Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
OTC
MAVENCLAD 10MG Tableta
INN: cladribine
Aktualizováno: 2026-04-25
Dostupné v:
🇨🇿🇬🇧🇫🇷🇵🇹🇷🇺🇸🇰
Forma
—
Dávkování
—
Způsob podání
—
Skladování
—
O přípravku
Výrobce
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Merck Europe B.V.
ATC kód
L04AA40
Zdroj
EMA · EMEA/H/C/004230
Farmakoterapeutická skupina: Imunosupresiva, selektivní imunosupresiva, ATC kód: L04AA40
Mechanismus účinku
Kladribin je nukleosidový analog deoxyadenosinu. Substituce chloru v purinovém kruhu chrání kladribin před degradací adenosindeaminázou, což zvyšuje dobu setrvání proléčiva kladribinu v intracelulárním prostoru. Následná fosforylace kladribinu na jeho aktivní trifosfátovou formu,
2-chlorodeoxyadenosin trifosfát (Cd-ATP), je zvláště účinně dosažena v lymfocytech v důsledku jejich konstitučně vysoké hladiny deoxycytidinkinázy (DCK) a relativně nízké hladiny 5'-nukleotidázy (5'-NT). Vysoký poměr DCK k 5'-NT preferuje akumulaci Cd-ATP, což činí lymfocyty zvláště náchylnými k buněčné smrti. V důsledku nižšího poměru DCK/5'-NT jsou další buňky odvozené
z kostní dřeně méně postižené než lymfocyty. DCK je enzym limitující míru konverze proléčiva kladribinu na jeho aktivní trifosfátovou formu, což vede k selektivní depleci dělících se a nedělících se T a B buněk.
Primární mechanismus účinku Cd-ATP indukující apoptózu má přímé a nepřímé účinky na syntézu DNA a funkci mitochondrií. V dělících se buňkách interferuje Cd-ATP se syntézou DNA prostřednictvím inhibice ribonukleotidreduktázy a soutěží s deoxyadenosin trifosfátem o inkorporaci do DNA působením DNA polymeráz. V klidových buňkách působí kladribin zlomy jednoduché šroubovice DNA, rychlé spotřebování nikotinamid-adenin-dinukleotidu, depleci ATP a buněčnou smrt. Existují důkazy, že kladribin může také způsobit apoptózu závislou a nezávislou na kaspáze prostřednictvím uvolnění cytochromu C a faktoru indukujícího apoptózu do cytosolu nedělících se buněk.
Patologie RS zahrnuje komplexní řetězec událostí, ve kterých hrají klíčovou roli různé typy imunitních buněk, včetně autoreaktivních T a B buněk. Mechanismus terapeutického účinku kladribinu u RS není plně objasněn, ale předpokládá se, že jeho predominantní účinek na B a T lymfocyty přerušuje kaskádu imunitních pochodů, které mají u RS hlavní význam.
Změny hladiny exprese DCK a 5'-NT mezi podtypy imunitních buněk mohou vysvětlit rozdíly v citlivosti imunitních buněk na kladribin. Z důvodu těchto hodnot hladiny exprese jsou buňky vrozeného imunitního systému méně ovlivněné než buňky adaptivního imunitního systému.
Farmakodynamické účinky
Bylo prokázáno, že kladribin má dlouhotrvající účinky vyvolané preferenčním zacílením na lymfocyty
a autoimunitní procesy zapojené do patofyziologie RS.
Ve studiích byl největší podíl pacientů s lymfopenií stupně 3 nebo 4 (<500 až 200 buněk/mm³ nebo
<200 buněk/mm³) pozorován 2 měsíce po první dávce kladribinu každý rok, což ukazuje časovou
prodlevu mezi plazmatickými koncentracemi kladribinu a maximálním hematologickým účinkem.
V klinických studiích ukazují údaje s navrženou kumulativní dávkou 3,5 mg/kg tělesné hmotnosti postupné zlepšení středního počtu lymfocytů zpět na normální rozmezí v týdnu 84 od první dávky kladribinu (přibližně 30 týdnů po poslední dávce kladribinu). Počet lymfocytů u více než 75 % pacientů se vrátil do normálního rozmezí do týdne 144 od první dávky kladribinu (přibližně 90 týdnů po poslední dávce kladribinu).
