Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
AIFA
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, inhibitory proteinkináz, ATC kód: L01EX08 Mechanismus účinku
Lenvatinib je inhibitor receptorové tyrosinkinázy (RTK), který selektivně inhibuje kinázovou aktivitu receptorů pro vaskulární endoteliální růstový faktor VEGFR1 (FLT1), VEGFR2 (KDR) a VEGFR3 (FLT4), kromě jiných RTK souvisejících s proangiogenní a onkogenní dráhou, včetně receptorů pro růstový faktor pro fibroblasty FGFR1, 2, 3 a 4, receptoru pro růstový faktor pro krevní destičky PDGFRα, KIT a RET. V modelech syngenních myších nádorů snižoval lenvatinib počet makrofágů asociovaných s nádory, zvyšoval počet aktivovaných cytotoxických T-buněk a ve srovnání se samotnou léčbou prokazoval v kombinaci s monoklonální protilátkou proti PD-1 větší protinádorovou aktivitu.
Kombinace lenvatinibu a everolimu vykazovala zvýšenou antiangiogenní a protinádorovou aktivitu, prokázanou sníženou proliferací lidských endoteliálních buněk, tvorbou tubulů a signalizací VEGF
in vitro a větší zmenšení objemu nádoru u myších xenograftových modelů lidského karcinomu ledvin, než každá látka samostatně.
Přestože mechanismus účinku pro hypertenzi nebyl studován přímo s lenvatinibem, předpokládá se, že je zprostředkován inhibicí VEGFR2 v endoteliálních buňkách cév. Podobně přestože nebyl přímo studován, se předpokládá, že mechanismus účinku pro proteinurii je zprostředkován down regulací VEGFR1 a VEGFR2 v podocytech glomerulu.
Mechanismus účinku pro hypotyreózu není zcela objasněn.
Mechanismus účinku kombinace lenvatinibu a everolimu související se zhoršováním hypercholesterolemie nebyl přímo studován a není plně objasněn.
Ačkoliv neproběhly konkrétní studie, předpokládá se, že mechanismus účinku kombinace lenvatinibu a everolimu související se zhoršováním průjmu je zprostředkován poruchou funkce střeva související s mechanismy účinku jednotlivých léčiv – inhibicí VEGF/VEGFR a c-KIT lenvatinibem a inhibicí mTOR/NHE3 everolimem.
Klinická účinnost a bezpečnost
První linie léčby pacientů s RCC (v kombinaci s pembrolizumabem)
Účinnost lenvatinibu v kombinaci s pembrolizumabem byla hodnocena ve studii 307 (CLEAR), multicentrické, otevřené, randomizované studii, které se účastnilo 1069 pacientů v první linii léčby s pokročilým RCC s komponentou ze světlých buněk zahrnující další histologické znaky, jako
sarkomatoidní a papilární varianty. Pacienti byli zařazeni bez ohledu na stav nádorové exprese PD-L1. Pacienti s aktivním autoimunitním onemocněním nebo onemocněním, které vyžadovalo imunosupresi, byli ze studie vyloučeni. Randomizace byla stratifikována podle geografického regionu (Severní Amerika a západní Evropa vs. „zbytek světa“) a prognostických skupin podle MSKCC (Memorial Sloan Kettering Cancer Center) (dobrá, střední a špatná prognóza).
Pacienti byli randomizováni k užívání lenvatinibu 20 mg perorálně jednou denně v kombinaci
s pembrolizumabem v dávce 200 mg intravenózně každé 3 týdny (n = 355), k užívání lenvatinibu 18 mg perorálně jednou denně v kombinaci s everolimem v dávce 5 mg perorálně jednou denně (n =
357) nebo k užívání sunitinibu v dávce 50 mg perorálně jednou denně po dobu 4 týdnů, poté 2 týdny bez léčby (n =357). Všichni pacienti v rameni s lenvatinibem a pembrolizumabem obdrželi úvodní dávku lenvatinibu 20 mg perorálně jednou denně. Medián doby prvního snížení dávky lenvatinibu byl 1,9 měsíců. Medián průměrné denní dávky lenvatinibu byl 14 mg. Léčba pokračovala do nepřijatelné toxicity nebo progrese onemocnění na základě hodnocení zkoušejícím a potvrzení výborem IRC (independent radiologic review committee) podle kritérií RECIST 1.1 (Response Evaluation Criteria in Solid Tumours Version 1.1). Podávání lenvatinibu s pembrolizumabem bylo povoleno nad rámec progrese onemocnění definované podle RECIST, pokud byl pacient klinicky stabilní a podle názoru zkoušejícího měla léčba klinický přínos. Léčba pembrolizumabem pokračovala maximálně 24 měsíců, avšak léčba lenvatinibem mohla pokračovat déle než 24 měsíců. Hodnocení stavu nádoru se provádělo na počátku a poté každých 8 týdnů.
Charakteristika studijní populace (355 pacientů v rameni s lenvatinibem a pembrolizumabem a
357 v rameni se sunitinibem) byla následující: medián věku byl 62 let (rozmezí: 29 až 88 let); 41 % bylo ve věku 65 let nebo starších, 74 % byli muži; 75 % běloši, 21 % Asiaté, 1 % černoši a 2 % jiné rasy, 17 % a 83 % pacientů mělo na počátku KPS 70 až 80 a 90 až 100, distribuce pacientů na základě rizikových kategorií podle IMDC (International Metastatic RCC Database Consortium) byla 33 % pacientů s dobrým rizikovým profilem, 56 % se středním a 10 % se špatným rizikovým profilem a na základě prognostických skupin podle MSKCC mělo 27 % pacientů dobrou prognózou, 64 % střední a 9 % špatnou prognózu. Metastazující onemocnění bylo přítomné u 99 % pacientů a lokálně pokročilé onemocnění u 1 % pacientů. Častými místy metastáz u pacientů byly plíce (69 %), lymfatické uzliny (46 %) a kosti (26 %).
