Reference images only. Packaging and labels vary by country and batch. Always consult the leaflet supplied with your product.
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇸🇰
Forma
—
Dávkování
—
Způsob podání
—
Skladování
—
O přípravku
Výrobce
GlaxoSmithKline Trading Services Limited
ATC kód
R03DX12
Zdroj
EMA · EMEA/H/C/006446
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest, jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest, ATC kód: R03DX12
Mechanismus účinku
Depemokimab cílí na lidský IL-5 s vazebnou afinitou 10,5 pM, čímž s pikomolární účinností
(IC₅₀ 4 pM) in vitro blokuje jeho vazbu na alfa receptor pro IL-5 exprimovaný na buněčném povrchu. Depemokimab obsahuje trojnásobnou substituci aminokyselin (YTE) v oblasti krystalizovatelného fragmentu (Fc), která zvyšuje vazbu na neonatální Fc receptor a tím ve srovnání s IgG1 divokého typu prodlužuje biologický poločas.
IL-5 je pleiotropní cytokin s prokázaným dopadem na eozinofily a další imunitní a strukturální buňky. U těžkého astmatu inhibicí IL-5 prokazatelně dochází ke zlepšení integrity epitelu, uvolnění sekretu blokujícího dýchací cesty a snížení remodelace tkání. Mechanismus účinku však nebyl definitivně stanoven.
Farmakodynamické účinky
V klinické farmakologické studii s pacienty s lehkým až středně těžkým astmatem vedla jedna 100mg subkutánně podaná dávka depemokimabu k rychlému snížení počtu eozinofilů v krvi. Při prvním vyšetření za 24 hodin po podání dávky se počet eozinofilů v krvi ve srovnání s placebem snížil
o 54 %.
Toto snížení se udrželo po celou dobu léčby, přičemž snížení počtu eozinofilů v krvi v 52. týdnu ve srovnání s placebem odpovídalo 79 % u studie astmatu fáze 3 a 85 % u studie CRSwNP fáze 3.
Imunogenita
U pacientů, kteří dostávali alespoň jednu 100mg dávku subkutánně podávaného depemokimabu každých 6 měsíců, mělo 9 % (44/499) pacientů s astmatem (SWIFT-1 a SWIFT-2) a 8 % (21/272) pacientů s CRSwNP (ANCHOR-1 a ANCHOR-2) během 52týdenních studií pozitivní nález protilátek proti depemokimabu (ADA).
V 52týdenní otevřené prodlužovací studii astmatu bylo procento pacientů s pozitivním nálezem ADA 9 % (55/622) (AGILE; n = 395 na základě údajů nashromážděných za 104 týdny).
Pozitivní nález neutralizačních protilátek jak v placebem kontrolovaných studiích astmatu a CRSwNP, tak v 52týdenní otevřené prodlužovací studii astmatu (AGILE) mělo < 1% pacientů (n = 7).
Protilátky proti léčivému přípravku (ADA) byly detekovány běžně. Nebyl prokázán žádný vliv ADA na farmakokinetiku, farmakodynamiku, účinnost ani bezpečnost, nicméně údaje jsou dosud omezené.
Klinická účinnost a bezpečnost
Astma
Účinnost depemokimabu byla hodnocena ve dvou replikovaných, randomizovaných (poměr depemokimabu k placebu 2:1), dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných, multicentrických klinických studiích s paralelními skupinami a délkou léčby 52 týdnů (SWIFT-1 a SWIFT-2). Do těchto dvou studií byli zařazeni pacienti ve věku 12 let a starší s astmatem se zánětem typu 2 charakterizovaným eozinofilním fenotypem. V těchto studiích byl ke standardní léčbě podáván
depemokimab subkutánně v dávce 100 mg každých 6 měsíců v celkovém počtu 2 dávek. Předpokladem pro zařazení pacientů byly 2 a více exacerbací astmatu vyžadujících léčbu systémovými kortikosteroidy (SCS) za posledních 12 měsíců a užívání středních nebo vysokých dávek ICS
(≥ 440 μg flutikason-propionátu nebo ekvivalent) plus alespoň jedné další udržovací léčby astmatu. Požadavkem také bylo, aby pacienti měli počet eozinofilů v krvi při screeningu > 150 buněk/μl nebo v průběhu předchozího roku před vstupem do studie > 300 buněk/μl a k tomu sníženou funkci plic ve výchozím stavu (jednosekundová vitální kapacita, která měří objem vzduchu, vydechnutý při
usilovném výdechu za první sekundu před podáním bronchodilatancia [FEV
1
] < 80 % předpokládané normální hodnoty u dospělých a [FEV
1
] < 90 % nebo poměr FEV
1
: FVC < 0,8 u dospívajících).
