Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
OTC
FINLEE 10MG Dispergovatelná tableta
INN: dabrafenib
Aktualizováno: 2026-05-09
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇵🇹🇸🇰
Forma
—
Dávkování
—
Způsob podání
—
Skladování
—
O přípravku
Výrobce
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Novartis Europharm Limited
ATC kód
L01EC02
Zdroj
EMA · EMEA/H/C/005885
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, inhibitory proteinkináz, inhibitory B-Raf serin-threoninové kinázy (BRAF), ATC kód: L01EC02
Mechanismus účinku
Dabrafenib je inhibitor RAF kináz. Onkogenní mutace genu BRAF vedou ke konstitutivní aktivaci dráhy RAS/RAF/MEK/ERK. Nejčastější mutací genu BRAF je V600E, která byla identifikována u 19 % pediatrických LGG a přibližně 5 % pediatrických HGG.
Kombinace s trametinibem
Trametinib je reverzibilní, vysoce selektivní, alosterický inhibitor aktivace mitogenem aktivované, mimobuněčným signálem regulované kinázy 1 (MEK1) a MEK2 a kinázové aktivity. Proteiny MEK jsou součástí kaskády kináz regulovaných mimobuněčným signálem (ERK). U lidských nádorů je tato cesta často aktivována mutovanými formami BRAF, které aktivují MEK. Trametinib inhibuje aktivaci MEK proteinem BRAF a inhibuje aktivitu MEK kinázy.
Trametinib a dabrafenib tedy inhibují dvě různé kinázy této dráhy, MEK a RAF, a kombinace těchto inhibitorů tudíž poskytuje současnou inhibici dráhy. Kombinace dabrafenibu s trametinibem prokázala in vitro protinádorovou aktivitu v nádorových buněčných liniích pozitivních na mutaci V600 v genu BRAF a in vivo oddaluje vznik rezistence u xenograftů pozitivních na mutaci V600 v genu BRAF.
Farmakodynamické účinky
Předklinické údaje získané v biochemických testech prokázaly, že dabrafenib inhibuje BRAF kinázy s aktivačními mutacemi kodonu 600 (tabulka 5).
Tabulka 5 Kinázová inhibiční aktivita dabrafenibu vůči RAF kinázám
Kináza
Inhibiční koncentrace 50 (nmol/l)
BRAF V600E
0,65
BRAF WT
3,2
CRAF WT
5,0
Klinická účinnost a bezpečnost
Pediatrická populace
Klinická účinnost a bezpečnost kombinované léčby dabrafenibem a trametinibem u pediatrických pacientů ve věku od 1 do < 18 let s gliomem s pozitivní mutací BRAF V600 byly hodnoceny v multicentrické, otevřené klinické studii fáze II (EudraCT 2015-004015-20). Pacienti s gliomem nízkého stupně (WHO 2016 stupeň 1 a 2), kteří vyžadovali první systémovou léčbu, byli randomizováni v poměru 2:1 na dabrafenib plus trametinib nebo karboplatinu plus vinkristin, a pacienti s relabujícím nebo refrakterním gliomem vysokého stupně (WHO 2016 stupeň 3 a 4) byli zařazeni do jednoramenné kohorty dabrafenib plus trametinib.
Stav mutace BRAF byl identifikován prospektivně pomocí lokálního testu nebo centrálního laboratorního testu polymerázové řetězové reakce v reálném čase (real-time PCR), pokud místní test nebyl k dispozici. Kromě toho bylo provedeno retrospektivní testování dostupných vzorků nádorů centrální laboratoří k potvrzení mutace BRAF V600E.
Dávkování dabrafenibu a trametinibu bylo v klinické studii závislé na věku a tělesné hmotnosti,
přičemž dabrafenib byl podáván perorálně v dávce 2,625 mg/kg dvakrát denně u pacientů ve věku
< 12 let a v dávce 2,25 mg/kg dvakrát denně u pacientů vě věku 12 let a starší; trametinib byl podáván perorálně v dávce 0,032 mg/kg jednou denně u pacientů ve věku < 6 let a v dávce 0,025 mg/kg jednou denně u pacientů vě věku 6 let a starší. Dávky dabrafenibu byly omezeny na 150 mg dvakrát denně a dávky trametinibu na 2 mg jednou denně. Karboplatina a vinkristin byly dávkovány na základě věku a plochy povrchu těla v dávkách 175 mg/m
2
a 1,5 mg/m
2
, podávaných v týdenních infuzích.
