Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
Rx
OCREVUS 300MG Koncentrát pro infuzní roztok
40 mg/ml, Roztwór do wstrzykiwań
INN: Ocrelizumabum
Aktualizováno: 2026-04-13
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇵🇱🇵🇹🇸🇰
Forma
Roztwór do wstrzykiwań
Dávkování
40 mg/ml
Způsob podání
dożylna
Skladování
—
O přípravku
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
Roche Registration GmbH (Niemcy)
Složení
Ocrelizumabum 40 mg/ml
ATC kód
L04AG08
Zdroj
URPL
Farmakoterapeutická skupina: Imunosupresiva, monoklonální protilátky, ATC kód: L04AG08.
Mechanismus účinku
Okrelizumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka, která selektivně cílí na B- buňky exprimující CD20.
CD20 je buněčný povrchový antigen, který se nachází na pre-B-buňkách, zralých a paměťových
B-buňkách, ale není exprimován na lymfoidních kmenových buňkách a plazmatických buňkách.
Přesný mechanismus, prostřednictvím kterého okrelizumab uplatňuje své terapeutické klinické účinky u RS, není zcela objasněn, ale předpokládá se, že zahrnuje imunomodulaci snížením počtu a funkce CD20-exprimujících B-buněk. Po navázání na buněčný povrch okrelizumab selektivně snižuje hladiny CD20-exprimujících B-buněk prostřednictvím na protilátkách závislé buněčné fagocytózy (ADCP), na protilátkách závislé buněčné cytotoxicity (ADCC), na komplementu závislé cytotoxicity (CDC), a apoptózy. Schopnost rekonstituce B-buněk a preexistující humorální imunita zůstávají zachovány.
Navíc není ovlivněna vrozená imunita a celkový počet T-buněk. Farmakodynamické účinky
Léčba okrelizumabem vede v rámci očekávaného farmakologického účinku k rychlé depleci CD19+ B-buněk v krvi do 14 dnů po léčbě (první časový bod hodnocení). To v průběhu léčebného období
přetrvávalo. Při počítání B-buněk se používá CD19, protože přítomnost okrelizumabu interferuje při
kvantitativním rozboru s rozpoznáním CD20.
Ve studiích fáze III vykazovalo až 5 % pacientů mezi každou dávkou okrelizumabu v nejméně jednom časovém bodě doplnění B-buněk (> LLN nebo výchozí hodnota). Rozsah a trvání deplece B-buněk byly konzistentní ve studiích u PPRS i RRS.
Nejdelší doba sledování po poslední infuzi (studie fáze II WA21493, n=51) ukazuje, že medián doby do doplnění B-buněk (návrat k výchozí hodnotě/LLN podle toho, co nastane dříve) byl 72 týdnů (rozmezí 27 - 175 týdnů). U 90 % všech pacientů došlo k doplnění B-buněk k LLN nebo výchozí hodnotě za přibližně dva a půl roku po poslední infuzi.
Klinická účinnost a bezpečnost
Relabující formy roztroušené sklerózy (RRS)
Účinnost a bezpečnost okrelizumabu byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, dvojitě maskovaných, aktivním komparátorem kontrolovaných klinických studiích (WA21092 a WA21093) s identickým designem u pacientů s relabujícími formami RS (podle McDonaldových kritérií z roku 2010) s aktivním onemocněním (definovaným klinicky nebo pomocí zobrazovacích metod) v předchozích dvou letech. Design studií a výchozí charakteristiky studijní populace jsou shrnuty v tabulce 3.
Demografické a výchozí charakteristiky byly v obou léčebných skupinách dobře vyvážené. Pacienti, kteří dostávali okrelizumab (Skupina A), dostávali dávku 600 mg každých 6 měsíců (1. dávka jako 2 x 300 mg v intravenózních infuzích podávaných s odstupem 2 týdnů a následné dávky byly podávány jako jednorázová 600 mg intravenózní infuze). Pacienti ve skupině B dostávali interferon beta-1a
v dávce 44 μg subkutánně 3krát týdně.
