Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
OTC
KERENDIA 10MG Potahovaná tableta
INN: FINERENONE
Dostupné v:
🇨🇿🇬🇧🇸🇰
Forma
—
Dávkování
—
Způsob podání
—
Skladování
—
O přípravku
Výrobce
BAYER INC
ATC kód
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
C03DA05
Zdroj
DPD · 02564726
Farmakoterapeutická skupina: diuretika, antagonisté aldosteronu, ATC kód: C03DA05 Mechanismus účinku
Finerenon je nesteroidní selektivní antagonista mineralokortikoidního receptoru (MR), který je aktivován aldosteronem a kortizolem a řídí transkripci genů. Jeho vazba na MR vede ke vzniku specifických komplexů receptor-ligand, které blokují zapojení transkripčních koaktivátorů podílejících se na expresi prozánětlivých a profibrotických mediátorů.
Farmakodynamické účinky
Ve studiích FIDELIO-DKD a FIGARO-DKD, randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných multicentrických studiích fáze III s dospělými pacienty s CKD a T2D, bylo u pacientů randomizovaných pro finerenon ve 4. měsíci dosaženo placebem korigované 31%, resp. 32% relativní snížení poměru albuminu ke kreatininu v moči (urinary albumin-to-creatinine ratio, UACR) a hodnota UACR zůstala snížená po celou dobu trvání obou studií.
Ve studii ARTS-DN, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované multicentrické studii fáze IIb s dospělými pacienty s CKD a T2D, bylo 90. den placebem korigované relativní snížení UACR u pacientů léčených 10 mg finerenonu jednou denně 25 % a u pacientů léčených 20 mg finerenonu jednou denně 38 %.
Srdeční elektrofyziologie
Speciální studie intervalu QT s 57 zdravými účastníky ukázala, že finerenon nemá vliv na srdeční repolarizaci. Po jednotlivé dávce 20 mg (terapeutická dávka) nebo 80 mg (supraterapeutická dávka) finerenonu nebyly zjištěny žádné známky prodloužení QT/QTc.
Klinická účinnost a bezpečnost
Studie FIDELIO-DKD a FIGARO-DKD zkoumaly účinek finerenonu ve srovnání s placebem na ledvinné a kardiovaskulární (CV) výsledky u dospělých pacientů s CKD a T2D.
Pacienti museli podstupovat standardní léčbu, mimo jiné maximálně tolerovanou indikovanou dávku inhibitoru angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACEi) nebo blokátoru receptoru pro angiotenzin (ARB).
Pacienti s diagnostikovaným srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí a rozsahem selhání třídy II až IV podle klasifikace New York Heart Association byli vyloučeni, protože pro léčbu MRA je doporučení třídy 1A.
Do studie FIDELIO-DKD byli pacienti vybíráni na základě prokázané perzistentní albuminurie
(> 30 mg/g až 5 000 mg/g), eGFR 25 až 75 ml/min/1,73 m
2
a hladiny draslíku v séru ≤ 4,8 mmol/l při screeningu.
Primárním cílovým parametrem byl složený parametr, sestávající z doby do prvního výskytu selhání ledvin (definovaného jako chronická dialýza nebo transplantace ledviny, nebo přetrvávajícího poklesu eGFR na < 15 ml/min/1,73 m
2
po dobu nejméně 4 týdnů), přetrvávajícího poklesu eGFR o 40 % nebo více ve srovnání s výchozí hodnotou po dobu nejméně 4 týdnů, nebo úmrtí z renálních příčin. Hlavním sekundárním cílovým parametrem byl složený parametr, sestávající z doby do prvního výskytu úmrtí
z kardiovaskulárních příčin, nefatálního infarktu myokardu (IM), nefatální cévní mozkové příhody nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání.
Celkové množství 5 674 pacientů bylo randomizováno k užívání finerenonu (N = 2 833) nebo placeba (N = 2 841) a zahrnuto do analýzy. Medián sledování činil 2,6 roku. V průběhu studie bylo možné
upravovat dávkování finerenonu nebo placeba mezi 10 mg a 20 mg jednou denně, a to hlavně na základě koncentrace draslíku v séru. Ve 24. měsíci léčby finerenonem bylo 67 % pacientů léčeno 20 mg jednou denně, 30 % bylo léčeno 10 mg jednou denně a u 3 % byla léčba přerušena.
