Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
OTC
LIBTAYO 350MG Koncentrát pro infuzní roztok
50 mg/mL, Injection
INN: CEMIPLIMAB
Aktualizováno: 2026-05-02
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇫🇷🇵🇹🇸🇰
Forma
INJECTION
Dávkování
50 mg/mL
Způsob podání
INTRAVENOUS
Skladování
—
O přípravku
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
Regeneron Pharmaceuticals, Inc.
ATC kód
L01FF06
Zdroj
OPENFDA_NDC
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, inhibitory PD-1/PD-L1 (protein 1 programované buněčné smrti/ligand proteinu 1). ATC kód: L01FF06
Mechanismus účinku
Cemiplimab je plně humánní monoklonální protilátka třídy imunoglobulinu G4 (IgG4), která se váže na receptor programované buněčné smrti 1 (PD-1) a blokuje jeho interakci s ligandy PD-L1 a PD-L2. Výsledkem zapojení PD-1 a jeho ligandů PD-L1 a PD-L2, které jsou exprimovány antigen prezentujícími buňkami a mohou být exprimovány nádorovými a/nebo jinými buňkami
v mikroprostředí nádoru, je inhibice funkce T-buněk, například proliferace, sekrece cytokinů a cytotoxické aktivity. Cemiplimab potencuje T-buněčné odpovědi, včetně protinádorových odpovědí, prostřednictvím blokády vazby PD-1 na ligandy PD-L1 a PD-L2.
Klinická účinnost a bezpečnost
CSCC
Pokročilý CSCC
Účinnost a bezpečnost cemiplimabu u pacientů s mCSCC (uzlinové nebo vzdálené metastázy) nebo laCSCC, kteří nemohli podstoupit kurativní operaci či léčebné ozařování, byly studovány v klinickém hodnocení R2810-ONC-1540 (Studie 1540). Studie 1540 byla otevřenou, multicentrickou studií
fáze 2, do níž bylo zařazeno 193 pacientů s mCSCC nebo laCSCC ve skupinách 1 až 3
s kombinovaným mediánem doby sledování celkem 15,7 měsíců. Medián doby sledování byl 18,5 měsíců ve skupině mCSCC léčenou cemiplimabem v dávce 3 mg/kg každé 2 týdny (Q2W) (skupina 1), 15,5 měsíců ve skupině laCSCC léčenou cemiplimabem v dávce 3 mg/kg Q2W (skupina 2) a 17,3 měsíce ve skupině mCSCC léčenou cemiplimabem v dávce 350 mg Q3W
(skupina 3). V další kohortě 165 pacientů s pokročilým CSCC (mCSCC a laCSCC) v dávce 350 mg
Q3W byl medián doby sledování 8,7 měsíců (skupina 6).
Vyřazeni byli pacienti s některým z následujících stavů: autoimunitní onemocnění vyžadující systémovou terapii imunosupresivními látkami během posledních 5 let; transplantace solidního orgánu v anamnéze; pneumonitida během posledních 5 let v anamnéze; předchozí léčba protilátkami
anti-PD-1/PD-L1 nebo jiným inhibitorem kontrolního bodu imunitní reakce; aktivní infekce vyžadující léčbu, včetně známé infekce virem lidské imunodeficience (HIV), nebo aktivní infekce virem hepatitidy B nebo hepatitidy C; chronická lymfocytární leukemie (CLL); mozkové metastázy nebo skóre výkonnosti (PS) podle Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) ≥2.
Ve Studii 1540 pacienti dostávali cemiplimab intravenózně do progrese onemocnění, nepřijatelné toxicity nebo dokončení plánované léčby [3 mg/kg Q2W po 96 týdnů (skupina 1 nebo 2) nebo 350 mg Q3W po 54 týdnů (skupina 3)]. Pokud pacienti s lokálně pokročilým onemocněním vykázali dostatečnou odpověď na léčbu, byla povolena operace s léčebným záměrem. Hodnocení odpovědi tumoru byla prováděna každých 8 resp. 9 týdnů (u pacientů dostávajících 3 mg/kg Q2W resp. 350 mg Q3W). Primárním cílovým parametrem účinnosti Studie 1540 bylo potvrzení výskytu objektivních odpovědí (ORR) hodnocené nezávislou centrální analýzou (ICR). U pacientů s mCSCC bez externě viditelných cílových lézí se ORR stanovovala podle kritérií hodnocení odpovědi na terapii u solidních nádorů (RECIST 1.1). U pacientů s externě viditelnými cílovými lézemi (laCSCC a mCSCC) se ORR stanovovala pomocí souborného cílového parametru, který spojoval hodnocení radiologických údajů pomocí ICR (RECIST 1.1) a digitální medicínské snímkování (kritéria WHO). Klíčovým sekundárním cílovým parametrem bylo trvání odpovědi (DOR) hodnocené pomocí ICR. Dalšími sekundárními cílovými parametry byly ORR a DOR dle posouzení zkoušejícího (IA), přežití bez progrese (PFS) hodnocené pomocí ICR a IA, celkové přežití (OS), výskyt úplných odpovědí (CR) hodnocený pomocí ICR a změna skóre výsledků v dotazníku kvality života Evropské organizace pro výzkum a léčbu rakoviny Core 30 (EORTC QLQ-C30) hlášených pacientem.
V analýze účinnosti u 193 pacientů s pokročilým CSCC ze Studie 1540 skupina 1 až 3 mělo
115 pacientů mCSCC a 78 pacientů laCSCC. Medián věku byl 72 let (rozmezí 38 až 96): 78 (40,4 %) pacientů bylo ve věku 75 let nebo více, 66 pacientů (34,2 %) bylo ve věku od 65 let do méně než
75 let a 49 pacientů (25,4 %) bylo mladších 65 let. Celkem 161 (83,4 %) pacientů byli muži a
187 (96,9 %) pacientů bylo bílé rasy; PS podle ECOG bylo 0 (44,6 %) a 1 (55,4 %). Celkem 33,7 % pacientů dostalo alespoň 1 předchozí protinádorovou systémovou terapii, u 81,3 % pacientů byl karcinom předléčen operativně a 67,9 % pacientů před studií podstoupilo ozařování. Mezi pacienty s mCSCC mělo 76,5 % vzdálené metastázy a 22,6 % mělo pouze uzlinové metastázy.
Výsledky účinnosti založené na závěrečné analýze Studie 1540 skupina 1 až 3 jsou uvedeny v tabulce 3.
