Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
OTC
BAVENCIO 20MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok
INN: avelumab
Aktualizováno: 2026-04-25
Dostupné v:
🇨🇿🇬🇧🇫🇷🇵🇹🇷🇺🇸🇰
Forma
—
Dávkování
—
Způsob podání
—
Skladování
—
O přípravku
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
Merck Europe B.V.
ATC kód
L01FF04
Zdroj
EMA · EMEA/H/C/004338
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, monoklonální protilátky, inhibitory PD-1/PDL-1 (protein 1 programované buněčné smrti / ligand proteinu 1), ATC kód: L01FF04.
Mechanismus účinku
Avelumab je humánní imunoglobulin G1 (IgG1), monoklonální protilátka namířená proti ligandu programované buněčné smrti 1 (PD-L1). Avelumab se váže na PD-L1 a blokuje interakci mezi PD-L1 a receptory programované buněčné smrti 1 (PD-1) a receptory B7.1. Tím se odstraní supresivní účinky PD-L1 na cytotoxické CD8
+
T-buňky, což vede k obnově protinádorové odpovědi T-buněk. Také se prokázalo, že avelumab indukuje přímou lýzu nádorových buněk zprostředkovanou NK (natural killer) buňkami prostřednictvím buněčné cytotoxicity závislé na protilátkách (antibody-dependent
cell-mediated cytotoxicity, ADCC). Klinická účinnost a bezpečnost
Karcinom z Merkelových buněk (studie EMR100070-003)
Účinnost a bezpečnost avelumabu byla sledována v jednoramenné, multicentrické studii EMR100070-003 tvořené dvěma částmi. Část A zahrnovala pacienty s histologicky potvrzeným metastazujícím MCC, jejichž onemocnění progredovalo během léčby nebo po léčbě vzdálených metastáz chemoterapií, s očekávanou délkou života přesahující 3 měsíce. Do části B byli zařazeni
pacienti s histologicky potvrzeným metastazujícím MCC, kteří dosud nepodstoupili systémovou léčbu metastazujícího stadia (nepředléčení pacienti).
Ze studie byli vyloučeni pacienti s aktivní metastázou v centrálním nervovém systému (CNS) nebo s tímto onemocněním v anamnéze, aktivním nebo prodělaným autoimunitním onemocněním, anamnézou jiných malignit během posledních 5 let, transplantací orgánu, se stavy vyžadujícími imunosupresivní léčbu nebo aktivní infekcí HIV či hepatitidou B nebo C.
Pacienti dostávali avelumab v dávce 10 mg/kg každé 2 týdny až do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity. Pacienti mohli v léčbě pokračovat i po radiologicky potvrzené progresi onemocnění, pokud progrese nesouvisela s významným klinickým zhoršením a byla definována jako žádné nové nebo zhoršující se symptomy, žádná změna výkonnostního stavu po dobu delší než dva týdny, a bez potřeby záchranné léčby.
Hodnocení nádorové odpovědi bylo prováděno každých 6 týdnů nezávislým výborem pro kontrolu cílových parametrů (Independent Endpoint Review Committee, IERC) pomocí kritérií pro hodnocení odpovědi u solidních nádorů (Response Evaluation Criteria in Solid Tumours, RECIST), verze 1.1.
Studie 003, část A – dříve léčení pacienti
Hlavním parametrem účinnosti byla nejlepší potvrzená celková odpověď (best overall response, BOR); sekundárním parametrem účinnosti bylo trvání odpovědi (duration of response, DOR), přežití bez progrese (progression-free survival, PFS) a celkové přežití (overall survival, OS).
Analýza účinnosti byla provedena u všech 88 pacientů po minimální následné době sledování
36 měsíců. Medián dávky u pacientů byl 7 dávek avelumabu (rozmezí: 1 dávka až 95 dávek) a medián doby trvání léčby byl 17 týdnů (rozmezí: 2 týdny až 208 týdnů).
Z 88 pacientů bylo 65 (74 %) mužů, medián věku byl 73 let (rozmezí 33 let až 88 let), 81 (92 %) pacientů byli běloši a dle stupnice ECOG (Eastern Cooperative Oncology Group) mělo 49 (56 %) pacientů výkonnostní stav 0 a 39 (44 %) pacientů výkonnostní stav 1.
Celkem 52 (59 %) pacientů podstoupilo 1 předchozí protinádorovou léčbu MCC, 26 (30 %) pacientů podstoupilo 2 předchozí terapie a 10 (11 %) pacientů podstoupilo 3 nebo více předchozích terapií.
Čtyřicet sedm (53 %) pacientů mělo viscerální metastázy.
Tabulka 4 shrnuje cílové parametry účinnosti u pacientů léčených avelumabem v doporučené dávce ve studii EMR100070-003, části A, s minimálním sledováním o délce 36 měsíců. Celkové přežití bylo hodnoceno v analýze vycházející z minimální délky následného sledování 44 měsíců. Medián OS byl 12,6 měsíce (95 % CI: 7,5; 17,1).
Tabulka 4: Odpověď na avelumab v dávce 10 mg/kg podávaný každé 2 týdny u pacientů s metastatickým MCC ve studii EMR100070-003 (část A)*
Cílové parametry účinnosti (část A) (podle kritérií RECIST v1.1, IERC)
Výsledky (n = 88)
Výskyt objektivní odpovědi (ORR)Výskyt odpovědi, CR+PR** n (%) (95 % CI)
29 (33,0 %)(23,3; 43,8)
Potvrzená celková nejlepší odpověď (BOR) Kompletní odpověď (CR)** n (%) Částečná odpověď (PR)** n (%)
10 (11,4 %)19 (21,6 %)
Délka trvání odpovědi (DOR)
a
Medián, měsíce (95 % CI)Minimum, maximum (měsíce)≥ 6 měsíců podle K-M, (95 % CI)≥ 12 měsíců podle K-M, (95 %CI)≥ 24 měsíců podle K-M, (95 %CI)≥ 36 měsíců podle K-M, (95 %CI)
40,5(18, nelze stanovit)2,8, 41,5+93 % (75; 98)71 % (51; 85)67 % (47; 82)52 % (26; 73)
Přežití bez progrese (PFS) Medián PFS, měsíce (95 % CI)6měsíční výskyt PFS podle K-M, (95 % CI) 12měsíční výskyt PFS podle K-M, (95 % CI) 24měsíční výskyt PFS podle K-M, (95 % CI)36měsíční výskyt PFS podle K-M, (95 % CI)
2,7(1,4; 6,9)40 % (29; 50)29 % (19; 39)26 % (17; 36)21 % (12; 32)
CI, Confidence Interval: interval spolehlivosti; RECIST: kritéria hodnocení odpovědi u solidních nádorů; IERC: nezávislý výbor pro kontrolu cílových parametrů; K-M: Kaplan-Meier; +označuje cenzorovanou hodnotu
* Údaje o účinnosti s minimální dobou sledování 36 měsíců (datum ukončení sběru údajů 14. září 2018)
** CR nebo PR byla potvrzena při následném hodnocení nádoru
a Na základě počtu pacientů s potvrzenou odpovědí (CR nebo PR)
Medián doby do odpovědi na léčbu byl 6 týdnů (rozmezí: 6 týdnů až 36 týdnů) od první dávky avelumabu. Dvacet dva z 29 (76 %) pacientů s odpovědí na léčbu reagovalo během 7 týdnů po první dávce avelumabu.
