Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
ATC kód
L01EK01
Zdroj
EMA · EMEA/H/C/006206
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, inhibitory proteinkináz, ATC kód: L01EK01
Mechanismus účinku
Axitinib je silný a selektivní inhibitor tyrosinkinázových receptorů vaskulárního endoteliálního
růstového faktoru (VEGFR)-1, VEGFR-2 a VEGFR-3. Tyto receptory se účastní na patologické
angiogenezi, růstu tumoru a progresi metastatického procesu u malignit. Bylo prokázáno, že axitinib je silný inhibitor proliferace a přežívání endotelových buněk zprostředkovaných VEGF. Axitinib inhiboval fosforylaci VEGFR-2 v cévách xenogenních nádorových štěpů, které exprimovaly receptory in vivo a vedl
v mnoha experimentálních modelech malignity ke zpomalení růstu a regresi nádoru a inhibici
metastáz.
Účinek na interval QTc
V randomizované studii typu dvoucestně zkřížené byla 35 zdravým dobrovolníkům podána jedna perorální dávka axitinibu (5 mg) bez současného podávání ketokonazolu nebo po 7 dnech podávání 400 mg ketokonazolu. Výsledky této studie ukázaly, že ke klinicky významnému prodloužení intervalu QT nevedla plasmatická expozice axitinibu až dvojnásobně vyšší, než je terapeutická úroveň koncentrace předpokládaná po dávce 5 mg.
Klinická účinnost a bezpečnost
Bezpečnost a účinnost axitinibu byla hodnocena v randomizované otevřené, multicentrické studii fáze
3. Pacienti (n = 723) s pokročilým RCC, jejichž onemocnění progredovalo během či po skončení jedné předchozí systémové léčby zahrnující režimy obsahující sunitinib, bevacizumab, temsirolimus nebo cytokin, byli randomizováni (1:1) k léčbě axitinibem (n = 361) nebo sorafenibem (n = 362). Primární cílový parametr, doba přežití bez progrese (PFS), byl hodnocen pomocí centrálního zaslepeného nezávislého hodnocení. Sekundární cílové parametry zahrnovaly výskyt objektivní odpovědi (ORR) a celkové přežití (OS).
Z pacientů zařazených do této studie absolvovalo 389 pacientů (53,8 %) jednu předchozí léčbu se sunitinibem, 251 pacientů (34,7 %) jednu předchozí léčbu s cytokiny (interleukin-2 nebo interferon- alfa), 59 pacientů (8,2 %) jednu předchozí léčbu s bevacizumabem a 24 pacientů (3,3 %) jednu předchozí léčbu s temsirolimem. Výchozí demografické údaje a charakteristiky onemocnění byly u skupiny s axitinibem a u skupiny se sorafenibem podobné, co se týče věku, pohlaví, rasy, stavu výkonnosti podle Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG), geografické oblasti a předchozí léčby.
V celkové populaci pacientů a ve dvou hlavních podskupinách (předchozí léčba sunitinibem a předchozí léčba cytokinem) měl v primárním cílovém parametru PFS významnou převahu axitinib v porovnání se sorafenibem (viz tabulku 2 a obrázky 1, 2 a 3). Velikost mediánu PFS byla různá/odlišná ve skupinách podle předchozí léčby. Dvě z podskupin byly příliš malé pro poskytnutí spolehlivých výsledků (předchozí léčba temsirolimusem nebo předchozí léčba bevacizumabem).
Nebyly statisticky významné rozdíly mezi rameny v OS v celkové populaci nebo v podskupinách
podle předchozí léčby.