Pacienti byli zařazeni do studie bez požadavku na minimální výchozí skóre pětibodového dotazníku kontroly astmatu (Asthma Control Questionnaire-5, ACQ-5). Depemokimab byl podáván jako doplňková léčba k základní léčbě astmatu, která pokračovala po celou dobu trvání studií. Populaci kompletního analytického souboru (FAS; full analysis set) tvořilo 762 pacientů, kteří byli randomizováni k podávání alespoň jedné dávky depemokimabu nebo placeba ve dvou studiích (382 ve studii SWIFT-1 a 380 ve studii SWIFT-2).
Demografické a výchozí charakteristiky pacientů zařazených do těchto dvou studií jsou uvedeny
v tabulce 2.
Tabulka 2. Demografické a výchozí charakteristiky pacientů (populace FAS)
SWIFT-1 (n = 382)
SWIFT-2 (n = 380)
Věk pacientů (roky), průměr (SD)
54 (14,2)
53 (16,2)
Pacienti ve věku 65 let a starší, n (%)
98 (26)
96 (25)
Ženy, n (%)
223 (58)
241 (63)
Běloši, n (%)
316 (83)
272 (72)
Trvání astmatu (roky), průměr (SD)
22 (16,2)
25 (18,5)
Průměrná % náležitá hodnota FEV1před podáním bronchodilatancia (SD)
62 (15,2)
62 (15,9)
Průměrná % reverzibilita (SD)
17 (15,3)
18 (17,4)
Průměrný počet exacerbacív předchozím roce (SD)
2,2 (0,69)
2,7 (1,92)
Počet eozinofilů (buňky/μl), medián (min, max)
310(20; 2 360)
340(10; 4 440)
Celkem IgE (U/μl),medián (min, max)
185(1,9; 12 142)
180(2,2; 16 198)
Průměrná hodnota celkového skóre SGRQ (SD), rozmezí 0–100
44,3 (20,70)
44,5 (18,69)
Pacienti s ACQ ≥ 1,5 ve výchozímstavu, n (%)
280 (75)
279 (75)
Užívání středních dávek ICS, n (%)
a
179 (47)
154 (41)
Užívání vysokých dávek ICS, n (%)
a
203 (53)
226 (59)
Užívání ICS + LAMA + LABA, n(%)
95 (25)
127 (33)
Užívání udržovacích OCS , n (%)
21 (5)
19 (5)
FAS = kompletní analytický soubor; FEV1 = jednosekundová vitální kapacita, která měří objem vzduchu, který je vydechnutý při usilovném výdechu za první sekundu; IgE = imunoglobulin E; SGRQ (St. George’s Respiratory Questionnaire) = Dotazník nemocnice sv. Jiří týkající se dýchacích obtíží; ACQ-5 = Pětibodový dotazník kontroly astmatu; ICS = inhalační kortikosteroidy;
OCS = perorální kortikosteroidy
a Střední dávka ICS = 440 μg FP denně nebo ekvivalent; vysoká dávka ICS > 440 μg FP denně nebo
ekvivalent
Exacerbace
Primárním cílovým parametrem účinnosti studií SWIFT-1 a SWIFT-2 byla roční míra klinicky významných exacerbací za 52týdenní léčebné období. Klinicky významná exacerbace byla definována jako zhoršení astmatu vyžadující podání SCS (intravenózních nebo perorálních steroidů po dobu alespoň tří dnů nebo jedné dávky intramuskulárních kortikosteroidů),a/nebo hospitalizaci, a/nebo návštěvu urgentního příjmu. U pacientů na udržovací léčbě SCS pak byla definována jako potřeba minimálně zdvojnásobit stávající udržovací dávku po dobu alespoň tří dnů. Všichni pacienti
s exacerbací byli léčeni pomocí SCS. Většina pacientů (95 % ve studii SWIFT-1 a 92 % ve studii SWIFT-2) studii dokončila.