Na obrázku 1 jsou uvedeny Kaplan-Meierovy odhady PFS u 88 pacientů (část A) s metastazujícím MCC.
Obrázek 1: Odhad přežití bez progrese (PFS) podle Kaplan-Meiera za použití kritérií RECIST verze 1.1, IERC (část A, minimální doba sledování 36 měsíců)
Product-Limit Survival Estimate (N=88)
|
| | ||
||
|
| |
|| |
|
|
|
|
|
Odhad přežití (Product-Limit Survival Estimate) (n = 88)
1.0
0.9
Odhad dle Kaplan-Meiera
Kaplan-Meier Estimate
0.8
0.7
0.6
0.5
0.4
0.3
0.2
0.1
0.0
Progression Free Survival by IERC (months)
Délka přežití bez progrese podle IERC (měsíce)
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48
# At Risk
# Počet pacientů v riziku
88 43 32 30 27 24 21 20 20 20 20 17 15 14 10 10 10 8 5 2 2 2 1 0
Vzorky nádoru byly vyhodnoceny na expresi nádorových buněk PD-L1 a na polyomavirus Merkelových buněk (MCV) pomocí imunohistochemické analýzy (IHC). Tabulka 5 uvádí přehled výskytu objektivní odpovědi podle exprese PD-L1 a stavu MCV u pacientů s metastazujícím MCC ve studii EMR100070-003 (část A).
Tabulka 5: Výskyt objektivní odpovědi podle exprese PD-L1 a stavu tumoru MCV u pacientů s metastazujícím MCC ve studii EMR100070-003 (část A)
Avelumab ORR (95 % CI)*
Exprese PD-L1 v době ukončení sběru údajů ≥ 1 %
n = 74
a
Pozitivní (n = 58)
36,2 % (24,0; 49,9)
Negativní (n = 16)
18,8 % (4,0; 45,6)
Stav nádoru s ohledem na MCV dle IHC
n = 77
b
Pozitivní (n = 46)
28,3 % (16,0; 43,5)
Negativní (n = 31)
35,5 % (19,2; 54,6)
IHC: imunohistochemická analýza, MCV: polyomavirus Merkelových buněk, ORR: výskyt objektivní odpovědi
* ORR (datum ukončení sběru údajů 14. září 2018)
a Na základě údajů od pacientů, u nichž bylo možno vyhodnotit PD-L1
b Na základě údajů od pacientů, u nichž bylo možno pomocí imunohistochemické analýzy (IHC) vyhodnotit MCV
Studie 003, část B – pacienti, kteří nepodstoupili systémovou léčbu metastazujícího onemocnění Hlavním parametrem účinnosti byla dlouhodobá odpověď, definovaná jako objektivní odpověď (kompletní odpověď (CR) nebo částečná odpověď (PR)) s dobou trvání alespoň 6 měsíců; hodnocení výsledků sekundárních parametrů zahrnovalo BOR, DOR, PFS a celkové přežití (OS).
Primární analýza v části B zahrnovala 116 pacientů, kteří dostávali alespoň jednu dávku avelumabu, s minimálně 15 měsíci následného sledování v době ukončení sběru údajů (datum ukončení sběru údajů 2. května 2019).
Ze 116 pacientů bylo 81 (70 %) mužů, průměrný věk byl 74 let (rozmezí 41 až 93 let), 75 (65 %) byli
běloši, 72 (62 %) mělo výkonnostní stav 0 a 44 (38 %) mělo výkonnostní stav 1 dle stupnice ECOG.
Tabulka 6 uvádí přehled primární analýzy cílových parametrů účinnosti včetně odhadů 24měsíčních hodnot DOR a PFS podle Kaplan-Meier u pacientů, jimž byl ve studii EMR100070-003, v části B podáván avelumab v doporučené dávce.
Tabulka 6: Primární analýza odpovědi na avelumab v dávce 10 mg/kg podávané každé 2 týdny u pacientů s metastazujícím MCC ve studii EMR100070-003 (část B)*
Cílové parametry účinnosti (část B) (podle kritérií RECIST v1.1, IERC)
Výsledky (n = 116)
Dlouhodobá odpověď≥ 6 měsíců(95% CI)
30,2 %(22,0; 39,4)
Výskyt objektivní odpovědi (ORR)Výskyt odpovědi, CR+PR** n (%) (95% CI)
46 (39,7 %)(30,7; 49,2)
Potvrzená nejlepší celková odpověď (BOR)Kompletní odpověď (CR)** n (%) Částečná odpověď (PR)** n (%)
19 (16,4 %)27 (23,3 %)
Délka trvání odpovědi (DOR)
a
Medián, měsíce (95% CI)Minimum, maximum (měsíce)≥ 3 měsíce podle K-M, (95% CI)≥ 6 měsíců podle K-M, (95% CI)≥ 12 měsíců podle K-M, (95% CI)≥ 18 měsíců podle K-M, (95% CI)≥ 24 měsíců podle K-M, (95% CI)
18,2(11,3; nelze stanovit)1,2; 28,389 % (75; 95)78 % (63; 87)66 % (50; 78)52 % (34; 67)45 % (25; 63)
Přežití bez progrese (PFS) Medián PFS, měsíce (95 % CI)3měsíční výskyt PFS podle K-M, (95% CI) 6měsíční výskyt PFS podle K-M, (95% CI) 12měsíční výskyt PFS podle K-M, (95% CI)24měsíční výskyt PFS podle K-M, (95% CI)
4,1(1,4; 6,1)51 % (42; 60)41 % (32; 50)31 % (23; 40)20 % (12; 30)
CI: Confidence interval: interval spolehlivosti; RECIST: kritéria hodnocení odpovědi u solidních nádorů; IERC: nezávislý výbor pro kontrolu cílových parametrů; K-M: Kaplan-Meier;
* Údaje o účinnosti s minimálním sledováním 15 měsíců (datum ukončení sběru údajů 2. května 2019)
** CR nebo PR byla potvrzena při následném hodnocení nádoru
a Na základě počtu pacientů s potvrzenou odpovědí (CR nebo PR)
Obrázek 2 uvádí Kaplan-Meierovy odhady PFS primární analýzy u 116 pacientů zařazených do části B s minimálním sledováním 15 měsíců.
