Farmakoterapeutická skupina: látky upravující hladinu lipidů, kombinace různých látek upravujících hladinu lipidů, ATC kód: C10BA05
Přípravek AMEDO PLUS je lék snižující hladinu lipidů, který selektivně inhibuje střevní absorpci cholesterolu a příbuzných rostlinných sterolů a inhibuje endogenní syntézu cholesterolu.
Mechanismus účinku
AMEDO PLUS
Plazmatický cholesterol pochází ze střevní absorpce a endogenní syntézy. Přípravek AMEDO PLUS obsahuje ezetimib a atorvastatin, dvě sloučeniny snižující hladinu lipidů s komplementárními mechanismy účinku. Přípravek AMEDO PLUS snižuje zvýšenou hladinu celkového cholesterolu (celkový-C), LDL-C, apolipoproteinu B (Apo B), triglyceridů (TG) a cholesterolu v lipoproteinech o jiné než vysoké hustotě (non-HDL-C) a zvyšuje hladinu cholesterolu v lipoproteinech o vysoké hustotě (HDL-C) prostřednictvím dvojí inhibice absorpce a syntézy cholesterolu.
Ezetimib
Ezetimib inhibuje střevní absorpci cholesterolu. Ezetimib je účinný po perorálním podání a má mechanismus účinku, který se liší od mechanismu účinku jiných skupin látek snižujících hladiny cholesterolu (např. statiny, sekvestranty žlučových kyselin [pryskyřice], deriváty kyseliny fibrové a rostlinné stanoly). Molekulárním cílem ezetimibu je přenašeč sterolu, Niemann-Pick C1-Like 1 (NPC1L1), který je odpovědný za intestinální absorpci cholesterolu a fytosterolů.
Ezetimib je lokalizován na kartáčovém lemu tenkého střeva a inhibuje absorpci cholesterolu, což vede ke snížení přísunu cholesterolu ze střev do jater; statiny snižují syntézu cholesterolu v játrech a tyto rozdílné mechanismy společně zajišťují komplementární snižování hladiny cholesterolu. Ve 2týdenní klinické studii s 18 pacienty s hypercholesterolemií inhiboval ezetimib intestinální absorpci cholesterolu ve srovnání s placebem o 54 %.
Byla provedena řada preklinických studií s cílem zjistit selektivitu ezetimibu při inhibici absorpce cholesterolu. Ezetimib inhiboval absorpci [
14
C]-cholesterolu bez účinku na absorpci triglyceridů, mastných kyselin, žlučových kyselin, progesteronu, ethinylestradiolu nebo v tucích rozpustných vitaminů A a D.
Atorvastatin
Atorvastatin je selektivní, kompetitivní inhibitor HMG-CoA reduktázy, enzymu, což je rychlost limitující enzym odpovědný za konverzi 3-hydroxy-3-metylglutaryl koenzymu A na mevalonát, prekurzor sterolů, včetně cholesterolu. Triglyceridy a cholesterol se v játrech zabudovávají do lipoproteinů s velmi nízkou hustotou (VLDL) a uvolňují se do plazmy, odkud se dostávají do periferních tkání. Lipoprotein o nízké hustotě (LDL) vzniká z VLDL a je katabolizován především prostřednictvím receptoru s vysokou afinitou k LDL (LDL receptor).
Atorvastatin snižuje plazmatický cholesterol a koncentrace lipoproteinů v séru inhibicí HMG-CoA reduktázy a následně biosyntézy cholesterolu v játrech a zvyšováním počtu jaterních LDL receptorů na buněčném povrchu, což vede k zesílení vychytávání a katabolismu LDL.
Atorvastatin snižuje tvorbu LDL a počet LDL částic. Atorvastatin způsobuje hluboké a trvalé zvýšení aktivity LDL receptorů spojené s příznivou změnou kvality cirkulujících LDL částic. Atorvastatin je účinný při snižování LDL-C u pacientů s homozygotní familiární hypercholesterolemií, což je populace, která obvykle nereagovala na hypolipidemické léčivé přípravky.
