Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
CANRI 20MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok — Popis, Dávkování, Vedlejší účinky | PillsCard
OTC
CANRI 20MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok
INN: IRINOTECAN CLORIDRATO TRIIDRATO
Dostupné v:
🇨🇿🇬🇧🇸🇰🇹🇷
Forma
—
Dávkování
—
Způsob podání
—
Skladování
—
O přípravku
ATC kód
L01CE02
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Zdroj
AIFA
Farmakoterapeutická skupina: jiná cytostatika, irinotekan ATC kód: L01XX19
Experimentální údaje
Irinotekan je semisyntetický derivát kamptothecinu. Je to antineoplastická látka působící jako specifický inhibitor DNA topoizomerázy typu I. Ve většině tkání se metabolizuje karboxylesterázami, čímž se získá SN-38, který, jak se ukázalo, je účinnější než irinotekan v purifikované topoizomeráze typu I a cytotoxičtější než irinotekan vůči několika liniím lidských a myších nádorových buněk. Inhibice DNA topoizomerázy typu I irinotekanem či SN-38 vyvolává léze na jednotlivých řetězcích DNA, a tyto léze blokují replikační vidlice DNA a jsou zodpovědné za cytotoxicitu. Zjistilo se, že tento cytotoxický účinek je časově závislý a specifický pro fázi S .
In vitro není irinotekan ani SN-38 signifikantně rozpoznán P-glykoproteinem (MDR) a irinotekan působí cytotoxicky na buněčné linie rezistentní na doxorubicin a vinblastin.
Irinotekan má navíc také in vivo široké spektrum protinádorové účinnosti v modelech myších nádorů (P03 duktální adenokarcinom pankreatu, MA16/C adenokarcinom mléčné žlázy, C38 a C51 adenokarcinom tlustého střeva) a účinnosti proti lidským xenoimplantátům (Co-4 adenokarcinom tlustého střeva, MX-1 adenokarcinom mléčné žlázy, ST-15 a SC-16 adenokarcinom žaludku). Irinotekan účinkuje proti nádorům s expresí P-glykoproteinu (MDR) (leukémie P388 rezistentní na vinkristin a doxorubicin).
Kromě protinádorového účinku je nejdůležitějším farmakologickým účinkem irinotekanu inhibice acetylcholinesterázy.
Klinické údaje
V monoterapii v druhé linii léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu
Více než 980 pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem, u nichž předchozí léčba s 5-FU nebyla úspěšná, bylo zařazeno do fází II/III klinických studií s režimem dávkování každé 3 týdny. Účinnost irinotekanu byla zhodnocena u 765 pacientů s progresí nemoci během léčby s 5-FU v okamžiku vstupu do studie.
Přežití bez progrese po 6 měsících (%)Přežití po 12 měsících (%)Medián doby přežití (měsíce)
Fáze III
Irinotekan ve srovnání s nejlepší podpůrnou péčí (BSC)
Irinotekan ve srovnání s 5-FU
Irinotekan
BSC
p hodnoty
Irinotekan
5-FU
p hodnoty
n = 183
n = 90
n = 127
n = 129
NA
NA
p=0,0001
33,5*
26,7
p=0,03
36,2*
13,8
44,8*
32,4
p=0,0351
9,2*
6,5
p=0,0001
10,8*
8,5
p=0,0351
NA: Neuplatňuje se
*: Statisticky významný rozdíl
Do klinických studií fáze II bylo zařazeno 455 pacientů, kteří byli léčeni v třítýdenním dávkovacím režimu. 30% pacientů přežilo bez příznaků nemoci 6 měsíců a medián doby přežití byl 9 měsíců. Medián doby do progrese nemoci byl 18 týdnů.
Kromě toho v nekomparativních studiích fáze II, jichž se zúčastnilo 304 pacientů, byly 4 za sebou jdoucí týdny podávány týdenní dávky 125 mg/m
2
ve formě intravenozní infuze po dobu 90 minut; po dávkách následovala 2týdenní přestávka. V těchto studiích byl medián doby do začátku progrese 17 týdnů a medián doby přežití 10 měsíců. Podobný bezpečnostní profil byl zjištěn při týdenním dávkovacím schématu u 193 pacientů, kteří dostávali počáteční dávku
125 mg/m
2
ve srovnání s 3týdenním dávkovacím schématem. Medián doby do výskytu průjmovité stolice byl 11 dní.