Karboplatina a vinkristin byly podávány v jednom 10týdenním indukčním cyklu, po kterém následovalo osm 6týdenních cyklů udržovací terapie.
Primárním cílovým parametrem účinnosti v obou kohortách byla celková míra odpovědi (ORR, součet potvrzených úplných/CR a částečných/PR odpovědí) dle nezávislého hodnocení založeného na kritériích RANO (2017) pro kohortu LGG a kritériích RANO (2010) pro kohortu HGG. Primární analýza byla provedena, jakmile všichni pacienti v obou kohortách dokončili nejméně 32 týdnů léčby. Závěrečná analýza byla provedena 2 roky po ukončení zařazení pacientů do obou kohort.
Pediatrický gliom nízkého stupně s pozitivní mutací BRAF (WHO stupeň 1 a 2)
V kohortě s gliomem nízkého stupně bylo 110 pacientů randomizováno do skupin dabrafenib plus trametinib (n=73) nebo karboplatina plus vinkristin (n=37). Medián věku byl 9,5 roku, přičemž 34 pacientů (30,9 %) bylo ve věku 12 měsíců až < 6 let, 36 pacientů (32,7 %) bylo ve věku 6 až
< 12 let a 40 pacientů (36,4 %) bylo ve věku 12 až < 18 let; 60 % byly dívky. Většina pacientů (80 %) měla při počáteční diagnóze gliom 1. stupně. Nejčastějšími patologiemi byly pilocytární astrocytom (30,9 %), gangliogliom (27,3 %) a jinak nespecifikované LGG (18,2 %). Metastatická ložiska byla přítomna u 9 pacientů (8,2 %). Předchozí operace byla hlášena u 91 pacientů (82,7 %), z těchto pacientů byla u 28 z nich (25,5 %) jako poslední operace provedena resekce. Systémové použití kortikosteroidů bylo hlášeno u 44 pacientů (41,5 %).
V době primární analýzy ukázala ORR v rameni dabrafenib plus trametinib statisticky významné zlepšení oproti rameni karboplatina plus vinkristin. Následné hierarchické testování také prokázalo statisticky významné zlepšení v přežití bez progrese (PFS) oproti chemoterapii (tabulka 6).
V době primární analýzy provedené poté, co všichni pacienti dokončili alespoň 32 týdnů léčby nebo ji dříve ukončili, byly údaje o celkovém přežití (OS) stále nezralé (jedno úmrtí bylo hlášeno v rameni karboplatina plus vinkristin (K+V)).
Tabulka 6 Odpověď a přežití bez progrese na základě nezávislého přehledu v pivotní studii G2201 (kohorta LGG, primární analýza)
Dabrafenib + Trametinib (D+T)n=73
Karboplatina + Vinkristin (K+V)n=37
Nejlepší celková odpověď
Úplná odpověď (CR), n (%)
2 (2,7)
1 (2,7)
Částečná odpověď (PR), n (%)
32 (43,8)
3 (8,1)
Stabilní onemocnění (SD), n (%)
30 (41,1)
15 (40,5)
Progresivní onemocnění (PD), n (%)
8 (11,0)
12 (32,4)
Není známo, n (%)
1 (1,4)
6 (16,2)
1
Celková míra odpovědi
ORR (CR+PR), (95% CI)
46,6 % (34,8 – 58,6 %)
10,8 % (3,0 – 25,4 %)
Poměr šancí
2
, p-hodnota
7,19 (2,3 – 22,4), p<0,001
Rozdíl v riziku
35,8 % (20,6 – 51,0)
Přežití bez progrese (PFS)
Medián (měsíce), (95% CI)
20,1 (12,8 - NE)
7,4 (3,6 – 11,8)
Poměr rizik (95% CI), p-hodnota
0,31 (0,17 – 0,55), p<0,001
NE=nelze odhadnout1 4 pacienti randomizováni do K+V skončili před zahájením léčby.2 Poměr šancí (D+T vs K+V) a 95% CI jsou z logistické regrese s léčbou jediným kovariátem, tj. je to pravděpodobnost pozorování odpovědi v rameni D+T ve srovnání s pravděpodobností pozorování odpovědi v rameni K+V. Poměr šancí > 1 zvýhodňuje D+T.