Tabulka 3 Design studie, demografické a výchozí charakteristiky
Studie1
Studie2
Název studie
WA21092 (OPERA I) (n=821)
WA21093 (OPERA II) (n=835)
Design studie
Studijní populace
Pacienti s relabujícími formami RS
Anamnéza onemocnění přiscreeningu
Nejméně dva relapsy v předchozích dvou letech nebo jeden relaps v předchozím roce; EDSS* mezi 0 a 5,5 včetně
Délka trvání studie
2 roky
Léčebné skupiny
Skupina A: okrelizumab 600 mg Skupina B: interferon beta-1a 44 μg s.c. (IFN)
Výchozí charakteristiky
okrelizumab 600 mg (n=410)
IFN44 μg(n=411)
okrelizumab600 mg (n=417)
IFN44 μg(n=418)
Průměrný věk (roky)
37,1
36,9
37,2
37,4
Věkové rozmezí (roky) při zařazení
18 - 56
18 - 55
18 - 55
18 - 55
Rozložení podle pohlaví (% mužů/% žen)
34,1/65,9
33,8/66,2
35,0/65,0
33,0/67,0
Průměr/Medián trvání onemocnění od diagnózy (roky)
3,82/1,53
3,71/1,57
4,15/2,10
4,13/1,84
Pacienti, kteří dosud nedostávali chorobu-modifikující léčbu (%)**
73,4
71,0
72,7
74,9
Průměrný počet relapsů v posledním roce
1,31
1,33
1,32
1,34
Podíl pacientů s Gd- enhancujícími T1 lézemi
42,5
38,1
39,0
41,4
Průměrná hodnota EDSS*
2,82
2,71
2,73
2,79
* Expanded Disability Status Scale (rozšířená škála stavu invalidity)
** Pacienti, kteří nebyli léčeni žádnou chorobu-modifikující léčbou v období 2 let před randomizací. Klíčové výsledky klinické a MRI účinnosti jsou uvedeny v tabulce 4 a na obrázku 1.
Výsledky těchto studií ukazují, že okrelizumab významně snižoval relapsy, subklinickou aktivitu onemocnění měřenou pomocí MRI a progresi onemocnění ve srovnání se subkutánním podáním interferonu beta-1a v dávce 44 μg.
Tabulka 4 Klíčové klinické a MRI cílové parametry ze studií WA21092 a WA21093 (RRS)
Cílové parametry
Studie 1: WA21092 (OPERA I)
Studie 2: WA21093 (OPERA II)
okrelizumab 600 mg(n=410)
IFN44 μg(n=411)
okrelizumab 600 mg(n=417)
IFN44 μg(n=418)
Klinické cílové parametry
Anualizovaná míra relapsů (ARR) (primární cílový
0,156
0,292
0,155
0,290
Relativní snížení
46 % (p<0,0001)
47 % (p<0,0001)
Podíl pacientů s 12týdenní potvrzenou progresí invalidity
3
Snížení rizika (Souhrnná analýza
1
)Snížení rizika (Jednotlivé studie
2
)
9,8 % okrelizumab vs 15,2 % IFN40 % (p=0,0006)
7
43 % (p=0,0139)
7
37 % (p=0,0169)
7
Podíl pacientů s 24týdenní potvrzenou progresí invalidity (CDP)
3
Snížení rizika (Souhrnná analýza
1
) Snížení rizika (Jednotlivé studie
2
)
7,6 % okrelizumab vs 12,0 % IFN 40% (p=0,0025)
7
43 % (p=0,0278)
7
37 % (p=0,0370)
7
Podíl pacientů s nejméně 12týdenním potvrzeným zlepšením invalidity
4
20,7 % okrelizumab vs 15,6 % IFN
Relativní zvýšení (Souhrnná analýza
1
) Relativní zvýšení (Jednotlivé studie
2
)
33 % (p=0,0194)
61 % (p=0,0106)
14 % (p=0,4019)
Podíl pacientů bez relapsu v 96 týdnech
2
80,4 %
66,7 %
78,9 %
64,3 %
(p<0,0001)
(p<0,0001)
Podíl pacientů bez jakéhokoli průkazu aktivity onemocnění(NEDA)
5
48 %
29 %
48 %
25 %
Relativní zvýšení
2
64% (p<0,0001)
89% (p<0,0001)
Cílové parametry MRI
Průměrný počet T1 Gd-enhancujících lézí při MRI vyšetření
0,016
0,286
0,021
0,416
Relativní snížení
94 % (p<0,0001)
95 % (p<0,0001)
Průměrný počet nových a/nebo zvětšujících se T2 hyperintenzních lézí při MRI vyšetření
0,323
1,413
0,325
1,904
Relativní snížení
77 % (p<0,0001)
83 % (p<0,0001)
Procento změny objemu mozku od 24. do 96. týdne
-0,572
-0,741
-0,638
-0,750
Relativní snížení ztráty objemu mozku
22,8 % (p=0,0042)
6
14,9 % (p=0,0900)
1 Prospektivně souhrnné údaje ze studií 1 a 2
2 Nepotvrzující analýza p-hodnoty; není součástí předem specifikované hierarchie testování
3
CDP definováno jako zvýšení o ≥ 1,0 bod oproti skóre rozšířené škály stavu invalidity (Expanded Disability Status Scale (EDSS)) u pacientů s výchozí hodnotou skóre 5,5 nebo méně, nebo ≥ 0,5 pokud je výchozí skóre > 5,5, Kaplanovy-Meierovy odhady v 96. týdnu
4 Definováno jako zvýšení o ≥ 1,0 bod oproti výchozímu skóre EDSS u pacientů s výchozí hodnotou skóre EDSS ≥ 2 a ≤ 5,5, nebo ≥0,5 pokud je výchozí skóre > 5,5. Pacienti s výchozí hodnotou skóre < 2 nebyli zařazeni do analýzy.