V kombinované terapii v první linii léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu
V kombinované terapii s kyselinou folinovou a 5-fluoruracilem
Klinické studie fáze III se zúčastnilo 385 dříve neléčených pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem léčených buď dávkami podávanými každé 2 týdny (viz bod
4.2
), nebo každý týden. Při 2týdenním režimu po dávce 180 mg/m
2
irinotekanu podané první den (den 1) následovala infuze FA (200 mg/m
2
ve formě 2hodinové intravenozní infuze) a 5-FU (400 mg/m
2
ve formě intravenozního bolusu, po němž následovalo 600 mg/m
2
ve formě 22hodinové intravenozní infuze). Následující den (den 2) byla ve stejných dávkách a stejným způsobem opět podána FA a 5-FU. Při týdenním režimu po podání irinotekanu v dávce 80 mg/m
2
následovala infuze FA (500 mg/m
2
ve formě 2 hodinové intravenozní infuze), a dále 5-FU (2300 mg/m
2
ve formě 24 hodinové intravenozní infuze); tento rozvrh se dodržoval 6 týdnů.
Ve studii s kombinovanou léčbou a 2 režimy popsanými výše byla účinnost irinotekanu hodnocená u 198 pacientů:
Kombinovaný režim (n=198)
Týdenní režim (n=50)
2-týdenní režim (n=148)
Irin. +5- FU/FA
5-FU/FA
Irin. +5- FU/FA
5-FU/FA
Irin. +5- FU/FA
5-FU/FA
Procento odpovědi (%)p hodnota
40,8 *
23,1 *
51,2 *
2,6 *
37,5 *
21,6 *
p<0,001
p=0,045
p=0,005
Medián doby do progrese (měsíce)p hodnota
6,7
4,4
7,2
6,5
6,5
3,7
p<0,001
NS
p=0,001
Medián doby trvání odpovědi (měsíce)p hodnota
9,3
8,8
8,9
6,7
9,3
9,5
NS
p=0,043
NS
Medián doby trvání odpovědi a stabilizace (měsíce)p hodnota
8,6
6,2
8,3
6,7
8,5
5,6
p<0,001
NS
p=0,003
Medián doby do selhání léčby (měsíce)p hodnota
5,3
3,8
5,4
5,0
5,1
3,0
p=0,0014
NS
p<0,001
Medián doby přežití (měsíce)p hodnota
16,8
14,0
19,2
14,1
15,6
13,0
p=0,028
NS
p=0,041
Irin: irinotekan
5-FU: 5-fluoruracil, FA: kyselina folinová, NS: nesignifikantní,
*: v souladu s analýzou populace podle protokolu
Při týdenním režimu se těžký průjem vyskytl u 44,4 % pacientů léčených irinotekanem v kombinaci s 5-FU/FA, a u 25,6 % pacientů léčených samotným 5-FU/FA. Těžká neutropenie (počet neutrofilů < 500 buněk/mm
3
) se vyskytla u 5,8 % pacientů léčených irinotekanem v kombinaci s 5-FU/FA a u 2,4 % pacientů léčených samotným 5-FU/FA.
Kromě toho byl medián doby trvalého zhoršení stavu výkonnosti významně delší ve skupině užívající irinotekan v kombinaci s 5-FU/FA, než ve skupině užívající samotný 5-FU/FA (p=0,046).
Kvalita života se v této studii fáze III hodnotila pomocí dotazníku EORTC QLQ-C30. Doba do definitivního zhoršení nastala ve skupinách na irinotekanu konstantně později. Celkový zdravotní stav/kvalita života byly mírně avšak nikoliv signifikantně lepší ve skupině s kombinovanou léčbou irinotekanem, což znamená, že je možné dosáhnout účinnosti kombinované léčby s irinotekanem bez ovlivnění kvality života.