Tabulka 3: Výsledky účinnosti – Studie 1540 – metastazující CSCC podle dávkových skupin, lokálně pokročilý CSCC
Cílové parametry účinnosti
mCSCCCemiplimab:3 mg/kg každé2 týdny(Skupina 1) (n=59)
laCSCC Cemiplimab: 3 mg/kg každé2 týdny(Skupina 2) (n=78)
mCSCCCemiplimab:350 mg každé 3 týdny(Skupina 3) (n=56)
ICR
ICR
ICR
Potvrzený výskyt objektivní odpovědi (ORR)
a
ORR
50,8 %
44,9 %
46,4 %
95% CI pro ORR
(37,5; 64,1)
(33,6; 56,6)
(33,0; 60,3)
Úplná odpověď (CR)
b
20,3 %
12,8 %
19,6 %
Částečná odpověď (PR)
30,5 %
32,1 %
26,8 %
Stabilní onemocnění (SD)
15,3 %
34,6 %
14,3 %
Progrese onemocnění (PD)
16,9 %
12,8 %
25,0 %
Délka trvání odpovědi (DOR)
Medián
c
(měsíce) (95% CI)
NR (20,7; NE)
41,9(20,5; 54,6)
41,3(40,8; 46,3)
Rozsah (měsíce)
2,8–38,9
1,9–54,6
4,2–46,3
Pacienti s DOR ≥6 měsíců, %
93,3 %
88,6 %
96,2 %
Doba do odpovědi (TTR)
Medián (měsíce) rozsah (min:max)
1,9(1,7: 21,8)
2,1(1,8: 8,8)
2,1(2,0: 22,8)
Přežití bez progrese onemocnění (PFS)a, c
6 měsíců(95% CI)
66,4 %(52,5; 77,1)
72,4 %(60,1; 81,5)
60,7 %(46,7; 72,1)
12 měsíců(95% CI)
53,8 %(40,0; 65,8)
60,8 %(47,8; 71,5)
53,4 %(39,5; 65,4)
Celkové přežití (OS)a, c
12 měsíců(95% CI)
81,3 %(68,7; 89,2)
91,8 %(82,6; 96,2)
72,5 %(58,6; 82,5)
CI: interval spolehlivosti; ICR: nezávislá centrální analýza; NR: nebylo dosaženo; NE: nelze hodnotit.
a. Ve skupině 1, 2 a 3 byl medián trvání následného sledování 18,5; 15,5 a 17,3 měsíce.
b. Zahrnuje pouze pacienty s úplným vyléčením předchozího kožního problému; u pacientů s laCSCC byla ve Studii 1540 k potvrzení úplné odpovědi vyžadována biopsie.
c. Založeno na Kaplan-Meierových odhadech.
Účinnost a stav PD-L1
Klinická aktivita byla pozorována bez ohledu na stav exprese PD-L1 v nádoru.
Adjuvantní léčba vysoce rizikového CSCC
Účinnost cemiplimabu byla hodnocena v adjuvantní léčbě pacientů s CSCC s vysokým rizikem recidivy po operaci následované radioterapií ve studii C-POST, randomizované, dvojitě zaslepené, multicentrické, placebem kontrolované studii fáze 3. U účastníků studie existovalo vysoké riziko recidivy onemocnění kvůli uzlinovým charakteristikám (extrakapsulární šíření metastáz nebo postižení
≥ 3 lymfatických uzlin) a/nebo neuzlinovým charakteristikám (tzv. in-transit metastázy, léze T4, perineurální invaze nebo lokálně recidivující nádor s alespoň jednou další nežádoucí vlastností). Účastníci dokončili adjuvantní radioterapii v rozmezí 2 až 10 týdnů od randomizace.
Ze studie byli vyloučeni pacienti se systémovým autoimunitním onemocněním, které během posledních 5 let vyžadovalo léčbu imunosupresivními léky, pacienti s anamnézou transplantace solidních orgánů, pacienti po předchozí alogenní nebo autologní transplantaci kmenových buněk, pacienti s nekontrolovanou infekcí HIV, hepatitidou B nebo hepatitidou C a také pacienti se skóre výkonnosti ECOG PS ≥ 2. Pacienti s CLL byli způsobilí, pokud během 6 měsíců nevyžadovali systémovou léčbu CLL.
Ve studii C-POST bylo 415 pacientů randomizováno v poměru 1:1 k podávání cemiplimabu (n = 209) nebo placeba (n = 206). V 1. části bylo 334 pacientů zařazeno do skupiny dostávající 350 mg cemiplimabu (n = 171) nebo placebo (n = 163) intravenózně každé 3 týdny po dobu 12 týdnů,
a následně 700 mg cemiplimabu nebo placeba intravenózně každých 6 týdnů po dobu dalších 36 týdnů
a 81 pacientů bylo zařazeno do skupiny dostávající 350 mg cemiplimabu (n = 38) nebo placebo (n = 43) intravenózně každé 3 týdny po dobu až 48 týdnů. Léčba pokračovala až do recidivy onemocnění, výskytu nepřijatelné toxicity nebo po dobu až 48 týdnů.
V 2. části studie, která byla nezaslepená a volitelná, měli pacienti, u nichž kdykoli během studie došlo k recidivě onemocnění a byli v rameni s placebem, možnost podstoupit následnou léčbu cemiplimabem v dávce 350 mg intravenózně každé 3 týdny. Pacienti, u nichž došlo k recidivě onemocnění ≥ 3 měsíce po dokončení 48 týdnů plánované léčby cemiplimabem, a kteří byli v rameni s cemiplimabem, měli možnost používat cemiplimab v dávce 350 mg intravenózně každé 3 týdny.
V 2. části mohli být pacienti léčeni po dobu až 96 týdnů.
Primárním cílovým parametrem bylo přežití bez onemocnění (DFS) definované jako doba od randomizace do první zdokumentované recidivy onemocnění dle posouzení zkoušejícího nebo úmrtí z jakékoli příčiny. Zobrazovací vyšetření byla provedena na konci každého 12týdenního cyklu během období 48 týdnů. V rámci období následného sledování bylo zobrazovací vyšetření prováděno každé 4 měsíce během prvních 2 let plánovaného následného sledování a poté každých 6 měsíců až do recidivy.
Charakteristiky hodnocené populace byly: medián věku 71 let (rozmezí: 33 až 95); 83,9 % mužů; 91,1 % bělochů, 3,1 % Asijců; 63,6 % mělo ECOG PS 0 a 36,4 % ECOG PS 1. U 82,7 % pacientů
byly lokalizací nádoru hlava a krk (HN) a u 17,3 % pacientů jiná část těla (non-HN). Vysoce rizikovou charakteristikou byla uzlinová u 58,3 % pacientů a výhradně neuzlinová u 41,7 % pacientů.
Výsledky účinnosti ve studii C-POST jsou uvedeny v tabulce 4 a na obrázku 1.
Tabulka 4: Výsledky účinnosti ve studii C-POST u vysoce rizikového CSCC v adjuvantní a primární analýze
Cílové parametry účinnosti
a
Cemiplimab
Placebo
n = 209
n = 206
Přežití bez onemocnění (DFS)
Počet událostí, n (%)
24 (11,5 %)
65 (31,6 %)
Recidivy onemocnění, n (%)
18 (8,6 %)
61 (29,6 %)
Úmrtí, n (%)
b
6 (2,9 %)
4 (1,9 %)
Medián (95% IS) v měsících
c
NR (NE, NE)
49,4 (48,5, NE)
Poměr rizik (95% IS)
d
0,32 (0,20, 0,51)
p-hodnota
e
< 0,0001
IS: interval spolehlivosti; NE: nelze vyhodnotit; NR: nebylo dosaženo (ukončení sběru dat – 4. října 2024)
a. Medián trvání následného sledování: cemiplimab: 24,5 měsíce; placebo: 23,8 měsíce
b. Úmrtí, která byla dle posouzení zkoušejícího považována za příhody DFS; nezahrnují úmrtí u pacientů,
u nichž došlo k recidivě v minulosti.
c. Založeno na Kaplanově-Meierově metodě
d. Založeno na stratifikovaném modelu proporcionálních rizik
e. Založeno na dvoustranné p-hodnotě
V době aktualizované analýzy (ukončení sběru dat 7. dubna 2025), bylo hlášeno 29 (13,9 %) příhod DFS ve skupině s cemiplimabem a 68 (33,0 %) příhod DFS ve skupině s placebem při mediánu následného sledování 31 měsíců ve skupině s cemiplimabem a 30 měsíců ve skupině s placebem (HR 0,35; 95% IS 0,23, 0,55). V době předem specifikované primární analýzy nebyly výsledky OS dostatečně průkazné.
