Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
Linde Healthcare AB (Francja)
Složení
Nitrogenii oxidum
ATC kód
R07AX01
Zdroj
URPL
Farmakoterapeutická skupina: Jiná léčiva respiračního systému ATC kód: R07AX01.
Oxid dusnatý je sloučenina produkovaná mnoha buňkami těla. Způsobuje relaxaci hladkého svalstva cév vazbou na hemovou část cytozolové guanylátcyklázy, aktivací guanylátcyklázy a zvýšením intracelulárních hladin cyklického guanosin-3’,5’-monofosfátu, což vede k vazodilataci. Při inhalaci vyvolává oxid dusnatý selektivní vazodilataci v plicích.
Zdá se, že iNO zvyšuje parciální tlak kyslíku v arteriální krvi (PaO2) dilatací plicních cév v lépe ventilovaných částech plic a redistribuuje tok krve v plicích z oblastí s nízkými poměry ventilace/perfuze (V/Q) do oblastí s normálními poměry.
Perzistentní plicní hypertenze novorozenců (PPHN) se objevuje jako primární vývojová vada nebo jako sekundární projev jiných onemocnění, jako jsou syndrom aspirace mekonia (MAS), pneumonie, sepse, syndrom hyalinních membrán, vrozená brániční kýla (CDH) a hypoplazie plic. U těchto stavů je vysoká plicní cévní rezistence (PVR), což vede k sekundární hypoxemii při pravolevém krevním zkratu přes průchodný ductus arteriosus a foramen ovale. U novorozenců s PPHN může iNO zlepšit
oxygenaci (což se projeví významným zvýšením PaO
2
).
Účinnost iNO byla zkoumána u novorozenců s hypoxickým respiračním selháním z různých etiologických příčin, narozených v termínu nebo krátce před termínem.
V klinickém hodnocení NINOS bylo randomizováno 235 novorozenců s hypoxickým respiračním selháním do skupiny, která dostávala 100 % O2 s oxidem dusnatým (n = 114) nebo bez oxidu dusnatého
(n = 121), ve většině případů s počáteční koncentrací 20 ppm a s postupným snižováním dávky podle možností na nižší dávky s mediánem délky expozice 40 hodin. Cílem tohoto dvojitě zaslepeného, randomizovaného, placebem kontrolovaného klinického hodnocení bylo stanovit, zda inhalační oxid dusnatý snižuje výskyt úmrtí a/nebo zahájení mimotělní membránové oxygenace (ECMO). U novorozenců s nižší než úplnou odpovědí při 20 ppm byla hodnocena reakce při 80 ppm oxidu dusnatého nebo kontrolního plynu. Kombinovaný výskyt úmrtí a/nebo zahájení ECMO (prospektivně definovaný primární cílový parametr) prokázal významné zvýhodnění skupiny léčené oxidem dusnatým (46 % vs. 64 %, p = 0,006). Údaje dále prokazují, že vyšší dávka oxidu dusnatého nepřináší žádný další přínos. Zjištěné nežádoucí účinky se objevovaly s podobnou mírou incidence v obou skupinách.
Následná vyšetření ve věku 18–24 měsíců, zaměřená na hodnocení mentálního, motorického, audiologického a neurologického stavu, byla podobná u obou skupin.
V klinickém hodnocení CINRGI bylo randomizováno 186 novorozenců s hypoxickým respiračním selháním narozených v termínu nebo těsně před termínem buď do skupiny s iNO (n = 97) nebo do skupiny s plynným dusíkem (placebo; n = 89) s počáteční dávkou 20 ppm, která se snížila na 5 ppm během 4 až 24 hodin, s mediánem délky expozice 44 hodin. Prospektivně definovaným primárním cílovým parametrem byla četnost ECMO. Ve skupině s iNO bylo nutné zahájit ECMO u významně menšího počtu novorozenců ve srovnání s kontrolní skupinou (31 % vs. 57 %, p < 0,001). Ve skupině s iNO byla významně vyšší oxygenace měřená pomocí PaO2, OI a alveoloarteriálního gradientu (p < 0,001 pro všechny parametry). Z 97 léčených pacientů bylo u 2 (2 %) ukončeno podávání hodnoceného přípravku kvůli hladinám methemoglobinu > 4 %. Frekvence a počet nežádoucích účinků byl v obou studijních skupinách podobný.