V kombinaci s cetuximabem
EMR 62 202-013: Randomizovaná studie prováděná na pacientech s metastazujícím kolorektálním karcinomem, u kterých ještě nebylo léčeno metastazující onemocnění, porovnávala kombinaci cetuximabu a irinotekanu a infuze 5-fluoruracilu/kyseliny folinové (5- FU/FA) (599 pacientů) se stejnou chemoterapií bez cetuximabu (599 pacientů). Podíl pacientů s tumorem KRAS divokého typu v rámci populace pacientů s hodnotitelným KRAS statusem činil 64 %.
Údaje o účinnosti získané v této studii jsou uvedeny v tabulce níže:
Celková populace
Populace s tumorem KRAS divokého typu
Proměnná/statistika
Cetuximab a FOLFIRI (N=599)
FOLFIRI(N=599)
Cetuximab a FOLFIRI (N=172)
FOLFIRI(N=176)
ORR
% (95% CI)
46,9 (42,9,51,0)
38,7 (34,8,42,8)
59,3 (51,6,66,7)
43,2 (35,8,50,9)
p-hodnota
0,0038
0,0025
PFS
Poměr rizika (95% CI)
0,85 (0,726, 0,998)
p-hodnota
0,0479
0,0167
CI = interval spolehlivosti; FOLFIRI = irinotekan plus infuze 5-FU/FA, ORR = objective response rate, celkový počet objektivních odpovědí (pacienti s kompletní nebo částečnou odpovědí), PFS = progression-free survival, přežívání bez progrese
Kombinace s cetuximabem po selhání irinotekanu – včetně cytotoxické terapie
Účinnost kombinace irinotekanu s cetuxambem byla hodnocena ve dvou klinických studiích. Celkem 356 pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem exprimujícím EGFR, u kterých nedávno selhala cytotoxická léčba zahrnující irinotekan a jejichž minimální hodnota výkonnostního stavu podle Karnofského byla 60 %, z nichž většina měla tuto hodnotu
≥ 80 %, dostávalo kombinovanou léčbu.
EMR 62 202-007: Tato randomizovaná studie porovnávala kombinaci irinotekanu a cetuximabu (218 pacientů) s cetuximabem v monoterapii (111 pacientů).
IMCL CP02-9923: Tato otevřená studie u jedné větve pacientů hodnotila kombinovanou terapii u 138 pacientů.
Výsledky těchto studií jsou shrnuty v následující tabulce:
Studie
n
ORR
DCR
PFS (měsíc)
OS (měsíc)
n[%]
95% CI
n[%]
95% CI
Medián
95% CI
Medián
95% CI
Cetuximab + irinotekan
EMR 62
218
50
17,5,
121
48,6,
4,1
2,8, 4,3
8,6
7,6, 9,6
202-007
(22,9)
29,1
(55,5)
62,2
IMCL
138
21
9,7,
84
52,2,
2,9
2,6, 4,1
8,4
7,2,
CP02-9923
(15,2)
22,3
(60,9)
69,1
10,3
Cetuximab
EMR 62
111
12
5,7,
36
23,9,
1,5
1,4, 2,0
6,9
5,6, 9,1
202-007
(10,8)
18,1
(32,4)
42,0
CI = interval spolehlivosti; DCR = disease control rate, míra kontroly choroby (pacienti s celkovou odpovědí, pacienti s částečnou odpovědí nebo stejným stavem po dobu minimálně 6 týdnů); ORR = objective response rate, celkový počet objektivních odpovědí (pacienti s celkovou nebo částečnou odpovědí); OS = celková doba přežití, overall survival time; PFS = progression-free survival, přežívání bez progrese
Účinnost kombinace cetuximabu s irinotekanem byla vyšší než cetuximabu v monoterapii pokud jde o ORR (počet objektivních léčebných odpovědí), DCR (míru kontroly choroby) a PFS (přežívání bez progrese). V randomizovaných studiích nebyl zaznamenán vliv na celkovou dobu přežití (riziko 0,91, p=0,48).