V době závěrečné analýzy (medián doby následného sledování: 39,0 měsíců) byla ORR na základě nezávislého přehledu 54,8 % v rameni D+T a 16,2 % v rameni K+V s poměrem šancí 6,26. Analýza také potvrdila zlepšení PFS v průběhu chemoterapie na základě nezávislého přehledu s odhadovaným snížením rizika progrese/úmrtí o 64 % (poměr rizik 0,36). Medián PFS byl 24,9 měsíce v rameni D+T a 7,2 měsíce v rameni K+V. V době závěrečné analýzy nebyla ani v jednom rameni hlášena žádná další úmrtí.
Obrázek 1 Kaplanovy-Meierovy křivky pro přežití bez progrese na základě nezávislého přehledu v pivotní studii G2201 (kohorta LGG, závěrečná analýza)
D+T (n/N=44/73) K+V (n/N=26/37)
100%
80%
Pravděpodobnost (%)
60%
40%
D+T (n/N = 44/73) C+V (n/N = 26/37)
20%
0%
0 3 6 9 12 15 18 21 24 27 30 33 36 39 42 45 48 51
D+T K+V
Čas (měsíce)
D+T
C+V
73 66 62 57 48 44 39 38 34 27 20 14 10 5 5 3 3 0
37 21 16 12 8 6 6 6 5 4 2 0 0 0 0 0 0 0
Pediatrický gliom vysokého stupně s pozitivní mutací BRAF (WHO stupeň 3 a 4)
Do jednoramenné kohorty s gliomem vysokého stupně bylo zařazeno 41 pacientů s relabujícím nebo refrakterním HGG, kteří byli léčeni kombinací dabrafenib plus trametinib. Medián věku byl 13,0 let, přičemž 5 pacientů (12,2 %) bylo ve věku 12 měsíců až < 6 let, 10 pacientů (24,4 %) bylo ve věku 6 až < 12 let a 26 pacientů (63,4 %) bylo ve věku 12 až < 18 let; 56 % byly dívky. Histologický stupeň při počáteční diagnóze byl 4. stupeň u 20 pacientů (48,8 %), 3. stupeň u 13 pacientů (31,7 %),
2. stupeň u 4 pacientů (9,8 %), 1. stupeň u 3 pacientů (7,3 %) a chyběl u 1 pacienta (2,4 %). Nejčastějšími patologiemi byly multiformní glioblastom (31,7 %), anaplastický pleomorfní xantoastrocytom (14,6 %), jinak nespecifikované HGG (9,8 %) a pleomorfní xantoastrocytom (9,8 %). Předchozí operace byla hlášena u 40 pacientů (97,6 %), z těchto pacientů byla u 24 z nich (58,5 %) jako poslední operace provedena resekce. Předchozí protinádorová chemoterapie byla hlášena u
33 pacientů (80,5 %). Předchozí radioterapie byla hlášena u 37 pacientů (90,2 %). Systémové použití kortikosteroidů v rámci léčby během studie bylo hlášeno u 24 pacientů (58,5 %).
V době závěrečné analýzy (medián doby následného sledování: 45,2 měsíce) byla ORR na základě nezávislého přehledu 56,1 % (23/41), (95% CI: 39,7; 71,5): CR u 14 pacientů (34,1 %) a PR u
9 pacientů (22,0 %). Medián trvání odpovědi (DoR) byl 27,4 měsíce (95% CI: 9,2; NE).
⚠️ Upozornění
Přípravek Finlee je určen k použití v kombinaci s trametinibem ve formě prášku pro perorální roztok,
jelikož jsou k dispozici omezené údaje o použití dabrafenibu v monoterapii a o použití trametinibu v monoterapii u gliomu s pozitivní mutací V600 genu BRAF. Před zahájením léčby je nutné prostudovat SmPC trametinibu ve formě prášku pro perorální roztok. V SmPC trametinibu ve formě
prášku pro perorální roztok jsou uvedeny další informace týkající se upozornění a opatření spojených
s léčbou trametinibem.
