⚠️ Upozornění
Hypersenzitivní reakce
V souvislosti s podáním oritavancinu byly hlášeny závažné hypersenzitivní reakce, včetně anafylaktických reakcí a anafylaktického šoku. Jestliže dojde ke vzniku akutní hypersenzitivní reakce během infuze oritavancinu, je nutné podání oritavancinu ihned přerušit a zahájit náležitou podpůrnou péči.
K dispozici nejsou žádné údaje týkající se zkřížené reaktivity mezi oritavancinem a jinými glykopeptidy, včetně vankomycinu. Před podáním oritavancinu je důležité se pečlivě dotázat na předchozí hypersenzitivní reakce na glykopeptidy (např. vankomycin, telavancin). Jelikož existuje
možnost zkřížené hypersenzitivity, musí být pacienti s anamnézou hypersenzitivity na glykopeptidy během infuze a po ní pečlivě sledováni.
Reakce související s podáním infuze
Oritavancin se podává intravenózní infuzí po dobu 1 hodiny k minimalizování rizika vzniku reakcí souvisejících s infuzí. Intravenózní infuze oritavancinu může způsobit reakce jako zrudnutí horní části těla, kopřivku, pruritus a/nebo vyrážku. Při podání oritavancinu byly pozorovány reakce související
s podáním infuze, pro které je charakteristická bolest na hrudi, diskomfort v oblasti hrudníku, zimnice, třes, bolest zad, bolest šíje, dyspnoe, hypoxie, bolest břicha a horečka, a to i po podání více než jedné dávky v průběhu jednoho cyklu léčby. Pokud se tyto reakce vyskytnou, přerušení nebo zpomalení infuze může vést k vymizení těchto symptomů (viz bod
4.8
).
Porucha funkce ledvin
Solubizátor HPBCD se vylučuje močí. Clearance HPBCD může být snížena u pacientů s poruchou funkce ledvin. Klinický význam tohoto nálezu není znám.
Potřeba dalších antibakteriálních léčivých přípravků
Oritavancin je účinný pouze proti grampozitivním bakteriím (viz bod
5.1
). U smíšených infekcí, kde je podezření na gramnegativní a/nebo určité typy anaerobních bakterií, je třeba oritavancin podat spolu
s odpovídajícími antibakteriálními léčivy. Souběžné podání warfarinu
Ukázalo se, že oritavancin uměle prodlužuje protrombinový čas (PT) a mezinárodní normalizovaný poměr (INR) až do 12 hodin, což znamená, že sledování antikoagulačních účinků warfarinu není spolehlivé po dobu až 12 hodin po podání dávky oritavancinu.
Interference s koaguloačními testy
Bylo prokázáno, že oritavancin interferuje s některými laboratorními koagulačními testy (viz body
4.3
a
4.5
). Ukázalo se, že koncentrace oritavancinu zjištěné v krvi pacientů po podání jednorázové dávky uměle prodlužují:
aPTT až po dobu 120 hodin,
PT a INR až po dobu 12 hodin,
aktivovaný koagulační čas (ACT) až po dobu 24 hodin,
koagulační čas s oxidem křemičitým (SCT) až po dobu 18 hodin, a
diluční test s jedem Russelovy zmije až po dobu 72 hodin.
Tyto účinky jsou důsledkem vazby oritavancinu na fosfolipidová reagencia, jež aktivují koagulaci během běžně prováděných laboratorních koagulačních testů, a brání jejich působení. U pacientů, kteří vyžadují sledování aPTT během 120 hodin od podání oritavancinu, je možné zvážit koagulační test nezávislý na fosfolipidech, např. chromogenní analýzu (faktor Xa) nebo jinou antikoagulační analýzu, která nevyžaduje sledování aPTT.
Chromogenní stanovení faktoru Xa, stanovení trombinového času (TT) a stanovení použitá pro diagnózu heparinem indukované trombocytopenie (HIT) nebyla oritavancinem ovlivněna. In vitro neměl oritavancin 46,6 mikrogramů/ml vliv na stanovení rezistence na aktivovaný protein C (APCR), což svědčí o tom, že existuje nízká pravděpodobnost, že by oritavancin interferoval s tímto testem.
APCR je však test na bázi fosfolipidů a nelze vyloučit, že vyšší koncentrace oritavancinu, které mohou nastat během klinického použití, by tento test mohly narušit.
V klinických a neklinických studiích nebyl zjištěn žádný účinek oritavancinu na koagulaci in vivo.
Průjem vyvolaný bakterií Clostridioides difficile
Při podání oritavancinu byla hlášena kolitida spojená s antibakteriální léčbou a pseudomembranózní
kolitida a jejich závažnost se může pohybovat v rozsahu od lehkého až po život ohrožující průjem. Je proto důležité o této diagnóze uvažovat u pacientů, u kterých se po podání oritavancinu vyskytne průjem (viz bod
4.8
). V těchto případech je třeba zvážit podpůrná opatření a zahájení příslušné léčby proti Clostridioides difficile.
Superinfekce
Použití antibakteriálních léčiv může zvýšit riziko přemnožení nejméně necitlivých (rezistentních) mikroorganismů. Jestliže dojde k rozvoji superinfekce, je třeba podniknout příslušná opatření.
Osteomyelitida
V klinických hodnoceních fáze 3, která zkoumala ABSSSI, bylo hlášeno více případů osteomyelitidy u ramene léčeného oritavancinem než u ramene léčeného vankomycinem (viz bod
4.8
). Pacienty je třeba sledovat pro případ výskytu známek a příznaků osteomyelitidy po podání oritavancinu. Jestliže vznikne podezření na rozvoj osteomyelitidy nebo je osteomyelitida diagnostikována, je nutné zahájit jinou vhodnou antibakteriální léčbu.
Absces
V klinických studiích fáze 3 bylo hlášeno o něco více nových případů nově vzniklých abscesů
v rameni léčeném oritavancinem než v rameni léčeném vankomycinem (4,6 % oproti 3,4 %) (viz bod
4.8
). Jestliže dojde k výskytu nově vzniklého abscesu, je třeba podniknout příslušná opatření.
Omezené klinické údaje
Ve dvou hlavních klinických hodnoceních zkoumajících ABSSSI byla léčena pouze celulitida, abscesy a infekce ran. Jiné typy infekcí nebyly zkoumány. Omezené zkušenosti jsou k dispozici z klinických hodnocení u pacientů s bakteriemií, onemocněním periferních cév či neutropenií, u pacientů
s poruchami imunity, u pacientů ve věku > 65 let, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u infekcí vyvolaných bakterií Streptococcus pyogenes.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje 2400 mg hydroxypropylbetadexu v jedné injekční lahvičce, což odpovídá 9,6 mg/ml.