Bylo prokázáno, že atorvastatin snižuje koncentrace celkového cholesterolu (30–46 %), LDL-C (41–61 %), apolipoproteinu B (34–50 %) a triglyceridů (14–33 %), přičemž ve studii s odezvou na dávku dochází k proměnlivému zvýšení HDL-C a apolipoproteinu A1. Tyto výsledky jsou konzistentní u pacientů s heterozygotní familiární hypercholesterolemií, nefamiliárními formami hypercholesterolemie a smíšenou hyperlipidemií, včetně pacientů s inzulin non-dependentním diabetem mellitem.
Klinická účinnost a bezpečnost
Primární hypercholesterolemie
V multicentrické, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii bylo celkem 148 mužů a žen s primární hypercholesterolemií a ischemickou chorobou srdce (ICHS) randomizováno k léčbě po dobu 6 týdnů - buď ezetimibem (EZE) 10 mg + atorvastatinem (ATV) 10 mg (EZE + ATV; n = 72), nebo placebem/atorvastatinem 10 mg (ATV; n = 76). Primární proměnnou účinnosti byla průměrná procentuální změna hladiny cholesterolu v lipoproteinech o nízké hustotě (LDL-C) od výchozího stavu do konečného bodu studie. Po 6 týdnech léčby EZE + ATV došlo k významně větší upravené průměrné změně LDL-C oproti výchozí hodnotě ve srovnání s monoterapií ATV (-50,5 % vs. -36,5 %; p < 0,0001), což odpovídá dalšímu snížení LDL-C o 14,1 % (95 % Cl -17,90, -10,19). Významně vyšší podíl pacientů užívajících EZE + ATV dosáhl nového cíle pro LDL-C doporučeného společností JBS 2 (Joint British Societies) < 2 mmol/l (62 % vs. 12 % u samotné ATV; p < 0,0001) a minimálního léčebného standardu dle JBS 2 < 3 mmol/l (93 % vs. 79 % u samotné ATV). Pacienti, kteří dostávali EZE+ATV, měli 12krát větší pravděpodobnost, že dosáhnou cílových hodnot LDL-C (poměr šancí 12,1; 95 % CI 5,8, 25,1; p < 0,0001) ve srovnání s pacienty, kteří dostávali monoterapii ATV.
V metaanalýze kombinované léčby ezetimibem a atorvastatinem a monoterapie atorvastatinem bylo analyzováno 11 randomizovaných studií s paralelními skupinami s 5 206 účastníky. Do srovnání byly zahrnuty také čtyři dávky: kombinovaná léčba ezetimibem (10 mg) a atorvastatinem (10 mg) (E10 + A10) vs. monoterapie atorvastatinem (20 mg) (A20); E10 + A10 vs. A10; E10 + A20 vs. A40; E10 + A40 vs. A80. Ve srovnání s monoterapií atorvastatinem byla celková účinnost kombinované léčby ezetimibem a atorvastatinem na snížení LDL-C (MD = - 15,38, 95% CI: -16,17 až - 14,60; I2 = 26,2 %, n = 17), TC (MD = - 9,51, 95% CI: -10,28 až - 8,74; I2 = 33,7 %, n = 17) a TG (MD = - 6,42, 95% CI:
-7,78 až - 5,06; I2 = 0 %, n = 15) a zvýšení HDL-C (MD = 0,95, 95% CI: 0.,34 až 1,57; I2 = 0 %, n = 17)
významná. Účinnost srovnání na HDL-C byla u různých dávek převážně významná. Celková účinnost a účinnost u podskupiny s kombinovanou léčbou ezetimibem a atorvastatinem na snížení LDL-C, TC a TG byla významně lepší než monoterapie atorvastatinem. Celková účinnost a účinnost kombinované terapie ve skupině E10 + A10/A20 na zvýšení HDL-C byly významné.