Tabulka 2. Výsledky účinnosti
Cílový parametr / hodnocená populace
axitinib
sorafenib
HR (95% IS)
hodnota p
Celkový ITT
n = 361
n = 362
a,bMedián PFS v měsících(95% IS)dMedián OS v měsících(95% IS)
6,8 (6,4; 8,3)20,1 (16,7; 23,4)
4,7 (4,6; 6,3)19,2 (17,5; 22,3)
0,67 (0,56; 0,81)0,97 (0,80; 1,17)
c< 0,0001NS
b,eORR % (95% IS)
19,4 (15,4; 23,9)
9,4 (6,6; 12,9)
2,06 (1,41; 3,00)
0,0001
Předcházejícíc léčba sunitinibem
n = 194
n = 195
a,bMedián PFS v měsících(95% IS)dMedián OS v měsících(95% IS)b,eORR % (95% IS)
4,8 (4,5; 6,5)15,2 (12,8; 18,3)11,3 (7,2; 16,7)
3,4 (2,8; 4,7)16,5 (13,7; 19,2)7,7 (4,4; 12,4)
0,74 (0,58; 0,94)1,00 (0,78; 1,27)f1,48 (0,79; 2,75)
0,0063NS NS
Předcházejícíc léčba cytokinem
n = 126
n = 125
Medián PFS v měsících(95% IS)dMedián OS v měsících(95% IS)b,eORR % (95% IS)
12,0 (10,1; 13,9)29,4 (24,5; NE)32,5 (24,5; 41,5)
6,6 (6,4; 8,3)27,8 (23,1; 34,5)13,6 (8,1; 20,9)
0,52 (0,38; 0,72)0,81 (0,56; 1,19)f2,39 (1,43–3,99)
h< 0,0001NSi0,0002
IS = interval spolehlivosti, HR = poměr rizik (axitinib/sorafenib); ITT: záměr léčit; NE: nehodnotitelné; NS: statisticky nevýznamné ORR: míra objektivní odpovědi; OS: celkové přežití, PFS: doba přežití bez progrese
a
Doba od randomizace do progrese nebo úmrtí z jakékoli příčiny, k čemu dojde dříve. Datum ukončení sběru
údajů:
3. června 2011.
b
Hodnoceno nezávislou radiologickou kontrolou podle RECIST (Response Evaluation Criteria in Solid Tumours).
c
Jednostranná p-hodnota podle log-rank testu léčby stratifikovaného podle stavu výkonnosti ECOG a před léčbou.
d
Datum ukončení sběru údajů 1. listopadu 2011.
eDatum ukončení sběru údajů: 31. srpna 2010.
fRelativní riziko se používá pro ORR. Relativní riziko > 1 ukazovalo na vyšší pravděpodobnost odpovědi v rameni s axitinibem; relativní riziko < 1 ukazovalo na vyšší pravděpodobnost odpovědi v rameni se sorafenibem. gJednostranná p-hodnota podle Cochranova-Mantelova-Haenszelova testu léčby stratifikovaného podle stavu výkonnosti ECOG a předchozí léčby.
hJednostranna p-hodnota podle log-rank testu léčby stratifikovaného podle stavu výkonnosti ECOG.
iJednostranná p-hodnota podle Cochranova-Mantelova-Haenszelova testu léčby stratifikovaného podle stavu výkonnosti
Axitinib (n = 361)
Medián 6,8 měsíce
Sorafenib (n = 362)
Medián 4,7 měsíce
Stupeň rizika = 0,67 95% IS [0,56; 0,81]
p hodnota < 0,0001
Obrázek 1. Kaplanova-Meierova křivka doby přežití bez progrese podle nezávislého hodnocení u celkové populace
Axitinib (n = 194) Medián 4,8 měsíce
Sorafenib (n = 195)
Medián 3,4 měsíce
Stupeň rizika = 0,74 95% IS [0,58; 0,94]
p hodnota = 0,0063
Obrázek 2. Kaplanova-Meierova křivka doby přežití bez progrese podle nezávislého hodnocení u podskupiny s předcházející léčbou sunitibem
Axitinib (n = 126) Medián 12,0 měsíců
Sorafenib (n = 125)
Medián 6,6 měsíce
Stupeň rizika = 0,52 95% IS [0,38; 0,72]
p hodnota < 0,0001
Obrázek 3. Kaplanova-Meierova křivka doby přežití bez progrese podle nezávislého hodnocení u podskupiny s předcházející léčbou cytokiny
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s axitinibem u všech podskupin pediatrické populace při léčbě renálního karcinomu a karcinomu ledvinné pánvičky (vyjma nefroblastomu, nefroblastomatózy, sarkomu z jasných buněk, mesoblastického nefromu, medulárního karcinomu ledviny a rabdoidního tumoru ledviny) (informace o použití u pediatrické populace viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Specifické bezpečnostní příhody je nutno sledovat před zahájením podávání axitinibu a pravidelně v průběhu jeho podávání, jak je uvedeno níže.
Srdeční selhání
V klinických studiích s axitinibem při léčbě pacientů s RCC byly hlášeny případy srdečního selhání (včetně srdečního selhání, městnavého srdečního selhání, kardiopulmonálního selhání, dysfunkce levé komory, snížené ejekční frakce a selhání pravé komory) (viz bod
4.8
).
