a léčbu přípravkem GENOTROPIN zahajuje a vede lékař s příslušnou kvalifikací a zkušeností v diagnostice a léčbě pacientů s terapeutickou indikací k použití růstového hormonu. Myozitida je velmi vzácným nežádoucím účinkem, která může mít souvislost s konzervační látkou metakresol.‍​‍‍‍​‍‍‍‍‍‍‍‍​‍ Pokud se objeví myalgie nebo neúměrná bolest v místě vpichu, je třeba brát v úvahu myozitidu a v případě, že je potvrzena, je třeba použít GENOTROPIN bez metakresolu. Maximální doporučená denní dávka nemá být překročena (viz bod 4.2 ). Citlivost na inzulin Somatropin může snížit citlivost na inzulin. Při zahájení léčby somatropinem u pacientů s diabetem mellitem se může stát, že je potřeba upravit dávku inzulinu. Pacienty s diabetem, glukózovou intolerancí nebo dalšími rizikovými faktory diabetu je nutné během léčby somatropinem pečlivě sledovat. Funkce štítné žlázy Léčba růstovým hormonem zvyšuje extratyreoidální konverzi T4 na T3, která může vést ke snížení sérové hladiny T4 a zvýšení sérové koncentrace T3. Ačkoliv hladina periferních tyreoidálních hormonů zůstává u většiny zdravých jedinců v rozmezí referenčních hodnot, u pacientů s centrální subklinickou hypothyreózou se teoreticky může hypothyreóza objevit. Z toho důvodu je nutné sledovat funkci štítné žlázy u všech pacientů. U pacientů s hypopituitarismem užívajících standardní substituční léčbu, je nutné pečlivě sledovat případný účinek růstového hormonu na funkci štítné žlázy. Hypoadrenalismus Nasazení léčby somatropinem může mít za následek inhibici 11βHSD-1 a snížení sérové koncentrace kortisolu. U pacientů léčených somatropinem, může být odhalen dříve nediagnostikovaný centrální (sekundární) hypoadrenalismus vyžadující substituční léčbu glukokortikoidy. Navíc pacienti léčení substituční léčbou glukokortikoidy pro dříve diagnostikovaný hypoadrenalismusmohou vyžadovat po zahájení léčby somatroipinem zvýšení jejich udržovacích nebo stresových dávek (viz bod 4.5 ). Současné použití s perorální estrogenovou léčbou Pokud žena používající somatropin zahájí perorální estrogenovou léčbu, může být nutné zvýšit dávku somatropinu, aby se udržela hladina sérového IGF-1 v rozmezí normálních hodnot odpovídajících věku. Naopak, pokud žena léčená somatropinem přestane užívat perorální estrogenovou léčbu, může být nutné snížit dávku somatropinu, aby se předešlo přebytku růstového hormonu a/nebo k nežádoucím účinkům (viz bod 4.5 ). Pokud je deficience růstového hormonu sekundárním projevem léčby maligního procesu, doporučuje se sledovat známky možného relapsu maligního onemocnění. U pacientů léčených somatropinem, kteří v dětství prodělali nádorové onemocnění, bylo hlášeno zvýšené riziko sekundárního novotvaru. Z těchto sekundárních novotvarů byly nejčastější intrakraniální nádory, především meningiomy u pacientů, kteří podstoupili ozařování hlavy pro jejich prvotní novotvar. U pacientů s endokrinními poruchami, k nimž patří i deficit růstového hormonu, může častěji docházet ke vzniku sklouznutí femorální epifýzy než u běžné populace. Každé dítě, které během léčby růstovým hormonem začne kulhat, musí být klinicky vyšetřeno. Benigní intrakraniální hypertenze Při těžkých nebo často se opakujících bolestech hlavy, poruchách zraku, nauzee a/nebo zvracení se doporučuje vyšetřením očního pozadí ověřit, zda nevznikl edém papily. Potvrdí-li se přítomnost edému, je nutno zvážit diagnózu benigní intrakraniální hypertenze, a, pokud by to bylo nutné, léčbu růstovým hormonem přerušit. V současné době není dostatek údajů, které by napomohly v klinickém rozhodování u pacientů, u nichž intrakraniální hypertenze ustoupila. Pokud se léčba růstovým hormonem obnoví, je nezbytné pečlivě sledovat znovuobjevení symptomů intrakraniální hypertenze. Leukémie U malého počtu pacientů s nedostatkem růstového hormonu, z nichž někteří byli léčeni somatropinem, byla hlášena leukémie. Nebylo ale prokázáno, že by se incidence leukémie zvyšovala u pacientů používajících růstový hormon bez predisponujících faktorů. Protilátky Při užívání všech přípravků obsahujících somatropin se u malého počtu pacientů mohou vytvořit protilátky proti přípravku GENOTROPIN. GENOTROPIN způsobil tvorbu protilátek přibližně u 1 % pacientů. Vazebná kapacita těchto protilátek byla nízká a nebyla spojena s klinickými změnami. Test na protilátky proti somatropinu je nutné provést v případech, kdy pacient vykazuje nevysvětlitelný nedostatek odpovědi na léčbu. Starší pacienti Zkušenost u pacientů starších 80 let je omezená. Starší pacienti mohou být citlivější na účinek přípravku GENOTROPIN, a proto mohou být náchylnější k výskytu nežádoucích účinků. Akutní kritický stav Účinek přípravku GENOTROPIN při zotavování