Prevence kardiovaskulárních příhod
Do multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, aktivně kontrolované studie ezetimibu/simvastatinu bylo zařazeno 18 144 pacientů do 10 dnů od hospitalizace po akutním koronárním syndromu (AKS; buď akutní infarkt myokardu [IM], nebo nestabilní angina pectoris [NAP]). Všichni pacienti byli randomizováni v poměru 1:1, aby dostávali buď ezetimib/simvastatin 10/40 mg (n = 9 067), nebo simvastatin 40 mg (n = 9 077) s mediánem doby sledování 6,0 let.
Průměrný věk pacientů byl 63,6 roku, 76 % tvořili muži, 84 % běloši a 27 % diabetici. Průměrná hodnota LDL-C při příhodě, která byla kvalifikující pro zařazení do studie, byla 80 mg/dl (2,1 mmol/l) u pacientů, kteří dostávali hypolipidemickou léčbu (n = 6 390), a 101 mg/dl (2,6 mmol/l) u těch, kteří předtím nedostávali hypolipidemickou léčbu (n = 11 594). Před hospitalizací kvůli příhodě AKS kvalifikující ke vstupu do studie užívalo 34 % pacientů statiny. Po jednom roce byla průměrná hodnota LDL-C u pacientů, kteří pokračovali v léčbě, (53,2 mg/dl (1,4 mmol/l) ve skupině s ezetimib/simvastatinem a 69,9 mg/dl (1,8 mmol/l) ve skupině se samotným simvastatinem.
Primárním cílovým parametrem byl složený parametr zahrnující úmrtí z kardiovaskulárních příčin, velké koronární příhody (MCE; definované jako nefatální infarkt myokardu, zdokumentovaná nestabilní angina pectoris vyžadující hospitalizaci, nebo jakákoli koronární revaskularizace prováděná nejméně 30 dní po randomizaci) a nefatální cévní mozkovou příhodu. Studie prokázala, že léčba ezetimibem/simvastatinem ve srovnání se samotným simvastatinem poskytuje zvýšený přínos ve formě snížení výskytu primárního cílového parametru složeného z úmrtí z kardiovaskulárních příčin, velké koronární příhody a nefatální cévní mozkové příhody (snížení relativního rizika je 6,4 %, p = 0,016). Primární cílový parametr se vyskytl u 2 572 z 9 067 pacientů ze skupiny s ezetimib/simvastatinem (pravděpodobnost výskytu za 7 let byla dle Kaplanovy-Meierovy (KM) metody 32,72 %) a u 2 742 z 9 077 pacientů ze skupiny se samotným simvastatinem (pravděpodobnost výskytu za 7 let byla dle KM metody 34,67 %). (Viz obrázek 1 a tabulka 6.) Předpokládá se, že podobné zvýšení přínosu poskytuje také kombinace ezetimibu a atorvastatinu. Celková úmrtnost se v této vysoce rizikové skupině nezměnila.
Ve studii byl pozorován celkový přínos pro všechny typy cévní mozkové příhody, nicméně bylo zaznamenáno malé nesignifikantní zvýšení rizika hemoragické cévní mozkové příhody ve skupině s ezetimibem a simvastatinem ve srovnání se skupinou se samotným simvastatinem. Riziko hemoragické cévní mozkové příhody u ezetimibu podávaného společně se statiny s vyšší účinností nebylo v dlouhodobých výsledkových studiích hodnoceno.
Účinek léčby ezetimibem/simvastatinem byl obecně konzistentní napříč celkovými výsledky mnoha podskupin, dělených podle pohlaví, věku, rasy, diabetu mellitus v anamnéze, počáteční hladiny lipidů, předchozí léčby statiny, cévní mozkové příhody v anamnéze a hypertenze.
