EMBESIN 40IU/2ML Koncentrát pro infuzní roztok

Farmakoterapeutická skupina: Vazopresin a analoga, ATC kód: H01BA01 Mechanismus účinku Argipressin (arginin vazopresin) je endogenní hormon s osmoregulačními, vazopresorovými, hemostatickými a centrálními nervovými účinky.‍‍‍‍‍‍​​​‍​​​​​​ Periferní účinky argininu vazopresinu jsou zprostředkovány různými vazopresinovými receptory, konkrétně vazopresinovými receptory V1a, V1b a V2. Receptory V1a byly nalezeny v arteriálních cévách, jejich aktivace indukuje vazokonstrikci zvýšením cytoplazmatického ionizovaného vápníku prostřednictvím kaskády fosfatidylinositol-bisfosfátu, což je nejvýznamnější účinek argipressinu. Během infuze vazopresinu lze pozorovat lineární odpověď krevního tlaku u pacientů s vazodilatačním šokem (septickým šokem, vazoplegickým šokem a SIRS (systemic inflammatory response syndrome = syndrom systémové zánětové odpovědi). Konkrétně byla prokázána významná korelace mezi změnami základního korigovaného středního arteriálního tlaku (MAP) a dávkou vazopresinu. Byl prokázán srovnatelně významný lineární vztah mezi dávkami vazopresinu a zvýšením periferní rezistence, stejně jako pokles požadavků na norepinefrin. Při zahájení léčby vazopresinem a paralelním snížením katecholaminů bylo u pacientů se septickým šokem pozorováno snížení srdeční frekvence. Ve studii u lidských dobrovolníků, která zkoumala účinek infuze vazopresinu po lisinoprilu, se srdeční frekvence snížila z 67±6,5 na 62±4,5 tepů za minutu (P <0,05). Potlačení srdeční frekvence a srdečního indexu (CI) lze očekávat pouze v rozmezí dávek 0,1 IU / min a vyšším. Klinická účinnost Klinické důkazy účinnosti argipressinu při deklarované indikaci hypotenze při katecholamin refrakterním septickém šoku jsou založeny na analýze několika klinických hodnocení a publikací. Do této analýzy bylo zahrnuto celkem 1 588 pacientů se septickým šokem, kteří byli dosud léčeni vazopresinem za kontrolovaných podmínek. Největším výzkumem vazopresinu při septickém šoku byla multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie (studie VASST), kde bylo celkem 778 pacientů se septickým šokem randomizováno k podávání buď nízkodávkovaného vazopresinu (0,01 až 0,03 IU/min) nebo norepinefrinu (5 až 15 μg/min) jako doplněk k nezaslepenému podávaní vazopresorů. K zařazení se zvažovali pacienti ve věku 16 let nebo starší, kteří měli septický šok rezistentní na podávání tekutin, definovaný jako nedostatečná odpověď na 500 ml normálního fyziologického roztoku nebo potřeba podání vazopresorů nebo nízké dávky norepinefrinu. Pacienti museli dostat ≥5 μg/min norepinefrinu nebo jeho ekvivalentu během nejméně šesti po sobě jdoucích hodin během předchozích 24 hodin a museli dostat alespoň 5 μg/min během poslední hodiny před randomizací, nebo >15 μg/hodinu ekvivalentu norepinefrinu během tří po sobě jdoucích hodin. Primárním cílovým parametrem bylo úmrtí z jakékoli příčiny a byl hodnocen 28 dní po zahájení hodnoceného přípravku. Mezi skupinou s vazopresinem (35,4 %) a norepinefrinem (39,3 %) nebyl významný rozdíl (95% interval spolehlivosti -2,9 % až + 10,7 %, p = 0,26). Podobně nebyl zaznamenán významný rozdíl v míře mortality po 90 dnech (43,9 %, respektive 49,6 %, p = 0,11). V nedávné dvojitě zaslepené randomizované studii (VANISH) porovnávající norepinefrin s časným podáním argipressinu (až 0,06 IU/min) byla mortalita ve skupině s argipressinem 30,9 % a ve skupině s norepinefrinem 27,5 %. Jedna nebo více závažných nežádoucích příhod bylo pozorováno u 10,7 % pacientů léčených argipressinem a 8,3 % pacientů léčených norepinefrinem. Ve skupině s argipressinem bylo ve srovnání s norepinefrinovou skupinou nutno významně méně (25,4 % vs. 35,3 %) renální substituční léčby. Účinky na interval QT a QTc Bylo prokázáno, že experimentálně vysoké dávky vazopresinu indukují ventrikulární arytmie u zvířat. V předpokládaném rozmezí dávek a aplikační formě (chronická infuze) není prodloužení intervalu QT a QTc popsáno. Byly popsány jednotlivé případy Torsade de point tachykardií u pacientů léčených vazopresinem pro léčbu krvácení z jícnových varixů s dávkami více než desetinásobnými, než jsou doporučené hladiny, ale nejsou možné žádné závěry o torsadogenním potenciálu. Pediatrická populace V dvojitě zaslepené randomizované placebem kontrolované studii (Choong a kol., 2009), zahrnující 69 pediatrických pacientů s vazodilatačním šokem (ve věku 4-14 let, 54 se septickým šokem), bylo 35 pacientů léčeno vazopresinem (počáteční dávka 0,0005 U/kg/min zvýšena až na 0,002 U/kg/min) a 34 pacientů placebem. V parametrech primární účinnosti (čas dosažení hemodynamické stability bez vazoaktivní léčby, 49,7 hodin ve skupině s vazopresinem a 47,1 hodin ve skupině s placebem) nebyl rozdíl mezi vazopresinem a placebem a v sekundárních parametrech účinnosti, jako jsou dny bez použití ventilátoru, 10 pacientů (30,3 %) zemřelo ve skupině s vazopresinem, 5 (15,6 %) ve skupině s placebem. Není jasné, do jaké míry byl tento výsledek spojen s výchozími rozdíly.