V kombinované terapii s bevacizumabem
Ve fázi III randomizované, dvojitě zaslepené, aktivně kontrolované klinické studie byla zkoumána kombinace bevacizumabu a irinotekanu/5-FU/FA jako první léčby metastazujícího kolonorektálního karcinomu (studie AVF2107g). Přidání bevacizumabu ke kombinaci irinotekanu/5-FU/FA vedlo ke statisticky významnému nárůstu v celkovém přežití. Klinický přínos, měřeno celkovým přežitím, byl zaznamenán u všech podskupin pacientů, včetně těch, které byly definovány podle věku, pohlaví, výkonnosti, lokace primárního tumoru, počtu zasažených orgánů a doby trvání nemoci. Další informace najdete také v souhrnu údajů o přípravku bevacizumabu.
Výsledky studie AVF2107g jsou shrnuty v následující tabulce:
Větev 1 Irinotekan/5-FU/FA/placebo
Větev 2Irinotekan/5-FU/FA/bevacizumab
a
Počet pacientů
411
402
Celkové přežití
Medián doby [měsíce]
15,6
20,3
95% Interval bezpečnosti
14,29 – 16,99
18,46 – 24,18
Poměr rizika
b
0,660
p hodnota
0,00004
Přežívání bez progrese
Medián doby [měsíce]
6,2
10,6
Poměr rizika
b
0,54
p hodnota
< 0,0001
Celkový počet objektivních odpovědí
Poměr [%]
34,8
44,8
95% Interval bezpečnosti
30,2 – 39,6
39,9 – 49,8
p hodnota
0,0036
Doba trvání odpovědi
Průměrná doba [měsíce]
7,1
10,4
25 – 75 Percentil [měsíce]
4,7 – 11,8
6,7 – 15,0
a 5 mg/kg každé 2 týdny; b vztahuje se ke sledované větvi.
V kombinované terapii s kapecitabinem
Údaje z randomizované, kontrolované fáze III studie (CAIRO) podporují užívání kapecitabinu se začáteční dávkou 1 000 mg/ m
2
po dobu dvou týdnů a každé tři týdny v kombinaci s irinotekanem jako první léčbu pro pacienty s metastazujícím kolorektálním karcinomem. 820 pacientů bylo náhodně vybráno, aby prodělalo postupnou léčbu (n = 410) nebo kombinovanou léčbu (n = 410). Postupná léčba se sestává v první léčebné linii z léčby kapecitabinem (1250 mg/m
2
dvakrát denně 14 dní), ve druhé linii irinotekanem (350 mg/m
2
ve dni 1) a ve třetí linii kombinací kapecitabinu (1250 mg/m
2
dvakrát denně 14 dní) s oxaliplatinou (130 mg/m
2
ve dni 1). Kombinovaná léčba se sestává v první linii z léčby kapecitabinem (1000 mg/m
2
dvakrát denně 14 dní) kombinované s irinotekanem (250 mg/m
2
ve dni 1) (XELIRI) a ve druhé linii z léčby kapecitabinem (1000 mg/m
2
dvakrát denně 14 dní) s oxaliplatinou (130 mg/m
2
ve dni 1). Všechny léčebné cykly byly v intervalu tří týdnů.
V první linii léčby byl medián doby přežití bez progrese u populace zamýšlené k léčbě 5,8 měsíců (95% CI, 5,1–6,2 měsíců) u kapecitabinu v monoterapii a 7,8 měsíců (95% CI 7,0–8,3 měsíců) pro XELIRI (p=0,0002).
Údaje z průběžné analýzy multicentrické, randomizované, kontrolované fáze III studie (AIO KRK 0604) podporují užívání kapecitabinu s počáteční dávkou 800 mg/ m
2
po dobu dvou týdnů každé tři týdny v kombinaci s irinotekanem a bevacizumabem jako první léčebnou linii u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem. 115 randomizovaných pacientů bylo léčeno kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem (XELIRI) a bevacizumabem: kapecitabin (800 mg/m
2
dvakrát denně po dobu dvou týdnů s následnou sedmidenní odpočinkovou pauzou), irinotekan (200 mg/m
2
podávaných jako 30minutová infuze v den 1 každé tři týdny) a bevacizumab (7,5 mg/m
2
podávaných jako 30-90minutová infuze v den 1 každé tři týdny); celkem 118 randomizovaných pacientů bylo léčeno kapecitabinem v kombinaci s oxaliplatinou a bevacizumabem: kapecitabin (1000 mg/m
2
dvakrát denně po dobu dvou týdnů s následnou sedmidenní odpočinkovou pauzou), oxaliplatina (130 mg/m
2
podávaných jako dvouhodinová infuze v den 1 každé tři týdny) a bevacizumab (7,5 mg/m
2
podávaných jako 30-90minutová infuze v den 1 každé tři týdny). Po dobu šesti měsíců bylo přežití bez progrese u populace zamýšlené k léčbě 80 % (XELIRI plus bevacizumab) oproti 74 % (XELOX plus bevacizumab). Celková odpověď (kompletní odpověď plus částečná odpověď) byla 45 % (XELOX plus bevacizumab) oproti 47 % (XELIRI plus bevacizumab).