Primárním ukazatelem účinnosti bylo přežití bez progrese onemocnění (progression free survival, PFS) na základě kritérií RECIST 1.1 podle IRC. Klíčové sekundární ukazatele účinnosti zahrnovaly celkové přežití (overall survival, OS) a výskyt objektivních odpovědí (objective response rate, ORR). Lenvatinib v kombinaci s pembrolizumabem prokázal ve srovnání se sunitinibem statisticky významné zlepšení PFS, OS a ORR při předem specifikované průběžné analýze (konečná analýza pro PFS).
Medián PFS pro lenvatinib v kombinaci s pembrolizumabem dosáhl 23,9 měsíce (95% CI: 20,8; 27,7) v porovnání s 9,2 měsíce (95% CI: 6,0; 11,0) pro sunitinib, přičemž HR bylo 0,39 (95% CI: 0,32;
0,49; hodnota p < 0,0001). Pro OS bylo HR 0,66 (95% CI: 0,49; 0,88; hodnota p 0,0049) s mediánem doby následného sledování OS 26,5 měsíce a mediánem doby léčby lenvatinibem v kombinaci
s pembrolizumabem 17,0 měsíce. ORR u lenvatinibu v kombinaci s pembrolizumabem bylo 71 % (95% CI: 66; 76) versus 36 % (95% CI: 31; 41; hodnota p < 0,0001) pro sunitinib. Výsledky účinnosti pro PFS, OS a ORR v protokolem specifikované konečné analýze (medián doby následného sledování 49,4 měsíce) jsou uvedeny v tabulce 5, na obrázku 1 a obrázku 2. Výsledky PFS byly konzistentní napříč předem specifikovanými podskupinami, prognostickými skupinami podle MSKCC a stavu nádorové exprese PD-L1. Výsledky účinnosti na základě prognostických skupin podle MSKCC jsou uvedeny v tabulce 6.
Konečná analýza OS nebyla upravena tak, aby objasňovala následné terapie, přičemž následnou terapii anti-PD-1/PD-L1 dostávalo v rameni se sunitinibem 195/357 pacientů (54,6 %) a v rameni
s lenvatinibem v kombinaci s pembrolizumabem 56/355 pacientů (15,8 %).
Tabulka 5 Výsledky hodnocení účinnosti u karcinomu ledvin podle IRC ve studii CLEAR
Lenvatinib 20 mgs pembrolizumabem 200 mg n = 355
Sunitinib 50 mgn = 357
Přežití bez progrese onemocnění (PFS)*
Počet příhod, n (%)
207 (58 %)
214 (60 %)
Medián PFS v měsících (95% CI)
a
23,9 (20,8; 27,7)
9,2 (6,0; 11,0)
Poměr rizik (95% CI)
b,
c
0,47 (0,38; 0,57)
Hodnota p
c
< 0,0001
Tabulka 5 Výsledky hodnocení účinnosti u karcinomu ledvin podle IRC ve studii CLEAR
Lenvatinib 20 mgs pembrolizumabem 200 mg n = 355
Sunitinib 50 mgn = 357
Celkové přežití (OS)
Počet úmrtí, n (%)
149 (42 %)
159 (45 %)
Medián OS v měsících (95% CI)
a
53,7 (48,7; NE)
54,3 (40,9, NE)
Poměr rizik (95% CI)
b,
c
0,79 (0,63; 0,99)
Hodnota p
c
0,0424
Výskyt objektivních odpovědí (potvrzených)
Výskyt objektivních odpovědí, n (%)
253 (71,3 %)
131 (36,7 %)
(95% CI)
(66,6; 76,0)
(31,7; 41,7)
Počet úplných odpovědí (CR), n (%)
65 (18,3 %)
17 (4,8 %)
Počet částečných odpovědí (PR), n (%)
188 (53,0 %)
114 (32 %)
Hodnota p
d
< 0,0001
Trvání odpovědí
a
Medián v měsících (rozmezí)
26,7 (1,64+; 55,92+)
14,7 (1,64+; 54,08+)
Hodnocení nádoru bylo založeno na kritériích RECIST 1.1; pouze potvrzené odpovědi jsou použity pro hodnocení ORR.Datum uzávěrky údajů (DCO) = 31. července 2022 CI = interval spolehlivosti; NE= neodhadnutelné* Primární analýza PFS zahrnovala cenzorování nové protinádorové léčby. Výsledky PFS s a bez cenzorování nové protinádorové léčby byly konzistentní.(odds ratio: 3,84 (95% CI: 2,81; 5,26), hodnota p < 0,0001).
Kvartily jsou odhadovány Kaplan-Meierovou metodou.
Poměr rizik je vypočten pomocí Coxova modelu proporcionálních rizik zahrnující léčebnou skupinu jako faktor; Efronova metoda je použita pro vazby.
Stratifikováno podle geografického regionu (Region 1: západní Evropa a Severní Amerika, Region 2: zbytek světa) a prognostických skupin podle MSKCC (dobrá, střední a špatná) v IxRS. Nominální oboustranná hodnota p na základě stratifikovaného log-rank testu.
Nominální oboustranná hodnota p na základě stratifikovaného Cochran-Mantel-Haenszelova (CMH) testu. V dřívější předem specifikované finální analýze ORR (medián doby následného sledování 17,3 měsíců) byla statisticky významná superiorita dosažena u ORR srovnávající lenvatinib a pembrolizumab se sunitinibem
1.0
0.9
0.8
0.7
0.6
0.5
0.4
0.3
0.2
0.1
0
Medián (měsíce) Míra PFS ve 24 Míra PFS ve 36 HR (95% CI) měsících měsících (95% CI)
Levantinib+ Prembrolizumab 23,9 (20,8; 27,7) 49 % 37 % 0,47
Sunitib 9,2 (6,0; 11,0) 23 % 18 % (0,38; 0,57)
0
6
12
18
24
30
Čas (měsíce)
36
42
48
54
60
Počet pacientů v riziku:
Levantinib+ 355
Prembrolizumab
Sunitib
357
Pravděpodobnost přežití
Obrázek 1 Kaplan-Meierovy křivky přežití bez progrese onemocnění ve studii CLEAR
276
213
161
128
99
81
49
25
4
0
145
85
59
41
30
23
12
7
1
0
DCO: 31. července 2022
*Na základě aktualizované analýzy PFS provedené v době protokolem specifikované konečné analýzy OS.