byl sledován ve dvou placebem kontrolovaných studiích u 522 kriticky nemocných dospělých s komplikacemi po otevřené operaci srdce, břišní operaci, mnohočetném úrazovém traumatu nebo s akutním respiračním selháním. Mortalita byla vyšší u pacientů léčených dávkou 5,3 nebo 8 mg přípravku GENOTROPIN v porovnání s placebem v poměru 42 % ku 19 %. Na základě této informace tito pacienti nemají být léčeni přípravkem GENOTROPIN. Vzhledem k nedostatku informací o bezpečnosti substituční léčby růstovým hormonem u pacientů v akutním, kritickém stavu, je třeba uvážit přínos dalšího pokračování léčby v porovnání s možným rizikem. U všech pacientů s jiným nebo podobným akutním kritickým onemocněním je třeba přínos léčby přípravkem GENOTROPIN zvážit v porovnání s možným rizikem. Panktreatitida Přestože k tomu dochází vzácně, je nutné u pacientů léčených somatropinem vzít v úvahu pankreatitidu, zvláště u dětí, které zaznamenají bolest břicha. Syndrom Prader-Willi (PWS) U pacientů se syndromem Prader-Willi musí být léčba vždy spojena s dietou s nižším příjmem kalorií. Byla hlášena úmrtí spojená s používáním růstového hormonu u pediatrických pacientů s PWS, kteří měli jeden nebo více z následujících rizikových faktorů: těžká obezita (u pacientů překračujících poměr váha/výška o 200 %), poškození dýchacích cest nebo spánková apnoe v anamnéze, nebo neidentifikovaná respirační infekce. Pacienti s jedním nebo více z těchto faktorů mohou mít zvýšené riziko. Před zahájením léčby somatropinem u pacientů s PWS je třeba vyhodnotit příznaky obstrukce horních cest dýchacích, spánkové apnoe nebo respirační infekce. Jsou-li během hodnocení obstrukce horních cest dýchacích zaznamenány patologické nálezy, je třeba dítě před zahájením léčby růstovým hormonem odkázat na ORL odborníka k léčbě a vyřešení dýchací poruchy. Spánková apnoe má být před nasazením růstového hormonu zjišťována metodami, jako je polysomnografie nebo celonoční oxymetrie a při podezření na spánkovou apnoi je třeba sledování. Objeví-li se během léčby somatropinem u pacienta známky obstrukce horních cest dýchacích (včetně začátku nebo zesílení chrápání), je třeba léčbu ukončit a provést ORL vyšetření. Všechny pacienty s PWS je třeba monitorovat při podezření na spánkovou apnoi. U pacientů je třeba monitorovat známky infekcí dýchacích cest, které je třeba co nejdříve diagnostikovat a aktivně léčit. U všech pacientů s PWS je nutná efektivní kontrola tělesné hmotnosti před a během léčby růstovým hormonem. U pacientů s PWS je častá skolióza. Skolióza může postupovat u jakéhokoliv dítěte během rychlého růstu. Známky skoliózy mají být sledovány během léčby. Zkušenosti s dlouhodobou léčbou dospělých a pacientů s PWS jsou omezené. Děti malého vzrůstu, které se narodily malé na svůj gestační věk U dětí malého vzrůstu, které se narodily malé na svůj gestační věk (SGA), mají být před zahájením léčby vyloučeny ostatní zdravotní důvody nebo léčebné postupy, které by mohly vysvětlovat poruchu růstu. U dětí s SGA je doporučeno změřit hladinu inzulinu nalačno a glykemii před zahájením léčby a poté kontrolovat jednou ročně. U pacientů se zvýšeným rizikem diabetu mellitu (např. rodinná anamnéza diabetu, obezita, závažná inzulinová rezistence, akantóza) má být proveden perorální glukózový toleranční test (OGTT). Objeví-li se zřetelný diabetes, růstový hormon nemá být podáván. U dětí s SGA je doporučeno před zahájením léčby změřit hladinu IGF-I a kontrolovat ji dvakrát ročně po zahájení léčby. Jestliže v opakovaných vyšetřeních hladina IGF-I překročí +2 SD ve srovnání s referenčními hodnotami pro věk a stav puberty, poměr IGF-I/IGFBP-3 má být brán v úvahu při úpravě dávky. Zkušenosti se zahájením léčby pacientů s SGA na počátku puberty jsou omezené. Proto není doporučeno zahajovat léčbu u pacientů na počátku puberty. Zkušenosti u pacientů se Silver-Russell syndromem jsou omezené. Růstové přírůstky získané v průběhu léčby růstovým hormonem pacientů s SGA mohou být částečně ztraceny, je-li léčba zastavena před dosažením konečné výšky. Chronická renální insuficience Při chronické renální insuficienci je pro zahájení léčby rozhodující, zda renální funkce poklesla až pod 50 % normálního stavu. K ověření míry poruchy růstu je třeba jej sledovat celý jeden rok před nasazením terapie. Má předcházet i konzervativní léčba renální insuficience (včetně sledování acidózy, hyperparathyreoidismu a stavu výživy) a má se v ní pokračovat i v průběhu léčby. Při transplantaci ledvin je nutno léčbu přerušit. Dosud nejsou k dispozici údaje o konečné výšce u pacientů s chronickou renální insuficiencí léčených přípravkem GENOTROPIN. Obsah sodíku Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.