Po ukončení studie byl zjištěn stav přežívání u 99,7 % pacientů. Studovaná populace se skládala
z 63 % bělochů, 25 % Asiatů a 5 % černochů. Průměrný věk při zařazení do studie byl 66 let a 70 % pacientů byli muži. Při zařazení do studie byla průměrná eGFR 44,3 ml/min/1,73 m
2
, přičemž 55 % pacientů mělo eGFR < 45 ml/min/1,73 m
2
, medián UACR byl 852 mg/g, a průměrný HbA1c byl 7,7 %, 46 % pacientů mělo v anamnéze aterosklerotické kardiovaskulární onemocnění, 30 % mělo v anamnéze ischemickou chorobu srdeční, 8 % mělo v anamnéze srdeční selhání, a průměrný krevní tlak byl 138/76 mmHg. Průměrná doba trvání T2D při zařazení do studie byla 16,6 roku a ve 47 %
byla u pacientů uváděna anamnéza diabetické retinopatie a ve 26 % anamnéza diabetické neuropatie. Při zařazení do studie téměř všichni pacienti užívali ACEi (34 %) nebo ARB (66 %) a 97 % pacientů užívalo jeden nebo více antidiabetických léků (inzulin [64 %], biguanidy [44 %], agonistu receptoru pro peptid-1 podobný glukagonu [GLP-1] [7 %], inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 [SGLT2] [5 %]). Dalšími nejčastěji užívanými léky při zařazení do studie byly statiny (74 %) a blokátory kalciových kanálů (63 %).
Byl prokázán statisticky významný rozdíl ve prospěch finerenonu pro primární složený cílový parametr a pro hlavní sekundární složený cílový parametr (viz obrázek 1/tabulka 4 níže). Účinek léčby na primární a hlavní sekundární cílový parametr byl obecně konzistentní mezi podskupinami, včetně regionu, eGFR, UACR, systolického krevního tlaku (STK) a HbA1c při výchozím stavu.
Do studie FIGARO-DKD byli zařazováni pacienti, kteří měli při vstupních vyšetřeních prokázanou přetrvávající albuminurii s UACR ≥ 30 mg/g až < 300 mg/g a eGFR 25 až 90 ml/min/1,73 m
2
nebo UACR ≥ 300 mg/g a eGFR ≥ 60 ml/min/1,73 m
2
. Při vstupních vyšetřeních museli mít pacienti hodnotu draslíku v séru ≤ 4,8 mmol/l.
Primárním cílovým parametrem byl složený parametr doby do prvního výskytu úmrtí
z kardiovaskulární příčiny, nefatálního IM, nefatální cévní mozkové příhody nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání. Sekundární cílový parametr byl složený parametr doby do selhání ledvin, trvalý pokles eGFR o 40 % nebo více oproti výchozí hodnotě po dobu nejméně 4 týdnů nebo úmrtí na selhání ledvin.
Randomizováno bylo celkem 7 352 pacientů, kteří byli rozděleni do skupin s finerenonem (N = 3 686) nebo placebem (N = 3 666). Všichni tito pacienti byli zařazeni do analýz. Medián sledování byl
3,4 roku. Dávka finerenonu nebo placeba mohla být v průběhu studie upravována v rozmezí od 10 mg do 20 mg jednou denně, a to především podle koncentrace draslíku v séru. Ve 24. měsíci dostávalo
82 % subjektů léčených finerenonem dávku 20 mg jednou denně, 15 % dávku 10 mg jednou denně a u 3 % byla léčba přerušena. Po ukončení studie byl zjištěn stav přežívání u 99,8 % pacientů. Ve
zkoumaném souboru bylo 72 % bělochů, 20 % Asiatů a 4 % černochů. Průměrný věk při zařazení do studie byl 64 let a 69 % pacientů byli muži. Průměrná hodnota eGFR při zařazení do studie byla 67,8 ml/min/1,73 m
2
, přičemž 62 % pacientů mělo hodnotu eGFR ≥ 60 ml/min/1,73 m
2
, medián
UACR byl 308 mg/g a průměrná hodnota HbA1c byla 7,7 %. Celkem 45 % pacientů mělo při zařazení do studie v anamnéze aterosklerotické kardiovaskulární onemocnění, 8 % mělo v anamnéze srdeční selhání, průměrný krevní tlak byl 136/77 mm Hg. Průměrná doba onemocnění T2D při zařazení do studie byla 14,5 roku a anamnézu diabetické retinopatie a diabetické neuropatie mělo 31 %, resp. 28 % pacientů. Téměř všichni pacienti užívali při zařazení do studie ACEi (43 %) nebo ARB (57 %) a 98 % pacientů užívalo minimálně jedno antidiabetikum (inzulin [54 %], biguanidy [69 %], agonisty receptoru GLP-1 [7 %], inhibitory SGLT2 [8 %]). Dalším nejčastějším lékem užívaným při zařazení do studie byly statiny (71 %).