Farmakokinetické/farmakodynamické údaje
Intenzita hlavních toxických účinků objevujících se v souvislosti s irinotekanem (např. průjmu a neutropenie) závisí na expozici (AUC, plocha pod křivkou) původnímu léku a metabolitu SN-38. V monoterapii byla pozorována významná korelace mezi intenzitou hematologické toxicity (snížení počtu leukocytů a neutrofilů v nejnižších hodnotách) či intenzitou průjmu a hodnotami AUC irinotekanu i metabolitu SN-38.
Pacienti se sníženou aktivitou UGT1A1:
Uridin difosfát-glukuronosyl transferáza 1A1 (UGT1A1) se podílí na metabolické inaktivaci aktivního metabolitu irinotekanu SN-38 na inaktivní SN-38 glukuronid (SN-38G). Gen UGT1A1 je vysoce polymorfní, což má za následek individuální variabilitu v kapacitě metabolismu. Jedna specifická změna genu UGT1A1 zahrnuje polymorfismus v promotorové oblasti známý jako varianta UGT1A1*28. Tato varianta spolu s dalšími kongenitálními poruchami exprese UGT1A1 (jako je Crigler-Najjarův a Gilbertův syndrom) je spojována se sníženou aktivitou tohoto enzymu. Údaje z metaanalýzy naznačují, že u pacientů s Crigler- Najjar syndromem (typu 1 a 2) nebo těch, kteří jsou homozygotní v UGT1A1*28 alele (Gilbertův syndrom), je zvýšené riziko hematologické toxicity (stupně 3 a 4) po podání irinotekanu ve středně vysokých nebo vysokých dávkách (>150 mg/m
2
). Vztah mezi genotypem UGT1A1 a výskytem průjmu způsobeného irinotekanem nebyl stanoven.
Pacientům, u nichž je známo, že jsou homozygotní v UGT1A1*28, má být podána normálně stanovená zahajovací dávka irinotekanu. Nicméně tito pacienti mají být sledováni na hematologickou toxicitu. Snížená zahajovací dávka irinotekanu se musí zvážit u pacientů, u kterých se hematologická toxicita objevila při předchozí léčbě. Přesné snížení zahajovací dávky u populace těchto pacientů nebylo stanoveno a všechny následné úpravy dávky musí být založeny na toleranci pacienta k léčbě (viz body
4.2
a
4.4
).
V současné době nejsou k dispozici dostatečné údaje k posouzení prospěšnosti stanovení genotypu UGT1A1.
⚠️ Upozornění
Irinotekan se má používat pouze na odděleních specializovaných na podávání cytostatik a je nutno ho podávat pouze pod dohledem lékaře s kvalifikací pro chemoterapii.
Vzhledem k charakteru a četnosti nežádoucích účinků se irinotekan musí v následujících případech předepisovat pouze po zvážení očekávaného přínosu léčby ve vztahu k možným rizikům:
u pacientů s rizikovým faktorem, především u těch s hodnocením celkového stavu dle WHO = 2,
v několika málo případech, kdy se předpokládá, že pacienti pravděpodobně nebudou brát na vědomí doporučení pro kontrolu nežádoucích účinků léčby (okamžitá potřeba delší léčby průjmu za současného příjmu velkého množství tekutin ihned, jakmile se vyskytne pozdní průjem). U těchto pacientů se doporučuje důkladné sledování v nemocnici.