Obrázek 2: Odhad přežití bez progrese (PFS) podle Kaplan-Meiera za použití kritérií RECIST verze 1.1, IERC (část B, n = 116)
Product-Limit Survival Estimate (N=116)
|
| |
|
| | |
|
| | |
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
|
|
Odhad přežití (Product-Limit Survival Estimate) (n = 116)
1.0
0.9
Odhad dle Kaplan-Meiera
0.8
Kaplan-Meier Estimate
0.7
0.6
0.5
0.4
0.3
0.2
0.1
0.0
Progression Free Survival by IERC (months)
Délka přežití bez progrese podle IERC (měsíce)
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24
# At Risk
# Počet pacientů v riziku
116 60 56 45 39 24 18 10 8 5 4 3 0
Vzorky nádoru byly vyhodnoceny na expresi nádorových buněk PD-L1 a na MCV pomocí IHC analýzy. Tabulka 7 uvádí přehled výskytu objektivní odpovědi podle exprese PD-L1 a stavu MCV u pacientů s metastazujícím MCC ve studii EMR100070-003 (část B).
Tabulka 7: Výskyt objektivní odpovědi podle exprese PD-L1 a stavu tumoru MCV u pacientů s metastazujícím MCC ve studii EMR100070-003 (část B)
Avelumab ORR (95% CI)*
Exprese PD-L1 v době ukončení sběru údajů≥ 1 %
n = 108
a
Pozitivní (n = 21)
61,9 % (38,4; 81,9)
Negativní (n = 87)
33,3 % (23,6; 44,3)
Stav nádoru s ohledem na MCV dle IHC
n = 107
b
Pozitivní (n = 70)
34,3 % (23,3; 46,6)
Negativní (n = 37)
48,6 % (31,9; 65,6)
IHC: imunohistochemická analýza, MCV: polyomavirus Merkelových buněk, ORR: výskyt objektivní odpovědi
* ORR (datum ukončení sběru údajů 2. května 2019)
a Na základě údajů od pacientů, u nichž bylo možno vyhodnotit PD-L1
b Na základě údajů od pacientů, u nichž bylo možno pomocí IHC analýzy vyhodnotit MCV
Lokálně pokročilý nebo metastazující uroteliální karcinom (studie B9991001)
Účinnost a bezpečnost avelumabu byla prokázána ve studii B9991001, randomizované multicentrické otevřené studii provedené u 700 pacientů s neresekovatelným, lokálně pokročilým nebo metastazujícím uroteliálním karcinomem, jejichž onemocnění neprogredovalo při 4–6 cyklech indukční chemoterapie první linie na bázi platiny. Pacienti s autoimunitním onemocněním nebo zdravotním stavem vyžadujícím imunosupresi byli vyloučeni.
Randomizace byla stratifikována podle nejlepší odpovědi na chemoterapii (CR/PR vs. stabilní onemocnění [SD]) a lokalizace metastáz (viscerální vs. jiné než viscerální) v době zahájení indukční chemoterapie první linie. Pacienti byli randomizováni (1:1) buď k avelumabu 10 mg/kg podávaného v intravenózní infuzi každé 2 týdny plus nejlepší podpůrné péči (BSC), nebo k samotné BSC.
Podávání avelumabu bylo povoleno po progresi onemocnění definované podle kritérií pro hodnocení odpovědi u solidních nádorů (RECIST) v1.1 podle zaslepeného nezávislého centrálního hodnocení (Blinded Independent Central Review, BICR), pokud byl pacient klinicky stabilní a měl klinický přínos podle posouzení zkoušejícím. Hodnocení stavu nádoru bylo provedeno při výchozím stavu,
8 týdnů po randomizaci, poté každých 8 týdnů až 12 měsíců po randomizaci a každých 12 týdnů poté, dokud nebyla zdokumentována potvrzená progrese onemocnění na základě hodnocení BICR podle kritérií RECIST v1.1.
Demografické a výchozí charakteristiky byly obecně dobře vyvážené mezi ramenem avelumabu plus BSC a samotnou BSC. Výchozími charakteristikami byl medián věku 69 let (rozmezí: 32 až 90), 66 % pacientů bylo ve věku 65 let nebo starších, 77 % byli muži, 67 % byli běloši a výkonnostní stav ECOG byl 0 (61 %) nebo 1 (39 %) pro obě ramena.
V rámci indukční chemoterapie první linie dostávalo 56 % pacientů cisplatinu plus gemcitabin, 38 % karboplatinu plus gemcitabin a 6 % cisplatinu plus gemcitabin a karboplatinu plus gemcitabin (tj. tito pacienti dostávali jeden nebo více cyklů každé kombinace). Nejlepší odpovědí na indukční chemoterapii první linie byla CR nebo PR (72 %) nebo SD (28 %). Lokalizace metastáz před chemoterapií byla viscerální (55 %) nebo jiná než viscerální (45 %). Padesát jedna procent pacientů mělo PD L1 pozitivní nádory. Šest procent pacientů v ramenu avelumab plus BSC a 44 % pacientů
v ramenu samotné BSC dostalo po ukončení léčby další inhibitor kontrolního bodu PD-1/PD-L1.
Primárním parametrem účinnosti bylo celkové přežití (OS) u všech randomizovaných pacientů
a u pacientů s PD-L1 pozitivními nádory. Dalším parametrem účinnosti bylo přežití bez progrese (PFS) na základě hodnocení BICR podle kritérií RECIST v1.1. Výsledky účinnosti byly měřeny od doby randomizace po 4 až 6 cyklech indukční chemoterapie na bázi platiny.