Obrázek 1: DFS ve studii C-POST u vysoce rizikového CSCC v analýze aktualizované na základě adjuvantní léčby
a
a. Na základě aktualizované analýzy (uzávěrka dat 7. dubna 2025)
BCC
Účinnost a bezpečnost cemiplimabu u pacientů s laBCC nebo mBCC, u kterých došlo k progresi během léčby HHI, netolerovali předchozí terapii HHI nebo neměli lepší výsledky než SD po
9 měsících léčby HHI (bez léčebných přestávek), byly hodnoceny ve Studii 1620, otevřené multicentrické nerandomizované studii. Studie vyloučila pacienty s autoimunitním onemocněním, které vyžadovalo systémovou terapii imunosupresivy v průběhu 5 let; s anamnézou transplantace solidních orgánů; po předchozí léčbě anti-PD-1/PD-L1 inhibitory nebo jinou terapií inhibitory kontrolního bodu imunitní reakce; s infekcí virem HIV, hepatitidou B nebo hepatitidou C; nebo ECOG skóre výkonnosti (PS) ≥2.
Pacienti dostávali cemiplimab 350 mg intravenózně každé 3 týdny po dobu 5 cyklů po 9 týdnech, po nichž následovaly 4 cykly po 12 týdnech až do 93 týdnů léčby. Léčba pokračovala až do progrese onemocnění, nepřijatelné toxicity nebo dokončení plánované léčby. Hodnocení nádoru bylo prováděno každých 9 týdnů během cyklů 1 až 5 a každých 12 týdnů během cyklů 6 až 9. Hlavními cílovými parametry účinnosti bylo potvrzení výskytu ORR a DOR hodnocené ICR. Sekundární výsledky účinnosti zahrnovaly potvrzení výskytu ORR a DOR podle IA, PFS, OS, CR hodnocené ICR a dobou do odpovědi. U pacientů s mBCC bez externě viditelných cílových lézí byl ORR stanoven pomocí kritérií RECIST 1.1. U pacientů s externě viditelnými cílovými lézemi (laBCC a mBCC) byl ORR stanoven souborným cílovým parametrem, který spojoval hodnocení radiologických údajů pomocí ICR (RECIST 1.1) a digitálního medicínského snímkování (kritéria WHO).
Do analýzy účinnosti Studie 1620 bylo zahrnuto celkem 138 pacientů s pokročilým BCC, 84 pacientů s laBCC a 54 pacientů s mBCC.
Ve skupině s laBCC byl medián věku 70,0 let (rozmezí: 42 až 89): 31 (37 %) pacientů bylo ve věku
<65 let a 53 (63 %) bylo ve věku 65 let nebo starších. Celkem 56 (67 %) pacientů byli muži a
57 (68 %) pacientů bylo bílé rasy; PS podle ECOG byl 0 (61 %) a 1 (39 %); osmdesát tři procent (83 %) pacientů podstoupilo alespoň 1 předchozí chirurgický zákrok související s rakovinou a 35 % pacientů podstoupilo > 3 předchozí operace související s rakovinou (medián: 3,0 operace, rozmezí: 1 až 43); 50 % pacientů dostalo alespoň 1 předchozí protinádorovou radioterapii (RT) (medián:
1,0 RT, rozmezí: 1 až 6).
Ve skupině s mBCC byl medián věku 63,5 let (rozmezí: 38 až 90): 27 (50 %) pacientů ve věku <65 let a 27 (50 %) ve věku 65 let nebo starších. Celkem 38 (70 %) pacientů byli muži a 47 (87 %) pacientů bylo bílé rasy; PS podle ECOG byl 0 (67 %) a 1 (33 %); osmdesát pět procent (85 %) pacientů podstoupilo alespoň 1 předchozí chirurgický zákrok související s rakovinou a 28 % pacientů podstoupilo > 3 předchozí chirurgické zákroky související s rakovinou (medián: 2,0 operace, rozmezí: 1 až 8); 59 % pacientů dostalo alespoň 1 předchozí protinádorovou radioterapii (RT) (medián: 1,0 RT,
rozmezí: 1 až 4).
Všech 138 pacientů bylo dříve léčeno HHI a 12 % (16/138) pacientů bylo dříve léčeno jak vismodegibem, tak sonidegibem (jako samostatné linie léčby). Z 84 pacientů s laBCC 71 % (60/84) pacientů přerušilo léčbu HHI kvůli progresi onemocnění, 38 % (32/84) pacientů přerušilo léčbu HHI kvůli intoleranci a 2 % (2/84) ukončilo léčbu pouze kvůli nedostatečné odpovědi. Z 54 pacientů s mBCC přerušilo léčbu HHI z důvodu progrese onemocnění 76 % (41/54) pacientů, 33 % (18/54) pacientů přerušilo léčbu HHI kvůli intoleranci a 6 % (3/54) přerušilo pouze kvůli nedostatečné odpovědi. Zkoušející mohli u konkrétního pacienta vybrat více než jeden důvod pro ukončení předchozí léčby HHI.
Výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 5.
Tabulka 5: Výsledky účinnosti léčby lokálně pokročilého nebo metastazujícího bazocelulárního karcinomu ve Studii 1620
Cílové parametry účinnosti
laBCC cemiplimab 350 mg každé3 týdny
mBCCcemiplimab 350 mg každé3 týdny
n=84
n=54
ICR
ICR
Nejlepší celková odpověď (BOR)
a, b, c
Výskyt objektivní odpovědi
27 (32,1 %)
12 (22,2 %)
(ORR: CR+ PR) (95% CI)
(22.4; 43,2)
(12,0; 35,6)
Úplná odpověď (CR)
d
6 (7,1 %)
1 (1,9 %)
(95% CI)
(2,7; 14,9)
(0,0; 9,9)
Částečná odpověď (PR)
21 (25,0 %)
11 (20,4 %)
Progrese onemocnění (PD)
9 (10,7 %)
16 (29,6 %)
Délka trvání odpovědi (DOR)
n=27 respondérů
n=12 respondérů
Medián
e
(měsíce)
NR
16,7
(95% CI)
(15,5, NE)
(9,8; NE)
Rozsah (pozorováno) (měsíce)
2,1–36,8+
9,0–25,8+
Pacienti s DOR ≥6 měsíců, %
e
88,5 %
100,0 %
(95% CI)
(68,4; 96,1)
(100; 100)
Doba do odpovědi (TTR)
n=27 respondérů
n=12 respondérů
Medián (měsíce)
4,3
3,1
(Rozsah)
(2,1–21,4)
(2,0–10,5)
CI: interval spolehlivosti; +: označuje pokračování při posledním hodnocení; ICR: nezávislá centrální analýza;
NR: nebylo dosaženo; NE: nelze hodnotit
Medián doby sledování: laBCC: 15,9 měsíce, mBCC: 8,4 měsíce
Zahrnuje 2 pacienty s laBCC, kteří splnili kritéria pro zařazení pouze na základě „Ne lepší než stabilní onemocnění (SD) po 9 měsících léčby HHI“. Výsledky BOR podle ICR byly SD pro 1 pacienta a NE pro 1 pacienta.