Ve studiích SWIFT-1 a SWIFT-2 byla roční míra exacerbací astmatu u pacientů, jimž byl podáván depemokimab, ve srovnání s placebem významně nižší (tabulka 3). Procento pacientů s exacerbacemi vyžadujícími hospitalizaci a/nebo návštěvu urgentního příjmu bylo ve studiích SWIFT-1 a SWIFT-2 (v tomto pořadí) ve skupině, jíž byl podáván depemokimab, nižší (1 % a 4 %) oproti skupině
s placebem (8 % a 10 %).
Tabulka 3. Výsledky primárního cílového parametru exacerbací (populace FAS)
SWIFT-1
SWIFT-2
Depemokimab n = 250
Placebo n = 132
Depemokimab n = 252
Placebo n = 128
Roční míra výskytu exacerbací astmatu
Procento pacientůs exacerbacemi
32 %
46 %
32 %
50 %
Počet exacerbací zarok
0,46
1,11
0,56
1,08
Poměr výskytu(95% CI)Procentuální snížení(95% CI)
0,42 (0,30; 0,59)58 %(41; 70)
0,52 (0,36; 0,73)48 %(27; 64)
p-hodnota
< 0,001
< 0,001
FAS = kompletní analytický soubor
Sekundární cílové parametry
Další posouzení účinnosti zahrnovala kvalitu života související se zdravotním stavem měřenou pomocí respiračního dotazníku nemocnice sv. Jiří (SGRQ), kontrolu astmatu měřenou pomocí pětibodového dotazníku kontroly astmatu (ACQ-5) a funkci plic (FEV1 před podáním bronchodilatancia). Tabulka 4 uvádí výsledky těchto sekundárních cílových parametrů u populace FAS ve studiích SWIFT-1
a SWIFT-2.
Tabulka 4. Výsledky sekundárních cílových parametrů (populace FAS)
SWIFT-1
SWIFT-2
Depemokimab n = 250
Placebo n = 132
Depemokimab n = 252
Placebo n = 128
Celkové skóre respiračního dotazníku nemocnice sv. Jiří (SGRQ) v 52. týdnu
na
224
114
224
116
Průměrná změna LSoproti výchozíhodnotě (SE)
-13,0(1,11)
-9,7(1,55)
-14,8(1,04)
-12,5(1,46)
Adjustovaný léčebnýrozdíl
b
-3,4
-2,3
(95% CI)
(-7,1; 0,4)
(-5,8; 1,2)
Skóre pětibodového dotazníku kontroly astmatu (ACQ-5) v 52. týdnu
na
224
114
224
116
Průměrná změna LSoproti výchozíhodnotě (SE)
-0,82(0,066)
-0,77(0,091)
-0,81(0,065)
-0,70(0,091)
Adjustovaný léčebnýrozdíl
b
-0,04
-0,11
(95% CI)
(-0,27; 0,18)
(-0,33; 0,11)
FEV1 před podáním bronchodilatancia (ml) v 52. týdnu
na
224
115
226
112
Průměrná změna LSoproti výchozíhodnotě (SE)
160(26,3)
160(36,4)
240(28,6)
184(40,7)
Adjustovaný léčebnýrozdíl
b
-1
56
(95% CI)
(-89; 88)
(-43; 154)
FAS = kompletní analytický soubor; LS = nejmenší čtverce; FEV1 = jednosekundová vitální kapacita,
která měří objem vzduchu, který je vydechnutý při usilovném výdechu za první sekundu
a Počet pacientů s analyzovatelnými údaji v daném časovém bodě
b Adjustovaný léčebný rozdíl (depemokimab vs. placebo)
Otevřená prodlužovací studie astmatu (AGILE)
Pacienti, kteří dokončili buď studii SWIFT-1 nebo studii SWIFT-2, mohli být zařazeni do otevřené prodlužovací studie (AGILE), kde byly všem během dalších 52 týdnů podány dvě dávky depemokimabu. Analýza studie AGILE (n = 629) vykázala roční míru exacerbací
0,56 (95% CI: 0,49; 0,65).