Používá-li se irinotekan v monoterapii, předepisuje se obvykle podle třítýdenního dávkovacího režimu. U pacientů, jež je třeba podrobněji sledovat (viz bod 5) nebo u pacientů, u nichž existuje větší riziko vážné neutropenie, je možné uvažovat o týdenním dávkovacím režimu.
Pozdní průjem
Pacienti si mají být vědomi rizika pozdního průjmu, tj. průjmu, který se vyskytne za více než 24 hodin po podání irinotekanu a dále kdykoliv před dalším cyklem. V monoterapii byl medián doby výskytu první průjmové stolice pátý den po infuzi irinotekanu. Pacienti musí urychleně svého lékaře informovat o vzniku průjmu a ihned nasadit vhodnou léčbu.
Zvýšené riziko průjmu existuje u pacientů, s i předchozím ozařováním břišní/pánevní oblasti, dále u pacientů s výchozí leukocytozou, u pacientů kteří mají hodnocení celkového stavu ≥ 2, a u žen. Jestliže se průjem vhodným způsobem neléčí, může ohrozit život, zejména je li provázen současně neutropenií.
Jakmile se objeví první průjmovitá stolice, pacient musí začít pít velké množství tekutin s obsahem elektrolytů, a musí se ihned nasadit odpovídající protiprůjmová léčba. Je nutné přijmout příslušná opatření, aby lékař, který podává irinotekan, také předepisoval léky proti průjmu. Po propuštění z nemocnice si musí pacient předepsané léky vyzvednout, aby mohl průjem léčit ihned, jakmile se vyskytne. Kromě toho musí pacient o vzniku průjmu informovat svého lékaře nebo zdravotnické zařízení, ve kterém mu byl irinotekan podán.
V současné době doporučená léčba průjmu sestává z vysokých dávek loperamidu (4 mg na počátku, poté 2 mg každé 2 hodiny). V této léčbě je třeba pokračovat 12 hodin po poslední průjmovité stolici a nesmí se měnit. V léčbě se má pokračovat nejméně 12 hodin, ale v žádném případě se loperamid nesmí v těchto dávkách užívat déle než 48 hodin, vzhledem k riziku paralytického ileu.
Je-li průjem doprovázen těžkou neutropenií (počet neutrofilů < 500/mm
3
), má se kromě léčby průjmu také profylakticky podat širokospektré antibiotikum.
V následujících případech se kromě antibiotické léčby doporučuje ke kontrole průjmu i hospitalizace:
průjem spojený s horečkou,
těžký průjem (vyžadující parenterální rehydrataci),
průjem trvající déle než 48 hodin od zahájení léčby vysokými dávkami loperamidu.
Loperamid se nemá podávat profylakticky a to ani u pacientů, kteří měli pozdní průjem během předchozího podání léčivého přípravku.
Jestliže měl pacient těžký průjem, doporučuje se v následujících cyklech snížit dávky (viz bod
4.2
).
Hematologie
Během léčby irinotekanem se doporučuje pravidelné týdenní sledování kompletního krevního obrazu. Pacienti musí být poučeni o riziku neutropenie a významu horečky. Febrilní neutropenie (teplota nad 38°C a počet neutrofilů ≤ 1 000/mm
3
) se musí urgentně léčit za hospitalizace intavenózním podáváním širokospektrých antibiotik.
U pacientů s anamnézou těžké hematologické toxicity, se doporučuje další dávky snížit (viz bod
4.2
).
Pacienti s těžkým průjmem jsou vystaveni zvýšenému riziku infekce a hematologické toxicity. U těchto pacientů se má provést kompletní vyšetření krevního obrazu.
Porucha funkce jater
Před zahájením léčby a dále před každým cyklem léčby se musí provést vyšetření jaterních testů.
Pravidelné týdenní kompletní vyšetření krevního obrazu je nutno provádět u pacientů, jejichž hodnoty bilirubinu jsou 1,5krát až 3krát vyšší proti ULN, protože mají sníženou clearance
irinotekanu (viz bod
5.2
), a tudíž zvýšené riziko hematotoxicity. Pacienti s hodnotou bilirubinu vyšší než 3-násobek ULN viz bod
4.3
.