Známky a příznaky srdečního selhání je třeba během léčby axinitibem pravidelně sledovat. Léčba srdečního selhání může vyžadovat dočasné nebo trvalé vysazení a/nebo snížení dávky axitinibu.
Hypertenze
V klinických studiích s axitinibem při léčbě pacientů s RCC byla velmi často hlášena hypertenze (viz
bod 4.8).
V kontrolované klinické studii byla střední doba nástupu hypertenze (systolický krevní tlak >
150 mmHg nebo diastolický krevní tlak > 100 mmHg) v průběhu prvního měsíce po zahájení léčby axitinibem a zvýšení krevního tlaku bylo zjištěno dokonce již po 4 dnech po zahájení léčby axitinibem.
Před zahájením podávání axitinibu má být dobře kontrolován krevní tlak. U pacienta má být monitorována hypertenze a léčena standardními antihypertenzivy. V případě hypertenze přetrvávající navzdory podávání antihypertenziv má být dávka axitinibu snížena. U pacientů, u kterých se vyvine závažná hypertenze, přerušte dočasně podávání axitinibu a až bude pacient normotenzní, znovu zahajte léčbu s nižší dávkou. Při přerušení podávání axitinibu mají být pacienti léčení antihypertenzivy monitorováni pro možnou hypotenzi (viz bod
4.2
).
V případě závažné nebo přetrvávající arteriální hypertenze a symptomů ukazujících na syndrom posteriorní reverzibilní encefalopatie (PRES) (viz níže), je nutno zvážit diagnostické zobrazení mozku magnetickou rezonancí (MRI).
Dysfunkce štítné žlázy
V klinických studiích s axitinibem při léčbě pacientů s RCC byly hlášeny případy hypotyreózy a v menší míře hypertyreózy (viz bod
4.8
).
Funkci štítné žlázy je nutno monitorovat před zahájením podávání axitinibu a pravidelně v průběhu jeho podávání. Hypotyreóza nebo hypertyreóza mají být léčeny podle standardní léčebné praxe, aby byl zachován eutyreoidní stav.
Arteriální tromboembolické příhody
V klinických studiích s axitinibem byly hlášeny arteriální tromboembolické příhody (včetně tranzitorní ischemické ataky, infarktu myokardu, cerebrovaskulární příhody a okluze retinální arterie) (viz bod
4.8
).
S opatrností má být axitinib používán u pacientů s rizikem těchto příhod a u pacientů, kteří je prodělali. Axitinib nebyl hodnocen u pacientů, kteří prodělali arteriální tromboembolickou příhodu v uplynulých 12 měsících.
Venózní tromboembolické příhody
V klinických studiích s axitinibem byly hlášeny venózní tromboembolické příhody (včetně plicní embolie, hluboké žilní trombózy a okluze/trombózy retinální vény) (viz bod
4.8
).
S opatrností má být axitinib používán u pacientů s rizikem těchto příhod a u pacientů, kteří je prodělali. Axitinib nebyl hodnocen u pacientů, kteří prodělali venózní tromboembolickou příhodu v uplynulých 6 měsících.
Zvýšení hodnot hemoglobinu nebo hematokritu
Během léčby axitinibem může dojít ke zvýšení hodnot hemoglobinu nebo hematokritu, jako důsledek zvýšení celkového počtu erytrocytů (viz bod
4.8
, polycytemie). Zvýšení celkového počtu erytrocytů může zvýšit riziko tromboembolických příhod.
Hodnoty hemoglobinu nebo hematokritu je nutno monitorovat před zahájením podávání axitinibu a pravidelně v průběhu jeho podávání. Pokud se hodnoty hemoglobinu nebo hematokritu zvýší nad normální hodnotu, mají být pacienti léčeni podle standardní léčebné praxe ke snížení hodnoty hemoglobinu nebo hematokritu na přijatelnou úroveň.
Krvácení
V klinických studiích s axitinibem byly hlášeny krvácivé příhody (viz bod
4.8
).
Axitinib nebyl hodnocen u pacientů s prokázanými neléčenými mozkovými metastázami nebo s recentním aktivním gastrointestinálním krvácením, a u těchto pacientů nemá být podáván. Pokud jakékoli krvácení vyžaduje léčebný zásah, má být podávání axitinibu přechodně přerušeno.
Aneurysmata a arteriální disekce
Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertense může přispět k tvorbě aneurysmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou hypertenze nebo aneurysma v anamnéze, se má před zahájením užívání přípravku Axitinib Accord toto riziko pečlivě zvážit.