Stav PD-L1 nádoru byl hodnocen pomocí testu Ventana PD-L1 (SP263). Pozitivita PD-L1 byla definována jako ≥25 % nádorových buněk barvených na PD-L1; nebo ≥25 % imunitních buněk barvených na PD-L1, pokud >1 % oblasti nádoru obsahovalo imunitní buňky; nebo 100 % imunitních buněk barvených na PD-L1, pokud = 1 % oblasti nádoru obsahovalo imunitní buňky.
Ve předem specifikované průběžné analýze (datum ukončení sběru dat 21. října 2019) splnila studie B9991001 svůj primární cílový parametr pro OS v obou koprimárních populacích: u všech randomizovaných pacientů s mediánem OS 21,4 měsíce (95% CI: 18,9; 26,1; HR 0,69, 95% CI: 0,556; 0,863) v rameni avelumab plus BSC a s mediánem OS 14,3 měsíce (95% CI: 12,9; 17,8) v rameni samotné BSC. U pacientů s PD-L1 pozitivními nádory nebyl medián OS dosažen (95% CI: 20,3; nedosaženo; HR 0,56, 95%, CI: 0,404; 0,787) v rameni s avelumabem plus BSC a medián OS v rameni se samotnou BSC byl 17,1 měsíce (95% CI: 13,5; 23,7). Aktualizované výsledky OS s datem ukončení sběru dat 19. ledna 2020 a PFS data s datem ukončení sběru dat 21. října 2019 jsou uvedeny v tabulce 8 a na obrázku 3 a obrázku 4 níže.
Tabulka 8: Výsledky účinnosti podle exprese PD-L1 ve studii B9991001
Cílové parametry účinnosti
Avelumab plus BSC
BSC
Avelumab plus BSC
BSC
Avelumab plus BSC
BSC
(n = 350)
(n = 350)
(n = 189)
(n = 169)
(n = 139)
(n = 131)
Všichni randomizovaní pacienti
PD-L1 pozitivní nádory
PD-L1 negativní nádory
c
Celkové přežití (OS)
a
Příhody (%)
156 (44,6)
190 (54,3)
68 (36,0)
85 (50,3)
80 (57,6)
80 (61,1)
Medián v měsících
22,1
14,6
NE
17,5
18,9
13,4
(95 % CI)
(19,0; 26,1)
(12,8; 17,8)
(20,6; NE)
(13,5; 31,6)
(13,3; 22,1)
(10,4; 17,3)
Poměr rizik
0,70
0,60
0,83
(95 % CI)
(0,564; 0,862)
(0,439; 0,833)
(0,603; 1,131)
2stranná p-hodnota
d
0,0008
0,0019
-
Přežití bez progrese (PFS)b, e, f
Příhody (%)
225 (64,3)
260 (74,3)
109 (57,7)
130 (76,9)
103 (74,1)
99 (75,6)
Medián v měsících
3,7
2,0
5,7
2,1
3,0
1,9
(95 % CI)
(3,5; 5,5)
(1,9; 2,7)
(3,7; 7,4)
(1,9; 3,5)
(2,0; 3,7)
(1,9; 2,1)
Poměr rizik
0,62
0,56
0,63
(95 % CI)
(0,519; 0,751)
(0,431; 0,728)
(0,474; 0,847)
2stranná p-hodnota
d
< 0,0001
< 0,0001
-
CI: interval spolehlivosti; K-M: Kaplan-Meier, NE: nelze odhadnout
Poznámka: 72 pacientů (22 pacientů v ramenu avelumabu plus BSC a 50 pacientů v ramenu samotné BSC) mělo nádor se známým stavem PD-L1
a Datum ukončení sběru údajů pro OS bylo 19. ledna 2020
b Datum ukončení sběru údajů pro PFS bylo 21. října 2019
c Analýzy PD-L1 negativní populace byly průzkumné a nebyl proveden žádný formální test
d p-hodnota podle stratifikované hodnoty log-rank
e Na základě hodnocení BICR podle kritérií RECIST v1.1
f Důvody cenzorování PFS sledují hierarchii v postupném pořadí: žádné adekvátní výchozí hodnocení, zahájení nové protinádorové léčby, příhoda po 2 nebo více chybějících hodnoceních, odvolání souhlasu, ztráta pro následné sledování, žádné adekvátní hodnocení nádoru po výchozím stavu, probíhající bez příhody
Doba celkového přežití (měsíce)
Počet s rizikem
Pravděpodobnost OS
Obrázek 3: Kaplan-Meierovy odhady celkového přežití (OS) podle exprese PD-L1 (datum ukončení sběru údajů 19. ledna 2020) – soubor pro plnou analýzu
Doba celkového přežití (měsíce)
Počet s rizikem
Avelumab+BSC (PD-L1 pozitivní) BSC (PD-L1 pozitivní)
Avelumab+BSC (PD-L1 negativní) BSC (PD-L1 negativní)
Avelumab+BSC (PD-L1 pozitivní) Avelumab+BSC (PD-L1 negativní)
BSC (PD-L1 pozitivní) BSC (PD-L1 negativní)
Pravděpodobnost OS
: Všichni randomizovaní pacienti
: Pacienti podle exprese PD-L1
Doba přežití bez progrese (měsíce)
Počet s rizikem
Pravděpodobnost PFS
Obrázek 4: Kaplan-Meierovy odhady přežití bez progrese (PFS) podle exprese PD-L1 na základě hodnocení BICR (RECIST v1.1) (datum ukončení sběru údajů 21. října 2019) – soubor pro plnou analýzu
Doba přežití bez progrese (měsíce)
Avelumab+BSC (PD-L1 pozitivní) Avelumab+BSC (PD-L1 negativní)
BSC (PD-L1 pozitivní) BSC (PD-L1 negativní)
Avelumab+BSC (PD-L1 negativní) BSC (PD-L1 negativní)
Avelumab+BSC (PD-L1 pozitivní) BSC (PD-L1 pozitivní)
Počet s rizikem
Pravděpodobnost PFS
: Všichni randomizovaní pacienti
: Pacienti podle exprese PD-L1
Renální karcinom (studie B9991003)
Účinnost a bezpečnost avelumabu v kombinaci s axitinibem byla prokázána ve studii B9991003, randomizované, multicentrické, otevřené studii avelumabu v kombinaci s axitinibem u 886 pacientů s neléčeným pokročilým nebo metastazujícím RCC se světlobuněčnou složkou.