Chronická rinosinusitida s nosní polypózou (CRSwNP)
Účinnost depemokimabu u dospělých pacientů s CRSwNP byla hodnocena ve dvou replikovaných, randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných, multicentrických klinických studiích s paralelními skupinami a délkou léčby 52 týdnů (ANCHOR-1 a ANCHOR-2). V těchto studiích byla hodnocena účinnost depemokimabu podávaného subkutánně ke standardní léčbě v dávce 100 mg každých 6 měsíců v celkovém počtu 2 dávek. Pacienti byli kdykoli v průběhu posledních dvou let léčeni systémovými kortikosteroidy (SCS);a/nebo měli SCS kontraindikované nebo je netolerovali;a/nebo měli v anamnéze zdokumentované chirurgické odstranění nosních polypů (NP) ještě před screeningem. Pro zařazení do studie museli mít randomizovaní pacienti endoskopické oboustranné skóre NP alespoň 5 z maximálního počtu 8 bodů (s minimálním skóre 2 body pro každou z nosních dutin) a průměrné skóre nosní obstrukce ve výchozím stavu podle verbální hodnoticí škály (Verbal Response Scale, VRS) 2 nebo vyšší. Kromě nosní obstrukce nebyly při randomizaci uplatněny žádné jiné vstupní požadavky na příznaky ani kvalitu života. Do kompletního analytického souboru (FAS) bylo zařazeno celkem 528 pacientů (271 do studie ANCHOR-1 a 257 do studie ANCHOR-2).
Demografické a výchozí charakteristiky pacientů zařazených do těchto dvou studií jsou uvedeny
v tabulce 5 níže:
Tabulka 5. Demografické a výchozí charakteristiky pacientů (populace FAS)
ANCHOR-1 n = 271
ANCHOR-2 n = 257
Věk pacientů (roky), průměr (SD)
54 (13,4)
50 (12,9)
Pacienti ve věku 65 let a starší, n (%)
57 (21)
43 (17)
Ženy, n (%)
83 (31)
80 (31)
Běloši, n (%)
185 (70)
197 (77)
Trvání CRSwNP (roky), průměr (SD)
13 (11,2)
11 (8,7)
Počet eozinofilů v krvi (buňky/μl), medián (min, max)
360(10; 10 550)
360(30; 1 670)
Užívání intranazálních kortikosteroidů, n (%)
265 (98)
249 (97)
Pacienti s ≥ 1 předchozí operací NP, n (%)
171 (63)
162 (63)
Nasazení SCS k léčbě NP v posledních 12měsících, n (%)
190 (70)
172 (67)
Kontraindikace/intolerance SCS, n (%)
11 (4)
13 (5)
Astma, n (%)
161 (59)
131 (51)
AERD, n (%)
43 (16)
42 (16)
Celkové endoskopické skóre NP
a,b,c
, průměr (SD),maximální skóre = 8
6,0 (1,35)
5,9 (1,29)
Skóre nosní obstrukce dle VRS
a,d
, průměr (SD),maximální skóre = 3
2,5 (0,48)
2,6 (0,42)
Skóre ztráty čichu dle VRS
a,d
, průměr (SD),maximální skóre = 3
2,7 (0,55)
2,8 (0,41)
Celkové skóre SNOT-22
a,e
, průměr (SD),maximální skóre = 110
57,4 (22,15)
60,1 (19,95)
Pacienti s celkovým skóre SNOT-22 ≥ 40, n (%)
204 (75)
207 (81)
FAS = kompletní analytický soubor; CRSwNP = chronická rinosinusitida s nosní polypózou;
SCS = systémové kortikosteroidy; NP = nosní polypy; AERD (aspirin-exacerbated respiratory disease) = kyselinou acetylsalicylovou exacerbované respirační onemocnění; VRS (Verbal Response Scale) = verbální hodnoticí škála; SNOT-22 (Sino-Nasal Outcome Test) = sinonazální výsledkový test
a Vyšší skóre znamená větší závažnost onemocnění.