Testování mutace V600E v genu BRAF
Bezpečnost a účinnost dabrafenibu nebyly stanoveny u pacientů s gliomy s divokým typem genu
BRAF. Dabrafenib se nemá u těchto pacientů používat (viz bod
5.1
). Nové malignity
Při podávání dabrafenibu v kombinaci s trametinibem se mohou vyskytovat nové malignity, a to jak
kožní, tak v mimokožní lokalizaci.
Kožní malignity
U dospělých pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem byly pozorovány kožní malignity, jako je kožní spinocelulární karcinom (cuSCC), včetně keratoakantomu a nového primárního melanomu (viz bod
4.8
). Před zahájením léčby dabrafenibem a poté každý měsíc
v průběhu léčby a po dobu až 6 měsíců od ukončení léčby se doporučuje provádět kožní vyšetření. Ve sledování se má pokračovat po dobu 6 měsíců po ukončení léčby dabrafenibem nebo do zahájení další protinádorové léčby.
Podezřelé kožní léze mají být léčeny dermatologickou excizí a nevyžadují úpravu léčby. Pacienty je
třeba poučit, aby informovali svého lékaře okamžitě, pokud se u nich objeví nové kožní léze.
Malignity mimo kožní lokalizaci
Experimenty in vitro prokázaly paradoxní aktivaci signalizace mitogenem aktivované proteinkinázy (MAP-kinázy) u buněk s divokým typem genu BRAF s mutacemi RAS, pokud jsou vystaveny účinkům inhibitorů BRAF. To může u pacientů s mutacemi RAS vést ke zvýšení rizika výskytu malignit v jiných než kožních lokalitách při expozici dabrafenibu (viz bod
4.8
). Malignity související s RAS byly hlášeny v klinických studiích u dospělých pacientů jak při léčbě jinými inhibitory BRAF (chronická myelomonocytární leukemie a SCC hlavy a krku mimo kožní lokalizaci), tak při léčbě dabrafenibem v monoterapii (adenokarcinom pankreatu, adenokarcinom žlučovodu) i při léčbě dabrafenibem v kombinaci s trametinibem (kolorektální karcinom, karcinom pankreatu).
Před zahájením podávání dabrafenibu pečlivě zvažte přínosy a rizika u pacientů s předchozím nebo stávajícím nádorovým onemocněním spojeným s mutacemi RAS. Pacienti mají být vyšetřeni na již existující okultní malignity.
Po ukončení léčby dabrafenibem má pokračovat monitorování sekundárních/rekurentních malignit
v jiné než kožní lokalizaci po dobu až 6 měsíců nebo do zahájení další protinádorové léčby. Abnormální nálezy mají být léčeny dle klinické praxe.
Hemoragie
U dospělých a pediatrických pacientů užívajících dabrafenib v kombinaci s trametinibem byly hlášeny hemoragické příhody (viz bod
4.8
). U dospělých pacientů užívajících dabrafenib v kombinaci s trametinibem se vyskytly závažné hemoragické příhody a fatální hemoragie. Pravděpodobnost vzniku těchto příhod u pacientů s nízkým počtem trombocytů (< 75 000/mm
3
) nebyla stanovena, protože tito pacienti byli z klinických studií vyloučeni. Riziko hemoragie může být zvýšené při současné antiagregační nebo antikoagulační léčbě. Pokud se hemoragie vyskytne, má být pacient léčen tak, jak je klinicky indikováno.
Poruchy zraku
U pediatrických pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem byly hlášeny oftalmologické reakce, včetně uveitidy a iridocyklitidy (viz bod
4.8
), v některých případech s dobou do nástupu v řádech několika měsíců. V klinických studiích byly u dospělých pacientů léčených dabrefinibem hlášeny oftalmologické reakce, včetně uveitidy, iridocyklitidy a iritidy. Pacienti mají být v průběhu léčby rutinně sledováni s ohledem na subjektivní a objektivní oční příznaky (jako jsou změny vidění, fotofobie a bolest očí).