Pacienti byli do studie zařazeni bez ohledu na skupinu předpokládaného rizika nebo nádorovou expresi PD-L1 a museli mít alespoň jednu měřitelnou lézi, definovanou kritérii RECIST (Response Evaluation Criteria in Solid Tumours), verze 1.1, jež nebyla doposud ozařována. Pacienti, kteří podstoupili předchozí systémovou léčbu zaměřenou na pokročilý nebo metastazující RCC, předchozí systémovou imunoterapii protilátkami proti IL-2, IFN-α, anti-PD-1, anti-PD-L1 či anti-CTLA-4 nebo měli aktivní mozkovou metastázu, pacienti s aktivním autoimunitním onemocněním, jež by se mohlo po podání imunostimulačních prostředků zhoršit, s jiným nádorovým onemocněním v anamnéze
v posledních 5 letech nebo po orgánové transplantaci, nebyli k účasti způsobilí.
Randomizace byla stratifikována podle hodnoty výkonnostního stavu na škále Východní kooperační onkologické skupiny (Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) Performance Status (PS) (0 vs. 1) a regionu (Spojené státy, Kanada/Západní Evropa a zbytek světa). Pacienti byli randomizováni (1:1) do jednoho z následujících léčebných ramen:
avelumab 10 mg/kg intravenózní infuze každé 2 týdny v kombinaci s axitinibem 5 mg dvakrát denně perorálně (n = 442). Pacientům, kteří snášeli axitinib v dávce 5 mg dvakrát denně, aniž by se u nich po dobu 2 po sobě následujících týdnů dostavily nežádoucí příhody stupně 2 nebo vyššího spojené s axitinibem, mohla být dávka zvýšena na 7 mg a následně na 10 mg dvakrát denně. Za účelem zvládání toxicity bylo možné podávání axitinibu přerušit nebo snížit dávku na 3 mg dvakrát denně a následně na 2 mg dvakrát denně,
sunitinib 50 mg jednou denně perorálně po dobu 4 týdnů následovaný 2 týdny bez léčby (n = 444), a to až do radiografické nebo klinické progrese či nepřijatelné toxicity.
Léčba avelumabem a axitinibem pokračovala až do progrese onemocnění definované kritérii RECIST, verze 1.1, a vyhodnocené zaslepeným nezávislým centrálním hodnocením (Blinded Independent Central Review, BICR), nebo do nepřijatelné toxicity. Podávání avelumabu a axitinibu bylo mimo rámec progrese onemocnění definované kritérii RECIST povoleno na základě vyhodnocení poměru přínos/riziko pro pacienta a klinického stavu pacienta zkoušejícím, včetně výkonnostního stavu, klinických příznaků, nežádoucích příhod a laboratorních údajů. Většina pacientů (n = 160, 71,4 %)
s progresivním onemocněním po progresi pokračovala v léčbě oběma léčivými přípravky. Zhodnocení stavu nádoru bylo provedeno ve výchozím stavu, po randomizaci v 6. týdnu, poté každých 6 týdnů až do 18 měsíců po randomizaci a následně každých 12 týdnů až do zdokumentované progrese onemocnění potvrzené na základě hodnocení BICR.
Primárními cílovými parametry účinnosti bylo přežití bez progrese (PFS), posuzované hodnocením BICR s použitím škály hodnocení RECIST, verze 1.1, a celkové přežití (OS) při léčbě první linie
u pacientů s pokročilým RCC s PD-L1-pozitivními nádory (hladina exprese PD-L1 ≥ 1 %). Hlavními sekundárními cílovými parametry bylo přežití bez progrese vycházející z hodnocení BICR dle kritérií RECIST, verze 1.1, a celkové přežití bez ohledu na expresi PD-L1. Stav PD-L1 byl určen pomocí imunohistochemické analýzy. Dalším sekundárním cílovým parametrem byla objektivní odpověď (OR), doba do odpovědi (TTR) a délka trvání odpovědi (DOR).
Charakteristiky populace ve studii: medián věku 61 let (rozmezí: 27,0 až 88,0), 38 % pacientů bylo ve věku 65 let nebo starších, 75 % byli muži, 75 % bylo europoidní rasy a skóre na výkonnostní škále ECOG bylo 0 (63 %) nebo 1 (37 %).
Distribuce pacientů do rizikových skupin stanovených modelem International Metastatic Renal Cell Carcinoma Database Consortium (IMDC) byla 21 % ve skupině s příznivým rizikovým profilem,
62 % ve skupině se středně příznivým rizikovým profilem a 16 % ve skupině s nepříznivým rizikovým profilem. Distribuce pacientů do rizikových skupin stanovených kritérii Memorial Sloan–Kettering Cancer Center (MSKCC) byla 22 % ve skupině s příznivým rizikovým profilem, 65 % ve skupině se středně příznivým rizikovým profilem a 11 % ve skupině s nepříznivým rizikovým profilem.
Výsledky hodnocení účinnosti jsou uvedeny v tabulce 9 a na obrázku 5. Vycházejí z data ukončení sběru údajů dne 28. ledna 2019. Medián následného sledování OS činil 19 měsíců, údaje pro OS nebyly definitivně zhodnoceny (27 % úmrtí). Pozorovaný poměr rizika (HR) u OS byl u avelumabu v kombinaci s axitinibem ve srovnání se sunitinibem 0,80 (95 % CI: 0,616; 1,027).
Tabulka 9: Výsledky hodnocení účinnosti ve studii B9991003 u pacientů bez ohledu na expresi PD-L1
Cílové parametry účinnosti (na základě hodnocení BICR)
Avelumab a axitinib(n = 442)
Sunitinib(n = 444)
Přežití bez progrese (PFS)
Příhody (%)
229 (52)
258 (58)
Medián v měsících (95 % CI)
13,3 (11,1; 15,3)
8,0 (6,7; 9,8)
Poměr rizik (95 % CI)
0,69 (0,574; 0,825)
p-hodnota*
< 0,0001
12měsíční výskyt PFS podle K-M (95 % CI)**
52,4 % (47,4; 57,2)
39,2 % (34,1; 44,2)
18měsíční výskyt PFS podle K-M (95 % CI)**
43,9 % (38,8; 49,0)
29,3 % (24,2; 34,6)
Potvrzený výskyt objektivní odpovědi (ORR)
Výskyt objektivní odpovědi (ORR) n (%)
232 (52,5)
121 (27,3)
(95 % CI)
47,7; 57,2
23,2; 31,6
Kompletní odpověď (CR) n (%)
17 (3,8)
9 (2,0)
Částečná odpověď (PR) n (%)
215 (48,6)
112 (25,2)
Doba do odpovědi (TTR)
2,7 (1,2; 20,7)
4,0 (1,2; 18,0)
Medián, měsíce (rozmezí)
Délka trvání odpovědi (DOR)
18,5 (17,8; NE)
NE (16,4; NE)
Medián, měsíce (95 % CI)
BICR: zaslepené nezávislé centrální hodnocení; CI: interval spolehlivosti; K-M: Kaplan-Meier; NE: nelze odhadnout (not estimable).