Zahrnuje 3 pacienty s mBCC, kteří splnili kritéria pro zařazení pouze na základě „Ne lepší než SD po 9 měsících léčby HHI“. Výsledky BOR podle ICR byly PR u 1 pacienta a SD u 2 pacientů.
U lokálně pokročilých pacientů s BCC byla ve Studii 1620 k potvrzení úplné odpovědi vyžadována
biopsie.
Založeno na Kaplan-Meierových odhadech.
Účinnost a stav PD-L1
Klinická aktivita byla pozorována bez ohledu na stav exprese PD-L1 v nádoru.
NSCLC
První linie léčby NSCLC cemiplimabem v monoterapii
Účinnost a bezpečnost cemiplimabu ve srovnání s chemoterapií obsahující platinovou kombinaci u pacientů s lokálně pokročilým NSCLC, kteří nebyli kandidáty na definitivní chemoradiaci nebo s metastazujícím NSCLC, kteří měli nádorovou expresi PD-L1 ≥50 %, zjištěnou s použitím testu PD-L1 IHC 22C3 pharmDx, byla hodnocena ve Studii 1624, randomizované otevřené multicentrické studii.
Bylo zařazeno celkem 710 pacientů.
Studie vyloučila pacienty s aberacemi nádorového genomu kódujícího EGFR, ALK nebo ROS1, ECOG skóre výkonnosti (PS) ≥2, zdravotním stavem vyžadujícím systémovou imunosupresi, nekontrolovanou infekcí hepatitidou B nebo hepatitidou C nebo HIV, s intersticiálním plicním onemocněním v anamnéze, kteří nikdy nebyli kuřáci nebo kteří měli autoimunitní onemocnění, které v průběhu dvou let léčby vyžadovalo systémovou terapii. Léčba mozkových metastáz byla povolena a pacienti mohli být zařazeni, pokud byli adekvátně léčeni a neurologicky se vrátili k výchozí hodnotě alespoň 2 týdny před randomizací. Radiologické potvrzení stability nebo odpovědi nebylo požadováno.
Randomizace byla stratifikována podle histologie (nespinocelulární vs. spinocelulární) a geografické oblasti (Evropa, Asie nebo zbytek světa). Pacienti byli randomizováni (1:1) do skupiny léčené cemiplimabem v dávce 350 mg intravenózně každé 3 týdny po dobu až 108 týdnů nebo chemoterapií obsahující platinu dle volby zkoušejícího po dobu 4 až 6 cyklů: paklitaxel + cisplatina nebo karboplatina; gemcitabin + cisplatina nebo karboplatina; nebo pemetrexed + cisplatina nebo karboplatina s následnou volitelnou udržovací léčbou pemetrexedem (tento režim se nedoporučuje u pacientů se spinocelulárním NSCLC).
Léčba cemiplimabem pokračovala až do progrese onemocnění definovaného RECIST 1.1, nepřijatelné toxicity nebo až do 108 týdnů. Pacientům, u kterých se při léčbě cemiplimabem vyskytla progrese onemocnění definovaná podle RECIST 1.1 hodnocená nezávislou hodnotící komisí (IRC), bylo povoleno pokračovat v léčbě cemiplimabem s přidáním 4 cyklů histologicky specifické chemoterapie, dokud nebyla pozorována další progrese. Pacientům, u kterých se při chemoterapii vyskytla progrese onemocnění definovaná podle RECIST 1.1 hodnocená IRC, bylo povoleno dostávat léčbu cemiplimabem až do další progrese, nepřijatelné toxicity nebo až do 108 týdnů.
Z 203 randomizovaných pacientů léčených chemoterapií, kteří měli progresi onemocnění definovanou
podle RECIST 1.1 hodnocenou IRC, přešlo na léčbu cemiplimabem 150 (73,9 %) pacientů. Hodnocení stavu nádoru bylo prováděno každých 9 týdnů. Primárními cílovými parametry účinnosti bylo celkové přežití (OS) a přežití bez progrese (PFS) hodnocené zaslepenou IRC pomocí
RECIST 1.1. Klíčovým sekundárním cílovým parametrem byl výskyt objektivní odpovědi (ORR).
Mezi 710 pacienty byly výchozími charakteristikami: medián věku 63 let (45 % bylo ve věku 65 let nebo více), 85 % mužů, 86 % pacientů bílé rasy, ECOG skóre výkonnosti 0 a 1 u 27 % resp. 73 %, a 12 % pacientů s anamnézou mozkových metastáz. Charakteristiky onemocnění byly lokálně pokročilé (16 %), metastazující (84 %), spinocelulární (44 %) a nespinocelulární (56 %).
Studie prokázala statisticky významné zlepšení OS a u pacientů léčených cemiplimabem ve srovnání s
chemoterapií.
Výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 6, obrázku 2 a obrázku 3.
Tabulka 6: Výsledky účinnosti léčby nemalobuněčného karcinomu plic ve Studii 1624
Cílové parametry účinnosti
a
Cemiplimab350 mg každé 3 týdnyn=356
Chemoterapien=354
Celkové přežití (OS)
Úmrtí, n (%)
108 (30,3)
141 (39,8)
Medián v měsících (95% CI)
b
22,1 (17,7; NE)
14,3 (11,7; 19,2)
Poměr rizik (95% CI)
c
0,68 (0,53; 0,87)
p-hodnota
d
0,0022
OS po 12 měsících (95% CI)
b
70 % (64; 75)
56 % (49; 62)
Přežití bez progrese (PFS)
Události, n (%)
201 (56,5)
262 (74,0)
Medián v měsících (95% CI)
b
6,2 (4,5; 8,3)
5,6 (4,5; 6,1)
Poměr rizik (95% CI)
c
0,59 (0,49; 0,72)
PFS po 12 měsících (95% CI)
b
38 % (32; 44)
7 % (4; 11)
Výskyt objektivní odpovědi (%)
e
ORR (95% CI)
36,5 (31,5; 41,8)
20,6 (16,5; 25,2)
Úplná odpověď (CR)
3,1
0,8
Částečná odpověď (PR)
33,4
19,8
Délka trvání odpovědi
n=130 respondérů
n=73 respondérů
Medián (měsíce)
b
21,0
6,0
Rozsah (měsíce)
(1,9 +; 23,3+)
(1,3+; 16,5+)
Pacienti s pozorovanou DOR ≥6 měsíců, %
69 %
41 %
CI: interval spolehlivosti; NE: nelze hodnotit; +: Probíhající odpověď
a. Medián doby sledování: cemiplimab: 13,1 měsíce; chemoterapie: 13,1 měsíce
b. Založeno na Kaplan-Meierových odhadech
c. Založeno na stratifikovaném modelu proporcionálních rizik
d. Založeno na dvoustranné p-hodnotě
e. Založeno na Clopperově-Pearsonově přesném intervalu spolehlivosti
Obrázek 2: OS ve Studii 1624 u NSCLC
Obrázek 3: PFS ve Studii 1624 u NSCLC
První linie léčby NSCLC cemiplimabem v kombinaci s chemoterapií na bázi platiny
Účinnost a bezpečnost cemiplimabu v kombinaci s chemoterapií na bázi platiny byly hodnoceny ve
Studii 16113, randomizované, multicentrické, dvojitě zaslepené, aktivně kontrolované studii u
466 pacientů s lokálně pokročilým NSCLC, kteří nebyli kandidáty na definitivní chemoradiaci nebo s metastazujícím NSCLC, bez ohledu na stav exprese PD-L1 v nádoru a kteří nepodstoupili předchozí systémovou léčbu metastazujícího NSCLC. Testování na jiné aberace nádorového genomu než EGFR, ALK nebo ROS1 nebylo pro zařazení do Studie 16113 povinné.