5 NEDA je definováno jako nepřítomnost protokolem definovaných relapsů, nepřítomnost 12týdenní CDP, a žádná MRI aktivita (buď Gd-enhancující T1 léze nebo nové nebo zvětšující se T2 léze) v průběhu celé 96týdenní léčby. Výzkumný výsledek vycházející z úplné ITT populace (populace se záměrem léčit).
6 Nepotvrzující p-hodnota; postup hierarchického testování ukončený před dosažením cílového parametru.
7 Log-rank test
8 Potvrzené relapsy (doprovázené klinicky relevantní změnou EDSS).
Obrázek 1: Kaplanův-Meierův graf doby do vzniku potvrzené progrese invalidity (CDP)
přetrvávající po dobu nejméně 12 týdnů s úvodní epizodou neurologického zhoršení vzniklou
v průběhu dvojitě zaslepeného léčebného období (souhrnná ITT populace pro studie WA21092 a WA21093)*
*Předem specifikovaná souhrnná analýza studií WA21092 a WA21093
Výsledky předem specifikovaných souhrnných analýz doby do CDP přetrvávající nejméně 12 týdnů (40% snížení rizika u okrelizumabu ve srovnání s interferonem beta-1a (p=0,0006)) byly vysoce konzistentní s výsledky přetrvávajícími po dobu nejméně 24 týdnů (40% snížení rizika u okrelizumabu ve srovnání s interferonem beta-1a, p=0,0025).
Do studií byli zařazeni pacienti s aktivním onemocněním. Patřili k nim jak pacienti bez předchozí aktivní léčby, tak pacienti bez adekvátní odpovědi na předchozí léčbu. Adekvátní odpověď byla definovaná klinickým stavem nebo pomocí zobrazovacích metod. Analýza populací pacientů
s odlišnými výchozími stupni aktivity onemocnění včetně aktivního a vysoce aktivního onemocnění ukázala, že účinnost okrelizumabu na ARR a 12týdenní CDP byla v celkové populaci konzistentní.
Primárně progresivní roztroušená skleróza (PPRS)
Účinnost a bezpečnost okrelizumabu byla rovněž hodnocena v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii u pacientů s primárně progresivní RS (studie WA25046), kteří měli časné stádium onemocnění podle hlavních kritérií pro zařazení, tj. věk od 18 do 55 let včetně; EDSS při vstupní návštěvě od 3,0 do 6,5 bodu; délku trvání onemocnění od nástupu příznaků RS kratší než 10 let u pacientů s EDSS při vstupní návštěvě ≤ 5,0 nebo kratší než 15 let u pacientů s EDSS při vstupní návštěvě > 5,0. Co se týče aktivity onemocnění, znaky charakteristické pro zánětlivou aktivitu dokonce i v progresivní RS mohou být prokázány zobrazovacími metodami (tj. T1 Gd- enhancující léze a / nebo aktivní [nová nebo zvětšující se] T2 léze). Pro potvrzení zánětlivé aktivity u všech pacientů má být použita MRI. Pacienti starší 55 let nebyli do studie zařazeni. Design studie a výchozí charakteristiky studijní populace jsou předloženy v tabulce 5.
Demografické a výchozí charakteristiky byly v obou léčebných skupinách dobře vyvážené. Kraniální MRI ukázalo znaky charakteristické pro zánětlivou aktivitu buď pomocí T1 Gd-enhancujících lézí, nebo T2 lézí.