Obrázek 1: Účinek ezetimibu/simvastatinu na primární složený cílový parametr kardiovaskulárního úmrtí, velké koronární příhody nebo nefatální mozkové příhody
Tabulka 3: Velké kardiovaskulární příhody podle léčebných skupin u všech pacientů randomizovaných
ve studii IMPROVE-IT
Výsledek
Ezetimib/ simvastatin 10/40 mg* (n = 9 067)
Simvastatin 40mg† (n = 9 077)
Poměr rizika(95% CI)
p- hodnota
n
K-M%‡
n
K-M %‡
Primární složený cílový parametr účinnosti
(Úmrtí z KV příčin,
2 572
32,72 %
2 742
34,67 %
0,936 (0,887;
0,016
velké koronární příhody
0,988)
a nefatální cévní
mozková příhoda)
Složky primárního složeného cílového parametru a vybraných cílových parametrů účinnosti(první výskyt uvedené události v libovolném čase)
Úmrtí
537
6,89 %
538
6,84 %
1,000 (0,887;
0,997
z kardiovaskulárních
1,127)
příčin
Velká koronární příhoda:
nefatální infarkt
945
12,77 %
1 083
14,41 %
0,871 (0,798;
0,002
myokardu
0,950)
nestabilní angina
156
2,06 %
148
1,92 %
1,059 (0,846;
0,618
pectoris vyžadující
1,326)
hospitalizaci
koronární
1 690
21,84 %
1 793
1 793
0,947 (0,886;
0,107
revaskularizace po
1,012)
30 dnech
Nefatální cévní
245
3,49 %
305
4,24 %
0,802 (0,678;
0,010
mozková příhoda
0,949)
* 6 % bylo titrováno na ezetimib/simvastatin 10/80 mg.
† 27 % bylo titrováno na simvastatin 80 mg
‡ Kaplanův-Meierův odhad pro 7 let
Homozygotní familiární hypercholesterolemie (HoFH)
U pacientů s klinicky a/nebo genotypicky stanovenou diagnózou HoFH byla provedena dvojitě zaslepená, randomizovaná, 12týdenní studie. Byly analyzovány údaje z podskupiny pacientů (n = 36), kteří dostávali při výchozím vyšetření atorvastatin v dávce 40 mg. Zvýšení dávky atorvastatinu ze 40 na 80 mg (n = 12) vedlo ke snížení LDL-C o 2 % oproti výchozí hodnotě při podávání atorvastatinu 40 mg. Současné podávání ezetimibu a atorvastatinu (souhrnně 10/40 a 10/80, n = 24) vedlo ke snížení LDL-C o 19 % oproti výchozí hodnotě při podávání atorvastatinu 40 mg. U pacientů, kterým byl současně podáván ezetimib a atorvastatin (10/80, n = 12), došlo ke snížení LDL-C o 25 % oproti výchozí hodnotě při podávání atorvastatinu 40 mg.
Po ukončení 12týdenní studie byli způsobilí pacienti (n = 35), kteří na začátku studie dostávali 40 mg atorvastatinu, zařazeni k souběžnému podávání ezetimibu a atorvastatinu (10/40) po dobu dalších 24 měsíců. Po nejméně 4 týdnech léčby mohla být dávka atorvastatinu zdvojnásobena na maximální dávku 80 mg. Na konci 24měsíčního období vedla kombinace ezetimibu s atorvastatinem (10/40 a 10/80 souhrnně) ke snížení LDL-C, které odpovídalo snížení pozorovanému ve 12týdenní studii.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s ezetimibem/atorvastatinem u všech podskupin pediatrické populace při léčbě hypercholesterolemie (informace o pediatrickém použití viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Myopatie/rabdomyolýza
Po uvedení ezetimibu na trh byly hlášeny případy myopatie a rabdomyolýzy. Většina pacientů, u nichž se vyvinula rabdomyolýza, užívala statin současně s ezetimibem. Nicméně rabdomyolýza byla hlášena velmi vzácně při podávání ezetimibu v monoterapii a také při přidání ezetimibu k jiným látkám, o nichž je známo, že jsou spojeny se zvýšeným rizikem rabdomyolýzy.