* jednostranná p-hodnota vychází ze stratifikované hodnoty log-rank.
** Intervaly CI jsou odvozeny pomocí transformace log-log se zpětnou transformací na netransformovanou škálu.
1,0
0,9
0,8
0,7
0,6
0,5
0,4
0,3
0,2
0,1
0,0
Doba přežití bez progrese (měsíce)
Počet s rizikem
avelumab + axitinib:
sunitinib:
avelumab+axitinib: (n = 442, příhod = 229, medián = 13,3 měsíce, 95 % CI (11,1, 15,3))
sunitinib: (n = 444, příhod = 258, medián = 8,0 měsíce, 95 % CI (6,7, 9,8))
Pravděpodobnost PFS
Obrázek 5: Odhad přežití bez progrese podle Kaplan-Meiera na základě hodnocení BICR u pacientů bez ohledu na expresi PD-L1
Zlepšení parametrů PFS bylo pozorováno napříč předem specifikovanými podskupinami.
Podskupina
0,69 (0,57; 0,83)
Skóre výkonnosti ECOG:
0,71 (0,57; 0,89)
0,67 (0,50; 0,90)
0,81 (0,57; 1,15)
0,55 (0,40; 0,76)
0,76 (0,58; 1,00)
0,63 (0,50; 0,79)
0,85 (0,63; 1,15)
0,65 (0,52; 0,80)
0,86 (0,60; 1,23)
0,72 (0,58; 0,89)
0,61 (0,38; 0,98)
0,69 (0,35; 1,36)
0,70 (0,57; 0,85)
0,72 (0,48; 1,07)
0,73 (0,47; 1,13)
0,71 (0,57; 0,89)
0,47 (0,28; 0,76)
0,63 (0,40; 0,99)
0,76 (0,60; 0,95)
0,51 (0,34; 0,77)
0,5
Ve prospěch avelumabu a axitinibu
1,0
1,5
2,0
Ve prospěch sunitinibu
Prognostická kritéria IMDC: Příznivá
Středně příznivá Nepříznivá
Prognostická kritéria MSKCC: Příznivá
Středně příznivá Nepříznivá
sunitinib
avelumab+axitinib
Počet příhod/počet subjektů
0,0
Nefrektomie: Ano
Ne
Všechny subjekty
Poměr rizika (95% interval spolehlivosti)
Obrázek 6: Lesní graf (forest plot) přežití bez progrese na základě hodnocení BICR u pacientů bez ohledu na expresi PD-L1
Geografický region:Spojené státy americké
Kanada/Západní EvropaZbytek světa
Věk:< 65 let≥ 65 let
Pohlaví: Muži Ženy
Rasa: Bílá Asijská Jiná
Imunogenita
Protilátky proti léku (anti-drug antibodies, ADA), které se objevily během léčby, byly zjištěny u 8,5 % pacientů s MCC (studie EMR107000-003, 8,9 % v části A a 8,2 % v části B), u 19 % pacientů s UC (studie B9991001) a u 16 % u pacientů s RCC (studie B9991003). Většina ADA měla neutralizační vlastnosti. Nebyl zjištěn žádný vliv ADA ani neutralizačních protilátek (nAb) na farmakokinetiku, účinnost ani na bezpečnost.
Pediatrická populace
Studie MS100070-0306 byla multicentrická, otevřená studie fáze I/II, jejímž cílem bylo zhodnotit dávku, bezpečnost a toleranci, protinádorovou aktivitu, farmakokinetiku a farmakodynamiku avelumabu u pediatrických pacientů od narození do méně než 18 let věku s refrakterními nebo relabujícími solidními nádory včetně nádorů centrálního nervového systému (CNS) a lymfomů,
u nichž není dostupná standardní léčba nebo u nichž pacient nebyl vhodný pro stávající léčbu.
Do studie bylo zařazeno 21 pediatrických pacientů ve věku od 3 do 17 let (11 pacientů ≤ 12 let
a 10 pacientů > 12 let), kteří dostávali buď 10 mg/kg (n = 6), nebo 20 mg/kg (n = 15) avelumabu intravenózně každé 2 týdny až do potvrzené progrese, úmrtí nebo nepřijatelné toxicity.
Primárními kategoriemi nádorů byly sarkomy měkkých tkání/kostí (n = 12), malignity CNS (n = 8) a karcinom gastrointestinálního traktu (n = 1).
V této studii nebyla zaznamenána žádná kompletní odpověď (CR) ani částečná odpověď (PR) dle hodnocení podle kritérií RECIST 1.1.
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Bavencio u všech podskupin pediatrické populace u léčby karcinomu z Merkelových buněk, uroteliálního karcinomu a renálního karcinomu (informace o použití u dětí viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.
Reakce související s infuzí
U pacientů, jimž byl podáván avelumab, byly hlášeny reakce související s infuzí, které mohou být závažné (viz bod
4.8
).
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na známky a příznaky reakcí souvisejících s infuzí, včetně pyrexie, zimnice, návalů horka, hypotenze, dyspnoe, sípání, bolesti zad, bolesti břicha a kopřivky.
U reakcí souvisejících s infuzí stupně 3 nebo 4 má být infuze zastavena a podávání avelumabu má být trvale ukončeno (viz bod
4.2
).
U reakcí souvisejících s infuzí stupně 1 se má rychlost aktuální infuze snížit o 50 %. U pacientů
s reakcemi souvisejícími s infuzí stupně 2 se má infuze dočasně ukončit, dokud se reakce nezmírní na stupeň 1 nebo dokud neodezní. Následně lze infuzi opět zahájit rychlostí o 50 % nižší (viz bod
4.2
).
V případě recidivy reakce související s infuzí stupně 1 nebo 2 může pacient pokračovat v léčbě avelumabem pod pečlivým dohledem a po odpovídající úpravě rychlosti infuze a premedikaci paracetamolem a antihistaminikem (viz bod
4.2
).