1.0
0.9
0.8
0.7
0.6
0.5
0.4
0.3
0.2
0.1
0
Medián (měsíce) Míra OS ve 24 Míra OS ve 36 HR (95% CI) měsících měsících (95% CI)
Levantinib+ Prembrolizumab 53,7 (48,7; NE) 80 % 66 % 0,79
Sunitib 54,3 (40,9; NE) 70 % 60 % (0,63; 0,99)
0
6
12
18
24
30
36
42
48
54
60
66
Čas (měsíce)
Počet pacientů v riziku:
Levantinib+ 355
Prembrolizumab
Sunitib
357
Pravděpodobnost přežití
Obrázek 2 Kaplan-Meierovy křivky celkového přežití ve studii CLEAR*
338
313
296
269
245
216
158
177
34
5
0
308
264
242
226
208
188
145
108
33
3
0
NE = neodhadnutelné.
DOC: 31. července 2022
*Na základě protokolem specifikované konečné analýzy OS
Studie CLEAR nebyla prováděna s cílem vyhodnotit účinnost v jednotlivých podskupinách. V tabulce 6 jsou shrnuta měřítka účinnosti na základě prognostických skupin podle MSKCC z konečné analýzy OS s mediánem doby následného sledování 49,4 měsíce.
Tabulka 6 Výsledky hodnocení účinnosti ve studii CLEAR na základě prognostických skupin podle MSKCC
Lenvatinib + Pembrolizumab(n = 355)
Sunitinib (n = 357)
Lenvatinib + Pembrolizumab vs.Sunitinib
Počet pacientů
Počet příhod
Počet pacientů
Počet příhod
Přežití bez progrese onemocnění (PFS) podle IRC
a
PFS HR (95% CI)
Dobrá
96
56
97
65
0,46 (0,32; 0,67)
Střední
227
129
228
130
0,51 (0,40; 0,65)
Špatná
32
22
32
19
0,18 (0,08; 0,42)
Celkové přežití (OS)
a
OS HR (95% CI)
Dobrá
96
27
97
31
0,89 (0,53; 1,50)
Střední
227
104
228
108
0,81 (0,62; 1,06)
Špatná
32
18
32
20
0,59 (0,31; 1,12)
a Medián doby následného sledování 49,4 měsíce (datum uzávěrky údajů – 31. července 2022)
Otevřená jednoramenná studie fáze 2
Jsou k dispozici dodatečná data z otevřené jednoramenné studie fáze 2 KEYNOTE-B61 lenvatinibu (20 mg jednou denně) v kombinaci s pembrolizumabem (400 mg každých 6 týdnů) pro pacienty
s pokročilým nebo metastazujícím RCC v první linii léčby s histologií jiných než světlých buněk
(n = 158), včetně 59 % papilárních buněk, 18 % chromofobních buněk, 4 % buněk s chromozomální translokací, 1 % medulárních buněk, 13 % neklasifikovaných buněk a 6 % ostatních buněk. ORR byl 50,6 % (95% CI (42,6; 58,7)) a medián trvání odpovědi byl 19,5 měsíce (95% CI 15,3; NR).
Léčba pacientů s RCC v druhé linii (v kombinaci s everolimem)
Multicentrická, randomizovaná, otevřená klinická studie 205 byla provedena za účelem stanovení bezpečnosti a účinnosti lenvatinibu podávaného samostatně nebo v kombinaci s everolimem
u pacientů s neresekovatelným pokročilým nebo metastazujícím RCC. Studie se skládala
z části fáze 1b zjištění dávky a z části fáze 2. Fáze 1b zahrnovala 11 pacientů, kteří užívali kombinaci 18 mg lenvatinibu a 5 mg everolimu. Do části fáze 2 bylo zahrnuto celkem 153 pacientů
s neresekovatelným pokročilým nebo metastazujícím RCC po 1 předcházející léčbě cílené na VEGF. Celkem 62 pacientů užívalo kombinaci lenvatinibu a everolimu v doporučené dávce. U pacientů bylo mimo jiné vyžadováno, aby měli histologicky potvrzený RCC převážně ze světlých buněk, radiografický průkaz progrese onemocnění podle kritérií RECIST 1.1), jednu předcházející léčbu cílenou na VEGF a skóre (Performance Status, PS) ECOG (Eastern Cooperative Oncology Group) hodnoty 0 nebo 1.
Pacienti byli v poměru 1:1:1 náhodně rozřazeni do jedné ze tří skupin: 18 mg lenvatinibu a 5 mg everolimu, 24 mg lenvatinibu nebo 10 mg everolimu. Pacienti byli stratifikování podle hladiny hemoglobinu (≤ 13 g/dl vs. > 13 g/dl pro muže a ≤ 11,5 g/dl vs. > 11,5 g/dl pro ženy) a korigované hladiny vápníku v séru (≥ 10 mg/dl vs. < 10 mg/dl). Medián průměrné denní dávky ve skupině
s kombinací byl 13,5 mg lenvatinibu (75,0 % zamýšlené dávky 18 mg) a 4,7 mg everolimu (93,6 % zamýšlené dávky 5 mg) na pacienta. Konečná úroveň dávky pro pacienty ve skupině s kombinací byla 18 mg u 29 % pacientů, 14 mg u 31 % pacientů, 10 mg u 23 % pacientů, 8 mg u 16 % pacientů a 4 mg u 2 % pacientů.