U pacientů, kteří podstupují operaci srdce, je časté zvýšení plicního arteriálního tlaku v důsledku plicní vazokonstrikce. Bylo prokázáno, že inhalační oxid dusnatý selektivně snižuje plicní vaskulární rezistenci a snižuje zvýšený plicní arteriální tlak. To může zvýšit ejekční frakci pravé srdeční komory. Tyto účinky následně vedou ke zlepšení krevního oběhu a oxygenace v plicním oběhu.
V klinickém hodnocení INOT27 bylo randomizováno 795 předčasně narozených novorozenců (GA
< 29 týdnů) s hypoxickým respiračním selháním buď do skupiny s iNO (n = 395) v dávce 5 ppm nebo do skupiny s dusíkem (placebo, n = 400), přičemž léčba začala v průběhu prvních 24 hodin života a trvala minimálně 7 dnů, maximálně 21 dnů. Primární výsledek kombinovaných cílových parametrů účinnosti sledujících úmrtí nebo bronchopulmonální onemocnění (BPD) ve 36. týdnu GA, nebyl významně odlišný mezi oběma skupinami, ani s korekcí na gestační věk jako s proměnnou (p
= 0,40), ani s porodní hmotností jako s proměnnou (p = 0,41). Celkový výskyt intraventrikulárního krvácení byl 114 (28,9 %) u pacientů léčených iNO ve srovnání s 91 (22,9 %) v kontrolní skupině novorozenců. Celkový počet úmrtí ve 36. týdnu byl mírně vyšší ve skupině s iNO; 53/395 (13,4 %) ve srovnání s kontrolní skupinou 42/397 (10,6 %). V klinickém hodnocení INOT25, která hodnotila účinky iNO u hypoxických, předčasně narozených novorozenců, nebylo prokázáno zlepšení v přežití bez BDP. V této studii však nebyl prokázán žádný rozdíl v incidenci intraventrikulárního krvácení (IVH) ani úmrtí. Klinické hodnocení BALLR1, které také hodnotilo účinky iNO u předčasně narozených novorozenců, ale podávání inhalačního iNO bylo zahájeno v 7 dnech a v dávce 20 ppm, prokázala významné zvýšení počtu přeživších novorozenců bez BPD v 36. týdnu gestačního věku, 121 (45 %) oproti 95 (35,4 %), p <0,028. V této studii nebyly zaznamenány žádné známky nárůstu počtu nežádoucích účinků.
Oxid dusnatý chemicky reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu dusičitého.
Oxid dusnatý obsahuje nepárový elektron, což činí jeho molekulu reaktivní. V biologické tkáni může
oxid dusnatý tvořit se superoxidem (O2-) peroxynitrit, nestabilní sloučeninu, která může způsobit poškození tkání prostřednictvím dalších redoxních reakcí. Oxid dusnatý má navíc afinitu k metaloproteinům a může reagovat s SH-skupinami bílkovin za vzniku nitrosylových sloučenin. Klinický význam chemické reaktivity oxidu dusnatého ve tkáni není znám. Ve studiích bylo prokázáno, že oxid dusnatý má farmakodynamické účinky v dýchacích cestách i při tak nízké koncentraci, jako 1 ppm.
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s iNO u všech podskupin pediatrické populace s perzistentní plicní hypertenzí a jiným kardiopulmonálním onemocněním. (Informace o použití u pediatrické populace viz bod
4.2
.)
⚠️ Upozornění
Opatření k zabránění expozice během inhalační léčby přípravkem Iasophyr
Při přípravě a používání přípravku Iasophyr se řiďte standardními operačními postupy.
Na ventilátory nainstalujte čisticí systémy k zachycení vydechovaného vzduchu pacienta.