V průběhu studie fáze III u PPRS dostávali pacienti v průběhu léčebného období dávku 600 mg okrelizumabu každých 6 měsíců jako dvě 300 mg infuze podávané s odstupem dvou týdnů. Infuze 600 mg u RRS a infuze 2 x 300 mg u PPRS prokázaly konzistentní PK/PD profily. Profily IRR na jednu infuzi byly rovněž podobné bez ohledu na to, zda byla dávka 600 mg podávaná jako jediná infuze 600 mg nebo jako dvě infuze 300 mg s odstupem dvou týdnů (viz body
4.8
a
5.2
), ale z důvodu celkového podání více infuzí při režimu 2 x 300 mg byl celkový počet IRR vyšší. Proto se za účelem snížení celkového množství infuzí a reakcí souvisejících s infuzí (se souběžným profylaktickým podáním metylprednisolonu a antihistaminika) doporučuje po 1. dávce podávat okrelizumab v jediné infuzi 600 mg (viz bod
4.2
).
Tabulka 5 Design studie, demografické a výchozí charakteristiky studie WA25046
Název studie
Studie WA25046 ORATORIO (n=732)
Design studie
Studijní populace
Pacienti s primárně progresivní formou RS
Délka trvání studie
Podle příhod (Minimálně 120 týdnů a 253 příhod potvrzené progrese invalidity)(Medián doby sledování: okrelizumab 3,0 roky, Placebo 2,8 roků
Anamnéza onemocnění přiscreeningu
Věk 18-55 let, EDSS 3,0 až 6,5
Léčebné skupiny
Skupina A: okrelizumab 600 mg Skupina B: Placebo, randomizace v poměru 2:1
Výchozí charakteristiky
okrelizumab 600 mg (n=488)
Placebo (n=244)
Průměrný věk (roky)
44,7
44,4
Věkové rozmezí (roky) při zařazení
20 - 56
18 – 56
Rozložení podle pohlaví (%mužů/% žen)
51,4/48,6
49,2/50,8
Průměr/Medián trvání onemocnění od diagnózy (roky)
2,9/1,6
2,8/1,3
Průměrná hodnota EDSS
4,7
4,7
Klíčové výsledky klinické a MRI účinnosti jsou uvedeny v tabulce 6 a na obrázku 2.
Výsledky této studie ukazují, že okrelizumab významně oddaluje progresi onemocnění a snižuje
pokles rychlosti chůze v porovnání s placebem.
Tabulka 6 Klíčové klinické a MRI cílové parametry ze studie WA25046 (PPRS)
Studie 3
Cílové parametry
WA25046 (Oratorio)
okrelizumab 600 mg(n=488)
Placebo (n=244)
Klinické cílové parametry
Primární cílový parametr účinnostiPodíl pacientů s 12týdenní potvrzenou progresí invalidity
1
(primární cílový parametr)Snížení rizika
30,2 %
34,0 %
24 % (p=0,0321)
Podíl pacientů s 24týdenní potvrzenou progresí invalidity
1
28,3 %
32,7 %
Snížení rizika
25 % (p=0,0365)
Procento změny v časované chůzi na vzdálenost25 stop (cca 7,6 m) od zahájení do 120. týdne
38,9
55,1
Relativní snížení míry progrese doby chůze
29,4 % (p=0,0404)
Cílové parametry MRI
Procento změny objemu T2 hyperintenzních lézí od zahájení do 120. týdne
-3,4
7,4
(p<0,0001)
Procento změny objemu mozku od 24. do 120. týdne
-0,902
-1,093
Relativní snížení míry ztráty objemu mozku
17,5 % (p=0,0206)
1 Definováno jako zvýšení o ≥ 1,0 bod oproti výchozímu skóre u pacientů s výchozí hodnotou skóre 5,5 nebo méně, nebo ≥ 0,5 pokud je výchozí skóre > 5,5, Kaplanův-Meierův odhad ve 120. týdnu.
Obrázek 2: Kaplanův-Meierův graf doby do vzniku potvrzené progrese invalidity (CDP) přetrvávající po dobu nejméně 12 týdnů s úvodní epizodou neurologického zhoršení vzniklou v průběhu dvojitě zaslepeného léčebného období (ITT populace ve studii WA25046)*
* Všichni pacienti v této analýze měli dobu sledování nejméně 120 týdnů. Primární analýza vychází ze všech vzniklých příhod.
