⚠️ Upozornění
U pacientů léčených bleomycinem je nutno provádět pravidelnou kontrolu funkce plic, jakož i každý týden rentgenové vyšetření hrudníku. Kontroly mají pokračovat až do 4 týdnů po ukončení léčby
a pacienti mají být pod klinickým dohledem po dobu přibližně 8 týdnů.
Při souběžné radioterapii hrudníku se mají vyšetření funkce plic i rentgen hrudníku eventuálně provádět častěji. Vyšetření funkce plic, zejména měření difuze oxidu uhelnatého a vitální kapacity plic, často umožňuje časnou diagnózu plicní toxicity.
Pokud se vyskytne neobjasněný kašel, dušnost nebo bazální krepitace nebo pokud se na rentgenu hrudníku objeví difuzní retikulární kresba, musí být podávání bleomycinu okamžitě přerušeno, dokud se toxicita bleomycinu nevyloučí jako možná příčina. Doporučuje se podání antibiotik a v případě
potřeby kortikosteroidů (například intramuskulárně 100 mg hydrokortizonu ve formě natrium- sukcinátu denně po dobu 5 dnů, následované 10 mg prednisolonu 2krát denně).
V případě poškození plic v důsledku podání bleomycinu nemá být bleomycin již nikdy podán (viz bod
4.3
).
Plicní toxicita bleomycinu se zdá být závislá na dávce, s dramatickým nárůstem při celkové dávce nad 400 x 10³ IU. Celkové dávky nad 400 x 10³ IU mají být podávány s velkou opatrností.
Ačkoli plicní toxicita bleomycinu zřetelně roste při celkové dávce 400 x 10³ IU, může se rovněž objevit při značně nižší dávce, zvláště u starších pacientů, pacientů se sníženou funkcí jater nebo
ledvin, pacientů s preexistujícími plicními onemocněními, po předchozím ozařování plic a u pacientů na kyslíku. V těchto případech je přítomen rizikový faktor pro plicní toxicitu.
U pacientů, kteří byli léčeni bleomycinem, nemá být prováděna vyšetření funkce plic se 100 % kyslíkem. Doporučují se vyšetření funkce plic s 21 % kyslíkem.
Kvůli účinku bleomycinu na plicní tkáň je u pacientů, kteří dostali tento léčivý přípravek, zvýšené riziko rozvoje plicní toxicity, když je během operačního výkonu podán kyslík. Dlouhodobé vystavení velmi vysokým koncentracím kyslíku je známou příčinou poškození plic, po podání bleomycinu se
však poškození plic může objevit při koncentracích kyslíku nižších než ty, které jsou obvykle
považovány za bezpečné. Optimální vedení operace proto vyžaduje podávání co nejnižší vdechované kyslíkové frakce (FIO2) kompatibilní s adekvátní oxygenací (viz body
4.8
).
Bleomycin je třeba podávat s maximální opatrností u pacientů s karcinomem plic, protože tito pacienti mají zvýšený výskyt plicní toxicity.
Citlivost na bleomycin roste u starších osob.
Plicní toxicita byla pozorována příležitostně i u mladších pacientů, kteří dostávali nízké dávky.
Protože 2/3 podané dávky bleomycinu jsou vylučovány v nezměněné podobě močí, rychlost vylučování je do velmi ovlivněna funkcí ledvin.
Plazmatické koncentrace se výrazně zvyšují, pokud jsou běžné dávky podávány pacientům s poruchou funkce ledvin.
Tento léčivý přípravek nemá být podáván těhotným pacientkám nebo kojícím ženám. Testy na
zvířatech ukázaly, že bleomycin může mít podobně jako většina cytostatických léčivých přípravků teratogenní a mutagenní vlastnosti. Proto mají pacienti obou pohlaví až do doby šesti měsíců od
ukončení léčby používat účinné antikoncepční prostředky (viz bod
4.6
).
Stejně jako jiné cytotoxické léčivé látky může bleomycin u pacientů s rychle rostoucími nádory
vyvolat syndrom nádorového rozpadu. Vhodná podpůrná léčba a farmakologická opatření mohou těmto komplikacím zabránit nebo je zmírnit.
Akutní myeloidní leukemie a myelodysplastický syndrom byly hlášeny u pacientů, kteří byli současně léčeni bleomycinem a jinými cytostatickými látkami.