Při zaškolování lékařů k používání léčby iNO odeberte vzorky vzduchu.
Lze použít přenosná osobní výstražná zařízení, která varují personál v případě, že se hladiny
NO nebo NO2 v prostředí zvýšily nad bezpečnostní limity na pracovišti.
Opatření k zabránění náhodnému vyprázdnění tlakové lahve a další opatření
Samovolný únik oxidu dusnatého z tlakové lahve je velmi vzácné díky důsledným kontrolám v
místech plnění. K náhodnému úniku může dojít v případě, že se při pádu poškodí ventil lahve. Aby k
tomu nedošlo:
Zaměstnanci nemocnice musí plynovou lahev vždy zajistit ve vertikální poloze a zajistit, aby pevně držela tak, aby nedošlo k jejímu pádu nebo převrácení.
S tlakovými lahvemi se musí zacházet opatrně a dbát na to, aby nedocházelo k jejich otřesům nebo pádům.
Tlakové lahve přemisťujte pouze pomocí vhodného typu a velikosti vozíků a zařízení pro tyto účely.
V případě náhodného úniku lze plynný NO detekovat podle charakteristické oranžověhnědé barvy a silného, sladce kovového pachu. Doporučuje se otevřít okna a opustit místnost.
Ve skříních nebo uzavřených prostorech má být instalován ventilátor s přímým odsáváním, aby
byl zachován podtlak v oblasti uchovávání lahví.
Vhodná může být instalace monitorovacích systémů No a N2ke kontinuálnímu monitorování koncentrací NO a N2 v uzavřených prostorech pro uchovávání plynových lahví s NO a na oddělení respirační péče, které upozorní personál v případě náhodného úniku (plynný dusík může vytěsnit okolní vzduch a snížit hladiny kyslíku v prostředí).
Vyhodnocení odpovědi na léčbu
U novorozenců v gestačním věku ≥ 34 týdnů s hypoxickým respiračním selháním spojeným s klinickým nebo echokardiografickým průkazem plicní hypertenze část pacientů, kterým byla podána inhalační léčba NO, na léčbu nereaguje. Počet nereagujících pacientů se púohybuje v rozmezí 30 až 45 % v závislosti na předem stanovených klinických hodnotách pro příznivou odpověď. Konvenční indikátory reakce zahrnují 20% zvýšení indexu oxygenace a/nebo 20% snížení pulmonálního arteriálního tlaku. U dětí byla zjištěna nižší odpověď oxygenace u novorozenců se syndromem
aspirace mekonia.
Účinnost inhalačního podání NO u pacientů s vrozenou brániční kýlou nebyla v klinických hodnoceních prokázána.
Jestliže se klinická reakce na podání přípravku Iasophyr po 4–6 hodinách nepovažuje za odpovídající, mají být zváženy následující možnosti:
Jestliže se stav pacienta nadále zhoršuje nebo nedošlo k jeho zlepšení, přičemž situace byla definována předem stanovenými kritérii, zváží se použití záchranného systému, jako je ECMO, je-li to indikováno a umožněno. Trvale vysoké hladiny indexu oxygenace (> 20) nebo alveoloarteriálního gradientu kyslíku (Aao2 > 600) po 4 hodinách léčby iNO indikuje naléhavou potřebu k zahájení léčby ECMO.
V situaci, kdy pacient nereaguje na podání přípravku Iasophyr, musí být léčba přerušena, ale k přerušení nesmí dojít náhle, protože by mohlo dojít ke zvýšení plicního arteriálního tlaku (PAP) a/nebo zhoršení oxygenace krve (PaO2). K oběma situacím může dojít také u novorozenců, kteří nevykazují žádnou zřejmou odpověď na léčbu přípravkem Iasophyr. Postupné vysazování inhalačního oxidu dusnatého se musí provádět opatrně (viz 4.2 Dávkování a způsob podání: Ukončení podávání).
Pacientům, kteří budou transportováni na jiné pracoviště, je nutné zajistit podávání oxidu dusnatého v průběhu přepravy, aby nedošlo ke zhoršení jejich stavu náhlým vysazením přípravku Iasophyr.