Nauzea a zvracení
Před každým podáním irinotekanu se doporučuje profylaktické podávání antiemetik. Nauzea a zvracení jsou často hlášeny. Pacienty se zvracením spojeným s pozdním průjmem je nutno co nejdříve hospitalizovat.
Akutní cholinergní syndrom
Při vzniku akutního cholinergního syndromu (definován jako časný průjem a určité další známky a symptomy jako pocení, břišní křeče, mióza a salivace) je nutno podávat subkutánně atropin sulfát (0,25 mg s.c.), pokud není z klinického hlediska kontraindikován (viz bod
4.8
).
Zvýšené opatrnosti je třeba při léčbě pacientů s astmatem. Vyskytne-li se u pacienta akutní cholinergní syndrom, doporučuje se nasadit profylakticky atropin sulfát a následně podat irinotekan.
Onemocnění dýchacího systému
Během léčby irinotekanem byly méně často pozorovány stavy s plicní infiltrací naznačující výskyt intersticiálního plicního onemocnění. To může být fatální. Mezi možné rizikové faktory spojené se vznikem intersticiálního plicního onemocnění patří použití toxických pulmonárních léčivých přípravků, radioterapie a použití růstových faktorů. Pacienti s rizikovými faktory mají být pozorně sledováni před začátkem léčby irinotekanem a během ní.
Extravazace
Přestože není známo, že irinotekan způsobuje tvorbu puchýřků, je nutné postupovat s opatrností, aby se zabránilo extravazaci a místo vpichu infuze je také třeba sledovat možný výskyt známek zánětu. Pokud dojde k extravazaci, doporučuje se místo opláchnout a chladit ledem.
Srdeční poruchy
Ischemie myokardu byly pozorovány po léčbě irinotekanem především u pacientů se základním srdečním onemocněním, dalšími známými rizikovými faktory srdečního onemocnění nebo u pacientů, kteří dříve podstoupili cytotoxickou chemoterapii (viz bod
4.8
Nežádoucí účinky).
Proto je nutné pacienty se známými rizikovými faktory důkladně sledovat a je třeba učinit opatření ke snížení veškerých ovlivnitelných rizikových faktorů (např. kouření, hypertenze a hyperlipidemie).
Imunosupresivní účinky / zvýšená citlivost na infekce
Podávání živých nebo oslabených vakcín pacientům s oslabenou imunitou v důsledku užívání chemoterapeutik, včetně irinotekanu, může mít za následek vážné nebo i fatální infekce. Pacienti, kterým je podáván irinotekan tedy nesmí být živými vakcínami očkováni. Usmrcené nebo inaktivované vakcíny podávat lze; nicméně odpověď na tyto vakcíny může být snížená.
Starší pacienti
Vzhledem ke zvýšené četnosti snížení biologických funkcí u starších pacientů, například jaterní funkce, je nutné při úpravě dávky irinotekanu u této populace postupovat s větší opatrností (viz bod
4.2
).
Chronické zánětlivé onemocnění střev a/nebo střevní obst rukc e
Pacienti se irinotekanem smějí léčit až po vyřešení ileózního stavu. (viz bod
4.3
).
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Klinické studie u této skupiny pacientů nebyly provedeny (viz bod
4.2
a bod 5.2).
Ost atní
Vzhledem k tomu, že léčivo obsahuje sorbitol, není vhodné pro pacienty s dědičnou nesnášenlivostí fruktózy. Ve vzácných případech se u pacientů, u kterých se projevila dehydratace v souvislosti s průjmem a/nebo zvracením, případně sepsí, vyskytla porucha funkce ledvin, hypotenze nebo cirkulační kolaps.
Během léčby a nejméně tři měsíce po jejím skončení je nutné používat účinnou metodu antikoncepce (viz bod
4.6
).
Je třeba se vyhnout současnému podávání irinotekanu se silným inhibitorem (např. ketokonazol) nebo induktorem (např. rifampicin, karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, třezalka tečkovaná) cytochromu P450 3A4 (CYP3A4), protože to může ovlivnit metabolismus irinotekanu (viz bod
4.5
)