Předem specifikovaná podskupinová analýza primárního cílového parametru naznačuje, že pacienti, kteří jsou mladší nebo pacienti s T1 Gd-enhancujícími lézemi na počátku léčby, mají z léčby větší prospěch než pacienti, kteří jsou starší (≤ 45 let: HR 0,64 [0,45; 0,92], > 45 let: HR 0,88 [0,62; 1,26], s T1 Gd-enhancujícími lézemi na počátku léčby: HR 0,65 [0,40-1,06], bez výchozích T1 Gd- enhancujících lézí na počátku léčby: HR 0,84 [0,62-1,13]).
Kromě toho post-hoc analýzy naznačovaly, že mladší pacienti s T1 Gd-enhancujícími lézemi na počátku léčby mají lepší výsledky léčby (≤ 45 let: HR 0,52 [0,27-1,0]; ≤ 46 let [medián věku ve studii WA25046]; HR 0,48 [0,25-0,92]; <51 let: HR 0,53 [0,31-0,89]).
Byly provedeny post-hoc analýzy v prodlouženém kontrolovaném období (Extended Controlled Period, ECP), které zahrnovalo dvojitě zaslepenou léčbu a dalších přibližně 9 měsíců kontrolovaného následného sledování před pokračováním v otevřeném prodloužení (Open-Label Extension, OLE) nebo do ukončení studijní léčby. Podíl pacientů s 24týdenní potvrzenou progresí invalidity (Confirmed Disability Progression, CDP) s EDSS ≥ 7,0 (24týdenní CDP s EDSS ≥ 7,0, doba do potřeby invalidního vozíku) byl 9,1 % ve skupině s placebem ve srovnání s 4,8 % ve skupině s okrelizumabem ve 144. týdnu, což mělo za následek 47% snížení rizika doby do potřeby invalidního vozíku (HR 0,53; [0,31; 0,92]) po dobu ECP. Protože tyto výsledky byly exploračního charakteru a zahrnovaly údaje po odslepení, mají být interpretovány s opatrností.
Podstudie s kratší infuzí
Bezpečnost kratší (2hodinové) infuze okrelizumabu byla hodnocena v prospektivní, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, kontrolované, paralelní podstudii ke studii MA30143 (Ensemble) u pacientů s relaps-remitentními formami roztroušené sklerózy, kteří dosud nedostávali jinou chorobu- modifikující léčbu. První dávka byla podávána ve formě dvou 300mg infuzí (celkem 600 mg) po 14 dnech. Pacienti byli randomizováni od své druhé dávky (dávka 2 až 6) v poměru 1:1 buď do konvenční infuzní skupiny s okrelizumabem podávaným po dobu přibližně 3,5 hodiny každých 24
týdnů, nebo do skupiny s kratší infuzí okrelizumabu podávaným po dobu přibližně 2 hodin každých 24 týdnů. Randomizace byla stratifikována podle oblastí a dávky, při které byli pacienti poprvé randomizováni.
Primárním cílovým parametrem byl podíl pacientů s IRR, které se vyskytly během nebo do 24 hodin od první randomizované infuze. Primární analýza byla provedena, když bylo randomizováno 580 pacientů. Podíl pacientů s IRR, které se vyskytly během nebo do 24 hodin od první randomizované infuze, byl 24,6 % ve skupině s kratší infuzí ve srovnání s 23,1 % v konvenční infuzní skupině.
Stratifikovaný rozdíl mezi skupinami byl podobný. Celkově byla u všech randomizovaných dávek většina IRR mírná nebo středně těžká a pouze dvě IRR byly těžké, s jednou těžkou IRR v každé skupině. Nevyskytly se žádné život ohrožující, smrtelné ani závažné IRR.
Imunogenita
Pacienti ve studiích u RS (WA21092, WA21093 a WA25046) byli v opakovaných časových bodech (při zahájení a každých 6 měsíců po léčbě po dobu trvání klinické studie) testováni na protilátky proti léku (anti-drug antibodies (ADA)). Ze 1 311 pacientů léčených okrelizumabem bylo 12 (~1 %) pozitivně testováno na přítomnost protilátek proti léku, z toho byli 2 pacienti pozitivně testováni na neutralizační protilátky. Dopad léčbou vyprovokované tvorby protilátek proti léku na bezpečnost a účinnost nelze posoudit vzhledem k nízké incidenci ADA související s okrelizumabem.