Monitorování komorové funkce
Co se týče interventrikulární nebo interaurikulární komunikace, inhalace přípravku Iasophyr způsobuje zvýšení průtoku v levopravém zkratu v důsledku vazodilatačního účinku oxidu dusnatého v plicích.
Zvýšení plicního průtoku krve u pacientů s dysfunkcí levé srdeční komory může vést k srdeční insuficienci a vzniku plicního edému. V takové situaci je důležité pečlivé monitorování srdečního
výdeje, tlaku v levé síni nebo tlaku v plicních kapilárách. Z toho důvodu se doporučuje, aby se před podáním oxidu dusnatého provedla katetrizace plicní tepny nebo echokardiografické vyšetření centrální hemodynamiky.
Inhalační oxid dusnatý se má používat opatrně u pacientů s komplexní srdeční vadou, u nichž je vysoký plicní arteriální tlak důležitý pro zachování krevního oběhu.
Inhalační oxid dusnatý je nutné používat s opatrností také u pacientů s porušenou funkcí levé komory a zvýšeným počátečním plicním kapilárním tlakem (PCWP), protože u nich hrozí vyšší riziko rozvoje srdečního selhání (např. plicního edému).
Při identifikaci příjemců pro transplantaci srdce u pacientů s dilatační kardiomyopatií přispívá intravenózní vazodilatační a inotropní léčba k lepší ventrikulární compliance a zabraňuje dalšímu zvyšování levostranných plnicích tlaků v důsledku zvýšeného plicního žilního návratu.
Monitorování hemostázy
Na zvířecích modelech bylo prokázáno, že NO může ovlivňovat hemostázu, což vede k prodloužené době krvácení. Data získaná u dospělých lidí jsou protichůdná a v randomizovaných kontrolovaných studiích s novorozenci nebyl zjištěn nárůst počtu signifikantních krvácivých komplikací.
Při podávání přípravku Iasophyr po dobu delší než 24 hodin se doporučuje pravidelné sledování u pacientů s kvantitativními nebo funkčními anomáliemi trombocytů, deficitem koagulačních faktorů nebo pacientům, kterým je podávána antikoagulační léčba.
Přerušení léčby
Podávání přípravku Iasophyr se nemá přerušovat náhle, protože to může vést ke zvýšení plicního arteriálního tlaku ně (PAP) a/nebo zhoršení oxygenace krve (PaO2). Zhoršení oxygenace a zvýšení PAP se může objevit také u novorozenců bez zjevné odpovědi na přípravek Iasophyr. Přerušení podávání inhalačního oxidu dusnatého se má provádět opatrně. U pacientů přepravovaných do jiných zařízení k další léčbě, kteří musí pokračovat v léčbě inhalačním oxidem dusnatým, se mají učinit opatření k zajištění kontinuálního podávání inhalačního oxidu dusnatého při přepravě. Lékař má mít u lůžka přístup k rezervnímu aplikačnímu systému oxidu dusnatého.
Tvorba methemoglobinu
Velká část oxidu dusnatého k inhalaci se vstřebává systémově. Konečnými produkty oxidu dusnatého, které vstupují do systémového oběhu, jsou především methemoglobin a dusičnany. Koncentraci methemoglobinu v krvi je třeba sledovat, viz bod4.2.
Tvorba NO2
NO2 se rychle tvoří v plynných směsích, které obsahují oxid dusnatý a O2, přičemž oxid dusnatý může způsobit zánět a poškození dýchacích cest. Dávka oxidu dusnatého se má snížit, pokud koncentrace oxidu dusičitého překročí 0,5 ppm.
Plicní venookluzivní nemoc
Při použití oxidu dusnatého u pacientů s plicní venookluzivní nemocí byly hlášeny případy život ohrožujícího plicního edému. Proto je nutné pečlivě posoudit možnost venooklizivní nemoci, pokud se po podání oxidu dusnatého pacientům s plicní hypertenzí objeví známky plicního edému. V případě potvrzení této nemoci je třeba léčbu přerušit.