Úprava dávkování není nutná, pokud účinné lokální přípravky zvládají oční zánět. Pokud není lokální léčba uveitidy účinná, přerušte podávání dabrafenibu až do vymizení očního zánětu a poté opětovně zahajte podávání dabrafenibu dávkou sníženou o jednu dávkovací hladinu. Po stanovení diagnózy uveitidy není nutná žádná úprava dávky trametinibu při užívání v kombinaci s dabrafenibem.
U pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem byly hlášeny případy biokulární panuveitidy nebo biokulární iridocyklitidy připomínající Vogtův-Koyanagiho-Haradův syndrom. Vysaďte dabrafenib až do vymizení očního zánětu a zvažte konzultaci s oftalmologem. Může být nezbytné zahájit systémovou léčbu kortikosteroidy.
V průběhu užívání dabrafenibu v kombinaci s trametinibem může dojít k RPED a RVO. Další informace jsou uvedeny v SmPC trametinibu ve formě prášku pro perorální roztok (bod 4.4). Po stanovení diagnózy RPED nebo RVO není nutná žádná úprava dávky trametinibu při užívání v kombinaci s dabrafenibem.
Pyrexie
Horečka byla hlášena v klinických studiích u dospělých a pediatrických pacientů léčených dabrafenibem (viz bod
4.8
). Zaznamenány byly závažné neinfekční febrilie (definované jako horečka doprovázená těžkým rigorem, dehydratací, hypotenzí a/nebo akutním renálním selháním prerenálního původu u pacientů s původně normálními renálními funkcemi). U pediatrických pacientů, kteří dostávali dabrafenib v kombinaci s trametinibem, byl medián doby do nástupu prvního výskytu pyrexie 1,5 měsíce. U dospělých pacientů s neresekovatelným nebo metastazujícím melanomem, kteří dostávali dabrafenib v kombinaci s trametinibem a rozvinula se u nich pyrexie, se přibližně polovina prvních výskytů pyrexie vyskytla během prvního měsíce léčby a přibližně u jedné třetiny pacientů došlo ke 3 nebo více příhodám. Pacienti s těžkými neinfekčními febriliemi dobře reagovali na přerušení léčby a/nebo snížení dávky a podpůrnou léčbu.
Léčba dabrafenibem v kombinaci s trametinibem má být přerušena pokud je tělesná teplota pacienta
≥ 38 °C (viz bod
5.1
). V případě recidivy lze terapii také přerušit při prvním příznaku pyrexie. Je třeba zahájit podávání antipyretik, jako jsou ibuprofen nebo paracetamol. V případech, kdy nejsou antipyretika dostatečně účinná, je nutné zvážit podávání perorálních kortikosteroidů. U pacientů je třeba sledovat známky a příznaky infekce. Pokud horečka ustoupí, lze léčbu zahájit znovu. Pokud je horečka spojena s dalšími závažnými známkami nebo příznaky, lze léčbu po poklesu horečky a na základě klinického obrazu znovu zahájit, ale s použitím nižší terapeutické dávky (viz bod
4.2
).
Snížení ejekční frakce levé komory (LVEF) / dysfunkce levé komory
Snížení ejekční frakce levé komory bylo hlášeno u dospělých i pediatrických pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem (viz bod
4.8
). V klinických studiích u pediatrických pacientů byl medián doby do nástupu prvního výskytu poklesu LVEF přibližně jeden měsíc. V klinických studiích u dospělých pacientů byl medián doby do výskytu dysfunkce levé komory, srdečního selhání a snížení LVEF 2 až 5 měsíců.
