HEPCLUDEX 2MG Prášek pro injekční roztok

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci, jiná antivirotika.​‍​​​​​‍​‍‍‍‍​‍‍ ATC kód: J05AX28 Mechanismus účinku Bulevirtid zabraňuje vstupu HBV a HDV do hepatocytů vazbou na a inaktivací NTCP, což je transportér solí žlučových kyselin v játrech sloužící jako základní receptor pro vstup HBV/HDV do buňky. Klinická účinnost a bezpečnost Klinická účinnost a bezpečnost bulevirtidu byly zkoumány v jedné studii fáze III a ve dvou studiích fáze II, do kterých byli zařazeni pacienti s chronickou infekcí HDV a aktivní hepatitidou. Populace v těchto třech studiích byla převážně kavkazská s převládajícím genotypem HDV 1. Studie MYR301 Ve studii 301 bylo randomizováno 100 ze 150 pacientů s chronickou infekcí HDV buď k okamžitému zahájení léčby bulevirtidem v dávce 2 mg jednou denně (n = 49), nebo k léčbě odložené po dobu 48 týdnů (n = 51). Randomizace byla stratifikována podle přítomnosti či nepřítomnosti kompenzované cirhózy. U 49 pacientů ve skupině s okamžitým zahájením léčby byl průměrný věk 44 let; 61 % byli muži, 84 % byli běloši a 16 % byli Asijci. U 51 pacientů ve skupině s odloženou léčbou byl průměrný věk 41 let; 51 % byli muži, 78 % byli běloši a 22 % byli Asijci. Všech 100 pacientů mělo infekci HDV s genotypem 1. Mezi skupinou s okamžitým zahájením léčby a skupinou s odloženou léčbou byly výchozí charakteristiky vyvážené. U pacientů, kteří ve výchozím stavu dostávali 2 mg bulevirtidu, byla průměrná plazmatická HDV RNA 5,1 log 10 IU/ml, průměrná hladina ALT byla 108 U/l, 47 % pacientů mělo v anamnéze cirhózu a 53 % pacientů bylo dříve léčeno interferonem. V průběhu studie (do týdne 48) dostávalo 63 % těchto pacientů souběžně standardní léčbu základní infekce HBV: nejčastějšími souběžně podávanými léčivými přípravky byly přípravky obsahující tenofovir-disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid (49 %) a entekavir (14 %). V tabulce níže jsou uvedeny virologické a biochemické výsledky u okamžitého zahájení léčby bulevirtidem v dávce 2 mg jednou denně a u odložené léčby v týdnu 48. Týden 48 a Bulevirtid 2 mg (okamžité zahájení léčby)(n = 49) Odložená léčba (n = 51) Nedetekovatelná b HDV RNA nebo snížení HDVRNA o ≥ 2 log10 IU/ml a normalizace ALT c 45 % d 2 % Nedetekovatelná b HDV RNA nebo snížení HDV RNA o ≥ 2 log10 IU/ml 71 % e 4 % Normalizace ALT c 51 % e 12 % U prvního cílového parametru byla pro chybějící hodnoty použita metoda posledního sledování (LOCF), pokud se vztahovalo k onemocnění COVID-19; v ostatních případech chybějící = selhání; pro druhý a třetí cílový parametr chybějící = selhání. < dolní limit kvantifikace LLOQ (cíl nedetekován) Definována jako hodnota ALT v normálním rozmezí: ruská pracoviště ≤ 31 U/l u žen a ≤ 41 U/l u mužů; všechna ostatní pracoviště ≤ 34 U/l u žen a ≤ 49 U/l u mužů. p-hodnota < 0,0001. Nekontrolováno na multiplicitu. Studie MYR202 Ve studii MYR202 bylo 56 ze 118 pacientů s chronickou infekcí HDV a s pokračující replikací viru, kteří již byli léčeni interferonem, měli kontraindikaci interferonu nebo měli cirhózu, randomizováno k podávání bulevirtidu v dávce 2 mg + TDF (n = 28) nebo samotného TDF (n = 28) po dobu 24 týdnů. V týdnu 24 dosáhlo 21 % pacientů ve skupině s bulevirtidem v dávce 2 mg + TDF kombinované odpovědi , 54 % dosáhlo nedetekovatelné HDV RNA (definované jako < limit detekce [LOD], kde LOD byl 14 IU/ml) nebo snížení o ≥ 2 log 10 IU/ml a 43 % dosáhlo normalizace ALT. V týdnu 24 nedosáhl žádný pacient ve skupině s TDF kombinované odpovědi , 4 % pacientů dosáhla nedetekovatelné HDV RNA nebo snížení HDV RNA o ≥ 2 log 10 IU/ml a 7 % pacientů dosáhlo normalizace hladiny ALT (normální hodnota ALT byla definována jako ≤ 31 U/l u žen a ≤ 41 U/l u mužů). Studie MYR203 Ve studii MYR203 bylo celkem 15 pacientů léčeno bulevirtidem v dávce 2 mg denně po dobu 48 týdnů. V tomto omezeném souboru dat se profily účinnosti a bezpečnosti podstatně nelišily od pacientů léčených po dobu 24 týdnů. U dvou pacientů došlo k virologickému průlomu, který zřejmě souvisel s nedodržováním medikace. Imunogenita Bulevirtid má schopnost indukovat tvorbu protilátek proti léčivé látce (ADA), jak bylo detekováno v klinických studiích s použitím metody ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay). Ve studiích MYR203 a MYR301 bylo celkem 64 pacientů léčených bulevirtidem v dávce 2 mg v monoterapii po dobu 48 týdnů způsobilých ke stanovení prevalence ADA; 18 z těchto pacientů (28,1 %) bylo pozitivních na prevalenci ADA, přičemž z nich 3 pacienti (4,7 %) byli pozitivní na ADA na počátku studie. Nebylo prokázáno, že by u těchto pacientů došlo ke změně farmakokinetiky, bezpečnosti nebo účinnosti bulevirtidu. Pediatrická populace Informace o použití u pediatrické populace viz body 4.2 a 5.2 .