Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
OTC
GIVLAARI 189MG/ML Injekční roztok
189 mg/mL, Injection, solution
INN: GIVOSIRAN SODIUM
Aktualizováno: 2026-04-25
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇸🇰
Forma
INJECTION, SOLUTION
Dávkování
189 mg/mL
Způsob podání
SUBCUTANEOUS
Skladování
—
O přípravku
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
Alnylam Pharmaceuticals, Inc.
ATC kód
A16AX16
Zdroj
OPENFDA_NDC
Farmakoterapeutická skupina: trávicí trakt a metabolismus, různá léčiva, ATC kód: A16AX16 Mechanismus účinku
Givosiran je dvouvláknová kyselina ribonukleová uplatňující se při RNA interferenci (siRNA), která způsobuje degradaci syntázy delta-aminolevulové kyseliny 1 (ALAS1) mediátorové kyseliny ribonukleové (mRNA) v hepatocytech prostřednictvím interference RNA, což vede ke snížení indukované jaterní mRNA ALAS1 směrem k normálu. To vede ke snížení hladiny cirkulujících neurotoxických meziproduktů kyseliny aminolevulové (ALA) a porfobilinogenu (PBG), klíčových příčinných faktorů záchvatů a dalších projevů onemocnění AHP.
Farmakodynamické účinky
V placebem kontrolované studii u pacientů s AHP, kterým byl podáván givosiran v dávce 2,5 mg/kg jednou měsíčně (ENVISION), byla 14 dní po první dávce pozorována střední hodnota snížení hladiny ALA v moči o 83,7 % a hladiny PBG v moči o 75,1 % oproti výchozí hodnotě. Maximálního snížení hladin ALA a PBG bylo dosaženo kolem 3. měsíce se střední hodnotou snížení oproti výchozí hodnotě o 93,8 % pro ALA a 94,5 % pro PBG a bylo udržováno opakovaným dávkováním jednou měsíčně.
Pozorované údaje a modelování prokázalo, že dávkování 2,5 mg/kg givosiranu jednou měsíčně vedlo k výraznějšímu snížení a nižšímu kolísání hladiny ALA ve srovnání s dávkami nižšími než 2,5 mg/kg nebo dávkováním jednou za 3 měsíce.
Imunogenita
V placebem kontrolovaných a otevřených klinických studiích došlo u 1 ze 111 pacientů s AHP (0,9 %) ke vzniku protilátek proti léku (ADA) v průběhu léčby givosiranem. Titry ADA byly nízké
a přechodné bez důkazu vlivu na klinickou účinnost, bezpečnost a farmakokinetický či farmakodynamický profil léčivého přípravku.
Klinická účinnost
Účinnost givosiranu byla hodnocena v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované mezinárodní studii (ENVISION).
ENVISION
Celkový počet 94 pacientů s AHP (89 pacientů s akutní intermitentní porfyrií (AIP), 2 pacienti
s porphyria variegata (PV), 1 pacient s hereditární koproporfyrií (HKP) a 2 pacienti bez identifikované mutace genu zodpovědného za porfyrii) byli randomizováni v poměru 1 : 1, aby jim byla jednou měsíčně podána injekce givosiranu v dávce 2,5 mg/kg nebo injekce placeba během 6měsíčního dvojitě zaslepeného období. Mezi pacienty randomizované do skupiny s givosiranem patřilo 46 pacientů
s AIP, 1 pacient s PV a 1 pacient s HKP. Kritéria pro zařazení do této studie zahrnovala minimálně 2 záchvaty porfyrie vyžadující hospitalizaci, urgentní návštěvu zdravotnického zařízení nebo intravenózní podání heminu v domácím prostředí 6 měsíců před vstupem do studie. Použití heminu během studie bylo povoleno k léčbě akutních záchvatů porfyrie. Střední věk pacientů ve studii ENVISION byl 37,5 let (rozmezí 19 až 65 let); 89,4 % pacientů bylo ženského pohlaví a 77,7 % pacientů bylo bílé rasy. Léčebná ramena byla vyvážená s ohledem na roční výskyt záchvatů porfyrie (celková výchozí střední hodnota byla 8 za rok), předchozí profylaxi heminem, použití opioidních léčivých přípravků a míru chronických příznaků v době mezi záchvaty hlášených pacienty.