Přípravek AMEDO PLUS obsahuje atorvastatin. Atorvastatin, stejně jako ostatní inhibitory HMG-CoA reduktázy, může ve vzácných případech mít vliv na kosterní svalstvo a způsobit myalgii, myozitidu a myopatii, která může přejít v rabdomyolýzu, potenciálně život ohrožující stav charakterizovaný výrazně zvýšenými hladinami kreatinfosfokinázy (CPK) (> 10násobek ULN), myoglobinémií a myoglobinurií, což může vést k selhání ledvin.
V několika případech bylo hlášeno, že statiny de novo indukují nebo zhoršují již existující onemocnění myasthenia gravis nebo oční formu myastenie (viz bod
4.8
). Přípravek AMEDO PLUS musí být v případě zhoršení příznaků vysazen. Byly hlášeny případy recidivy při (opětovném) podávání stejného nebo jiného statinu.
Před léčbou
Přípravek AMEDO PLUS má být předepisován s opatrností u pacientů s predispozičními faktory pro
rabdomyolýzu. Hladina CPK má být změřena před zahájením léčby v následujících situacích:
porucha funkce ledvin
hypotyreóza
dědičné svalové poruchy v osobní nebo rodinné anamnéze
svalová toxicita při užití statinu nebo fibrátu v anamnéze
jaterní onemocnění a/nebo značná konzumace alkoholu v anamnéze
starší pacient (věk > 70 let), má se zvážit potřebnost takového měření, a to na základě přítomnosti dalších faktorů predisponujících k rabdomyolýze
situace, kde může dojít ke zvýšení plazmatických hladin, jako jsou interakce (viz bod
4.5
)
a zvláštní populace, včetně genetických subpopulací (viz bod
5.2
)
V takových situacích je třeba zvážit riziko léčby v porovnání s možným přínosem léčby a doporučuje se klinické monitorování.
Pokud jsou při výchozím vyšetření hladiny CPK významně zvýšeny (> 5násobek ULN), léčba se nemá
zahajovat.
Měření kreatinkinázy
Kreatinfosfokináza (CPK) se nemá měřit po namáhavém cvičení nebo v přítomnosti pravděpodobné alternativní příčiny zvýšení CPK, která může narušovat interpretaci výsledku. Pokud jsou koncentrace CPK významně zvýšené při výchozím vyšetření (> 5násobek ULN), je nutno k potvrzení výsledků stanovit koncentrace znovu za 5 až 7 dní.
V průběhu léčby
Pacienty je nutno požádat, aby neprodleně hlásili svalovou bolest, křeče nebo svalovou slabost, zvláště pokud jsou doprovázeny malátností nebo horečkou nebo pokud svalové známky a příznaky přetrvávají po vysazení přípravku AMEDO PLUS.
Pokud se takové příznaky objeví v době, kdy je pacient léčen přípravkem AMEDO PLUS, mají být změřeny hladiny CPK. Pokud se zjistí, že tyto hladiny jsou významně zvýšené (> 5násobek ULN), je třeba léčbu ukončit.
Pokud jsou svalové příznaky závažné a způsobují každodenní potíže, i když jsou hladiny CPK zvýšeny na ≤ 5násobek ULN, je třeba zvážit přerušení léčby.
Pokud příznaky odezní a hladina CPK se vrátí k normálu, lze zvážit opětovné nasazení přípravku AMEDO PLUS nebo zahájení léčby jiným přípravkem obsahujícím statin v nejnižší dávce a za pečlivého sledování.
Přípravek AMEDO PLUS musí být vysazen, pokud dojde ke klinicky významnému zvýšení hladin CPK (> 10násobek ULN) nebo pokud je diagnostikována rabdomyolýza nebo je na ni podezření.
Byla zaznamenána velmi vzácná hlášení imunologicky zprostředkované nekrotizující myopatie (IMNM) v průběhu léčby nebo po léčbě statiny. IMNM je klinicky charakterizovaná proximální svalovou slabostí a zvýšenou hodnotou sérové kreatinkinázy, která přetrvává i po přerušení léčby statiny.