Ze 153 náhodně rozdělených pacientů bylo 73 % mužů, medián věku byl 61 let, 37 % bylo ve věku 65 let a starších, 7 % bylo ve věku 75 let a starších a 97 % bylo europoidního etnického původu.
Metastázy byly přítomny u 95 % pacientů a neresekovatelné pokročilé stadium onemocnění bylo přítomno u 5 %. Všichni pacienti měli výchozí skóre ECOG o hodnotě 0 (55 %) nebo 1 (45 %)
s podobným rozložením ve všech třech skupinách. Špatný rizikový profil podle MSKCC (Memorial Sloan Kettering Cancer) byl pozorován u 39 % pacientů ve skupině užívající lenvatinib a everolimus,
44 % ve skupině užívající lenvatinib a 38 % ve skupině užívající everolimus. Špatný rizikový profil podle IMDC (International mRCC Database Consortium) byl pozorován u 20 % pacientů ve skupině užívající lenvatinib a everolimus, u 23 % pacientů ve skupině užívající lenvatinib a u 24 % pacientů ve skupině s everolimem. Medián doby od diagnózy do podání první dávky byl 32 měsíců ve skupině léčené lenvatinibem a everolimem, 33 měsíců ve skupině léčené lenvatinibem a 26 měsíců ve skupině léčené everolimem. Všichni pacienti byli předtím léčeni 1 inhibitorem VEGF; 65 % sunitinibem, 23 % pazopanibem, 4 % tivozanibem, 3 % bevacizumabem, 2 % sorafenibem a 2 % axitinibem.
Primárním ukazatelem účinnosti, založeným na hodnocení odpovědi tumoru řešitelem, bylo přežití bez progrese onemocnění (PFS) u skupiny užívající lenvatinib a everolimus vs. skupiny užívající everolimus a u skupiny užívající lenvatinib vs. skupiny užívající everolimus. Dalšími ukazateli účinnosti byly celkové přežití (OS) a řešitelem hodnocený výskyt objektivních odpovědí (ORR).
Hodnocení tumoru byla provedena podle kritérii RECIST 1.1.
Skupina užívající lenvatinib a everolimus vykazovala statisticky signifikantní a klinicky významné zlepšení PFS ve srovnání se skupinou užívající everolimus (viz tabulka 7 a obrázek 3). Na základě výsledků post-hoc exploratorní analýzy u omezeného počtu pacientů v každé podskupině byl pozitivní účinek na PFS pozorován nezávisle na tom, jaký inhibitor VEGF byl použit v předchozí terapii: sunitinib (poměr rizik [HR] = 0,356 [95% CI: 0,188; 0,674] nebo jiné terapie (HR = 0,350 [95% CI: 0,148; 0,828]). Skupina užívající lenvatinib také vykazovala zlepšení PFS ve srovnání se skupinou užívající everolimus. Celkové přežití bylo delší ve skupině užívající lenvatinib a everolimus (viz tabulka 7 a obrázek 4). Studie neměla za cíl analyzovat celkové přežití.
Účinek léčby kombinací na PFS a ORR byl také potvrzen retrospektivním nezávislým post-hoc zaslepeným přezkoumáním snímků. Skupina užívající lenvatinib a everolimus vykazovala statisticky signifikantní a klinicky významné zlepšení PFS ve srovnání se skupinou užívající everolimus.
Výsledky ORR se shodovaly s hodnocením řešitele, 35,3 % ve skupině užívající lenvatinib
a everolimus s jednou úplnou odpovědí a 17 částečnými odpověďmi; žádný pacient neměl objektivní odpověď ve skupině užívající everolimus (P < 0,0001) ve prospěch skupiny užívající lenvatinib
a everolimus.
Tabulka 7 Výsledky hodnocení účinnosti po jedné předchozí léčbě cílené na VEGF ve studii 205 RCC
lenvatinib 18 mg + everolimus 5 mg (n=51)
lenvatinib 24 mg (n=52)
everolimus 10 mg (n=50)
Přežití bez progrese onemocnění (PFS)
a
dle hodnocení řešitele
Medián PFS v měsících (95% CI)
14,6 (5,9; 20,1)
7,4 (5,6; 10,2)
5,5 (3,5; 7,1)
Poměr rizik (99% CI)
b
lenvatinib + everolimus vs. everolimus
0,40 (0,24; 0,67)
-
-
Hodnota plenvatinib + everolimus vs. everolimus
0,0005
-
-
Přežití bez progrese onemocnění (PFS)
a
dle retrospektivního nezávislého post-hoc hodnocení
Medián PFS v měsících (95% CI)
12,8 (7,4; 17,5)
9,0 (5,6; 10,2)
5,6 (3,6; 9,3)
Poměr rizik (95% CI)
b
lenvatinib + everolimus vs. everolimus
0,45 (0,26; 0,79)
-
-
Hodnota plenvatinib + everolimus vs. Everolimus
0,003
-
-
Celkové přežití
c
Počet případů úmrtí, n (%)
32 (63)
34 (65)
37 (74)
Medián celkového přežití, v měsících (95% CI)
25,5 (16,4; 32,1)
19,1 (13.6; 26,2)
15,4 (11,8; 20,6)
Poměr rizik (95% CI)
b
lenvatinib + everolimus vs. everolimus
0,59 (0,36, 0,97)
-
-
lenvatinib 18 mg + everolimus 5 mg(n=51)
lenvatinib 24 mg(n=52)
everolimus 10 mg(n=50)
Výskyt objektivních odpovědí n (%) dle hodnocení řešitele
Úplné odpovědi
1 (2)
0
0
Částečné odpovědi
21 (41)
14 (27)
3 (6)
Výskyt objektivních odpovědí
22 (43)
14 (27)
3 (6)
Stabilní onemocnění
21 (41)
27 (52)
31 (62)
Doba trvání odpovědi, měsíce, medián (95% CI)
13,0 (3,7; NE)
7,5 (3,8; NE)
8,5 (7,5; 9,4)
Hodnocení tumoru bylo založeno na kritériích RECIST 1.1. Datum uzávěrky údajů = 13. června 2014
Procenta jsou vypočtena pomocí celkového počtu pacientů v úplném analyzovaném souboru v odpovídající léčené skupině.