U primárního kardiovaskulárního složeného cílového parametru byl prokázán statisticky významný rozdíl ve prospěch finerenonu (viz obrázek 2 / tabulka 5 níže). Účinek léčby na primární cílový parametr byl konzistentní napříč podskupinami, včetně regionu, eGFR, UACR, STK a HbA1c při zařazení do studie. Ve skupině s finerenonem byla v porovnání s placebem pozorována nižší četnost výskytu sekundárního složeného výsledku selhání ledvin, trvalého poklesu eGFR o 40 % nebo více nebo úmrtí na selhání ledvin, avšak tento rozdíl nebyl statisticky významný (viz tabulka 5 níže).
Účinek léčby na sekundární složený ledvinový cílový parametr byl konzistentní napříč podskupinami
dle eGFR při zařazení do studie, ale pro podskupinu pacientů s UACR < 300 mg/g byl HR 1,16 (95% CI 0,91; 1,47) a pro podskupinu pacientů s UACR ≥ 300 mg/g byl HR 0,74 (95% CI 0,62; 0,90).
V tabulce 5 jsou uvedeny předem stanovené sekundární cílové parametry doby do příhody.
Tabulka 4: Analýza doby do výskytu příhody pro primární a sekundární cílové parametry (a jejich jednotlivé složky) ve studii fáze III FIDELIO-DKD
Kerendia* (N = 2 833)
Placebo (N = 2 841)
Účinek léčby
N (%)
Příhody/ 100-pr
N (%)
Příhody/ 100-pr
HR (95% CI)
Primární renální složený cílový parametr a jeho složky
Kompozit selhání ledvin, přetrvávající pokles eGFR o ≥ 40 % nebo úmrtíz renálních příčin
504 (17,8)
7,59
600 (21,1)
9,08
0,82 (0,73; 0,93)p = 0,0014
Selhání ledvin
208 (7,3)
2,99
235 (8,3)
3,39
0,87 (0,72; 1,05)
Přetrvávající pokles eGFR o ≥ 40 %
479 (16,9)
7,21
577 (20,3)
8,73
0,81 (0,72; 0,92)
Úmrtí z renálních příčin
2 (< 0,1)
-
2 (< 0,1)
-
-
Hlavní sekundární kardiovaskulární složený cílový parametr a jeho složky
Kompozit úmrtí z CV příčin, nefatální IM, nefatální cévní mozková příhoda nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání
367 (13,0)
5,11
420 (14,8)
5,92
0,86 (0,75; 0,99)p = 0,0339
Úmrtí z CV příčin
128 (4,5)
1,69
150 (5,3)
1,99
0,86 (0,68; 1,08)
Nefatální IM
70 (2,5)
0,94
87 (3,1)
1,17
0,80 (0,58; 1,09)
Nefatální cévní mozková příhoda
90 (3,2)
1,21
87 (3,1)
1,18
1,03 (0,76; 1,38)
Hospitalizace kvůli srdečnímu selhání
139 (4,9)
1,89
162 (5,7)
2,21
0,86 (0,68; 1,08)
Sekundární cílové parametry účinnosti
Mortalita z jakékoli příčiny
219 (7,7)
2,90
244 (8,6)
3,23
0,90 (0,75; 1,07) **
Hospitalizace z jakékoli příčiny
1 263 (44,6)
22,56
1 321 (46,5)
23,87
0,95 (0,88; 1,02) **
Kompozit selhání ledvin, přetrvávající pokles eGFR o ≥ 57 % nebo úmrtíz renálních příčin
252 (8,9)
3,64
326 (11,5)
4,74
0,76 (0,65; 0,90) **
* Léčba 10 nebo 20 mg jednou denně navíc k maximálním tolerovaným, indikovaným, dávkám ACEi nebo ARB.