Gastrointestinální perforace a tvorba píštělí
V klinických studiích s axitinibem byly hlášeny příhody gastrointestinální perforace a píštělí (viz bod
4.8).
Příznaky gastrointestinální perforace a píštěle musí být pravidelně monitorovány po celou dobu léčby
axitinibem.
Komplikace hojení ran
Nebyly provedeny žádné oficiální studie vlivu axitinibu na hojení ran.
Léčba axitinibem má být vysazena nejméně 24 hodin před plánovaným operačním výkonem. Rozhodnutí o opětovném nasazení axitinibu po operačním výkonu má být učiněno podle klinického posouzení dostatečného hojení rány.
Syndrom posteriorní reverzibilní encefalopatie (PRES)
V klinických studiích s axitinibem byly hlášeny případy PRES (viz bod
4.8
).
PRES je neurologická porucha, která se může projevit bolestí hlavy, epileptickými záchvaty, letargií, zmateností, oslepnutím a dalšími poruchami vidění a neurologickými poruchami. Může být přítomna lehká až těžká hypertenze. Zobrazení magnetickou resonancí je nezbytné pro potvrzení diagnózy PRES. U pacientů s příznaky nebo známkami PRES je třeba přechodně přerušit léčbu axitinibem nebo ji trvale vysadit. Bezpečnost opětovného zahájení léčby axitinibem u pacientů, u kterých se dříve vyskytl PRES, není známa.
Proteinurie
V klinických studiích s axitinibem byla hlášena proteinurie včetně proteinurie závažnosti stupně 3 a 4
(viz bod
4.8
).
Proteinurii je nutno monitorovat před zahájením podávání axitinibu a pravidelně v průběhu jeho podávání. U pacientů, u nichž se vyvine středně těžká až těžká proteinurie, je třeba snížit dávku axitinibu nebo přechodně axitinib vysadit (viz bod
4.2
). Léčba axitinibem má být přerušena, pokud u pacienta dojde k rozvoji nefrotického syndromu.
Nežádoucí účinky související s játry
V kontrolované klinické studii s axitinibem při léčbě pacientů s RCC byly hlášeny nežádoucí účinky související s játry. Mezi nejčastěji hlášené nežádoucí účinky související s játry patří zvýšení alaninaminotransferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST) a bilirubinu v krvi (viz bod
4.8
).
Nebylo pozorováno současné zvýšení ALT (více než 3násobné překročení horní hranice normálu [ULN]) a bilirubinu (více než 2násobek ULN).
V klinické studii zjišťující dávku bylo pozorováno u 1 pacienta, který dostával axitinib v zahajovací dávce 20 mg dvakrát denně (4násobek doporučené zahajovací dávky) současné zvýšení ALT (12násobek ULN) a bilirubinu (2,3násobek ULN), posouzené jako hepatotoxicita související s léčbou.
Jaterní testy je nutno monitorovat před zahájením podávání axitinibu a pravidelně v průběhu jeho
podávání.
Porucha funkce jater
V klinických studiích s axitinibem byla systémová expozice axitinibu přibližně dvakrát vyšší u subjektů se středně těžkou poruchou funkce jater (třída B dle Childa a Pugha) v porovnání se subjekty s normální jaterní funkcí. Když je axitinib podáván pacientům se středně těžkou poruchou funkce jater (třída B dle Childa a Pugha), doporučuje se snížení dávky (viz bod
4.2
).
Axitinib nebyl hodnocen u pacientů se těžkou poruchou funkce jater (třída C dle Childa a Pugha) a
nemá být používán pro tyto pacienty.
Starší osoby (≥ 65 let) a rasa
V kontrolované klinické studii s axitinibem při léčbě pacientů s RCC bylo 34 % pacientů léčených axitinibem ve věku ≥ 65 let. Většina pacientů byli běloši (77 %) nebo Asijci (21 %). Přestože u starších pacientů a Asijců nelze vyloučit vyšší náchylnost k rozvoji nežádoucích účinků, nebyly vcelku pozorovány větší rozdíly v bezpečnosti a účinnosti axitinibu mezi pacienty ve věku ≥ 65 let a mladšími, ani mezi bělochy a pacienty jiných ras.
Není nutná úprava dávky podle věku či rasy pacienta (viz body
4.2
a
5.2
).
Pomocné látky
Laktosa
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.