BICALUPLEX 150MG Potahovaná tableta

Farmakoterapeutická skupina: anti-androgeny ATC kód: L02BB03 Mechanismus účinku Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen bez jiné endokrinní aktivity.‍‍‍‍‍‍​​​‍​​​​​​ Váže se na androgenní receptory normální, nebo divokého typu, aniž by aktivoval expresi genů, a tak inhibuje androgenní stimulaci. Důsledkem inhibice je regrese tumoru prostaty. Přerušení léčby může mít klinicky u podskupiny pacientů za následek syndrom z vysazení antiandrogenu. Klinická účinnost a bezpečnost Bylo studováno podávání bikalutamidu v dávce 150 mg při léčbě lokalizovaného (T1- T2, N0 nebo NX, M0)) nebo lokálně pokročilého (T3-T4, jakékoli N, M0; T1-T2, N+, M0) karcinomu prostaty bez metastáz metodou kombinované analýzy, zahrnující tři placebem kontrolované dvojitě zaslepené studie, jichž se zúčastnilo 8113 pacientů. V těchto studiích byl bikalutamid podáván jako bezprostředně nasazená hormonální léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii nebo radioterapii (zejména ozařování externím svazkem). Při sledování s mediánem 9,7 roku byla u 36,6 % pacientů léčených bikalutamidem a u 38,17 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo, zjištěna objektivní progrese onemocnění. Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve většině skupin pacientů, nejzřetelnější však bylo u skupin s nejvyšším rizikem progrese. Proto se ošetřující lékař může rozhodnout, že optimální strategií pro pacienta s nízkým rizikem progrese onemocnění, zejména při možnosti adjuvantního podávání po radikální prostatektomii, může být odložení hormonální terapie až do objevení známek, že onemocnění progreduje. Při sledování s mediánem doby 9,7 roku a mortalitou 31,4 % (HR = 1,01; 95% CI 0,94 až 1,09) nebyl zjištěn žádný rozdíl v celkovém přežití. Při analýze podskupin však byly pozorovatelné určité trendy. Údaje o přežití bez progrese onemocnění a celkové doby přežití na základě Kaplan- Meierových odhadů pro pacienty s lokálně pokročilým onemocněním jsou shrnuty v následujících tabulkách: Tabulka 2 Poměr pacientů s progresí lokálně pokročilého onemocnění v průběhu času podle terapeutických podskupin Analyzovaná populace Léčebná skupina Příhody (%) po 3 letech Příhody (%) po 5 letech Příhody (%) po 7 letech Příhody (%) po 10letech Pečlivé sledování (n=657) bikalutamid 150 mg 19,7 % 36,3 % 52,1 % 73,2 % placebo 39,8 % 59,7 % 70,7 % 79,1 % Radioterapie (n=305) bikalutamid 150 mg 13,9 % 33,0 % 42,1 % 62,7 % placebo 30,7 % 49,4 % 58,6 % 72,2 % Radikální prostatektomie (n=1719) bikalutamid 150 mg 7,5 % 14,4 % 19,8 % 29,9 % placebo 11,7 % 19,4 % 23,2 % 30,9 % Tabulka 3 Celková míra přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických podskupin Analyzovaná populace Léčebná skupina Příhody (%) po 3 letech Příhody (%) po 5 letech Příhody (%) po 7 letech Příhody (%) po 10letech Pečlivé sledování (n=657) bikalutamid 150 mg 14,2 % 29,4 % 42,2 % 65,0 % placebo 17,0 % 36,4 % 53,7 % 67,5 % Radioterapie (n=305) bikalutamid 150 mg 8,2 % 20,9 % 30,0 % 48,5 % placebo 12,6 % 23,1 % 38,1 % 53,3 % Radikální prostatektomie (n=1719) bikalutamid 150 mg 4,6 % 10,0 % 14,6 % 22,4 % placebo 4,2 % 8,7 % 12,6 % 20,2 % U pacientů s lokalizovaným onemocněním při podávání bikalutamidu v monoterapii nebyly pozorovány žádné významné rozdíly v přežití bez progrese. Nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v celkovém přežití u pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří užívali bikalutamid jako adjuvantní terapii po radioterapii (HR=0,98; 95% CI 0,80 až 1,20) či radikální prostatektomii (HR=1,03; 95% CI 0,85 až 1,25). U pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří by jinak byli léčeni pečlivým sledováním, byl rovněž pozorován trend k nižšímu přežití oproti pacientům užívajícím placebo (HR = 1,15, 95% CI 1,00 až 1,32). Vzhledem k těmto skutečnostem není poměr rizik a léčebného prospěchu při užívání bikalutamidu u pacientů s lokalizovaným onemocněním považován za příznivý. V samostatném programu byla prokázána účinnost bikalutamidu v dávce 150 mg v léčbě pacientů s lokálně pokročilým nemetastatickým karcinomem prostaty, u nichž byla indikována okamžitá kastrace, a to ve dvou studiích u 480 dříve neléčených pacientů s nemetastatickým (M0) karcinomem prostaty. Při 56% mortalitě a mediánu sledování 6,3 roku nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi bikalutamidem a kastrací z hlediska přežití (poměr rizika = 1,05 [CI 0,81 až 1,36]); ekvivalenci obou druhů léčby však nebylo možno potvrdit statisticky. V kombinované analýze 2 studií u 805 dříve neléčených pacientů s metastatickým (M1) onemocněním při 43% mortalitě bylo prokázáno, že bikalutamid v dávce 150 mg je méně účinný než kastrace z hlediska doby přežití (poměr rizik = 1,30 [CI 1,04 až 1,65]), s numerickým rozdílem v odhadovaném času do úmrtí 42 dnů (6 týdnů) při střední době přežití 2 roky. Bikalutamid je racemát, jehož antiandrogenní účinek je téměř výlučně spojen s jeho (R)- enantiomerem. Pediatrická populace U pediatrických pacientů nebyly provedeny žádné studie (viz body 4.3 a 4.6 ).