U 24,6 % (513/2 082) pacientů léčených avelumabem v monoterapii se vyvinuly reakce související s infuzí. Z těchto pacientů se u 97,7 % (501 z 513) první reakce související s infuzí dostavila během prvních 4 infuzí; 2,7 % (14 z 513) z těchto reakcí bylo stupně ≥ 3. U zbývajících 2,3 % (12 z 513) pacientů se reakce související s infuzí dostavily po prvních 4 infuzích a 91,7 % (11 z 12) z těchto reakcí bylo stupně 1 nebo 2.
Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky
Většina imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků byla u avelumabu reverzibilní a odezněla po dočasném nebo trvalém ukončení léčby avelumabem, podání kortikosteroidů a/nebo podpůrné léčbě.
Při podezření na imunitně zprostředkované nežádoucí účinky se má provést odpovídající vyšetření, aby se potvrdila etiologie nebo aby se vyloučily dalších příčiny. Podle závažnosti nežádoucího účinku se má léčba avelumabem přerušit a mají se podávat kortikosteroidy. Pokud se k léčbě nežádoucího účinku používají kortikosteroidy, má po úpravě nežádoucího účinku dojít ke snížení jejich dávky
v průběhu nejméně 1 měsíce.
U pacientů, u nichž není možné imunitně zprostředkované nežádoucí účinky kontrolovat pomocí kortikosteroidů, může být zváženo podávání dalších systémových imunosupresiv.
Údaje z observačních studií naznačují, že u pacientů s preexistujícím autoimunitním onemocněním (autoimmune disease, AID) se může ve srovnání s pacienty bez preexistujícího AID po léčbě inhibitorem kontrolního bodu zvýšit riziko imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků. Navíc docházelo k častým vzplanutím základního AID, většinou však lehkým a zvládnutelným.
Imunitně zprostředkovaná pneumonitida
U pacientů léčených avelumabem se objevila imunitně zprostředkovaná pneumonitida. U pacientů léčených avelumabem byl hlášen jeden fatální případ (viz bod
4.8
).
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na známky a příznaky imunitně zprostředkované pneumonitidy a příčiny jiné, než je imunitně zprostředkovaná pneumonitida, se mají vyloučit. Podezření na pneumonitidu má být potvrzeno radiograficky.
U příhod stupně ≥ 2 se mají podat kortikosteroidy (prednison v úvodní dávce 1 až 2 mg/kg tělesné hmotnosti (TH)/den nebo jeho ekvivalent, s následným snižováním dávky kortikosteroidu).
U imunitně zprostředkované pneumonitidy stupně 2 má být podávání avelumabu přerušeno až do odeznění tohoto onemocnění, u stupně 3, 4 a recidivující imunitně zprostředkované pneumonitidy stupně 2 se má léčba avelumabem trvale ukončit (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná hepatitida
U pacientů léčených avelumabem se objevila imunitně zprostředkovaná hepatitida. U pacientů léčených avelumabem byly hlášeny dva fatální případy (viz bod
4.8
).
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na změny funkce jater a symptomy imunitně zprostředkované hepatitidy a příčiny jiné, než je imunitně zprostředkovaná hepatitida, mají být vyloučeny.
U příhod stupně ≥ 2 se mají podat kortikosteroidy (prednison v úvodní dávce 1 až 2 mg/kg TH/den nebo jeho ekvivalent, s následným snižováním dávky kortikosteroidu).
Léčba avelumabem se má přerušit u imunitně zprostředkované hepatitidy stupně 2 až do odeznění onemocnění a trvale ukončit u imunitně zprostředkované hepatitidy stupně 3 nebo 4 (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná kolitida
U pacientů léčených avelumabem byla hlášena imunitně zprostředkovaná kolitida (viz bod
4.8
).
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na známky a příznaky imunitně zprostředkované kolitidy a příčiny jiné, než je imunitně zprostředkovaná kolitida, mají být vyloučeny. U příhod stupně ≥ 2 se mají podat kortikosteroidy (prednison v úvodní dávce 1 až 2 mg/kg TH/den nebo jeho ekvivalent,
s následným snižováním dávky kortikosteroidu).
U imunitně zprostředkované kolitidy stupně 2 nebo 3 se má léčba avelumabem přerušit až do odeznění onemocnění a trvale ukončit u kolitidy stupně 4 nebo recidivující imunitně zprostředkované kolitidy stupně 3 (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná pankreatitida
U pacientů léčených avelumabem byla hlášena imunitně zprostředkovaná pankreatitida. U pacientů léčených avelumabem v kombinaci s axitinibem byly hlášeny dva fatální případy (viz bod
4.8
).
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na známky a příznaky imunitně zprostředkované pankreatitidy. U symptomatických pacientů je třeba zajistit konzultaci s gastroenterologem
a laboratorní vyšetření (včetně zobrazovacích metod), aby mohla být odpovídající opatření zahájena v časné fázi. U imunitně zprostředkované pankreatitidy se mají podat kortikosteroidy (prednison
v úvodní dávce 1 až 2 mg/kg TH/den nebo jeho ekvivalent, s následným snižováním dávky kortikosteroidu).
U podezření na imunitně zprostředkovanou pankreatitidu se má léčba avelumabem přerušit. Je-li imunitně zprostředkovaná pankreatitida potvrzena, má se léčba avelumabem trvale ukončit (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná myokarditida
U pacientů léčených avelumabem byla hlášena imunitně zprostředkovaná myokarditida. U pacientů léčených avelumabem v kombinaci s axitinibem byly hlášeny dva fatální případy (viz bod
4.8
).
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na známky a příznaky imunitně zprostředkované myokarditidy. U symptomatických pacientů je třeba zajistit konzultaci s kardiologem a laboratorní vyšetření, aby mohla být odpovídající opatření zahájena v časné fázi. U imunitně zprostředkované myokarditidy se mají podat kortikosteroidy (prednison v úvodní dávce 1 až 2 mg/kg TH/den nebo jeho ekvivalent, s následným snižováním dávky kortikosteroidu). Pokud během 24 hodin podávání kortikosteroidů nedojde ke zlepšení, je třeba zvážit dodatečnou imunosupresi (např. mykofenolát, infliximab, antithymocytový globulin).