b Na základě posouzení nezávislých zaslepených hodnotitelů.
c Skóre NP je součtem skóre z obou nosních dírek (stupnice 0–8), přičemž každá nosní dírka byla hodnocena samostatně (0 = žádné polypy; 1 = malé polypy ve středním nosním průchodu nedosahující pod spodní okraj střední skořepy; 2 = polypy zasahující pod spodní okraj střední skořepy; 3 = velké polypy zasahující k dolnímu okraji dolní skořepy nebo polypy mediálně od střední skořepy; 4 = velké polypy způsobující úplné ucpání/obstrukci dolního nosního průchodu).
d Zaznamenáváno denně pacienty na škále 0 až 3, kde 0 = žádné příznaky, 1 = mírné příznaky,
2 = středně závažné příznaky, 3 = závažné příznaky.
e SNOT-22 je nástroj pro hodnocení kvality života související se zdravím, který zahrnuje 22 symptomů a dopadů souvisejících s CRSwNP v 6 oblastech (nos, nesouvisející s nosem,
ucho/obličej, spánek, únava, emocionální důsledky). Vyšší skóre znamená horší kvalitu života
související se zdravím.
Celkové endoskopické skóre nosní polypózy a skóre nosní obstrukce podle VRS
Souběžnými primárními cílovými parametry účinnosti v obou studiích byla změna oproti výchozí hodnotě u celkového endoskopického skóre NP (škála 0–8) v 52. týdnu na základě posouzení centrálně zaslepenými hodnotiteli a změna oproti výchozí hodnotě u průměrného skóre nosní obstrukce podle VRS (škála 0–3 [0 = žádné příznaky, 1 = mírné příznaky, 2 = středně závažné příznaky, 3 = závažné příznaky]) ve 49. až 52. týdnu na základě vlastního hlášení pacientů, kteří si každodenně vedli deník. Výsledky souběžných primárních cílových parametrů ve studii ANCHOR-1 a ANCHOR-2 jsou uvedeny v tabulce 6.
Tabulka 6. Výsledky souběžných primárních cílových parametrů (populace FAS)
ANCHOR-1
ANCHOR-2
Depemokimab n = 143
Placebo n = 128
Depemokimab n = 129
Placebo n = 128
Celkové endoskopické skóre NP v 52. týdnu
a,b
nc
128
120
120
115
Průměr LS (SE)
5,4(0,14)
6,2(0,15)
5,4(0,14)
6,0(0,15)
Průměrná změnaLS oproti výchozíhodnotě (SE)
-0,6(0,14)
0,2(0,15)
-0,5(0,14)
0,1(0,15)
Adjustovanýléčebný rozdíl
d
(95% CI)
-0,7(-1,1; -0,3)
-0,6(-1,0; -0,2)
p-hodnota
< 0,001
0,004
Průměrné skóre nosní obstrukce dle VRS ve 49. až 52. týdnu
a,b
nc
125
116
119
111
Průměr LS (SE)
1,77(0,079)
2,00(0,083)
1,83(0,076)
2,07(0,078)
Průměrná změnaLS oproti výchozíhodnotě (SE)
-0,76(0,079)
-0,53(0,083)
-0,77(0,076)
-0,53(0,078)
Adjustovanýléčebný rozdíl
d
(95% CI)
-0,23(-0,46; 0,00
e
)
-0,25(-0,46; -0,03)
p-hodnota
0,047
0,025
FAS = kompletní analytický soubor; NP = nosní polypy; LS = nejmenší čtverce; VRS = verbální
hodnoticí škála
a Pacientům, kteří před stanoveným časovým bodem podstoupili operaci nosu nebo použili jinou udržovací léčbu zacílenou na zánět typu 2 (včetně biologických léků indikovaných na léčbu CRSwNP, chronického používání systémových kortikosteroidů a intranazálních kortikosteroidů), byla přiřazena nejhorší možná hodnota příslušného skóre pro všechna vyšetření po operaci nebo po zahájení jiné udržovací léčby zacílené na zánět typu 2.