Hlavním ukazatelem účinnosti byl roční výskyt záchvatů (RVZ) jako složeného ukazatele záchvatů porfyrie během 6měsíčního dvojitě zaslepeného období, jež se skládal ze tří složek: záchvaty vyžadující hospitalizaci, urgentní návštěvu zdravotnického zařízení nebo intravenózní podání heminu
v domácím prostředí. Tento složený ukazatel účinnosti byl hodnocen jako primární cílový parametr u pacientů s AIP a jako sekundární cílový parametr v celkové populaci pacientů s AHP. Léčba tímto
léčivým přípravkem vedla k významnému snížení RVZ jako složeného ukazatele záchvatů porfyrie ve srovnání s placebem, a to v případě pacientů s AIP o 74 % (tabulka 2). Srovnatelné výsledky byly pozorovány u pacientů s AHP se snížením o 73 %. Konzistentní výsledky byly pozorovány pro každou ze 3 složek složeného cílového ukazatele záchvatů porfyrie.
Výsledky pozorované během 6 měsíců setrvaly až do 12. měsíce, a to se střední hodnotou RVZ (Q1; Q3) 0,0 (0,0; 3,5) pozorovanou u pacientů, u kterých se pokračovalo v podávání léčivého přípravku v průběhu otevřené prodloužené fáze.
Givosiran snížil výskyt záchvatů porfyrie ve srovnání s placebem u pacientů s AHP ve všech předem specifikovaných podskupinách, a to s ohledem na věk, pohlaví, rasu, region, hodnotu výchozího indexu tělesné hmotnosti (BMI; body mass index), předchozí použití profylaxe heminem, výskyt záchvatu v anamnéze, dřívější chronické užívání opioidů v době bez přítomnosti záchvatů a předchozí přítomnost chronických příznaků v době bez přítomnosti záchvatů.
U pacientů s AIP byly zkoumány i další cílové parametry klinické účinnosti, jež shrnuje tabulka 2.
Tabulka 2: Výsledky klinické účinnosti u pacientů s AIP během 6měsíční dvojitě zaslepené fáze studie ENVISION
Cílový parametr
Placebo(n = 43)
Givosiran(n = 46)
Roční výskyt záchvatů jako složeného ukazatele záchvatů porfyrie
a
Průměrná hodnota RVZ (95% CI)
b
12,5 (9,4; 16,8)
3,2 (2,3; 4,6)
Poměr výskytu (95% CI)
b
(givosiran/placebo)
0,26 (0,16; 0,41)
P-hodnota
b
< 0,001
Střední hodnota RVZ, (Q1; Q3)
10,7 (2,2; 26,1)
1,0 (0,0; 6,2)
Počet pacientů s 0 záchvaty (%)
7 (16,3)
23 (50,0)
Počet dnů použití heminu za rok
Průměrná hodnota (95% CI)
b
29,7 (18,4; 47,9)
6,8 (4,2; 10,9)
Poměr (95% CI)
b
(givosiran/placebo)
0,23 (0,11; 0,45)
P-hodnota
b
< 0,001
Skóre nejhorší bolesti za den
c
Výchozí hodnota, střední hodnota (Q1; Q3)
3,3 (1,9; 5,6)
2,2 (1,2; 4,5)
Střední hodnota rozdílu mezi léčbou (95%) (givosiran–placebo)
−10,1 (−22,8; 0,9)
P-hodnota
< 0,05
PCS na základě skóre SF-12
d
Výchozí hodnota, průměrná hodnota (SD)
38,4 (9,4)
39,4 (9,6)
Změna oproti výchozí hodnotě v 6. měsíci, průměrná hodnota LS (95% CI)
1,4 (−1,0; 3,9)
5,4 (3,0; 7,7)
Průměrná hodnota rozdílu mezi LS (95% CI) (givosiran–placebo)
3,9 (0,6; 7,3)
Nominální p-hodnota
< 0,05
RVZ – roční výskyt záchvatů; AIP – akutní intermitentní porfyrie; CI – interval spolehlivosti; Q1 – kvartil 1; Q3 – kvartil 3; LS – metoda nejmenších čtverců (tzv. Least Square); PCS – skóre souhrnu tělesných komponent (tzv. Physical Component Summary); SF-12 – stručný dotazník týkající se zdravotního stavu s 12 otázkami
a Složený ukazatel záchvatů porfyrie zahrnuje tři složky: záchvaty vyžadující hospitalizaci, urgentní návštěvu zdravotnického zařízení nebo intravenózní podání heminu v domácím prostředí.