Imunizace
V randomizované otevřené studii u pacientů s RRS (n = 102) bylo zastoupení pacientů s pozitivní odpovědí na tetanovou vakcínu 8 týdnů po očkování 23,9 % ve skupině s okrelizumabem ve srovnání s 54,5 % v kontrolní skupině (bez chorobu-modifikujících léků s výjimkou interferonu-beta).
Geometrické průměrné titry specifických protilátek proti tetanovému toxoidu po 8 týdnech byly 3,74 IU/ml, resp. 9,81 IU/ml. Pozitivní odpověď na ≥ 5 sérotypů ve 23-PPV za 4 týdny po očkování byla 71,6 % ve skupině s okrelizumabem a 100 % v kontrolní skupině. U pacientů léčených okrelizumabem nezvýšila posilovací vakcína (13-PCV) podaná za 4 týdny po 23-PPV významně odpověď na 12 sérotypů společně s 23-PPV.
Zastoupení pacientů se séroprotektivními titry proti 5 chřipkovým kmenům se pohybovalo od 20,0 do 60,0 % a od 16,7 do 43,8 % před očkováním a od 55,6 do 80,0 % 4 týdny po očkování u pacientů léčených okrelizumabem a od 75,0 do 97,0 % v kontrolní skupině. Viz body
4.4
a
4.5
.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem Ocrevus u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě roztroušené sklerózy.
Informace o použití u pediatrické populace viz bod
4.2
.
⚠️ Upozornění
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.
Reakce související s infuzí (IRR)
S okrelizumabem jsou spojovány IRR, které mohou souviset s uvolněním cytokinů a/nebo jiných
chemických mediátorů.
Příznaky IRR mohou nastat v průběhu jakékoli infuze okrelizumabu, ale byly častěji hlášeny během první infuze. IRR mohou nastat v průběhu 24 hodin od podání infuze (viz bod
4.8
). Tyto reakce se mohou projevit jako pruritus, vyrážka, urtikárie, erytém, podráždění hrdla, bolest orofaryngu, dyspnoe, faryngeální nebo laryngeální edém, zrudnutí, hypotenze, pyrexie, únava, bolest hlavy, závrať, nauzea, tachykardie a anafylaxe.
Před infuzí
Léčba závažných reakcí
Musí být k dispozici příslušné prostředky pro zvládnutí závažných reakcí, jako jsou závažné IRR, hypersenzitivní reakce a/nebo anafylaktické reakce.
Hypotenze
V průběhu infuze může jako příznak IRR nastat hypotenze. Proto je po dobu 12 hodin před a
v průběhu každé infuze třeba zvážit vysazení antihypertenzní léčby. Pacienti s anamnézou městnavého srdečního selhání (třídy III & IV dle NYHA) nebyli studováni.
Premedikace
Pacienti musí dostat premedikaci, aby se snížila četnost a závažnost IRR (viz bod
4.2
).
V průběhu infuze
U pacientů, u nichž dojde k závažným plicním příznakům, jako je bronchospasmus nebo exacerbace astmatu, musí být přijata následující opatření:
infuze musí být přerušena okamžitě a natrvalo;
musí být zahájena symptomatická léčba;
pacient musí být sledován, dokud plicní příznaky nevymizí, protože úvodní zlepšení klinických
příznaků může být následováno zhoršením.
Hypersenzitivita nemusí být klinicky odlišitelná od příznaků IRR. Pokud je v průběhu infuze podezření na hypersenzitivní reakci, musí být infuze přerušena okamžitě a natrvalo
(viz „Hypersenzitivní reakce“ níže).
Po infuzi
Pacienti musí být sledováni nejméně hodinu po dokončení infuze, zda nedochází k příznakům IRR.
Lékaři musí upozornit pacienty, že IRR může nastat v průběhu 24 hodin od podání infuze.
Doporučení týkající se úpravy infuze v případě výskytu IRR naleznete v bodě 4.2. Hypersenzitivní reakce
Může se vyskytnout hypersenzitivní reakce (akutní alergická reakce na léčivý přípravek). Akutní hypersenzitivní reakce typu 1 (zprostředkované IgE) nemusí být klinicky odlišitelná od příznaků IRR.
Hypersenzitivní reakce se může projevit v průběhu jakéhokoli podání, ale typicky se neprojevuje
v průběhu prvního podání. U následných podání se mohou objevit závažnější příznaky, než které byly pozorovány dříve, nebo nové závažné příznaky, což má vést k úvahám o možné hypersenzitivní reakci. Pacienti se známou IgE zprostředkovanou hypersenzitivitou na okrelizumab nebo kteroukoli pomocnou látku nesmějí být tímto přípravkem léčeni (viz bod
4.3
).