Léčba perorálním kladribinem vede k rychlému snížení hladiny cirkulujících CD4+ a CD8+ T buněk.
CD8+ T buňky vykazují méně výrazné snížení a rychlejší zotavení než CD4+ T buňky, což vede k dočasnému snížení poměru CD4 k CD8. Kladribin snižuje počet CD19+ B buněk a počet CD16+/CD56+ přirozených zabíječů, které se také zotavují rychleji než CD4+ T buňky.
Klinická účinnost a bezpečnost
Relaps-remitentní RS
Účinnost a bezpečnost perorálního kladribinu byla hodnocena v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii (CLARITY) u 1 326 pacientů s relaps-remitentní RS. Cílem studie bylo vyhodnotit účinnost kladribinu oproti placebu v oblasti snížení anualizované míry relapsů (annualised relapse rate, ARR) (primární cílový parametr), zpomalení progrese invalidity a snížení aktivních lézí měřených pomocí MRI.
Pacienti dostávali buď placebo (n = 437) nebo kumulativní dávku kladribinu 3,5 mg/kg (n = 433) nebo 5,25 mg/kg tělesné hmotnosti (n = 456) v průběhu 96týdenní (2leté) fáze studie ve 2 léčebných cyklech. Pacienti randomizovaní do skupiny kumulativní dávky 3,5 mg/kg dostali první léčebný cyklus v týdnu 1 a 5 v prvním roce a druhý léčebný cyklus v týdnu 1 a 5 ve druhém roce. Pacienti randomizovaní do skupiny kumulativní dávky 5,25 mg/kg dostali další léčbu v týdnech 9 a 13
v prvním roce. Většina pacientů v léčebných skupinách placeba (87,0 %), kladribinu 3,5 mg/kg (91,9 %) a 5,25 mg/kg (89,0 %) dokončila plných 96 týdnů studie.
Pacienti museli mít nejméně 1 relaps během předchozích 12 měsíců. V celkové populaci studie byl medián věku 39 let (rozmezí 18 až 65 let) a poměr žen a mužů byl asi 2:1. Průměrná doba trvání onemocnění RS před zařazením do studie byla 8,7 let a medián počátečních hodnot neurologického postižení hodnoceného na základě skóre Kurtzkeho stupnice postižení (Expanded Disability Status Scale, EDSS) ve všech léčebných skupinách byl 3,0 (rozmezí 0 až 6,0). Více než dvě třetiny pacientů ve studii nebyly nikdy předtím léčeny přípravky modifikujícími onemocnění RS (disease modifying drug, DMD). Zbývající pacienti byli předléčeni buď interferonem beta-1a, interferonem beta-1b, glatiramer-acetátem nebo natalizumabem.
Pacienti s relaps-remitentní RS léčení kladribinem v dávce 3,5 mg/kg vykázali statisticky významná zlepšení anualizované míry relapsů, podílu pacientů bez relapsu po dobu 96 týdnů, podílu pacientů bez trvalé invalidity po dobu 96 týdnů a doby do 3měsíční progrese EDSS v porovnání s pacienty na placebu (viz tabulka 3).