b Na základě negativního binomického regresního modelu. Poměr výskytu < 1 představuje příznivý výsledek pro givosiran.
c
Pacienti prováděli každodenní sebehodnocení své nejhorší bolesti dle číselné hodnoticí škály od 0 do 10 (NRS; numeric rating scale). Nižší skóre značí méně příznaků. Střední hodnoty rozdílu mezi léčbou a CI byly odhadnuty pomocí Hodges-Lehmannovy metody; p-hodnota byla založena na základě testu pro dva nezávislé výběry, tzv. Wilcoxon rank sum test, který byl proveden post-hoc poté, co údaje prokázaly významnou odchylku od běžné distribuce.
d Vyšší skóre značí zlepšení kvality života související se zdravím; analyzováno pomocí analýzy opakovaných měření modelováním smíšených efektů (MMRM). Statistická významnost cílového parametru nebyla formálně testována; nahlášena byla nominální p-hodnota.
Kromě výraznějšího zlepšení oproti výchozí hodnotě v rámci skóre PCS SF-12 v 6. měsíci ve srovnání s pacienty léčenými placebem dále existuje konzistentní důkaz o účinku upřednostňující tento léčivý přípravek v případě bolesti těla a v oblastech, kde hraje roli fyzický stav a sociální fungování pacienta, avšak nikoli v kontextu všeobecného zdraví, fungování těla a v oblastech, kde jsou důležité emoce, vitalita a duševní zdraví (Obrázek 1).
Obrázek 1: Změna oproti výchozí hodnotě v 6. měsíci v rámci skóre domény SF-12 u pacientů s AIP
Pbo
Givo
Průměrnáhodnota rozdílu
Doména SF-12
Givosiran – placebo
(n)
(n)
mezi LS
95% CI
Skóre souhrnu
tělesných komponent
42
45
3,9
(0,6; 7,3)
(PCS)
Skóre souhrnu
duševních komponent
42
45
2,1
(−1,7; 5,8)
(MCS)
Fungování těla
43
46
1,4
(−2,0; 4,7)
Úloha fyzického stavu
43
46
4,4
(1,3; 7,5)
Bolest těla
43
46
7,2
(3,2; 11,2)
Všeobecné zdraví
42
46
3,3
(−0,7; 7,2)
Vitalita
42
45
1,7
(−2,0; 5,5)
Sociální fungování
42
45
5,1
(1,6; 8,7)
Emocionální úloha
43
46
1,4
(−2,5; 5,2)
Duševní zdraví
42
45
2,8
(−0,9; 6,4)
Ve prospěch Ve prospěch
placeba givosiranu
AIP – akutní intermitentní porfyrie; CI – interval spolehlivosti; Givo, givosiran; Pbo, placebo; LS – metoda nejmenších čtverců (tzv. Least Square); MCS – skóre souhrnu duševních komponent (tzv. Mental Component Summary); PCS – skóre souhrnu tělesných komponent (tzv. Physical Component Summary); SF-12 – stručný dotazník týkající se zdravotního stavu s 12 otázkami verze 2.