Studie vyloučila pacienty s aberacemi nádorového genomu kódujícího EGFR, ALK nebo ROS1; zdravotním stavem vyžadujícím systémovou imunosupresi; aktivní infekcí hepatitidou B nebo hepatitidou C, nekontrolovanou infekcí HIV nebo pacienty, kteří mají nebo měli autoimunitní onemocnění, které vyžadovalo systémovou terapii. Pacienti s anamnézou mozkových metastáz mohli být zařazeni, pokud byli adekvátně léčeni a neurologicky se vrátili k výchozí hodnotě alespoň 2 týdny před randomizací. Radiologické potvrzení stability nebo odpovědi nebylo požadováno.
Randomizace byla stratifikována podle histologie (nespinocelulární vs. spinocelulární) a exprese
PD-L1 (<1 % vs 1 % až 49 % vs ≥50 %) hodnocené testem VENTANA PD-L1 (SP263). Pacienti byli
randomizováni (2:1) buď do skupiny léčené cemiplimabem v dávce 350 mg intravenózně každé
3 týdny po dobu 108 týdnů plus chemoterapií na bázi platiny každé 3 týdny po dobu 4 cyklů, nebo do skupiny s placebem podávaným intravenózně každé 3 týdny po dobu 108 týdnů plus chemoterapií na bázi platiny každé 3 týdny po dobu 4 cyklů.
Léčba cemiplimabem nebo placebem pokračovala až do progrese onemocnění definovaného RECIST 1.1, nepřijatelné toxicity nebo až do 108 týdnů. Léčba chemoterapií byla podávána po dobu 4 cyklů, s následnou udržovací léčbou pemetrexedem podle klinického stavu pacienta nebo do progrese onemocnění definovaného RECIST 1.1 nebo nepřijatelné toxicity. Chemoterapie ve
Studii 16113 se skládala z léčby karboplatinou nebo cisplatinou v kombinaci s paklitaxelem nebo pemetrexedem s povinnou udržovací léčbou u režimů s pemetrexedem. Hodnocení stavu nádoru bylo
prováděno každých 9 týdnů počínaje týdnem 9 během roku 1 a každých 12 týdnů počínaje týdnem 55 během roku 2. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo celkové přežití (OS). Klíčovými sekundárními cílovými parametry hodnocenými zaslepenou IRC pomocí RECIST 1.1, byly přežití bez progrese (PFS) a výskyt objektivní odpovědi (ORR).
Ze 466 pacientů mělo 327 (70 %) nádory exprimující PD-L1 (u ≥1 % nádorových buněk). Z toho bylo 217 pacientů ve skupině s cemiplimabem s chemoterapií a 110 pacientů ve skupině s placebem a chemoterapií. Výchozími charakteristikami 327 pacientů s nádory exprimujícími PD-L1 u ≥1 % nádorových buněk byly: medián věku 62 let (38 % bylo ve věku 65 let nebo více), 83 % mužů, 87 % pacientů bílé rasy, ECOG skóre výkonnosti 0 a 1 u 16 % resp. 83 % a 6 % pacientů s anamnézou mozkových metastáz; 51 % pacientů byli současní kuřáci, 34 % pacientů byli dřívější kuřáci a 15 % pacientů nikdy nekouřilo (méně než 100 cigaret za život). Charakteristiky onemocnění byly lokálně pokročilé (14 %), metastazující (86 %), spinocelulární histologie (45 %) a nespinocelulární histologie (55 %).
Při primární analýze u celkové populace s mediánem doby sledování 16,4 měsíce studie prokázala statisticky významné zlepšení OS u pacientů randomizovaných k léčbě cemiplimabem v kombinaci s chemoterapií ve srovnání s placebem v kombinaci s chemoterapií.
Výsledky účinnosti u pacientů s nádory exprimujícími PD-L1 ≥1 % jsou uvedeny v tabulce 7 a na
obrázku 4 a obrázku 5.
Tabulka 7: Výsledky účinnosti léčby nemalobuněčného karcinomu plic ve Studii 16113
(pacienti s expresí PD-L1 ≥1 %)
a
Cílové parametry
a
cemiplimab a chemoterapie n=217
placebo a chemoterapie n=110
Celkové přežití (OS)
Úmrtí, n (%)
78 (35,9)
55 (50,0)
Medián v měsících (95% CI)
b
21,9 (17,3; NE)
12,6 (10,3; 16,4)
Poměr rizik (95% CI)
c
0,55 (0,39; 0,78)
Přežití bez progrese (PFS)
Události, n (%)
134 (61,8)
86 (78,2)
Medián v měsících (95% CI)
b
8,5 (6,7; 10,7)
5,5 (4,3; 6,2)
Poměr rizik (95% CI)
c
0,48 (0,36; 0,63)
Výskyt objektivní odpovědi (ORR) (%)
e
ORR (95% CI)
d
47,9 (41,1; 54,8)
22,7 (15,3; 31,7)
Úplná odpověď (CR)
2,8
0
Částečná odpověď (PR)
45,2
22,7
Délka trvání odpovědi (DOR)
Medián v měsícíchb (rozsah)
15,6 (1,7; 18,7+)
4,9 (1,9; 18,8+)
CI: interval spolehlivosti; NE: nelze hodnotit; +: označuje pokračování při posledním hodnocení (uzávěrka dat 14. června 2021)
a. Medián doby sledování: cemiplimab a chemoterapie: 15,9 měsíců, placebo a chemoterapie: 16,1 měsíce
b. Založeno na Kaplan-Meierových odhadech
c. Založeno na stratifikovaném modelu proporcionálních rizik
d. Založeno na Clopperově-Pearsonově přesném intervalu spolehlivosti
V době předem specifikované závěrečné analýzy vykazovali pacienti s nádory exprimujícími PD-L1
≥1 %, randomizovaní k léčbě cemiplimabem v kombinaci s chemoterapií, s mediánem doby sledování 27,9 měsíců, nadále klinicky významné přežití a přínos přežití bez progrese ve srovnání se samotnou chemoterapií.