Tabulka 3 Klinické výsledky ve studii CLARITY (96 týdnů)
Parametr
Placebo (n = 437)
Kumulativní dávka kladribinu
3,5 mg/kg(n = 433)
5,25 mg/kg(n = 456)
Anualizovaná míra relapsů (95 % CI)
0,33 (0,29; 0,38)
0,14* (0,12; 0,17)
0,15* (0,12; 0,17)
Relativní snížení (kladribin vs. placebo)
57,6 %
54,5 %
Podíl pacientů bez relapsů po dobu96 týdnů
60,9 %
79,7 %
78,9 %
Doba do 3měsíční progrese EDSS10. percentil (měsíce)
10,8
13,6
13,6
Poměr rizik (95 % CI)
0,67 (0,48; 0,93)p = 0,018
0,69 (0,49; 0,96)p = 0,026
* p <0,001 v porovnání s placebem
Kromě toho byla léčebná skupina s kladribinem v dávce 3,5 mg/kg v porovnání se skupinou
s placebem statisticky významně úspěšnější, co se týče počtu a relativního snížení Gd+ lézí T1, aktivních lézí T2 a kombinovaných unikátních lézí, jak bylo prokázáno na MRI mozku po celou dobu 96týdenní studie. V porovnání se skupinou s placebem vykázali pacienti léčení kladribinem relativní snížení o 86 % v průměrném počtu T1 Gd+ lézí (upravený průměrný počet pro skupiny kladribinu
v dávce 3,5 mg/kg a placeba byl 0,12 a 0,91, v uvedeném pořadí), relativní snížení o 73 %
v průměrném počtu aktivních T2 lézí (upravený průměrný počet pro skupiny kladribinu v dávce 3,5 mg/kg a placeba byl 0,38 a 1,43, v uvedeném pořadí) a relativní snížení o 74 % v průměrném počtu kombinovaných unikátních lézí na pacienta a snímek (upravený průměrný počet pro skupiny
kladribinu v dávce 3,5 mg/kg a placeba byl 0,43 a 1,72, v uvedeném pořadí) (p <0,001 ohledně všech tří cílových ukazatelů na MRI).
Post-hoc analýza doby do 6měsíční potvrzené progrese EDSS vedla k 47 % snížení rizika progrese invalidity u skupiny kladribinu v dávce 3,5 mg/kg v porovnání s placebem (poměr rizik = 0,53; 95 % CI [0,36; 0,79], p <0,05); ve skupině placeba byl dosažen 10. percentil za 245 dnů a ve skupině kladribinu v dávce 3,5 mg/kg nebyl během studie dosažen vůbec.
Jak je uvedeno v tabulce 3 výše, nepřidaly vyšší kumulativní dávky žádný klinicky významný přínos, souvisely ale s vyšší incidencí lymfopenie stupně vyššího než 3 (44,9 % ve skupině dávky 5,25 mg/kg vs. 25,6 % ve skupině dávky 3,5 mg/kg).
Pacienti, kteří dokončili studii CLARITY, mohli být zařazeni do prodloužení studie CLARITY.
V tomto prodloužení studie dostávalo 806 pacientů buď placebo nebo kumulativní dávku kladribinu 3,5 mg/kg (v režimu podobném tomu, který byl používán ve studii CLARITY) v průběhu 96týdenní fáze studie. Primárním cílem v této studii byla bezpečnost, zatímco cílové parametry účinnosti byly explorativní.
Síla účinku na snížení frekvence relapsů a zpomalení progrese invalidity u pacientů, kteří dostávali
dávku 3,5 mg/kg během 2 let, přetrvávala i ve 3. a 4. roce (viz bod
4.2
).
Účinnost u pacientů s vysokou aktivitou onemocnění
Post-hoc analýzy účinnosti u podskupiny byly provedeny u pacientů s vysokou aktivitou onemocnění léčených perorálním kladribinem v doporučené kumulativní dávce 3,5 mg/kg. Patřili sem
pacienti s 1 relapsem v předchozím roce a nejméně 1 T1 Gd+ lézí nebo 9 či více T2 lézemi
během léčby jinými DMD,
pacienti s 2 nebo více relapsy v předchozím roce léčení nebo neléčení pomocí DMD.
V analýzách dat ze studie CLARITY byl pozorován konzistentní účinek léčby na relapsy
s anualizovanou mírou relapsů pohybující se od 0,16 do 0,18 ve skupinách na kladribinu a od 0,47 do 0,50 ve skupině na placebu (p <0,0001). Ve srovnání s celkovou populací byla vyšší účinnost pozorována u doby do 6měsíční trvalé invalidity, kdy kladribin snížil riziko progrese invalidity o 82 %
(poměr rizik=0,18; 95 % CI [0,07; 0,47]). U placeba byl 10. percentil progrese invalidity dosažen mezi týdny 16 a 23, zatímco ve skupinách na kladribinu nebyl dosažen během celé studie.