Kvůli atorvastatinové složce přípravku AMEDO PLUS je riziko rabdomyolýzy zvýšeno, pokud je přípravek AMEDO PLUS podáván současně s některými léčivými přípravky, které mohou zvyšovat plazmatickou koncentraci atorvastatinu, jako jsou silné inhibitory CYP3A4 nebo transportních proteinů (např, cyklosporin, telithromycin, klarithromycin, delavirdin, stiripentol, ketokonazol, vorikonazol, itrakonazol, posakonazol, letermovir a inhibitory HIV proteáz včetně ritonaviru, lopinaviru, atazanaviru, indinaviru, darunaviru, tipranaviru/ritonaviru atd.) Riziko myopatie může být zvýšeno také při současném používání gemfibrozilu a dalších derivátů kyseliny fibrové, antivirotik k léčbě hepatitidy C (HCV) (bocepreviru, telapreviru, elbasviru/grazopreviru, ledipasviru/sofosbuviru), erytromycinu nebo niacinu. Pokud je to možné, má být místo těchto léčivých přípravků zvážena alternativní (při které nedochází k interakcím) léčba (viz bod
4.8
).
V situacích, kdy je současné podávání těchto léčivých přípravků s přípravkem AMEDO PLUS nezbytné, je nutno pečlivě zvážit přínosy a rizika souběžného podávání. Pokud pacienti dostávají léčivé přípravky, které zvyšují plazmatickou koncentraci atorvastatinu, doporučuje se nižší maximální dávka AMEDO PLUS. V případě silných inhibitorů CYP3A4 je navíc nutno zvážit nižší počáteční dávku AMEDO PLUS a doporučuje se odpovídající klinické sledování těchto pacientů (viz bod
4.5
).
Atorvastatin se nesmí podávat současně se systémovou léčbou kyselinou fusidovou nebo během 7 dnů po ukončení léčby kyselinou fusidovou. U pacientů, u kterých je systémové podání kyseliny fusidové považováno za nezbytné, se musí po dobu léčby kyselinou fusidovou přerušit léčba statinem. Byly hlášeny případy rabdomyolýzy (včetně fatálních) u pacientů užívajících současně kyselinu fusidovou a statiny (viz bod
4.5
). Pacienta je třeba poučit, aby ihned vyhledal lékařskou pomoc, pokud se u něj objeví jakékoli příznaky svalové slabosti, bolesti nebo citlivosti svalů.
Léčbu statinem je možné znovu zahájit 7 dnů po poslední dávce kyseliny fusidové.
Za výjimečných okolností, kdy je potřebné dlouhodobé systémové podávání kyseliny fusidové, např. při léčbě závažných infekcí, lze v individuálních případech zvážit současné podávání přípravku AMEDO PLUS a kyseliny fusidové pod pečlivým lékařským dohledem.
Daptomycin
Riziko myopatie a/nebo rabdomyolýzy může být zvýšeno současným podáváním inhibitorů HMG-CoA reduktázy (např. atorvastatinu) a daptomycinu (viz bod
4.5
). Je třeba zvážit dočasné přerušení přípravku AMEDO PLUS u pacientů užívajících daptomycin, pokud přínos souběžného podávání nepřeváží riziko. Pokud se nelze souběžnému podávání vyhnout, mají se hladiny CK měřit 2-3krát týdně a pacienti mají být pečlivě sledováni, zda se u nich neobjeví známky nebo příznaky, které by mohly znamenat myopatii.
Jaterní enzymy
V kontrolovaných studiích u pacientů léčených současně ezetimibem a atorvastatinem bylo pozorováno následné zvýšení hladiny aminotransferáz (≥ 3násobek horní hranice normy [ULN]) (viz bod
4.8
).