U podezření na imunitně zprostředkovanou myokarditidu se má léčba avelumabem přerušit. Je-li imunitně zprostředkovaná myokarditida potvrzena, má se léčba avelumabem trvale ukončit (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná endokrinopatie
U pacientů léčených avelumabem byly hlášeny imunitně zprostředkované poruchy štítné žlázy, imunitně zprostředkovaná adrenální insuficience a diabetes mellitus 1. typu (viz bod
4.8
). Pacienti mají být monitorováni s ohledem na klinické známky a příznaky související s endokrinopatií.
U endokrinopatií stupně 3 nebo 4 má být léčba avelumabem přerušena až do odeznění onemocnění (viz bod
4.2
).
Poruchy štítné žlázy (hypotyreóza/hypertyreóza)
Poruchy štítné žlázy se mohou objevit kdykoli během léčby (viz bod
4.8
).
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na změny funkce štítné žlázy (na začátku léčby, pravidelně během léčby a podle potřeby na základě klinického vyhodnocení) a s ohledem na klinické známky
a příznaky poruch štítné žlázy. Hypotyreózu je třeba léčit substituční terapií a hypertyreózu pomocí tyreostatik dle potřeby.
Léčba avelumabem má být přerušena u poruch štítné žlázy stupně 3 nebo 4 (viz bod
4.2
).
Adrenální insuficience
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na známky a příznaky související s adrenální insuficiencí během léčby a po léčbě. U adrenální insuficience stupně ≥ 3 mají být podávány kortikosteroidy (prednison 1 až 2 mg/kg TH/den intravenózně nebo jeho ekvivalent perorálně) s následným snižováním dávky, dokud nebude dosaženo dávky ≤ 10 mg/den.
U symptomatické adrenální insuficience stupně 3 nebo 4 má být léčba avelumabem přerušena (viz bod
4.2
).
Diabetes mellitus 1. typu
Avelumab může vyvolat diabetes mellitus 1. typu, včetně diabetické ketoacidózy (viz bod
4.8
).
Pacienti mají být monitorováni s ohledem na hyperglykemii nebo jiné známky a příznaky související s diabetem. U diabetes mellitus 1. typu je třeba zahájit léčbu inzulinem. Podávání avelumabu
u pacientů s hyperglykemií stupně ≥ 3 má být přerušeno a zároveň mají být podávána antidiabetika. Po dosažení metabolické kontroly na substituční léčbě inzulinem má být léčba avelumabem opět zahájena.
Imunitně zprostředkovaná nefritida a renální dysfunkce
Avelumab může způsobit imunitně zprostředkovanou nefritidu (viz bod
4.8
).
Před léčbou a pravidelně během léčby má být u pacientů monitorována hladina kreatininu v séru. U nefritidy stupně ≥ 2 má být zahájena léčba kortikosteroidy (prednison 1 až 2 mg/kg TH/den nebo jeho ekvivalent, s následným snižováním dávky kortikosteroidu). Podávání avelumabu má být
přerušeno u nefritidy stupně 2 nebo 3 až do doby zlepšení na stupeň ≤ 1 a trvale ukončeno u nefritidy stupně 4.
Další imunitně zprostředkované nežádoucí účinky
Mezi další klinicky významné imunitně zprostředkované nežádoucí účinky, které byly hlášeny
v klinických studiích nebo po uvedení avelumabu na trh, patří: myozitida, hypopituitarismus, uveitida, myasthenia gravis, myastenický syndrom, neinfekční cystitida, sarkoidóza, Guillainův-Barrého syndrom, sklerozující cholangitida, artritida, revmatická polymyalgie, Sjögrenův syndrom a gastritida (viz bod
4.8
).
U podezření na imunitně zprostředkované nežádoucí účinky je třeba provést odpovídající vyšetření, aby se potvrdila etiologie nebo aby se vyloučily další příčiny. Podle závažnosti nežádoucího účinku se má léčba avelumabem přerušit a mají se podávat kortikosteroidy. Podávání avelumabu má být obnoveno, pokud imunitně zprostředkovaný nežádoucí účinek znovu dosáhne stupně 1 nebo nižší a je následováno snižováním dávky kortikosteroidů. Léčba avelumabem má být trvale ukončena při výskytu jakéhokoliv imunitně zprostředkovaného nežádoucího účinku stupně 3, který se opakuje, a při výskytu imunitně zprostředkovaného nežádoucího účinku stupně 4 (viz bod
4.2
).
Hepatotoxicita (u kombinace s axitinibem)
U pacientů léčených avelumabem v kombinaci s axitinibem se ve srovnání s avelumabem samotným objevovala hepatotoxicita, projevující se zvýšením hodnoty ALT a AST stupně 3 a stupně 4, s vyšší frekvencí, než se očekávalo (viz bod
4.8
).
U pacientů je třeba oproti situaci, kdy se avelumab používá v monoterapii, častěji monitorovat změny jaterních funkcí a příznaky.
U hepatotoxicity stupně 2 se má léčba avelumabem přerušit až do odeznění onemocnění
a u hepatotoxicity stupně 3 nebo stupně 4 trvale ukončit. U příhod stupně ≥ 2 je třeba zvážit podávání kortikosteroidů (viz bod
4.2
).
Pacienti vyřazení z klinických studií
Z klinických studií byli vyřazeni pacienti s těmito stavy: aktivní metastáza v centrálním nervovém systému (CNS), aktivní nebo prodělané autoimunitní onemocnění, jiné malignity během posledních 5 let v anamnéze, transplantace orgánu, stavy vyžadující imunosupresivní léčbu nebo aktivní infekce HIV či hepatitida B nebo C.
U těchto populací je třeba avelumab používat s opatrností a po pečlivém zvážení poměru případného přínosu/rizika na individuální bázi.
Obsah sodíku
Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v dávce 200 mg, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. Přípravek Bavencio musí být naředěn buď infuzním roztokem chloridu sodného o koncentraci 9 mg/ml (0,9 %) nebo infuzním roztokem chloridu sodného o koncentraci 4,5 mg/ml (0,45 %). To je nutné vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku (viz bod 6.6).
Obsah polysorbátu
Tento léčivý přípravek obsahuje 5 mg polysorbátu 20 v jedné injekční lahvičce. Polysorbáty mohou způsobit alergické reakce. To je nutné vzít v úvahu při léčbě pacientů přípravkem Bavencio.
Karta pacienta
Předepisující lékař musí pacienta seznámit s riziky léčby přípravkem Bavencio. Pacient dostane kartu pacienta s pokynem, že ji musí neustále nosit u sebe.