Sekundárně progresivní RS s relapsy
Podpůrná studie u pacientů léčených kladribinem jako doplňkem k léčbě interferonem beta oproti placebu + interferonu beta rovněž zahrnovala omezený počet pacientů se sekundárně progresivní RS (26 pacientů). U těchto pacientů léčba kladribinem 3,5 mg/kg vedla ke snížení anualizované míry relapsů ve srovnání s placebem (0,03 oproti 0,30; poměr rizik: 0,11; p <0,05). Nebyl rozdíl
v anualizované míře relapsů mezi pacienty s relaps-remitentní RS a pacienty se sekundárně
progresivní RS s relapsy. Vliv na progresi invalidity nebylo možné prokázat ani v jedné podskupině.
Pacienti se sekundárně progresivní RS byli ze studie CLARITY vyloučeni. Post-hoc analýza smíšené kohorty zahrnující pacienty ze studie CLARITY a studie ONWARD, definované výchozí hodnotou skóre EDSS ≥3,5 jakožto aproximací sekundárně progresivní RS, nicméně prokázala snížení anualizované míry relapsů ve srovnání s pacienty se skóre EDSS nižším než 3.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem MAVENCLAD u všech podskupin pediatrické populace s roztroušenou sklerózou (informace o použití u pediatrické populace viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Hematologické sledování
Mechanismus účinku kladribinu je pevně vázán na snížení počtu lymfocytů. Vliv na počet lymfocytů je závislý na dávce. V klinických studiích bylo také pozorováno snížení počtu neutrofilů, erytrocytů, hematokritu, hemoglobinu nebo trombocytů v porovnání s výchozími hodnotami. Tyto parametry však obvykle zůstávají v rozmezích normálních hodnot.
Aditivní hematologické nežádoucí účinky je možné očekávat, pokud je kladribin podáván před nebo současně s dalšími látkami, které mají vliv na hematologický profil (viz bod
4.5
).
Počet lymfocytů musí být stanoven
před zahájením léčby v 1. roce,
před zahájením léčby ve 2. roce,
2 a 6 měsíců po zahájení léčby v každém léčebném roce. Je-li počet lymfocytů nižší než
500 buněk/mm
3
, je třeba jej aktivně sledovat, dokud se hodnoty opět nezvýší.
Pro informace k rozhodování o léčbě založené na počtu lymfocytů pacienta viz bod
4.2
a níže uvedený podbod „Infekce“.
Infekce
Kladribin může snižovat obranyschopnost těla a zvyšovat pravděpodobnost infekcí. Při léčbě přípravkem MAVENCLAD byly pozorovány závažné, těžké a oportunní infekce – včetně příhod s fatálními následky. Před zahájením léčby kladribinem musí být vyloučena HIV infekce, aktivní tuberkulóza a aktivní hepatitida (viz bod
4.3
).
Mohou být aktivovány latentní infekce, včetně tuberkulózy nebo hepatitidy. Proto se musí provádět screeningová vyšetření na latentní infekce, zvláště na tuberkulózu a hepatitidu B a C, před zahájením léčby v 1. roce a ve 2. roce. Zahájení léčby přípravkem MAVENCLAD musí být odloženo, dokud není infekce odpovídajícím způsobem léčena.
Odložení zahájení léčby kladribinem je třeba také zvážit u pacientů s akutní infekcí do doby, než je
infekce plně pod kontrolou.
Zvláštní pozornost se doporučuje věnovat pacientům, kteří nemají v anamnéze vystavení účinku varicella-zoster viru. Před zahájením léčby kladribinem se doporučuje očkování pacientů s negativitou protilátek. Zahájení léčby přípravkem MAVENCLAD má být odloženo o 4 až 6 týdnů, aby byl umožněn plný účinek očkování.
Incidence herpes zoster se u pacientů léčených kladribinem zvýšila. Pokud klesne počet lymfocytů pod 200 buněk/mm³, má být během výskytu lymfopenie stupně 4 zvážena prevence výskytu herpetické infekce podle standardní lokální praxe (viz bod
4.8
).
Pacienty s počtem lymfocytů nižším než 500 buněk/mm
3
je nutno jej aktivně sledovat, zda se u nich nevyskytnou známky a příznaky svědčící pro infekce, zvláště herpes zoster. Jestliže se takové známky a příznaky objeví, je třeba zahájit klinicky indikovanou protiinfekční léčbu. Lze zvážit přerušení nebo odložení léčby přípravkem MAVENCLAD až do řádného vyléčení infekce.