U pacientů užívajících dabrafenib v kombinaci s trametinibem se ojediněle objevila akutní, závažná dysfunkce levé komory srdeční, způsobená myokarditidou. Po ukončení léčby bylo pozorováno úplné odeznění obtíží. Při nových nebo zhoršujících se známkách nebo příznacích srdeční dysfunkce mají mít lékaři na paměti možnost myokarditidy. Další informace jsou uvedeny v SmPC trametinibu ve formě prášku pro perorální roztok (bod 4.4). Úprava dávky dabrafenibu není nutná při užívání
v kombinaci s trametinibem. Renální selhání
Renální selhání bylo hlášeno u ≤ 1 % dospělých pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem. Případy pozorované u dospělých pacientů byly obecně spojeny s horečkou a dehydratací a dobře reagovaly na přerušení léčby a obecná podpůrná opatření. U dospělých pacientů byla také hlášena granulomatózní nefritida. V průběhu léčby má být u pacientů rutinně monitorován sérový kreatinin. Při zvýšení hladiny kreatininu může být z klinického hlediska nutné léčbu přerušit. Použití dabrafenibu nebylo studováno u pacientů s renální insuficiencí (definovanou jako kreatinin
> 1,5x ULN), proto je v těchto případech zapotřebí opatrnost (viz bod
5.2
).
Účinky na játra
V klinických studiích u dospělých a pediatrických pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem byly hlášeny nežádoucí účinky týkající se jater (viz bod
4.8
). Doporučuje se, aby bylo u pacientů prováděno monitorování jaterních funkcí každé čtyři týdny po dobu 6 měsíců od zahájení léčby. V monitorování jaterních funkcí je možné dále pokračovat podle klinické potřeby.
Změny krevního tlaku
V klinických studiích byla u pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem hlášena jak hypertenze, tak hypotenze (viz bod
4.8
). Krevní tlak má být změřen na začátku léčby a monitorován v jejím průběhu, s případnou kontrolou hypertenze standardní terapií.
Intersticiální plicní onemocnění (ILD) / pneumonitida
V klinických studiích byly u dospělých pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem hlášeny případy pneumonitidy nebo ILD. Další informace jsou uvedeny v SmPC trametinibu ve formě prášku pro perorální roztok.
Vyrážka
V klinických studiích byla pozorována vyrážka u 49 % pediatrických pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem (viz bod
4.8
). Většina těchto případů byla stupně závažnosti 1 nebo 2 a nevyžadovala přerušení léčby nebo snížení dávky.
Závažné kožní nežádoucí reakce
U dospělých pacientů užívajících kombinaci dabrafenib/trametinib byly hlášeny případy závažných kožních nežádoucích reakcí (SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu a lékových reakcí s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), které mohou být život ohrožující nebo fatální. Pacienti mají být před zahájením terapie poučeni o známkách a příznacích kožních reakcí a v průběhu léčby mají být pečlivě sledováni. Pokud se objeví známky a příznaky naznačující vznik SCAR, je nutné léčbu ukončit.
Rhabdomyolýza
Rhabdomyolýza byla hlášena u dospělých pacientů užívajících dabrafenib v kombinaci s trametinibem. Známky či příznaky rhabdomyolýzy vyžadují odpovídající klinické zhodnocení a indikovanou léčbu. Další informace jsou uvedeny v SmPC trametinibu ve formě prášku pro perorální roztok.
Pankreatitida
Pankreatitida byla hlášena v klinických studiích u dospělých a pediatrických pacientů užívajících dabrafenib v kombinaci s trametinibem (viz bod
4.8
). Nevysvětlitelné bolesti břicha je nutné neprodleně vyšetřit, včetně stanovení hladiny sérových amyláz a lipáz. Při opětovném zahájení léčby po atace pankreatitidy je třeba pacienty pečlivě monitorovat.
Hluboká žilní trombóza (deep vein thrombosis, DVT) / plicní embolie (PE)
Může se vyskytnout plicní embolie nebo hluboká žilní trombóza. Pokud se u pacientů objeví symptomy plicní embolie nebo hluboké žilní trombózy, jako jsou dušnost, bolest na hrudi nebo otok rukou či nohou, musí ihned vyhledat lékařskou pomoc. V případě život ohrožující plicní embolie léčbu trvale ukončete.
Gastrointestinální poruchy
U pediatrických pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem byly hlášeny případy kolitidy a enterokolitidy (viz bod
4.8
). U dospělých pacientů užívajících dabrafenib v kombinaci s trametinibem byly hlášeny kolitidy a gastrointestinální perforace, a to včetně případů s fatálními následky. Další informace jsou uvedeny v SmPC trametinibu ve formě prášku pro perorální roztok.