Infekce
Podání okrelizumabu musí být u pacientů s aktivní infekcí odloženo, dokud infekce neodezní.
Před podáním se doporučuje zkontrolovat imunitní stav pacienta, protože těžce imunokompromitovaní pacienti (např. s lymfopenií, neutropenií, hypogamaglobulinemií) nesmí být tímto přípravkem léčeni (viz body
4.3
a
4.8
).
Celkové zastoupení pacientů se závažnou infekcí bylo podobné jako u komparátorů (viz bod
4.8
). Četnost výskytu infekcí 4. stupně (život ohrožující) a 5. stupně (fatální) byla ve všech léčebných skupinách nízká, ale výskyt život ohrožujících (1,6 % vs. 0,4 %) a fatálních (0,6 % vs. 0 %) infekcí u pacientů s PPRS užívajících okrelizumab byl vyšší ve srovnání s placebem. Všechny život ohrožující infekce byly vyřešeny bez přerušení léčby okrelizumabem.
Pacienti s PPRS s obtížným polykáním mají vyšší riziko aspirační pneumonie. Léčba okrelizumabem může riziko závažné pneumonie u těchto pacientů dále zvyšovat. Lékaři musí zahájit okamžitou léčbu pacientů s pneumonií.
Progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML)
Infekce virem Johna Cunninghama (JCV), který může rozvoj PML vyvolat, byla velmi vzácně pozorována u pacientů léčených protilátkami proti CD20 včetně okrelizumabu, a většinou souvisí s dalšími rizikovými faktory (určitá populace pacientů např. s lymfopenií, v pokročilém věku,
s polyterapií imunosupresivy).
Lékaři musí věnovat pozornost časným známkám a příznakům PML, které mohou zahrnovat nový rozvoj nebo zhoršení neurologických příznaků a mohou být podobné RS.
Pokud existuje podezření na PML, musí být ukončeno podávání okrelizumabu. Je nutné vyšetření včetně magnetické rezonance (MRI) mozku nejlépe s kontrastní látkou (porovnávané s MRI před zahájením léčby), vyšetření mozkomíšního moku (CSF) na přítomnost kyseliny deoxyribonukleové (DNA) JCV a opakovaná neurologická vyšetření. Pokud bude potvrzena PML, je nutné trvale ukončit léčbu.
Reaktivace hepatitidy B
U pacientů léčených protilátkami proti CD20 byla hlášena reaktivace viru hepatitidy B (HBV), která
měla v některých případech za následek fulminantní hepatitidu, jaterní selhání a úmrtí.
Před zahájením léčby musí být u všech pacientů proveden screening HBV podle místní praxe. Pacienti s aktivní HBV (tj. aktivní infekcí potvrzenou pozitivními výsledky na HBsAg a testování anti HB) nesmějí být léčeni okrelizumabem (viz bod
4.3
). Pacienti s pozitivní sérologií (tj. negativní HBsAg a pozitivní na HB core protilátky (HBcAb +); nosiči HBV (pozitivní povrchový antigen, HBsAg+)) musí před zahájením léčby konzultovat odborníka na jaterní onemocnění a je třeba tyto pacienty sledovat a zacházet s nimi podle místních léčebných standardů, aby nedošlo k reaktivaci hepatitidy B.
Pozdní neutropenie
Nejméně 4 týdny po poslední infuzi okrelizumabu byly hlášené případy pozdního nástupu neutropenie (viz bod
4.8
). I když byly některé případy stupně 3 nebo 4, většina případů byla stupně 1 nebo 2. U pacientů se známkami a příznaky infekce je doporučeno sledování hodnot neutrofilů v krvi.
Malignity
V kontrolovaném období pivotních klinických studií byl u pacientů léčených okrelizumabem zjištěn zvýšený počet malignit (včetně karcinomů prsu) ve srovnání s kontrolními skupinami. Incidence se neodchylovala od četnosti očekávané v RS populaci. Přibližně po 10 letech nepřetržité léčby okrelizumabem během kontrolovaného období a otevřené fáze pivotních klinických studií zůstala incidence malignit v mezích četnosti očekávané v RS populaci. Pacienti se známou aktivní malignitou nesmějí být léčeni okrelizumabem (viz bod
4.3
).