U pacientů léčených z důvodu vlasatobuněčné leukemie v odlišném léčebném režimu byly po parenterálním podání kladribinu hlášeny případy progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML).
I když nebyl při podávání tablet kladribinu hlášen žádný případ PML, je třeba před zahájením léčby
tabletami kladribinu provést výchozí vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) (zpravidla během
3 měsíců).
Malignity
V klinických studiích byly případy malignit pozorovány častěji u pacientů léčených kladribinem než
u pacientů, jimž bylo podáváno placebo (viz bod
4.8
).
Přípravek MAVENCLAD je kontraindikován u pacientů s RS s aktivními malignitami (viz bod
4.3
). U pacientů s předchozí malignitou je třeba provést individuální vyhodnocení poměru přínos-riziko před zahájením léčby. Pacientům léčeným kladribinem je třeba doporučit, aby se řídili standardními doporučeními pro screening nádorových onemocnění.
Jaterní funkce
U pacientů léčených přípravkem MAVENCLAD bylo méně často hlášeno poškození jater, včetně závažných případů.
Před zahájením léčby přípravkem MAVENCLAD má být odebrána komplexní anamnéza pacienta týkající se předchozích případů poškození jater jinými léky nebo základních jaterních poruch.
Pacientům mají být před zahájením léčby v 1. a 2. léčebném roce stanoveny sérové hladiny aminotransferáz, alkalické fosfatázy a celkového bilirubinu. Během léčby je třeba na základě klinických známek a příznaků sledovat hodnoty jaterních enzymů a bilirubinu.
Pokud se u pacienta objeví klinické známky, nevysvětlitelné zvýšení jaterních enzymů nebo příznaky naznačující poruchu jaterních funkcí (např. nevysvětlitelná nauzea, zvracení, bolest břicha, únava, anorexie nebo žloutenka a/nebo tmavá moč), je třeba neprodleně vyšetřit sérové aminotransferázy a celkový bilirubin. Léčba přípravkem MAVENCLAD má být přerušena nebo ukončena.
Antikoncepce
Před zahájením léčby jak v 1. roce, tak ve 2. roce má být ženám ve fertilním věku a mužům, kteří mohou zplodit dítě, poskytnuto poradenství ohledně možnosti závažného rizika pro plod a nutnosti účinné antikoncepce (viz bod
4.6
).
Ženy ve fertilním věku musí zabránit otěhotnění tak, že budou během léčby kladribinem a nejméně
6 měsíců po poslední dávce používat účinnou antikoncepci (viz bod
4.5
).
Pacienti mužského pohlaví musí učinit opatření, aby zajistili, že jejich partnerka během léčby
kladribinem a nejméně 3 měsíce po poslední dávce neotěhotní.
Krevní transfúze
U pacientů vyžadujících krevní transfúzi se doporučuje buněčné krevní komponenty před podáním ozářit, aby se zabránilo vzniku reakce štěpu proti hostiteli související s transfúzí. Doporučuje se konzultovat situaci s hematologem.
Převod na léčbu kladribinem a z léčby kladribinem
U pacientů, kteří byli dříve léčeni pomocí imunomodulačních a imunosupresivních léčivých přípravků, má být před zahájením léčby zvážen mechanismus a doba účinku tohoto dalšího léčivého přípravku. Pokud jsou takové léčivé přípravky používány po léčbě, je také třeba zvážit možný aditivní účinek na imunitní systém (viz bod
4.5
).
Při převodu z jiného léčivého přípravku k léčbě RS je třeba provést výchozí MRI (viz výše uvedený
podbod „Infekce“).
Porucha funkce jater
Užívání kladribinu není doporučeno u pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater
(skóre dle Childa a Pugha >6) (viz bod
4.2
). Sorbitol
Je nutno vzít v úvahu aditivní účinek současně podávaných přípravků s obsahem sorbitolu (nebo fruktózy) a příjem sorbitolu (nebo fruktózy) potravou.
Obsah sorbitolu v léčivých přípravcích pro perorální podání může ovlivnit biologickou dostupnost jiných současně podávaných léčivých přípravků užívaných perorálně.