Sarkoidóza
U dospělých pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem byly hlášeny případy sarkoidózy většinou postihující kůži, plíce, oči a lymfatické uzliny. Ve většině případů se v léčbě dabrafenibem a trametinibem pokračovalo. V případě diagnózy sarkoidózy je třeba zvážit příslušnou léčbu.
Ženy ve fertilním věku / fertilita u mužů
Před zahájením léčby u žen ve fertilním věku je třeba poskytnout vhodné poradenství o účinných metodách antikoncepce. Ženy ve fertilním věku musí používat účinné metody antikoncepce jak během léčby, tak po dobu 2 týdnů po ukončení léčby dabrafenibem a 16 týdnů po ukončení léčby trametinibem. Muži užívající dabrafenib v kombinaci s trametinibem musí být informováni o potenciálním riziku poruchy spermatogeneze, které může být ireverzibilní (viz bod
4.6
).
Hemofagocytující lymfohistiocytóza
Po uvedení přípravku na trh byla u dospělých pacientů léčených dabrafenibem v kombinaci s trametinibem pozorována hemofagocytující lymfohistiocytóza (HLH). Při podávání dabrafenibu v kombinaci s trametinibem je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Pokud se HLH potvrdí, musí být podávání dabrafenibu a trametinibu přerušeno a zahájena léčba HLH.
Syndrom nádorového rozpadu
Výskyt TLS, který může být fatální, byl spojen s užíváním dabrafenibu v kombinaci s trametinibem (viz bod
4.8
). Mezi rizikové faktory TLS patří vysoká nádorová zátěž, preexistující chronická renální insuficience, oligurie, dehydratace, hypotenze a kyselá moč. Pacienti s rizikovými faktory TLS mají být pečlivě sledováni a je třeba u nich zvážit profylaktickou hydrataci. TLS má být léčen okamžitě, jak je klinicky indikováno.
Účinky jiných léčivých přípravků na dabrafenib
Dabrafenib je substrátem CYP2C8 a CYP3A4. Je-li to možné, je třeba se vyvarovat podávání silných induktorů těchto enzymů, protože tyto látky mohou snižovat účinnost dabrafenibu (viz bod
4.5
).
Účinky dabrafenibu na jiné léčivé přípravky
Dabrafenib je induktor metabolizujících enzymů, což může vést ke ztrátě účinnosti mnoha běžně užívaných léčivých přípravků (viz příklady v bodě 4.5). Při zahájení léčby dabrafenibem je proto zásadní hodnocení DUR (drug utilisation review). Obecně je třeba se vyvarovat současného užívání dabrafenibu s léčivými přípravky, které jsou citlivými substráty určitých metabolizujících enzymů nebo transportérů (viz bod
4.5
), pokud není možné monitorování účinnosti a úprava dávky.
Současné podávání dabrafenibu s warfarinem vede ke snížení expozice warfarinu. Při současném podávání dabrafenibu s warfarinem a při ukončení léčby dabrafenibem je třeba postupovat s opatrností a doporučuje se dodatečné monitorování mezinárodního normalizovaného poměru (INR) (viz
bod 4.5).
Současné podávání dabrafenibu s digoxinem může vést ke snížení expozice digoxinu. Při současném podávání dabrafenibu s digoxinem (substrátem přenašeče) a při ukončení léčby dabrafenibem je třeba postupovat s opatrností a doporučuje se dodatečné monitorování digoxinu (viz bod
4.5
).
Pomocné látky
Draslík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (39 mg) draslíku v maximální denní dávce, tj. v
podstatě je „bez draslíku“.
Benzylalkohol
Tento léčivý přípravek obsahuje < 0,00078 mg benzylalkoholu v jedné dispergovatelné tabletě. Benzylalkohol může způsobit alergickou reakci.
Pacienti mladší 3 let mají být sledováni s ohledem na respirační příznaky.
Ženy, které jsou těhotné nebo mohou otěhotnět, mají být informovány o potenciálním riziku pro plod z
pomocné látky benzylalkoholu, která se může časem akumulovat a způsobit metabolickou acidózu.
Dispergovatelné tablety dabrafenibu mají být používány s opatrností u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin, protože benzylalkohol se může časem akumulovat a způsobit metabolickou acidózu.