Obrázek 4: OS ve Studii 16113 u NSCLC (pacienti s expresí PD-L1 ≥1 % – (závěrečná analýza)
a
a. Na základě závěrečné analýzy OS (uzávěrka dat 14. června 2022)
Obrázek 5: PFS ve Studii 16113 u NSCLC (pacienti s expresí PD-L1 ≥1 % – (závěrečná analýza)
a
a. Na základě závěrečné analýzy PFS (uzávěrka dat 14. června 2022)
Karcinom děložního hrdla
Účinnost a bezpečnost cemiplimabu byla hodnocena u pacientek s rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního hrdla, u nichž došlo k progresi karcinomu v průběhu chemoterapie na bázi platiny nebo po této terapii, s bevacizumabem nebo bez něj, ve Studii 1676, randomizované, otevřené, multicentrické studii. Pacientky byly zařazeny bez ohledu na stav exprese nádorového PD-L1. Ze studie byly vyloučeny pacientky s autoimunitním onemocněním, které vyžadovalo systémovou terapii imunosupresivy během posledních 5 let a předchozí léčbu protilátkami anti-PD-1/PD-L1.
Stratifikační faktory pro analýzu účinnosti byly geografická oblast (Severní Amerika, Asie, zbytek světa) a histologie [spinocelulární karcinom (SCC), adenokarcinom/adenospinocelulární karcinom (AC)]. Randomizace byla stratifikována také podle toho, zda byly pacientky již dříve léčeny bevacizumabem a podle ECOG skóre výkonosti. Pacientky byly randomizovány (1:1) do skupiny léčené cemiplimabem v dávce 350 mg intravenózně každé 3 týdny nebo k intravenózní chemoterapii dle volby zkoušejícího – pemetrexedem, topotekanem, irinotekanem, gemcitabinem nebo vinorelbinem po dobu až 96 týdnů.
Léčba pokračovala až do progrese onemocnění, nepřijatelné toxicity nebo do ukončení plánované léčby. Hodnocení nádoru bylo prováděno každých 6 týdnů po dobu prvních 24 týdnů a poté každých 12 týdnů. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo OS u pacientek se SCC následované celou populací. Sekundární cílové parametry zahrnovaly PFS, ORR dle kritérií RECIST 1.1 a DOR dle posouzení zkoušejícího.
Medián věku byl 51 let (22 až 87 let); 63 % pacientek bylo bílé rasy, 29 % pacientek byly Asiatky, 3,5 % pacientek byly černošky; 49 % pacientek bylo dříve léčeno bevacizumabem, 47 % mělo ECOG PS 0 a u 53 % pacientek bylo PS podle ECOG 1; 78 % pacientek mělo SCC a 22 % mělo AC, 94 % mělo metastazující onemocnění; 57 % mělo 1 předchozí linii léčby rekurentního nebo metastazujícího onemocnění a 43 % mělo > 1 předchozí linii léčby rekurentního nebo metastazujícího onemocnění.
Medián doby sledování v primární analýze celé populace byl 18,2 měsíce.
Cemiplimab prokázal statisticky významné zlepšení OS u SCC i v celé léčené populaci ve srovnání s
chemoterapií.
Výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 8, obrázku 6 a obrázku 7.
Tabulka 8: Výsledky účinnosti léčby karcinomu děložního hrdla ve Studii 1676
Spinocelulární karcinom (SCC) (n=477)
Celá populace (n=608)
Cílové parametry účinnosti
cemiplimab 350 mgkaždé 3 týdny (n=239)
chemoterapie (n=238)
cemiplimab 350 mgkaždé 3 týdny (n=304)
chemoterapie (n=304)
Celkové přežití (OS)
a
Úmrtí, n (%)
143 (59,8 %)
161 (67,6 %)
184 (60,5 %)
211 (69,4 %)
Medián (měsíce) (95% CI)
b
11,1(9,2; 13,4)
8,8(7,6; 9,8)
12,0(10,3; 13,5)
8,5(7,5; 9,6)
Poměr rizik (95% CI)
c
0,73(0,58; 0,91)
0,69(0,56; 0,84)
p-hodnota
d
0,00306
0,00011
Přežití bez progrese (PFS)
a
Události, n (%)
197 (82,4 %)
214 (89,9 %)
253 (83,2 %)
269 (88,5 %)
Medián vměsících (95% CI)
b
2,8(2,6; 4,0)
2,9(2,7; 3,9)
2,8(2,6; 3,9)
2,9(2,7; 3,4)
Poměr rizik (95% CI)
c
0,71 (0,58; 0,86)
0,75 (0,62; 0,89)
p-hodnota
d
0,00026
0,00048
Výskyt objektivní odpovědi (%)
a
ORR (95% CI)
e
17,6(13,0; 23,0)
6,7(3,9; 10,7)
16,4(12,5; 21,1)
6,3(3,8; 9,6)
Délka trvání odpovědi (DOR)
a
n=42
n=16
n=50
n=19
Medián (měsíce)
b
(95% CI)
16,4(12,4; NE)
6,9(4,2; 7,7)
16,4(12,4; NE)
6,9(5,1; 7,7)
a. Medián doby sledování: 18,2 měsíce (uzávěrka dat 4. ledna 2021)
b. Založeno na Kaplan-Meierových odhadech
c. Založeno na stratifikovaném modelu proporcionálních rizik stratifikováno podle histologie a geografické
oblasti
d. Založeno na jednostranné p-hodnotě na stratifikovaném modelu proporcionálních rizik (cemiplimab vs chemoterapie)
e. Založeno na Clopperově-Pearsonově přesném intervalu spolehlivosti
V aktualizované analýze OS (uzávěrka dat 4. ledna 2022), s mediánem doby sledování 30,2 měsíce ukázal cemiplimab pokračující přínos pro přežití ve srovnání s chemoterapií (poměr rizik (HR): 0,66; 95% CI [0,55; 0,79]) (viz obrázek 6).
Obrázek 6: OS ve Studii 1676 u karcinomu děložního hrdla – celá populace (aktualizovaná analýza)
a
a. Na základě výsledků aktualizované analýzy OS, která byla provedena rok po primární analýze.
Obrázek 7: PFS ve Studii 1676 u karcinomu děložního hrdla – celá populace (primární analýza)
Analýzy podskupin:
V analýze podskupin celkového přežití podle histologie na základě aktualizované exploratorní analýzy OS byl HR pro skupinu SCC 0,69 (95% CI: 0,56; 0,85) a HR pro skupinu AC byl 0,55 (95% CI: 0,36;
0,81).