** p = není statisticky významný po hodnocení multiplicity CI: Interval spolehlivosti
HR: Poměr rizik pr: Pacientoroky
0,50
0,45
Plánovaná léčba
1: Finerenon (N=2 833)
2: Placebo (N=2 841)
0,40
0,35
0,30
0,25
0,20
0,15
0,10
0,05
0,00
Doba do první příhody (měsíce)
Počet pacientů v riziku
Pravděpodobnostní hodnota kumulativní incidence
Obrázek 1: Doba do prvního výskytu selhání ledvin, přetrvávajícího poklesu eGFR o ≥ 40 % oproti výchozí hodnotě nebo úmrtí z renálních příčin ve studii FIDELIO-DKD
1
2 833
2 705
2 607
2 397
1 808
1 274
787
441
83
2
2 841
2 724
2 586
2 379
1 759
1 248
792
453
82
Tabulka 5: Analýza primárních a sekundárních cílových parametrů doby do příhody (a jejich jednotlivých složek) ve studii fáze III FIGARO-DKD
Kerendia* (N = 3 686)
Placebo (N = 3 666)
Účinek léčby
N (%)
Příhody/ 100 pr
N (%)
Příhody/ 100 pr
HR (95% CI)
Primární složený kardiovaskulární cílový parametr a jeho složky
Kompozit úmrtíz kardiovaskulární příčiny, nefatálního IM, nefatální cévní mozkové příhody nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání
458 (12,4)
3,87
519 (14,2)
4,45
0,87 (0,76; 0,98)p = 0,0264
Úmrtí z kardiovaskulární příčiny
194 (5,3)
1,56
214 (5,8)
1,74
0,90 (0,74; 1,09)
Nefatální IM
103 (2,8)
0,85
102 (2,8)
0,85
0,99 (0,76; 1,31)
Nefatální cévní mozková příhoda
108 (2,9)
0,89
111 (3,0)
0,92
0,97 (0,74; 1,26)
Hospitalizace kvůli srdečnímu selhání
117 (3,2)
0,96
163 (4,4)
1,36
0,71 (0,56; 0,90)
Sekundární složený ledvinový cílový parametr a jeho složky
Kompozit selhání ledvin, trvalého poklesu eGFR ≥ 40 % nebo úmrtí na selhání ledvin
350 (9,5)
3,15
395 (10,8)
3,58
0,87 (0,76; 1,01) p = 0,0689**
Selhání ledvin
46 (1,2)
0,40
62 (1,7)
0,54
0,72 (0,49; 1,05)
Trvalý pokles eGFR ≥ 40 %
338 (9,2)
3,04
385 (10,5)
3,49
0,87 (0,75; > 1,00)
Úmrtí na selhání ledvin
0
-
2 (< 0,1)
-
-
Sekundární cílové parametry účinnosti
Úmrtí bez ohledu na příčinu
333 (9,0)
2,68
370 (10,1)
3,01
0,89 (0,77; 1,04)**
Hospitalizace bez ohledu na příčinu
1 573 (42,7)
16,91
1 605 (43,8)
17,52
0,97 (0,90; 1,04)**
Kompozit selhání ledvin, trvalého poklesu eGFR ≥ 57 % nebo úmrtí na selhání ledvin
108 (2,9)
0,95
139 (3,8)
1,23
0,77 (0,60; 0,99)**
* Léčba dávkou 10 nebo 20 mg jednou denně navíc k maximálním tolerovaným indikovaným dávkám ACEi nebo ARB.
** není statisticky významný po hodnocení multiplicity CI: interval spolehlivosti
HR: poměr rizik pr: pacientorok
Obrázek 2: Doba do prvního výskytu úmrtí z kardiovaskulární příčiny, nefatálního infarktu myokardu, nefatální cévní mozkové příhody nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání ve studii FIGARO-DKD
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Kerendia u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v indikaci léčby chronického onemocnění ledvin (informace o použití u pediatrické indikace viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Hyperkalémie
U pacientů léčených finerenonem byla pozorována hyperkalémie (viz bod
4.8
). Někteří pacienti mají vyšší riziko rozvoje hyperkalémie.
Rizikové faktory zahrnují nízkou eGFR, vyšší hladinu draslíku v séru a předchozí epizody hyperkalémie. U těchto pacientů je třeba zvážit častější sledování.
Zahájení a pokračování léčby (viz bod
4.2
)
Pokud je hladina draslíku v séru > 5,0 mmol/l, nemá být léčba finerenonem zahájena.
