AMARYL 2MG Tableta

Farmakoterapeutická skupina: antidiabetika, kromě inzulínů: deriváty sulfonylmočoviny.‍​‍‍‍​‍‍‍‍‍‍‍‍​‍ ATC kód: A10B B12 Glimepirid je perorální antidiabetikum patřící k derivátům sulfonylurey. Může být použito k léčbě non-inzulin dependentního diabetes mellitus. Mechanismus účinku Glimepirid účinkuje především stimulací uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Stejně jako u ostatních derivátů sulfonylurey je tento účinek založen na zvýšené odpovědi beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc má glimepirid výrazný extrapankreatický účinek, který se předpokládá rovněž u ostatních derivátů sulfonylurey. Uvolňování inzulínu Deriváty sulfonylurey ovlivňují sekreci inzulínu interakcí s ATP-senzitivními draslíkovými kanály v membráně beta buněk. Uzavření draslíkového kanálu vyvolává depolarizaci beta buněk a vede – otevřením vápníkových kanálů – ke zvýšenému vstupu vápníku do buněk. To vede k uvolnění inzulínu exocytózou. Glimepirid se mnohem rychleji váže a uvolňuje z vazby na protein v membráně beta buněk, který je spojen s ATP-senzitivním draslíkovým kanálem. Místo vazby je však odlišné od obvyklého vazebného místa sulfonylurey. Extrapankreatické účinky Extrapankreatické účinky jsou například zlepšení citlivosti periferních tkání k inzulínu a snížení vychytávání inzulínu játry. Vychytávání glukózy z krve do periferní svalové a tukové tkáně se děje pomocí specifických transportních proteinů, lokalizovaných v buněčné membráně. Transport glukózy do těchto tkání je limitujícím krokem v rychlosti využití glukózy. Glimepirid velmi rychle zvyšuje počet aktivních přenašečů glukózy v plazmatické membráně svalových a tukových buněk, což vede ke stimulaci vychytávání glukózy. Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidylinositol-specifické fosfolipázy C, což může souviset s léky-indukovanou lipogenezí a glykogenezí v jednotlivých tukových a svalových buňkách. Glimepirid inhibuje tvorbu glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktózo-2,6- bisfosfátu, který inhibuje glukoneogenezi. Celkově U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg. Účinek glimepiridu závisí na dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem. Bez ohledu na to, zda byl léčivý přípravek podán 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před jídlem, není signifikantní rozdíl v účinku. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické kompenzace po dobu 24 hodin jednou denní dávkou. Ačkoli hydroxy metabolity glimepiridu zapříčiňují malý, ale signifikantní pokles glykemie u zdravých osob, toto je pouze malým podílem na celkovém účinku látky. Kombinovaná terapie s metforminem Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii u neadekvátně kompenzovaných pacientů lepší metabolické kontroly, než při léčbě samotným metforminem při užití maximální dávky. Kombinovaná terapie s inzulínem Údaje pro kombinaci s inzulínem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Ve dvou studiích bylo kombinovanou terapií dosaženo stejného zlepšení metabolické kontroly, jako u samotného inzulínu. Při kombinované terapii však byly požadovány nižší průměrné dávky inzulínu. Zvláštní skupiny pacientů Pediatrická populace Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2000 mg denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8-17 let) s diabetem 2. typu. Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích hodnot HbA1C (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c. Rozdíl mezi oběma typy léčby byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3% hranici inferiority. V porovnání s dospělými pacienty s diabetem 2. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná nová bezpečnostní rizika. Pro dětské pacienty nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a účinnosti.