V rámci podskupin byla provedena exploratorní analýza přežití dle stavu exprese PD-L1 nádorových buněk (TC) pomocí testu VENTANA PD-L1 SP263 Assay. Ze 608 zařazených pacientek bylo 42 % vzorků testováno na PD-L1. Mezi těmito vzorky mělo 64 % PD-L1 ≥1 % a 36 % mělo PD-L1 <1 %. Při aktualizované exploratorní analýze OS s mediánem doby sledování 30,2 měsíce byl HR pro skupinu PD-L1 ≥1 % 0,70 (95% CI: 0,48; 1,01) a HR pro PD-L1 <1 % skupiny byl 0,85 (95% CI:
0,53; 1,36).
Starší pacienti
Monoterapie
Z 1 281 pacientů léčených cemiplimabem v monoterapii v klinických studiích bylo 52,2 %
(669/1 281) mladších 65 let, 25,9 % (332/1 281) bylo ve věku od 65 let do méně než 75 let a 21,9 %
(280/1 281) bylo ve věku 75 let nebo více.
Mezi staršími a mladšími pacienty nebyly pozorovány žádné celkové rozdíly v účinnosti. U pacientů ve věku 65 let a více byl zaznamenán trend k vyšší frekvenci závažných nežádoucích účinků a ukončení léčby v důsledku nežádoucích účinků ve srovnání s pacienty mladšími 65 let léčenými cemiplimabem v monoterapii.
Kombinovaná léčba
Z 312 pacientů léčených cemiplimabem v kombinaci s chemoterapií bylo 59 % (184/312) mladších
65 let, 35,3 % (110/312) bylo ve věku 65 do méně než 75 let a 5,8 % (18/312) bylo ve věku 75 let
nebo více.
Mezi staršími a mladšími pacienty léčenými cemiplimabem v kombinaci s chemoterapií na bázi platiny nebyly pozorovány žádné celkové rozdíly v bezpečnosti nebo účinnosti.
Pediatrická populace
Účinnost, bezpečnost a farmakokinetika cemiplimabu byly hodnoceny u 57 dětských a mladých dospělých pacientů s relabovanými nebo refrakterními solidními nádory a nádory CNS, nově diagnostikovaným difuzním intrinsickým pontinním gliomem (DIPG), nově diagnostikovaným high-grade gliomem (HGG) nebo recidivujícím HGG ve studii 1690. Tato studie byla otevřenou multicentrickou studií a skládala se ze dvou paralelně probíhajících fází, fáze 1 a fáze účinnosti.
Ve fázi 1 byla hodnocena bezpečnost a farmakokinetika monoterapie cemiplimabem u 25 pacientů
(0 až méně než 18 let): 8 pacientů s relabovanými nebo refrakterními solidními nádory a 17 pacientů s relabovanými nebo refrakterními nádory CNS. Šestnáct pacientů se solidním nádorem nebo nádorem CNS dostávalo cemiplimab v dávce 3 mg/kg každé 2 týdny a 9 pacientů s nádory CNS dostávalo cemiplimab v dávce 4,5 mg/kg každé 2 týdny. Ve fázi účinnosti byla hodnocena účinnost a bezpečnost cemiplimabu v kombinaci s radioterapií u 32 pacientů (3 až 25 let) s nádory CNS: u 11 pacientů s nově diagnostikovaným DIPG, 12 pacientů s nově diagnostikovaným HGG a 9 pacientů s recidivujícím HGG. Všichni pacienti ve věku 12 let a starší dostávali cemiplimab v dávce 3 mg/kg a pacienti ve věku 3 až méně než 12 let dostávali cemiplimab v dávce 4,5 mg/kg každé 2 týdny.
Cemiplimab byl podáván 30minutovou intravenózní infuzí.
Účinnost cemiplimabu v kombinaci s radioterapií nebyla u studovaných populací stanovena, protože nebylo prokázáno zlepšení OS ani PFS oproti historickým údajům.
Nebyla zjištěna žádná nová rizika ani bezpečnostní signály.
⚠️ Upozornění
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.
Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky
U cemiplimabu byly pozorovány závažné a fatální imunitně zprostředkované nežádoucí účinky (viz bod
4.2
a bod 4.8). Tyto imunitně zprostředkované nežádoucí účinky mohou postihnout jakýkoliv orgánový systém. Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky se mohou projevit kdykoliv během léčby cemiplimabem; nicméně imunitně zprostředkované nežádoucí účinky se mohou objevit až po ukončení léčby cemiplimabem.
Pokyny týkající se imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků se vztahují na cemiplimab, ať už je podáván v monoterapii nebo v kombinaci s chemoterapií.
U pacientů léčených cemiplimabem nebo jinými inhibitory PD-1/PD-L1 se mohou současně vyskytnout imunitně zprostředkované nežádoucí účinky postihující více než jeden orgánový systém, jako myozitida a myokarditida nebo myasthenia gravis.
U pacientů je třeba sledovat známky a příznaky imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků. Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky se mají zvládnout úpravou léčby cemiplimabem, hormonální substituční terapií (je-li klinicky indikována) a kortikosteroidy. Při podezření na imunitně zprostředkované nežádoucí účinky se mají pacientovi provést odpovídající vyšetření k potvrzení imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků a k vyloučení dalších možných příčin, včetně infekce. V závislosti na závažnosti nežádoucího účinku má být další dávka cemiplimabu odložena nebo má být léčba trvale ukončena (viz bod
4.2
).
U pacientů s již existujícím autoimunitním onemocněním (autoimmune disease, AID) údaje
z observačních studií naznačují, že riziko imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků po léčbě inhibitorem kontrolních bodů imunitní reakce může být zvýšené ve srovnání s rizikem u pacientů bez již existujícího AID. Kromě toho často docházelo ke vzplanutím AID, ale většina byla mírná
a zvládnutelná.
Imunitně zprostředkovaná pneumonitida
U pacientů léčených cemiplimabem byla pozorována imunitně zprostředkovaná pneumonitida vyžadující použití kortikosteroidů, bez jasné alternativní etiologie, včetně fatálních případů (viz
bod 4.8). U pacientů mají být sledovány známky a příznaky pneumonitidy a mají být vyloučeny jiné možné příčiny než imunitně zprostředkovaná pneumonitida. Na základě klinického vyhodnocení mají být pacienti s podezřením na pneumonitidu vyšetřeni radiograficky a jejich léčba má být zvládána úpravou terapie cemiplimabem a kortikosteroidy (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná kolitida
U pacientů léčených cemiplimabem byl pozorován imunitně zprostředkovaný průjem nebo kolitida, vyžadující použití kortikosteroidů, bez jasné alternativní etiologie (viz bod
4.8
). U pacientů mají být sledovány známky a příznaky průjmu nebo kolitidy a jejich léčba zvládána úpravou terapie
cemiplimabem, antidiaroiky a kortikosteroidy (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná hepatitida
U pacientů léčených cemiplimabem byla pozorována imunitně zprostředkovaná hepatitida vyžadující použití kortikosteroidů, bez jasné alternativní etiologie, včetně fatálních případů (viz bod
4.8
). U pacientů mají být na začátku léčby a pravidelně během léčby sledovány abnormální výsledky jaterních testů a podle potřeby v závislosti na klinickém stavu a mají být léčeni úpravou terapie cemiplimabem a kortikosteroidy (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná endokrinopatie
U pacientů léčených cemiplimabem byly pozorovány imunitně zprostředkované endokrinopatie, definované jako endokrinopatie vzniklé v důsledku léčby, bez jasné alternativní etiologie (viz bod
4.8
).