CI = interval spolehlivosti; NE = neodhadnutelné
aBodové odhady jsou vypočteny pomocí Kaplan-Meierovy metody; 95% CI vycházejí z Greenwoodova vzorce s využitím log-log transformace.
bStratifikovaný poměr rizik je vypočten pomocí stratifikovaného regresního Coxova modelu zahrnujícího léčbu jako kovarianční faktor a hemoglobin a korigovanou hladinu vápníku v séru jako strata. Efronova metoda byla použita pro korekci událostí probíhajících ve stejném čase.
cDatum uzávěrky údajů = 31. července 2015
1.0
0.8
Medián (měsíce) (95% CI)
Lenvatinib (18 mg) + Everolimus (5 mg) Lenvatinib (24 mg)
Everolimus (10 mg)
14,6 (5,9, 20,1)
7,4 (5,6, 10,2)
5,5 (3,5, 7,1)
0.6
0.4
0.2
Lenvatinib(18 mg) + Everolimus(5 mg) vs Everolimus(10 mg): HR (95% CI): 0,40 (0,24, 0,67)
Log-rank test: = 0,0005
0.0
0
3
6
9
12
15
18
21
24
Čas (měsíce)
Počet pacientů v riziku:
L(18 mg + E
(5 mg) L(24 mg)
E(10 mg)
51
52
41
41
27
29
23
20
16
11
10
6
50
29
15
11
7
3
5
4
1
1
1
0
0
0
L(18 mg) + E(5 mg) = Lenvatinig 18 mg + Everolimus 5 mg; L(24 mg) = Lenvatinib 24; E(10 mg)=Everolimus 10 mg Datum uzávěrky údajů: 13. června 2014
Přežití bez progrese onemocnění
Obrázek 3 Kaplan-Meierova křivka přežití bez progrese onemocnění (hodnocení řešitele)
Pravděpodobnost přežití
Obrázek 4 Kaplan-Meierova křivka celkového přežití
6
9
12
15
18
21
24
27
30
33
36
39
42
Čas (měsíce)
46
44
37
35
32
30
26
17
11
7
2
0
0
45
42
37
31
28
23
19
12
7
3
2
1
0
42
38
30
27
20
17
13
10
9
5
1
0
0
1.0
0.8
Medián (měsíce) (95% CI)
Lenvatinib (18 mg) + Everolimus (5mg) Levatinib (24 mg)
Everolimus (10 mg)
25,5 (16,4, 32,1)
19,1 (13,6, 26,2)
15,4 (11,8, 20,6)
0.6
0.4
0.2
Lenvatinib(18 mg) + Everolimus (5 mg) vs Everolimus (10 mg): HR (95% CI): 0,59 (0,36, 0,97)
0.0
0
3
Počet pacientů v riziku:
L(18 mg + E
(5 mg) L(24 mg)
E(10 mg)
51
52
50
48
50
46
L(18 mg) + E(5 mg) = Lenvatinib 18 mg + Everolimus 5 mg; L(24 mg) = Lenvatinib 24; E(10 mg) = Everolimus 10 mg Datum uzávěrky údajů: 31. července 2015
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s lenvatinibem u jedné nebo více podskupin pediatrické populace při léčbě karcinomu ledvin (RCC) (informace o použití u dětí viz bod
4.2
).
Pediatrické studie
Ve dvou otevřených studiích byla hodnocena, ale nikoliv stanovena účinnost lenvatinibu (další informace o pediatrické populaci viz také SmPC přípravku Lenvima, bod 5.1):
Studie 216 byla multicentrická otevřená jednoramenná studie fáze 1/2 k určení bezpečnosti, snášenlivosti a protinádorové aktivity lenvatinibu podávaného v kombinaci s everolimem
u pediatrických pacientů (a mladých dospělých ve věku ≤ 21 let) s relabujícími nebo refrakterními solidními nádory, včetně nádorů CNS. Zařazeno a léčeno bylo celkem 64 pacientů. Ve fázi 1 (stanovení dávkování kombinací léčiv) bylo zařazeno a léčeno 23 pacientů: 5 na úrovni dávky –1 (lenvatinib 8 mg/m
2
a everolimus 3 mg/m
2
) a 18 na úrovni dávky 1 (lenvatinib 11 mg/m
2
a everolimus 3 mg/m
2
). Doporučená dávka kombinace byla lenvatinib 11 mg/m
2
a everolimus 3 mg/m
2
jednou denně. Ve fázi 2 (rozšířená kohorta pacientů léčených kombinací léčiv) bylo zařazeno a doporučenou dávkou léčeno 41 pacientů v následujících kohortách: Ewingův sarkom (EWS, n = 10), rhabdomyosarkom (RMS, n = 20) a gliom s vysokým stupněm malignity (HGG, n = 11). Primárním parametrem hodnocení účinnosti byl výskyt objektivní odpovědi (ORR) v 16. týdnu u hodnotitelných pacientů na základě hodnocení zkoušejícího za použití RECIST v1.1 nebo RANO (pro pacienty
s HGG). V kohortách EWS a HGG nebyly pozorovány žádné objektivní odpovědi; 2 částečné odpovědi (PR) byly pozorovány v kohortě RMS pro ORR v 16. týdnu o hodnotě 10 % (95% CI: 1,2; 31,7).
