Farmakoterapeutická skupina: oftalmologika, antiinfektiva, fluorochinolony, ATC kód: S01AЕ05
Levofloxacin je L-izomer racemické látky ofloxacinu. Antibakteriální aktivita ofloxacinu záleží zejména na jeho L-izomeru.
Mechanismus účinku
Levofloxacin je fluorochinolonový antibakteriální přípravek, který́ inhibuje bakteriální topoizomerázy typu II – DNA gyrázu a topoizomerázu IV. Levofloxacin přednostně účinkuje na DNA gyrázu u gramnegativních bakterií a na topoizomerázu IV u grampozitivních bakterií.
Mechanismy rezistence
Bakteriální rezistence na levofloxacin se může vyvíjet především dvěma hlavními mechanismy, a to poklesem intrabakteriální koncentrace léku nebo změnou enzymů, proti nimž jsou léky cíleny. Změna cílových struktur vzniká na základě mutací chromozomálních genů kódujících DNA gyrázu (gyrA a gyrB) a topoisomerázu IV (parC a parE; grlA a grlB u bakterie Staphylococcus aureus). K rezistenci vyplývající z nízké intrabakteriální koncentrace léčiv dochází buď v důsledku změn vnějších membránových porinů (OmpF), které vedou k redukci průniku fluorochinolonů do gramnegativních bakterií, nebo působením efluxních pump. Rezistence zprostředkovaná efluxními pumpami byla popsána u pneumokoků (PmrA), stafylokoků (NorA), anaerobů a gramnegativních bakterií.
Plazmidem zprostředkovaná rezistence na chinolony (determinovaná genem qnr) byla navíc zaznamenána u bakterií Klebsiella pneumoniae a E.coli.
Zkřížená rezistence
Mezi fluorochinolony se může vyskytnout zkřížená rezistence. Jednotlivé mutace nemusejí vést ke klinické rezistenci, ale větší množství mutací obvykle vede ke klinické rezistenci na všechna léčiva ze skupiny fluorochinolonů. Změněné poriny na vnější membráně a efluxní systémy mohou mít širokou substrátovou specificitu pro několik skupin antibiotik, což může vést k multirezistenci.
Hraniční hodnoty
Hraniční hodnoty MIC odlišují citlivé organismy od mírně citlivých organismů a mírně citlivé organismy od rezistentních organismů podle hraničních hodnot Evropské komise pro testování antimikrobiální citlivosti (EUCAST) následovně:
Pseudomonas spp., Staphylococcus spp., Streptococcus A, B, C, G:
citlivé ≤ 1 mg/l, rezistentní > 2 mg/l
Streptococcus pneumoniae: citlivé ≤ 2 mg/l, rezistentní > 2 mg/l
Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis: citlivé ≤ 1 mg/l, rezistentní > 1 mg/l
Všechny ostatní patogeny: citlivé ≤ 1 mg/l, rezistentní > 2 mg/l
Antibakteriální spektrum
U konkrétních mikroorganismů se prevalence získané rezistence může měnit podle geografické lokalizace a v čase, a proto jsou žádoucí místní informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Uvedené informace proto slouží pouze jako orientační vodítko pro posouzení
pravděpodobnosti, zda mikroorganismy jsou, či nejsou na levofloxacin citlivé. Pokud je lokální prevalence rezistence natolik vysoká, že je vhodnost daného léku minimálně u některých typů infekcí sporná, je třeba v případě potřeby vyhledat radu odborníka.
V následující tabulce jsou uvedeny pouze bakteriální druhy, které jsou běžně odpovědné za zevní oční
infekce, jako je například konjunktivitida.
Antibakteriální spektrum – kategorie citlivosti a charakteristiky rezistence podle EUCAST
Kategorie I: Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus (MSSA)*
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes
Viridující streptokoky
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Escherichia coli
Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalis
Pseudomonas aeruginosa
(Komunitní izoláty)
Jiné mikroorganismy
Chlamydia trachomatis
(Léčba pacientů s chlamydiovou konjunktivitidou vyžaduje souběžnou systémovou antimikrobiální léčbu)
Kategorie II: Druhy, u nichž může získaná rezistence představovat problém
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus (MRSA)**
Staphylococcus epidermidis
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Pseudomonas aeruginosa
(nemocniční izoláty)
* MSSA = kmeny Staphylococcus aureus citlivé na meticilin
** MRSA = kmeny Staphylococcus aureus rezistentní na meticilin
Údaje o rezistenci uvedené v tabulce vycházejí z výsledků multicentrické sledovací studie (Ophthalmic Study) o prevalenci rezistence u bakteriálních izolátů získaných od pacientů s očními infekcemi v Německu v období od června do listopadu 2004.
Mikroorganismy jsou klasifikovány jako citlivé na levofloxacin na základě citlivosti in vitro a plazmatických koncentrací dosažených po systémové léčbě. Lokální terapie dosahuje vyšších maximálních koncentrací, než jaké jsou zjištěny v plazmě. Není však známo, zda a jak může kinetika léčiva po lokální aplikaci do oka modifikovat antibakteriální aktivitu levofloxacinu.
Pediatrická populace
Farmakodynamické vlastnosti jsou stejné u dospělých i u pediatrické populace ve věku ≥ 1 roku.
⚠️ Upozornění
Levofloxacin Olikla nesmí být aplikován subkonjunktiválně. Roztok nemá být aplikován přímo do přední oční komory.
Stejně jako u jiných antiinfektiv může dlouhodobé podávání vést k přemnožení necitlivých mikroorganismů, včetně plísní. Dojde-li ke zhoršení infekce nebo pokud během přiměřené doby není zaznamenáno klinické zlepšení, je třeba přerušit podávání a zahájit jinou odpovídající léčbu. Kdykoli to vyžaduje klinické posouzení, má být pacient vyšetřen pomocí zvětšovacích metod, jako je biomikroskopické vyšetření štěrbinovou lampou a případně barvení fluoresceinem.
Systémové podání fluorochinolonů bývá spojeno s hypersenzitivní reakcí nastupující dokonce po podání jediné dávky. Pokud se vyskytne alergická reakce na levofloxacin, je třeba přerušit léčbu.
Při systémové aplikaci fluorochinolonů, včetně levofloxacinu, může dojít k zánětu a ruptuře šlachy, zejména u starších pacientů a pacientů souběžně léčených kortikosteroidy. Proto je třeba postupovat s opatrností a léčbu přípravkem Levofloxacin Olikla ukončit při první známce tendinitidy (viz bod
4.8
).
Levofloxacin Olikla obsahuje jako konzervační látku benzalkonium-chlorid.
Kontaktní čočky je třeba před aplikací vyjmout a znovu se smí nasadit až po 15 minutách.
O benzalkonium-chloridu je známo, že zabarvuje měkké kontaktní čočky. Pacienti se zevní bakteriální oční infekcí nemají používat kontaktní čočky.
Benzalkonium-chlorid může způsobit podráždění očí, příznaky suchého oka a může mít vliv na slzný́ film a povrch rohovky. Má být používán s opatrností u pacientů se syndromem suchého oka a u pacientů s možným poškozením rohovky. Pacienti mají být sledováni v případě dlouhodobé léčby.
Pediatrická populace
Zvláštní upozornění a opatření pro použití jsou stejná pro dospělé i pro pediatrickou populaci ve věku
≥ 1 rok.