U pacientů se známými rizikovými faktory pro vznik malignit a u pacientů aktivně sledovaných pro možnou rekurenci malignity musí být zvážen individuální poměr přínosů a rizik. Pacienti musí absolvovat standardní screening na karcinom prsu podle místních směrnic.
Léčba závažně imunokompromitovaných pacientů
Pacienti v závažně imunokompromitovaném stavu nesmí být léčeni tímto přípravkem, dokud se stav
nevyřeší (viz bod
4.3
).
U jiných autoimunních onemocnění mělo užívání okrelizumabu současně s imunosupresivy (např. chronickou léčbou kortikosteroidy, nebiologickými a biologickými chorobu-modifikujícími antirevmatiky [DMARDs], mofetil-mykofenolátem, cyklofosfamidem, azathioprinem) za následek zvýšení četnosti závažných infekcí včetně oportunních infekcí. Infekce zahrnovaly, ale nebyly omezeny na, atypickou pneumonii a pneumonii způsobenou Pneumocystis jirovecii, pneumonii způsobenou virem varicelly, tuberkulózu, histoplasmózu. Ve vzácných případech byly některé tyto infekce fatální. Výzkumná analýza stanovila následující faktory spojené s rizikem závažných infekcí: vyšší dávky okrelizumabu, než se doporučují u RS, další komorbidity a chronické užívání imunosupresiv/kortikosteroidů.
Nedoporučuje se používat souběžně s okrelizumabem další imunosupresiva, s výjimkou kortikosteroidů k symptomatické léčbě relapsů. Informace o souvislosti souběžného užívání steroidů k symptomatické léčbě relapsů a zvýšeného rizika infekcí v klinické praxi jsou omezené. V pivotních studiích léčby RS okrelizumabem nebylo podávání kortikosteroidů k léčbě relapsu spojeno se zvýšeným rizikem závažné infekce.
Pokud se zahajuje léčba okrelizumabem po imunosupresivní léčbě, nebo se zahajuje léčba imunosupresivy po léčbě okrelizumabem, musí být brána v úvahu možnost překrývajících se farmakodynamických účinků (viz bod
5.1
). Při předepisování okrelizumabu je zapotřebí zvýšená opatrnost a zohlednění farmakodynamických vlastností dalších chorobu-modifikujících přípravků k léčbě RS.
Očkování
Bezpečnost imunizace živými nebo živými atenuovanými vakcínami po léčbě okrelizumabem nebyla zkoumána a očkování živými nebo živými atenuovanými vakcínami se v průběhu léčby, a dokud nedojde k doplnění B-buněk, nedoporučuje. V klinických studiích byl medián doby do doplnění B- buněk 72 týdnů (viz bod
5.1
).
V randomizované otevřené studii dokázali pacienti s RRS reagovat humorální odpovědí, i když sníženou, na tetanový toxoid, 23valentní pneumokokový polysacharid s posilovací vakcínou nebo bez ní, neoantigen z hemocyaninu plže děrnatky obrovské (Megathura crenulata) a sezónní chřipkové vakcíny (viz body
4.5
a
5.1
).
Doporučuje se očkovat pacienty léčené okrelizumabem sezónními chřipkovými vakcínami, které jsou
inaktivované.
Lékaři musí zkontrolovat stav imunizace pacientů, u kterých je zvažována léčba okrelizumabem. Pacienti, kteří potřebují očkování, musí svou imunizaci dokončit nejméně 6 týdnů před zahájením léčby.
Expozice okrelizumabu in utero a očkování novorozenců a kojenců živými nebo živými atenuovanými vakcínami
Vzhledem k potenciální depleci B-buněk u kojenců matek, které byly vystaveny okrelizumabu během těhotenství, se doporučuje odložit očkování živými nebo živými atenuovanými očkovacími látkami, dokud počet B-buněk nebude obnoven; proto se u novorozenců a kojenců doporučuje před očkováním stanovit hladiny CD19-pozitivních B-buněk.
Doporučuje se, aby se při všech očkováních jinými než živými či živými atenuovanými vakcínami dodržoval místní očkovací kalendář. Je vhodné zvážit stanovení titrů protilátek vyvolaných vakcínou ke kontrole vytvoření ochranné imunitní odpovědi u jednotlivých pacientů, protože může dojít ke snížení účinnosti vakcíny.
Bezpečnost a načasování očkování je třeba projednat s dětským lékařem (viz bod
4.6
).
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.