Studie 231 je multicentrická otevřená studie „basket“ fáze 2 k hodnocení protinádorové aktivity a bezpečnosti lenvatinibu u dětí, dospívajících a mladých dospělých ve věku od 2 do ≤ 21 let
s relabujícími nebo refrakterními solidními nádory, včetně EWS, RMS a HGG. Celkem 127 pacientů bylo zařazeno a léčeno doporučenou dávkou lenvatinibu (14 mg/m
2
) v následujících kohortách: EWS (n = 9), RMS (n = 17), HGG (n = 8) a další solidní nádory (n = 9 pro difúzní středočarový gliom,
meduloblastom a ependymom; všechny další solidní nádory n = 66). Primárním parametrem hodnocení účinnosti byl ORR v 16. týdnu u hodnotitelných pacientů na základě hodnocení zkoušejícího za použití RECIST v1.1 nebo RANO (pro pacienty s HGG). Žádné objektivní odpovědi nebyly pozorovány u pacientů s HGG, difúzním středočarovým gliomem, meduloblastomem a ependymomem. Dvě PR byly pozorovány v 16 týdnu v kohortě EWS o hodnotě 22,2 % (95% CI: 2,8; 60,0) a v kohortě RMS o hodnotě 11,8 % (95% CI: 1,5; 36,4). Pět PR (u pacientů se synoviálním sarkomem [n = 2], kaposiformním hemangioendoteliomem [n = 1], Wilmsovým tumorem / nefroblastomem [n = 1] a světlobuněčným karcinomem [n = 1]) bylo pozorováno mezi všemi dalšími solidními nádory na ORR v 16. týdnu o hodnotě 7,7 % (95% CI: 2,5; 17,0).
⚠️ Upozornění
Hypertenze
U pacientů léčených lenvatinibem byla hlášena hypertenze, která se obvykle objevovala v počáteční fázi léčby (viz bod
4.8
). Před zahájením léčby lenvatinibem je nutné zajistit adekvátní kontrolu krevního tlaku a, pokud je známo, že pacient má hypertenzi, má být takový pacient léčen stabilní dávkou antihypertenziv po dobu alespoň 1 týdne před léčbou lenvatinibem. Byly hlášeny závažné komplikace nedostatečně kontrolované hypertenze, včetně aortální disekce. Je důležité včasné zjištění a účinná léčba hypertenze, aby byla minimalizována potřeba přerušit léčbu a snížit dávku lenvatinibu. S podáváním antihypertenziv se má začít, jakmile je potvrzen zvýšený krevní tlak. Krevní tlak je třeba
sledovat po 1 týdnu léčby lenvatinibem, následně každé 2 týdny po dobu prvních 2 měsíců a poté jednou za měsíc. Výběr antihypertenzní léčby má být přizpůsoben klinické situaci pacienta a má probíhat podle standardní lékařské praxe. U pacientů, kteří byli dříve normotenzní, se má při zjištění zvýšeného krevního tlaku začít s monoterapií jednou ze tříd antihypertenziv. U pacientů, kteří již užívají antihypertenzní léčivý přípravek, je možné zvýšit dávku užívaného léčiva nebo, pokud je to vhodné, lze přidat jedno léčivo nebo více léčiv z jiné třídy antihypertenziv. V případě potřeby zahajte léčbu hypertenze postupem doporučeným v tabulce 3.
Tabulka 3 Doporučený postup léčby hypertenze
Hodnota krevního tlaku (TK)
Doporučený postup
Systolický TK ≥ 140 mmHg až < 160 mmHg nebo diastolický TK ≥ 90 mmHg až < 100 mmHg
Pokračujte v podávání lenvatinibu a zahajte anihypertenzní léčbu, nebyla-li již zahájena.NEBOPokračujte v podávání lenvatinibu a zvyšte dávku stávající antihypertenzní léčby nebo zahajte léčbu dalšími antihypertenzivy.
Systolický TK ≥ 160 mmHg nebo diastolický TK ≥ 100 mmHgnavzdory optimální léčbě antihypertenzivy
≤ 95 mmHg a pacient bude užívat stabilní dávku antihypertenzní léčby po dobu minimálně 48 hodin, obnovte léčbu lenvatinibem ve snížené dávce (viz bod
4.2
).
Život ohrožující stavy (maligní hypertenze, neurologický deficit nebo hypertenzní krize)
Je indikována okamžitá intervence. Přerušte podávání lenvatinibu a zahajte odpovídající léčbu.
Přerušte léčbu lenvatinibem.
Bude-li systolický TK ≤ 150 mmHg a diastolický TK
Aneurysmata a arteriální disekce
Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertenze může přispět k tvorbě aneurysmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou hypertenze nebo aneurysma v anamnéze, se má před zahájením užívání přípravku lenvatinib toto riziko pečlivě zvážit.
Ženy ve fertilním věku
Ženy ve fertilním věku musí během léčby lenvatinibem a ještě jeden měsíc po jejím ukončení používat vysoce účinnou antikoncepci (viz bod
4.6
). V současné době není známo, zda lenvatinib v kombinaci s perorální antikoncepcí zvyšuje riziko tromboembolických příhod.
Proteinurie
U pacientů léčených lenvatinibem byla hlášena proteinurie, která se obvykle objevovala v počáteční fázi léčby (viz bod
4.8
). Je třeba pravidelně sledovat množství bílkovin v moči. Bude-li testovací proužek indikovat proteinurii ≥ 2+, může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit (viz bod
4.2
). U pacientů léčených lenvatinibem byly hlášeny případy nefrotického syndromu. Léčba lenvatinibem se má ukončit v případě nefrotického syndromu.