b Na základě analýz smíšeného modelu pro opakovaná měření (Mixed Model Repeat Measures, MMRM) s proměnnými zahrnujícími léčbu, výchozí skóre, log(e) výchozího počtu eozinofilů v krvi, region, předchozí operaci nosních polypů, návštěvy a interakční termíny návštěv podle výchozího stavu a návštěvy podle léčby.
c Počet pacientů s analyzovatelnými údaji v daném časovém bodě
d Adjustovaný léčebný rozdíl (depemokimab vs. placebo)
e Horní limit 95% CI představuje zaokrouhlené číslo -0,003.
V analýzách z jednotlivých studií ANCHOR-1 a ANCHOR-2 byl u celkového endoskopického skóre NP do 12. týdne (první hodnocený časový bod) a u průměrného skóre nosní obstrukce dle VSR do 1.–
4. týdne (první hodnocený časový bod) pozorován léčebný rozdíl ve prospěch depemokimabu, který přetrval až do 52. týdne (obrázky 1 a 2).
Obrázek 1. Průměrná změna LS oproti výchozí hodnotě (95% CI) u celkového endoskopického
skóre NP až do 52. týdne ve studiích ANCHOR-1 a ANCHOR-2 (populace FAS)
1,5
Průměrná změna LS
oproti výchozí hodnotě a 95% CI
1,0
0,5
0,0
-0,5
-1,0
-1,5
-2,0
Týden studie
ANCHOR 1: Depemokimab 100 mg s.c. (n = 143)
ANCHOR 1: Placebo (n = 128)
ANCHOR 2: Depemokimab 100 mg s.c. (n = 129)
ANCHOR 2: Placebo (n = 128)
LS = nejmenší čtverce; NP = nosní polypy; FAS = kompletní analytický soubor
Obrázek 2. Průměrná změna LS oproti výchozí hodnotě (95% CI) u průměrného skóre nosní
obstrukce dle VRS až do 49.–52. týdne ve studiích ANCHOR-1 a ANCHOR-2 (populace FAS)
Průměrná změna LS oproti výchozí hodnotě
a 95% CI
0.5
0.0
-0.5
-1.0
-1.5
Týdny studie
ANCHOR 1: Depemokimab 100 mg s.c. (n = 143)
ANCHOR 1: Placebo (n = 128)
ANCHOR 2: Depemokimab 100 mg s.c. (n = 129)
ANCHOR 2: Placebo (n = 128)
LS = nejmenší čtverce; VRS = verbální hodnoticí škála; FAS = kompletní analytický soubor
Operace nosu, používání systémových kortikosteroidů, zahájení jiné udržovací léčby ovlivňující zánět
typu 2 u CRSwNP
Souhrnně v obou studiích ANCHOR dosáhl klíčový sekundární cílový parametr podílu pacientů, kteří podstoupili nebo měli naplánovanou operaci nosu nebo zahájili jinou udržovací léčbu ovlivňující zánět typu 2 (včetně biologických léků indikovaných na léčbu CRSwNP, chronického užívání systémových kortikosteroidů a intranazálních kortikosteroidů), 16 % (44/272) ve skupině s depemokimabem a 22 % (56/256) ve skupině s placebem (27% snížení rizika; HR: 0,735; 95% CI: 0,495; 1,092; obrázek 3).
Podíl pacientů, kteří podstoupili operaci nosu nebo zahájili jinou udržovací léčbu CRSwNP ovlivňující zánět typu 2, byl 12 % (33/272) ve skupině s depemokimabem ve srovnání se 17 % (43/256) ve skupině s placebem, což představuje 29% snížení rizika (HR: 0,713; 95% CI: 0,453; 1,124).
Obrázek 3: Kaplanova-Meierova křivka doby do první operace nosních polypů (realizované nebo plánované) nebo do zahájení jiné udržovací léčby CRSwNP ovlivňující zánět typu 2
1
až do
Pravděpodobnost příhody (%)
52. týdne (souhrnná populace FAS)
Placebo
Depemokimab 100 mg s.c.