Poruchy štítné žlázy (hypotyreóza/hypertyreóza/tyroiditida)
U pacientů léčených cemiplimabem byly pozorovány imunitně zprostředkované poruchy štítné žlázy. Tyroiditida se může projevit změnami funkčních testů štítné žlázy nebo může být beze změn testů.
Hypotyreóza může následovat po hypertyreóze. Poruchy štítné žlázy se mohou objevit kdykoliv během léčby. U pacientů mají být na začátku léčby a pravidelně během léčby sledovány změny funkce štítné žlázy a podle potřeby na základě klinického stavu (viz bod
4.8
). Pacienti mají být léčeni hormonální substituční terapií (je-li indikována) a úpravou terapie cemiplimabem. Léčba hypertyreózy má být vedena podle standardní lékařské praxe (viz bod
4.2
).
Hypofyzitida
U pacientů léčených cemiplimabem byla pozorována imunitně zprostředkovaná hypofyzitida (viz bod
4.8
). U pacientů mají být sledovány známky a příznaky hypofyzitidy a mají být léčeny úpravou terapie cemiplimabem, kortikosteroidy a hormonální substitucí podle klinického stavu (viz bod
4.2
).
Adrenální insuficience
U pacientů léčených cemiplimabem byla pozorována adrenální insuficience (viz bod
4.8
). U pacientů mají být sledovány známky a příznaky nedostatečnosti nadledvin a mají být léčeny úpravou terapie cemiplimabem, kortikosteroidy a hormonální substitucí podle klinického stavu (viz bod
4.2
).
Diabetes mellitus 1. typu
U pacientů léčených cemiplimabem byl pozorován imunitně zprostředkovaný diabetes mellitus
1. typu, včetně diabetické ketoacidózy (viz bod
4.8
). U pacientů má být sledována hyperglykemie a známky a příznaky diabetu a podle potřeby na základě klinického stavu mají být léčeny perorálními antidiabetiky nebo inzulinem a úpravou terapie cemiplimabem (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkované kožní nežádoucí účinky
V souvislosti s léčbou cemiplimabem byly hlášeny imunitně zprostředkované kožní nežádoucí účinky, vyžadující použití systémových kortikosteroidů, bez jasné alternativní etiologie, včetně závažných kožních nežádoucích účinků, jako jsou například Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN) (některé případy s fatálním průběhem) a další kožní reakce jako je vyrážka, erythema multiforme a pemfigoid (viz bod
4.8
).
U pacientů mají být sledována podezření na těžké kožní reakce a vyloučeny další možné příčiny. Pacienti mají být léčeni úpravou terapie cemiplimabem a kortikosteroidy (viz bod
4.2
). V případě známek a příznaků SJS nebo TEN je třeba pacienta odeslat k vyšetření a terapii na specializované oddělení a upravit pacientovi léčbu (viz bod
4.2
).
Případy SJS, fatální TEN a stomatitidy se vyskytly po 1 dávce cemiplimabu u pacientů, kteří byli dříve léčeni idelalisibem, účastnili se klinické studie hodnotící cemiplimab u non-Hodgkinova lymfomu (NHL) a kteří byli v nedávné době léčeni sulfonamidovými antibiotiky (viz bod
4.8
). Pacienti mají být léčeni výše popsanou úpravou terapie cemiplimabem a kortikosteroidy (viz bod
4.2
).
Imunitně zprostředkovaná nefritida
U pacientů léčených cemiplimabem byla pozorována imunitně zprostředkovaná nefritida, vyžadující použití kortikosteroidů bez jasné alternativní etiologie, včetně fatálního případu (viz bod
4.8
). U pacientů je třeba sledovat změny renálních funkcí. Pacienti mají být léčeni úpravou terapie cemiplimabem a kortikosteroidy (viz bod
4.2
).
Další imunitně zprostředkované nežádoucí účinky
U pacientů léčených cemiplimabem byly pozorovány další fatální a život ohrožující imunitně zprostředkované nežádoucí účinky, včetně paraneoplastické encefalomyelitidy, meningitidy, myozitidy, myokarditidy a pankreatitidy (další imunitně zprostředkované nežádoucí účinky viz bod
4.8
).
U ostatních inhibitorů PD-1/PD-L1 byla hlášena neinfekční cystitida.
Vyhodnoťte podezření na imunitně zprostředkované nežádoucí účinky k vyloučení jiných příčin. U pacientů mají být sledovány známky a příznaky imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků a mají být léčeny úpravou terapie cemiplimabem a kortikosteroidy podle klinického stavu (viz bod
4.2
a bod 4.8).
Po uvedení přípravku na trh byla u pacientů léčených inhibitory PD-1 hlášena rejekce transplantovaného solidního orgánu. Léčba cemiplimabem může u příjemců transplantovaných solidních orgánů zvýšit riziko rejekce. U těchto pacientů je nutné zvážit přínos léčby cemiplimabem oproti riziku možné orgánové rejekce. U pacientů léčených jinými inhibitory PD-1/PD-L1 byly po uvedení přípravku na trh hlášeny v souvislosti s alogenní transplantací hematopoetických kmenových buněk případy reakce štěpu proti hostiteli.
U pacientů užívajících cemiplimab byla hlášena hemofagocytující lymfohistiocytóza (HLH) (viz
bod 4.8). U pacientů mají být sledovány klinické známky a příznaky HLH. Pokud je HLH potvrzena, má být podávání cemiplimabu ukončeno a zahájena léčba HLH (viz bod
4.2
).
Reakce spojené s podáním infuze
Cemiplimab může způsobit těžké nebo život ohrožující reakce spojené s podáním infuze (viz bod
4.8
). U pacientů mají být sledovány známky a příznaky reakcí spojených s podáním infuze a mají být léčeny úpravou terapie cemiplimabem a kortikosteroidy. V případě lehkých nebo středně těžkých reakcí spojených s podáním infuze má být podávání cemiplimabu přerušeno nebo se má snížit rychlost infuze. U těžkých (stupeň 3) nebo život ohrožujících (stupeň 4) reakcí má být infuze zastavena a léčba cemiplimabem má být trvale ukončena (viz bod
4.2
).
Pacienti vyřazení z klinických studií
Pacienti, kteří měli aktivní infekce, byli imunokompromitovaní, měli autoimunitní onemocnění v anamnéze, stav výkonnosti ECOG PS ≥2 nebo intersticiální plicní onemocnění v anamnéze, nebyli do studie zařazeni. Úplný seznam pacientů vyřazených z klinických studií viz bod
5.1
.
Vzhledem k chybějícím údajům má být u této populace pacientů cemiplimab používán s opatrností po
pečlivém zvážení poměru přínosu a rizika pro pacienta. Pomocné látky
Jedna 7ml injekční lahvička obsahuje 105 mg prolinu a 14 mg polysorbátu 80.
Prolin může být škodlivý pro pacienty s hyperprolinemií I. nebo II. typu.
Tento léčivý přípravek obsahuje polysorbát 80, který může způsobit alergické reakce.