Porucha funkce ledvin a renální selhání
U pacientů léčených lenvatinibem byla hlášena porucha funkce ledvin a renální selhání (viz bod
4.8
). Primárním identifikovaným rizikovým faktorem byla dehydratace a/nebo hypovolemie následkem gastrointestinální toxicity. Gastrointestinální toxicitu je třeba aktivně léčit, aby se snížilo riziko rozvoje poruchy funkce ledvin nebo renálního selhání. U pacientů užívajících léčiva působící na renin-angiotenzin aldosteronový systém je zapotřebí dbát opatrnosti vzhledem k možnému vyššímu riziku akutního renálního selhání při kombinované léčbě. Může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit (viz bod
4.2
).
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin je nutné počáteční dávku lenvatinibu upravit (viz body
4.2
a
5.2
).
Srdeční dysfunkce
U pacientů léčených lenvatinibem bylo hlášeno srdeční selhání (< 1 %) a snížená ejekční frakce levé srdeční komory (viz bod
4.8
). U pacientů je nutné sledovat klinické příznaky nebo známky srdeční dekompenzace, neboť může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit (viz bod
4.2
).
Syndrom posteriorní reverzibilní encefalopatie (posterior reversible encephalopathy syndrome – PRES) / syndrom okcipitální reverzibilní leukoencefalopatie (reversible posterior leucoencephalopathy syndrome – RPLS)
U pacientů léčených lenvatinibem byl hlášen PRES (rovněž známý jako RPLS) (< 1 %; viz bod
4.8
). PRES je neurologická porucha, která se může projevovat bolestmi hlavy, záchvaty křečí, letargií, zmateností, změněnou mentální funkcí, slepotou a jinými poruchami vidění nebo neurologickými poruchami. Může být přítomna lehká až těžká hypertenze. Pro potvrzení diagnózy PRES je nutné vyšetření pomocí magnetické rezonance. Je nutné zajistit adekvátní kontrolu krevního tlaku (viz
bod 4.4, Hypertenze). U pacientů se známkami nebo příznaky PRES může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit (viz bod
4.2
).
Hepatotoxicita
Nežádoucí účinky související s játry, které byly nejčastěji hlášeny u pacientů léčených lenvatinibem, zahrnovaly zvýšení alaninaminotransferázy, zvýšení aspartátaminotransferázy a zvýšení bilirubinu
v krvi. U pacientů léčených lenvatinibem bylo hlášeno selhání jater a akutní hepatitida (< 1 %; viz bod
4.8
). Případy selhání jater byly zpravidla hlášeny u pacientů s progresivními jaterními metastázami. Funkční jaterní testy je nutné sledovat před zahájením léčby, následně každé 2 týdny po dobu prvních 2 měsíců a poté v průběhu léčby jednou za měsíc. V případě hepatotoxicity může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit (viz bod
4.2
).
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater je nutné počáteční dávku lenvatinibu upravit (viz body
4.2
a
5.2
).
Arteriální tromboembolie
U pacientů léčených lenvatinibem byla hlášena arteriální tromboembolie (cévní mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka a infarkt myokardu) (viz bod
4.8
). Lenvatinib nebyl hodnocen u pacientů, u kterých se vyskytla arteriální tromboembolie v předcházejících 6 měsících, a proto je třeba jej
u takových pacientů používat s opatrností. Rozhodnutí o léčbě má vycházet z posouzení přínosů a rizik u každého pacienta. Léčba lenvatinibem se má ukončit po arteriální trombotické příhodě.
Krvácení
Závažné krvácení související s nádorem, včetně fatálních hemoragických příhod, se objevilo
v klinických studiích a bylo hlášeno po uvedení přípravku na trh (viz bod
4.8
). Během sledování po uvedení přípravku na trh byly pozorovány případy závažného a fatálního krvácení z karotid u pacientů s anaplastickým karcinomem štítné žlázy (anaplastic thyroid carcinoma, ATC) častěji než u pacientů s DTC nebo jiným typem nádoru. Stupeň invaze/infiltrace nádoru do velkých cév (např. karotid) se má zvážit kvůli potenciálnímu riziku závažného krvácení spojeného se zmenšením/nekrózou nádoru po
terapii lenvatinibem. Některé případy krvácení se objevily sekundárně po zmenšení nádoru a vytvoření píštěle, např. tracheoezofageální píštěle. U některých pacientů s mozkovými metastázami nebo bez mozkových metastáz byly hlášeny případy fatálního intrakraniálního krvácení. Také byly hlášeny případy krvácení v jiných částech těla než mozku (např. v trachei, v břišní dutině, v plicích).
V případě krvácení může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu ukončit (viz bod
4.2
, tabulka 2).
Gastrointestinální perforace a tvorba píštělí
U pacientů léčených lenvatinibem byla hlášena gastrointestinální perforace a tvorba píštělí (viz bod
4.8
). Ve většině případů se gastrointestinální perforace a tvorba píštělí objevily u pacientů
s rizikovými faktory, jako jsou předchozí operace nebo radioterapie. V případě gastrointestinální perforace nebo píštělí může být nutné přerušit léčbu, upravit dávkování nebo léčbu zcela ukončit (viz bod
4.2
).
Píštěl mimo gastrointestinální trakt
U pacientů léčených lenvatinibem může být zvýšené riziko vzniku píštělí. Během klinických studií a po uvedení přípravku na trh byly pozorovány případy tvorby píštělí nebo jejich rozšíření, které zahrnovaly další části těla než žaludek nebo střeva (např. píštělí tracheálních, tracheoezofageálních, ezofageálních, kožních, postihujících ženské pohlavní ústrojí). Kromě toho byl hlášen pneumotorax s jasným průkazem bronchopleurální píštěle nebo bez tohoto průkazu. Některá hlášení píštěle
a pneumotoraxu byla spojena s regresí nádoru nebo nekrózou. Další přispívající rizikové faktory mohou být předchozí operace a radioterapie. Riziko pneumotoraxu mohou zvyšovat také plicní metastázy. U pacientů s píštělí se nemá zahájit podávání lenvatinibu, aby nedošlo ke zhoršení stavu, a podávání lenvatinibu se má trvale ukončit u pacientů s ezofageálním nebo tracheobronchiálním postižením a jakoukoliv píštělí 4. stupně (viz bod
4.2
); ohledně přerušení a úpravy dávkování při řešení jiných příhod jsou dostupné omezené informace, ale bylo pozorováno zhoršení některých případů a je třeba dbát opatrnosti. Lenvatinib může jako další látky ze stejné třídy nepříznivě ovlivnit proces hojení ran.