Doba do příhody (týdny)
Počet v riziku
Placebo
Depemokimab 100 mg s.c.
CRSwNP = chronická rinosinusitida s nosní polypózou; FAS = kompletní analytický soubor
1K dalším druhům udržovací léčby, které ovlivňují zánět typu 2, patří biologické léčivé přípravky indikované pro CRSwNP, chronické užívání systémových kortikosteroidů
a intranazální kortikosteroidy.
Napříč oběma studiemi ANCHOR byl podíl pacientů, jimž bylo třeba na CRSwNP nasadit alespoň jeden cyklus SCS, případně jinou udržovací léčbu CRSwNP ovlivňující zánět typu 2 nebo provést operaci nosu, 26 % (72/272) ve skupině s depemokimabem oproti 36 % (92/256) ve skupině
s placebem (OR: 0,58; 95% CI: 0,40; 0,86).
Pediatrická populace
Astma
Ve studiích SWIFT-1 a SWIFT-2 bylo 30 dospívajících (ve věku 12–17 let), z nichž 15 dostávalo
placebo a 15 depemokimab 100 mg subkutánně. V kombinované analýze těchto studií bylo
u dospívajících po léčbě depemokimabem zaznamenáno 43% snížení klinicky významných exacerbací oproti placebu (poměr výskytu 0,57; 95% CI: 0,15; 2,13).
Chronická rinosinusitida s nosní polypózou (CRSwNP)
Pro děti a dospívající ve věku do 18 let nejsou k dispozici žádné klinické údaje.
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem EXDENSUR pro léčbu astmatu a CRSwNP u všech podskupin pediatrické populace (informace o použití u pediatrické populace viz bod
4.2
).
⚠️ Upozornění
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.
Hypersenzitivní reakce
Po podání depemokimabu mohou nastat hypersenzitivní reakce, jako je anafylaxe a angioedém (viz bod
4.8
). Tyto reakce se mohou objevit během několika hodin po podání, v některých případech však mohou mít opožděný nástup (tj. v průběhu několika dnů). V případě hypersenzitivní reakce se doporučuje příslušná léčba dle klinické indikace. Při opakovaném podávání depemokimabu se doporučuje sledování k odhalení známek opakujících se hypersenzitivních reakcí. V případě závažné nebo opakující se hypersenzitivní reakce je třeba zvážit trvalé vysazení depemokimabu.
Akutní exacerbace astmatu
Depemokimab se nesmí používat k léčbě akutních příznaků či akutních exacerbací astmatu.
Během léčby depemokimabem se mohou vyskytnout nežádoucí účinky spojené s astmatem nebo jeho exacerbace. Doporučuje se poučit pacienty, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud není po zahájení léčby depemokimabem jejich astma pod kontrolou nebo se zhoršuje.
Kortikosteroidy
Nedoporučuje se náhlé přerušení základní udržovací léčby (včetně systémových a inhalačních kortikosteroidů) po zahájení léčby depemokimabem. Snížení dávek základní léčby, pokud je to vhodné, musí být prováděno postupně a pod dohledem lékaře.
Parazitární infekce (helmintózy)
Eozinofily mohou být součástí imunitní odpovědi na některé helmintózy. Pacienti se stávajícími helmintózami byli z klinického programu vyloučeni. Pacienty s již existujícími helmintózami je nutno léčit před zahájením léčby depemokimabem. Jsou-li pacienti infikováni během léčby depemokimabem a neodpovídají-li na antihelmintickou léčbu, je třeba zvážit odložení podání další dávky depemokimabu do doby vyléčení infekce.
Pomocné látky se známým účinkem
Polysorbáty
Tento léčivý přípravek obsahuje 0,2 mg polysorbátu 80 v jedné 100mg dávce (viz bod 2). Polysorbáty
mohou způsobit alergické reakce.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné 100mg dávce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.
👨⚕️
Ověřeno lékařským redaktorem
Dr. Ozarchuk, PharmD · April 2026
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.