Testy jaterních funkcí je nutno provést před zahájením léčby a poté je nutno je provádět pravidelně. U pacientů, u nichž se objeví jakékoli známky nebo příznaky naznačující poškození jater, mají být provedeny testy jaterních funkcí. Pacienti, u nichž se objeví zvýšené hladiny aminotransferáz, mají být sledováni, dokud abnormalita(y) nevymizí. Pokud přetrvává zvýšení transamináz vyšší než trojnásobek ULN, doporučuje se snížení dávky nebo vysazení přípravku AMEDO PLUS.
Přípravek AMEDO PLUS má být používán s opatrností u pacientů, kteří konzumují velká množství alkoholu a/nebo mají v anamnéze onemocnění jater.
Jaterní nedostatečnost
Vzhledem k neznámým účinkům zvýšené expozice ezetimibu se u pacientů se středně těžkou nebo těžkou jaterní nedostatečností přípravek AMEDO PLUS nedoporučuje (viz bod
5.2
).
Fibráty
Bezpečnost a účinnost ezetimibu podávaného s fibráty nebyla stanovena, proto se souběžné podávání přípravku AMEDO PLUS a fibrátů nedoporučuje (viz bod
4.5
).
Cyklosporin
Při zahajování léčby přípravkem AMEDO PLUS u pacientů léčených cyklosporinem je nutná opatrnost. U pacientů, kteří dostávají přípravek AMEDO PLUS a cyklosporin, je třeba monitorovat koncentrace cyklosporinu (viz bod
4.5
).
Antikoagulancia
Pokud se přípravek AMEDO PLUS přidává k warfarinu, jiným kumarinovým antikoagulanciím nebo fluindionu, je nutno náležitě sledovat mezinárodní normalizovaný poměr (INR) (viz bod
4.5
).
Prevence cévní mozkové příhody agresivním snížením hladin cholesterolu (SPARCL)
V post-hoc analýze subtypů cévní mozkové příhody u pacientů bez ischemické choroby srdeční (ICHS), kteří v nedávné době prodělali cévní mozkovou příhodu nebo tranzitorní ischemickou ataku (TIA), byl u pacientů, kteří zahájili léčbu atorvastatinem 80 mg, zjištěn vyšší výskyt hemoragické cévní mozkové příhody ve srovnání s placebem. Zvýšené riziko bylo zejména patrné u pacientů, kteří při vstupu do studie měli předchozí hemoragickou cévní mozkovou příhodu nebo lakunární infarkt. U pacientů s předchozí hemoragickou cévní mozkovou příhodou nebo lakunárním infarktem je poměr rizik a přínosů atorvastatinu v dávce 80 mg nejistý, přičemž potenciální riziko hemoragické cévní mozkové příhody je nutno před zahájením léčby pečlivě zvážit (viz bod
5.1
).
Intersticiální plicní nemoc
Výjimečné případy intersticiální plicní nemoci byly hlášeny při užívání některých statinů, zejména během dlouhodobé léčby (viz bod
4.8
). Příznaky mohou zahrnovat dyspnoe, neproduktivní kašel
a zhoršení celkového stavu (únavu, úbytek tělesné hmotnosti a horečku). V případě podezření, že se
u pacienta vyvinula intersticiální plicní nemoc, musí být léčba statinem vysazena.
Diabetes mellitus
Některé důkazy naznačují, že statiny zvyšují hladinu glukózy v krvi a u některých pacientů s vysokým rizikem vzniku diabetu mohou vyvolat hyperglykémii, která již vyžaduje diabetologickou péči. Toto riziko však nepřevažuje nad přínosem léčby statiny redukcí kardiovaskulárního rizika a není proto důvod pro ukončení léčby statiny. Pacienti s rizikem pro vznik diabetu (glukóza nalačno 5,6 až 6,9 mmol/l, BMI > 30 kg/m
2
, zvýšení triglyceridů, hypertenze) mají být klinicky a biochemicky monitorováni v souladu s národními doporučeními.
Pomocné látky
AMEDO PLUS obsahuje laktózu (jako monohydrát laktózy). Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
AMEDO PLUS obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě
„bez sodíku“.