Pokud je hladina draslíku v séru > 4,8 až 5,0 mmol/l, lze zvážit zahájení léčby finerenonem při dalším sledování hladiny draslíku v séru během prvních 4 týdnů, založeném na charakteristikách pacienta a hladinách draslíku v séru.
Pokud je hladina draslíku v séru > 5,5 mmol/l, léčbu finerenonem je nutno přerušit. Je nutné řídit se místními doporučenými postupy pro léčbu hyperkalémie.
Jakmile je hladina draslíku v séru ≤ 5,0 mmol/l, lze opět zahájit léčbu finerenonem v dávce 10 mg jednou denně.
Sledování
Hladina draslíku v séru a eGFR musí být u všech pacientů stanovena znovu za 4 týdny po zahájení nebo opětovném zahájení léčby finerenonem nebo zvýšení dávky finerenonu. Poté je třeba kontrolovat sérovou hladinu draslíku v pravidelných intervalech a dále také v případě potřeby na základě charakteristik pacienta a hladin draslíku v séru (viz bod
4.2
).
Souběžně podávané léky
Riziko hyperkalémie se také může zvyšovat v souvislosti se souběžně podávanými léky, které mohou zvýšit hladinu draslíku v séru (viz bod
4.5
). Viz také „Souběžné užívání léků, které ovlivňují expozici finerenonu“.
Finerenon se nemá podávat souběžně
s kalium šetřícími diuretiky (např. amilorid, triamteren) a
s jinými antagonisty mineralokortikoidních receptorů (mineralocorticoid receptor antagonist, MRA), jako je např. eplerenon, esaxerenon, spironolakton, kanrenon.
Finerenon má být používán s opatrností a je nutné sledovat hladinu draslíku v séru, pokud je finerenon užíván souběžně s
doplňky, které obsahují draslík,
trimethoprimem nebo trimethoprimem/sulfamethoxazolem. Může být nutné dočasně přerušit užívání finerenonu.
Porucha funkce ledvin
Riziko hyperkalémie se zvyšuje spolu s klesající funkcí ledvin. V souladu se standardní praxí má být průběžně sledována funkce ledvin (viz bod
4.2
).
Zahájení léčby
U pacientů s eGFR < 25 ml/min/1,73 m
2
nemá být léčba finerenonem zahájena vzhledem k omezeným klinickým údajům (viz bod
4.2
a
5.2
).
Pokračování léčby
Vzhledem k omezeným klinickým údajům má být léčba finerenonem přerušena u pacientů, jejichž onemocnění ledvin pokročilo do konečného stadia (eGFR < 15 ml/min/1,73 m
2
).
Porucha funkce jater
Léčba finerenonem se nemá zahájit u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod
4.2
). Tito pacienti nebyli studováni (viz bod
5.2
), předpokládá se však významné zvýšení expozice finerenonu.
Použití finerenonu u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater může vyžadovat dodatečné sledování s ohledem na zvýšenou expozici finerenonu. Je nutné zvážit dodatečné sledování hladiny draslíku v séru a přizpůsobit sledování charakteristikám pacienta (viz body
4.2
a
5.2
).
Srdeční selhání
Pacienti s diagnostikovaným srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí a třídou II-IV dle NYHA byli vyloučeni z klinických studií fáze III (viz bod
5.1
).
Souběžné užívání léků, které ovlivňují expozici finerenonu
Středně silné a slabé inhibitory CYP3A4
Při souběžném užívání finerenonu se středně silnými nebo slabými inhibitory CYP3A4 se má sledovat hladina draslíku v séru (viz body
4.2
a
4.5
).
Silné a středně silné induktory CYP3A4
Finerenon se nemá užívat souběžně se silnými nebo středně silnými induktory CYP3A4 (viz bod
4.5
).
Grapefruit
Souběžně s léčbou finerenonem se nemá konzumovat grapefruit nebo grapefruitový džus (viz body
4.2
a
4.5
).
Embryo-fetální toxicita
Finerenon se během těhotenství nemá podávat bez pečlivého posouzení prospěšnosti léčby pro matku a rizika pro plod. Jestliže žena během užívání finerenonu otěhotní, má být informována o možných rizicích pro plod.
Ženy ve fertilním věku mají být upozorněny, aby během léčby finerenonem používaly účinnou antikoncepci.
Ženy mají být upozorněny, aby během léčby finerenonem nekojily. Více informací viz body
4.6
a 5.3.
Informace o pomocných látkách
Přípravek Kerendia obsahuje laktózu
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Přípravek Kerendia obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.