Prodloužení QT intervalu
Prodloužení QT/QTc intervalu bylo u pacientů léčených lenvatinibem hlášeno s vyšší incidencí než u pacientů léčených placebem (viz bod
4.8
). U všech pacientů je třeba sledovat elektrokardiogramy, přičemž zvláštní pozornost se má věnovat pacientům s vrozeným syndromem dlouhého QT,
s městnavým srdečním selháním, bradyarytmiemi a u pacientů užívajících léčivé přípravky, o nichž je známo, že prodlužují QT interval, včetně antiarytmik třídy Ia a III. Podávání lenvatinibu se musí přerušit v případě rozvoje prodloužení QT intervalu na více než 500 ms. V léčbě lenvatinibem se má pokračovat se sníženou dávkou, když se upraví prodloužení QTc na < 480 ms nebo výchozí hladinu.
Elektrolytové poruchy, jako například hypokalemie, hypokalcemie nebo hypomagnesemie, zvyšují riziko prodloužení QT intervalu, a proto je u všech pacientů před zahájením léčby a poté pravidelně
v průběhu léčby nutné monitorovat a korigovat abnormální hladiny elektrolytů. V průběhu léčby se má se zvážit pravidelné sledování EKG a elektrolytů (hořčíku, draslíku a vápníku). Hladina vápníku v krvi se musí sledovat nejméně jednou měsíčně a vápník se musí během léčby lenvatinibem v případě potřeby doplňovat. Podávání lenvatinibu se musí přerušit nebo se musí upravit dávkování v závislosti na závažnosti, přítomnosti změn EKG a přetrvávající hypokalcemii.
Porucha suprese tyreostimulačního hormonu / Porucha funkce štítné žlázy
Hypotyreóza byla hlášena u pacientů léčených lenvatinibem (viz bod
4.8
). Funkce štítné žlázy se má monitorovat před zahájením léčby lenvatinibem a také pravidelně během této léčby. Hypotyreóza se léčí podle standardní lékařské praxe, aby se zachoval eutyreoidní stav.
Lenvatinib narušuje exogenní supresi štítné žlázy (viz bod
4.8
). Je třeba pravidelně kontrolovat hladiny tyreostimulačního hormonu (thyroid stimulating hormone, TSH) a upravit podávání tyreoidálních hormonů, aby se dosáhlo přiměřené hladiny TSH podle léčebného cíle pacienta.
Průjem
U pacientů léčených lenvatinibem byl často hlášen průjem, který se obvykle objevoval v počáteční fázi léčby (viz bod
4.8
). Aby se předešlo dehydrataci, je třeba okamžitě zahájit odpovídající léčbu průjmu.
Podávání lenvatinibu se musí přerušit v případě přetrvávání průjmu 4. stupně navzdory poskytnutí odpovídající léčby.
Komplikace hojení ran
Nebyly provedeny žádné studie účinku lenvatinibu na hojení ran. U pacientů léčených lenvatinibem byla hlášena porucha hojení ran. U pacientů podstupujících velkou chirurgickou proceduru je třeba zvážit dočasné přerušení podávání lenvatinibu. Klinické zkušenosti týkající se načasování opětovného zahájení podávání lenvatinibu po velké chirurgické proceduře jsou omezené. Proto má být rozhodnutí znovu zahájit podávání lenvatinibu po velké chirurgické proceduře založeno na klinickém posouzení dostatečného zhojení rány.
Osteonekróza čelisti (osteonecrosis of the jaw, ONJ)
U pacientů léčených lenvatinibem byla pozorována ONJ. Některé případy byly hlášeny u pacientů, kteří podstoupili v minulosti nebo užívali jako souběžnou léčbu antiresorpční terapii kostí nebo jiné inhibitory angiogeneze, např. bevacizumab, TKI, inhibitory mTOR. Je proto třeba postupovat opatrně, pokud je lenvatinib používán současně nebo následně po antiresorpční terapii nebo jiných inhibitorech angiogeneze.
Invazivní zubařské zákroky jsou identifikovány jako rizikový faktor. Před léčbou lenvatinibem je třeba zvážit zubní vyšetření a vhodné preventivní zubařské ošetření. U pacientů, kteří užívali nebo užívají intravenózní bisfosfonáty, je třeba se vyhýbat zubařským zákrokům, pokud je to možné (viz bod
4.8
).
Syndrom nádorového rozpadu (tumour lysis syndrome, TLS)
Lenvatinib může způsobit TLS, což může mít fatální následky. Mezi rizikové faktory TLS patří mimo jiné vysoká nádorová zátěž, preexistující porucha funkce ledvin a dehydratace. Tyto pacienty je třeba pečlivě sledovat, léčit dle klinické indikace a je u nich třeba zvážit profylaktickou hydrataci.
Zvláštní populace
U pacientů jiného než europoidního či asijského etnického původu a u pacientů ve věku ≥ 75 let jsou dostupné omezené údaje. U těchto pacientů se má lenvatinib používat s opatrností, vzhledem ke snížené snášenlivosti lenvatinibu u pacientů asijského etnika a u starších pacientů (viz bod
4.8
).
Neexistují žádné údaje o použití lenvatinibu ihned po sorafenibu nebo jiné protinádorové léčbě a může existovat riziko aditivních toxicit, pokud mezi léčbami není dodrženo přiměřené vymývací (wash out) období. Minimální vymývací (wash out) období v klinických studiích bylo 4 týdny.