V rámci globálního posouzení pacientů (Patient Global Impression of Change; PGIC) větší podíl pacientů s AIP léčených givosiranem (61,1 %) oproti těm léčeným placebem (20 %) od začátku studie hodnotilo svůj celkový stav jako „velmi zlepšený“ nebo „mnohem lepší“.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s tímto léčivým přípravkem u všech podskupin pediatrické populace léčené s AHP (informace
o použití u pediatrické populace viz body
4.2
a
5.2
).
⚠️ Upozornění
Pacienti s jinými podtypy AHP než akutní intermitentní porfyrie (AIP)
Údaje o bezpečnosti a účinnosti u pacientů s jinými podtypy AHP než AIP (hereditární koproporfyrie (HKP), porphyria variegata (PV) a porfyrie při deficitu dehydratázy kyseliny delta-aminolevulové
(ADP)) jsou omezené (viz bod
5.1
). U těchto vzácných podtypů AHP je proto třeba individuálně zvážit přínos a riziko léčby.
Anafylaktická reakce
V klinických studiích došlo k anafylaxi u jednoho pacienta, který měl v anamnéze alergické astma a atopii (viz bod
4.8
). Je třeba sledovat známky a příznaky anafylaxe. Pokud dojde k anafylaxi, podávání tohoto léčivého přípravku je třeba okamžitě přerušit a zahájit odpovídající léčbu.
Zvýšení hladiny aminotransferáz
U pacientů léčených givosiranem bylo pozorováno zvýšení hladiny aminotransferáz. Zvýšení hladiny aminotransferáz se objevilo zejména v období mezi 3 až 5 měsíci po zahájení léčby (viz bod
4.8
).
Před zahájením léčby mají být provedeny funkční jaterní testy. Tyto testy se mají opakovat každý měsíc během prvních 6 měsíců léčby a poté dle klinické indikace. Při klinicky relevantním zvýšení hladiny aminotransferáz je třeba zvážit přerušení nebo ukončení léčby. V případě následné
úpravy hladiny aminotransferáz lze zvážit nové zahájení léčby po přerušení dávkou 1,25 mg/kg (viz bod
4.2
). Údaje o účinnosti a bezpečnosti nižší dávky jsou omezené, zejména u pacientů, u kterých dříve došlo ke zvýšení aminotransferáz. O postupném navyšování dávky 1,25 mg/kg na dávku
2,5 mg/kg u pacientů, u kterých byla léčba přerušena kvůli zvýšené hladině aminotransferáz (viz bod
4.8
), nejsou k dispozici žádné údaje.
Zvýšený homocystein v krvi
Hladina homocysteinu v krvi může být zvýšená u pacientů s AHP, deficitem vitaminů nebo chronickým onemocněním ledvin. Během léčby givosiranem byly pozorovány zvýšené hladiny homocysteinu v krvi v porovnání s hladinami před léčbou (viz bod4.8). Klinický význam zvýšení homocysteinu v krvi během léčby givosiranem není znám. Zvýšení homocysteinu však bylo dříve spojováno se zvýšeným rizikem tromboembolických příhod.
Doporučuje se vyšetření hladin homocysteinu v krvi před zahájením léčby a monitorování jejich změn během léčby givosiranem. U pacientů se zvýšenými hladinami homocysteinu v krvi lze zvážit léčbu ke snížení homocysteinu.
Vliv na renální funkci
Během léčby givosiranem bylo hlášeno zvýšení hladin sérového kreatininu a snížení eGFR (viz
bod 4.8). V placebem kontrolované studii byla střední hodnota zvýšení hladin kreatininu ve 3. měsíci 6,5 µmol/l (0,07 mg/dl) a zvýšení vymizelo nebo bylo stabilizováno do 6. měsíce při pokračující léčbě givosiranem v dávce 2,5 mg/kg jednou měsíčně.
Progrese renálního poškození byla pozorována u některých pacientů s již přítomným renálním onemocněním. V těchto případech je potřeba během léčby pečlivě sledovat renální funkce.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v ml, to znamená, že je v podstatě
„bez sodíku“.